ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.3232.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 3232/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné J. M., proti povinné B. F., zastoupené advokátem, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 32 E 1/2006, provedením prací a výkonů, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. 12. 2006, č.j. 35 Co 1034/2006-17, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 19. 7. 2006, č.j. 32 E 1/2006-14 (jímž okresní soud nařídil podle svého rozhodnutí ze dne 27. 4. 2001, č.j. 21 C 117/97-105, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 8. 8. 2001, č.j. 29 Co 294/2001-128, k vynucení povinnosti zdržet se nakládání a hospodaření se spoluvlastnickým podílem o velikosti 746/1000 domu č.p., zapsaného na LV č. v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu v L. pro katastrální území a obec L., a pozemkových parcel 5090/1, 5090/2 a 5091, zapsaných na LV č. v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu v L. pro katastrální území a obec L., které není běžným užíváním bytu č. 2 a k němuž by bylo třeba stanoviska spoluvlastnice nebo orgánu státní správy, výkon rozhodnutí uložením pokuty ve výši 20 000,- Kč a uložil povinné zaplatit oprávněné náklady nařízení výkonu rozhodnutí) a dále zavázal povinnou k úhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí není podstatné, zda povinná uloženou povinnost skutečně porušila. Vyjde-li dodatečně najevo, že k nařízení výkonu rozhodnutí došlo na základě nepravdivých informací, může se povinná domáhat náhrady škody po oprávněné v samostatném nalézacím řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §238a odst. l písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). Nesouhlasí se závěrem soudu, že při nařízení výkonu rozhodnutí se nezkoumá, zda k porušení uložené povinnosti povinnou skutečně došlo. Má za to, že soud k tomuto závěru dospěl na základě skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.), rozhodnutí proto spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Namítá, že nebylo prokázáno, že by dala souhlas ke stavebním pracím uvedeným v návrhu, ani že by pronajala byt č. 4. Došlo-li k porušení uložené povinnosti, pak se tak stalo zřejmě jednáním syna povinné, bez jejího vědomí a proti její vůli, jelikož povinná v domě od roku 1995 nebydlí. Má za to, že exekuční titul (předběžné opatření, vydané v řízení o nahrazení souhlasu s vymezením bytových jednotek v domě) je nevykonatelný, protože pozemky v něm uvedené nejsou ve spoluvlastnictví oprávněné a povinná v bytě č. 2 nebydlí, nadto předběžné opatření jí znemožňuje bydlet v bytě č. 5. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. l o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelka žádné argumenty ve prospěch názoru, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadního právního významu, nepřednesla a z hodnocení námitek v dovolání obsažených (zda soud při nařízení výkonu rozhodnutí zkoumá v rámci dokazování porušení uložené povinnosti; zda na vykonatelnost exekučního titulu – předběžného opatření, jímž bylo povinné zakázáno nakládat a hospodařit se spoluvlastnickým podílem na domě a s pozemky - má vliv skutečnost, že oprávněná není spoluvlastníkem pozemků) k takovému závěru dospět nelze.
V obecné rovině platí, že při věcném posuzování návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí soud zkoumá, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný (materiálně i formálně), zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon nařízený nebo navržený jiným způsobem, zda právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu na peněžité plnění není zřejmě nevhodný. Soudní praxe (srov. např. stanovisko „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod č. 21) je jednotná v tom, že při nařízení výkonu rozhodnutí soud nezkoumá (nezjišťuje), zda (v jakém rozsahu) povinný vymáhanou povinnost dobrovolně splnil, popř. zda ve smyslu §351 odst. 1 o. s. ř. „jinou“ povinnost porušil nebo se jí nepodrobil (v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí). Okolnosti takové povahy mohou být hodnoceny jen v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, které předpokládá provádění dokazování (srov. §268 odst. 1 písm. g/, §269 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolací soud již v předchozí rozhodovací činnosti opakovaně zdůraznil, že při výkonu rozhodnutí (exekuci) není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. října 2002, č. j. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2004, poř. č. 62, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. dubna 1999, č. j. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1/2000, poř. č. 4, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2005, poř. č. 58). Případné věcné námitky proti správnosti vykonávaných titulů mají místo k přezkumu v řízení vedoucím k jejich vydání a nikoliv až ve fázi exekučního řízení samotného.
Odvolací soud k přezkumu předložené otázky vyřešil v souladu se standardní judikaturou, jeho rozhodnutí tudíž zásadní právní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. nemá. Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. l a §146 odst. 3 o. s. ř. (oprávněné, která by měla právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a povinná na jejich náhradu právo nemá).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu