ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.3328.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 3328/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného A. P., zastoupeného advokátem, proti povinným 1) J. P. a 2) M. P., zastoupeným advokátem, pro 1,100.000,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 Nc 8818/2006, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 10. 2006, č. j. 21 Co 538/2006-18, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil (ve správném znění) usnesení okresního soudu ze dne 8. 8. 2006, č. j. 4 Nc 8818/2006-6, kterým byla nařízena exekuce podle vykonatelného notářského zápisu JUDr. R. K. ze dne 24. 7. 2006, NZ 122/2006, k uspokojení pohledávky oprávněného 1,100.000,- Kč a nákladů exekuce, a provedením exekuce byl pověřen JUDr. A. D., soudní exekutor. Odvolací soud dospěl k závěru, že všechny skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce byly splněny a že opravil ve výroku usnesení okresního soudu chybně uvedenou spisovou značku notářského zápisu (exekučního titulu) a k ostatním námitkám povinných, jež považoval pro nařízení exekuce za nerozhodné, již nepřihlížel.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli povinní dovoláním, doplněným podáním ustanoveného zástupce ze dne 8. 7. 2007, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 a §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce spatřují v tom, že napadené rozhodnutí podle jejich názoru řeší v rozporu s hmotným právem otázku, zda lze nařídit exekuci notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti v případě, kdy je vznesena námitka absolutní neplatnosti dohody, o níž byl notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsán (§37 odst. 1 obč. zák.), a námitka rozporu dohody se skutečností. V dovolání prostřednictvím důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) namítají absolutní neplatnost notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, sepsaného pod nátlakem a výhrůžkami a se smyšleným datem splatnosti půjčky a poukazují na zneužití špatného zdravotního stavu povinné ze strany oprávněného při údajném vzniku závazku, když povinní oprávněnému ničeho nedluží a ani si nikdy žádnou finanční částku od něj nepůjčili. Dovolatelé upozorňují na podané trestní oznámení proti oprávněnému a na souběžně vedená soudní řízení (zejm. řízení o určení neplatnosti notářského zápisu NZ 122/2006 ze dne 24. 7. 2006, řízení o vydání předběžného opatření, jímž bude oprávněnému zakázáno domáhat se plnění podle notářského zápisu NZ 122/2006 ze dne 24. 7. 2006, řízení o výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva). Jsou přesvědčeni, že předpoklady nařízení exekuce nebyly dány a soud měl posuzovat i věcnou správnost exekučního titulu a platnost hmotněprávního úkonu, na jehož základě exekuční titul byl sepsán. S ohledem na ust. §44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), podle něhož v odvolání nelze namítat jiné skutečnosti než ty, jež jsou rozhodné pro nařízení exekuce, dovolatelé uvádí, že v jiném řízení, než v rámci odvolacích námitek proti usnesení soudu I. stupně o nařízení exekuce se povinní nemohli domáhat absolutní neplatnosti dohody – exekučního titulu. Trvají na tom, že odvolací soud se měl jejich námitkami zabývat (zejm. s ohledem na předejití možné škodě z realizace neplatného exekučního titulu), a pokud tak neučinil, porušil jejich právo na spravedlivý soudní proces. Navrhují, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu i jemu předcházející rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněný prostřednictvím svého právního zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že podle jeho názoru je exekuční titul vykonatelný po stránce materiální i formální, a navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí s tím, že povinní budou zavázáni k náhradě nákladů dovolacího řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání upravují ust. §237 až §239 o. s. ř.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dospět nelze. Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí) významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Ve fázi nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí) soud nezkoumá věcnou správnost – platnost – hmotněprávního úkonu, který je podkladem pro notářský zápis se svolením k vykonatelnosti (exekuční titul ve smyslu §40 odst. 1 písm. d/ exekučního řádu). Soud se tedy zabývá předpoklady pro nařízení exekuce toliko z pohledu exekučního titulu. Nezabývá se ale již tím, zda příslušný hmotněprávní úkon, jenž je podkladem pro notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, odráží skutečné hmotněprávní vztahy účastníků, na jejichž základě vznikla povinným povinnost plnit, případně zda je či není platný. Mají-li povinní za to, že oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, mohou tuto okolnost uplatnit návrhem na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura 1/2001 pod č. 15, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 977/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2005, sp.zn. 20 Cdo 1859/2005).
Napadené rozhodnutí je tudíž v souladu se standardní judikaturou; podmínky pro vyslovení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. splněny nejsou, a proto Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu