Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.06.2008, sp. zn. 28 Cdo 1588/2007 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.1588.2007.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.1588.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 1588/2007 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobců 1) J. B., 2) A. B., 3) Z. B., zastoupených advokátem, proti žalované H. B., zastoupené advokátem, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 8 C 92/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31.8.2006, č. j. 6 Co 1743/2006-153, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Písku jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 23. 3. 2006, č. j. 8 C 92/2005-95, v odstavci I. uložil žalované povinnost odstranit stavbu chaty č. 17 na pozemku parcely č. 145 v k. ú. Z., obec V., vše zapsané na LV č. 236 u Katastrálního úřadu v P., a tento pozemek vyklidit a vyklizený předat žalobcům ve lhůtě čtyř měsíců od právní moci rozsudku. Současně v odstavci II. zamítl v plném rozsahu vzájemnou žalobu, pokud se žalovaná domáhá vzájemnou žalobou zřízení věcného břemene chůze a jízdy přes parcelu č. 727 a č. 51/1, vše zapsané na LV č. 236 pro k. ú. Z., Obec V. u Katastrálního úřadu v P. za náhradu ve prospěch vlastníka chaty č. 17 na pozemku parcely č. 145 tamtéž. Po skutkové stránce vyšel ze zjištění, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku, na kterém má žalovaná postavenou rekreační chatu. Vzal za prokázané, že poslední nájemní právo k pozemku pod chatou zaniklo ke dni 30. 6. 2005. Dále zjistil, že vlastnická práva žalobců k pozemku byla obnovena v restitučním řízení na základě rozhodnutí P. ú. v P.u č. j. PÚ/3689/94-B, které nabylo právní moci dne 7. 12. 1994, přičemž tímto dnem zanikl též nájem žalované k pozemku pod chatou, a to z nájemní smlouvy uzavřené s P. f. ČR dne 11. 10. 1993 a do té doby byl pozemek opakovaně pronajímán žalované na dobu určitou státními podniky provozujícími lesní hospodářství v dané lokalitě. Též zjistil, že v současné době žalovaná nemá žádný občanskoprávní titul k užívání pozemku a žalobci již nejsou ochotni pozemek nadále žalované pronajímat. Dovodil, že v dané věci nelze aplikovat §135 c) odst. 3 o. z. ani článek 3 odst. 1 Listiny, neboť nelze poskytovat stejnou právní ochranu žalované ve vztahu k její chatě postavené bez občanskoprávního titulu na cizím pozemku jako vlastníkům domáhajícím se u soudu ochrany svého práva. V této souvislosti odkazoval na nález Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. IV. ÚS 22/2001 a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR uveřejněné pod číslem R 72/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Věc posoudil ve smyslu §126 odst. 1 o. z. s odůvodněním, že postup žalobců je v souladu s dobrými mravy. Vyslovil závěr, že v dané lokalitě nešlo o chatovou oblast a stavební parcely byly pronajímány jen na dobu určitou. Zaujal názor, že případný rozpor nájemného s cenovou regulací nezakládá absolutní neplatnost nájemní smlouvy, ale pouze neplatnost ujednání o nájemném a jde tedy o neplatnost relativní ve smyslu §40a o. z. Dospěl k závěru, že nájemní smlouvu uzavřenou dne 19.8.2004 je třeba posoudit jako platnou. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 31. 8. 2006, č. j. 6 Co 1743/2006-153, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalobu zamítl. Současně v odstavci III. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odstavci II. o zamítnutí vzájemné žaloby žalované o zřízení věcného břemene. Odvolací soud vzal dále za prokázané, že nájemní smlouva ze dne 19. 8. 2004 byla sjednána podle článku III. na zkušební dobu jednoho roku od 1. 7. 2004 do 30. 6. 2005 s tím, že důvody k ukončení nájmu ze strany pronajímatele jsou upraveny v článku V. předmětné smlouvy. Vyslovil závěr, že nejsou dány podmínky pro vyklizení, neboť žalovaná užívá předmětný pozemek právem nájmu. Podle odvolacího soudu výpověď ze dne 25. 3. 2005, kterou dali žalobci žalované bez uvedení výpovědního důvodu, je třeba považovat za neplatnou. Zaujal názor, že s ohledem na ustanovení bodu 2 článku III. nájemní smlouvy došlo k prodloužení nájemního poměru na dobu deseti let. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že v dané věci nelze aplikovat ustanovení §135 odst. 3 o. z., neboť nejde o neoprávněnou stavbu a ani ustanovení §151o odst. 3 o. z. s odůvodněním, že existuje platná nájemní smlouva, která dosud trvá a žalovaná ani netvrdila, že by jí žalobci znemožňovali přístup na její nemovitost. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu (výroku I.) podali žalobci včas dovolání, jehož přípustnost dovozovali z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Tvrdili existenci dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle dovolatelů v nájemní smlouvě ze dne 19. 8. 2004 není výslovně zakotveno ujednání, podle něhož by některý z důvodů k ukončení nájmu ze strany pronajímatelů podle článku V. nájemní smlouvy musel být uveden ve výpovědi nájemní smlouvy, přičemž v dané věci je třeba vycházet z §35 odst. 2 o. z. a je nutno zjistit, jaká byla skutečná vůle účastníků nájemní smlouvy. Poukazovali na skutečnost, že k jednostrannému ukončení nájemního vztahu došlo v průběhu zkušební doby. Dále namítali, že v rámci důvodů pro ukončení nájemní smlouvy je v článku V. uvedeno porušení pouze nejzásadnějších povinností nájemkyně. Tvrdili, že důvody ukončení nájmu podle článku V. nájemní smlouvy nelze ztotožňovat s právem obou stran vypovědět nájemní vztah ve zkušební době a v daném článku jsou zakotveny pouze skutkové podstaty, za kterých byly oprávněni od nájemní smlouvy odstoupit. Nesouhlasili se závěrem odvolacího soudu, že pronajímatelé jsou oprávněni jednostranně ukončit nájemní vztah pouze na základě existence důvodů podle článku V. nájemní smlouvy, tj. za podmínek srovnatelných s ustanovením §679 odst. 3 o. z. s odůvodněním, že výklad odvolacího soudu zakládá nerovnost mezi účastníky soukromoprávního vztahu a zasahuje do vlastnictví pronajímatelů k pozemku. V souvislosti s tím konstatovali, že by byli vyloučeni z možnosti jednostranně ukončit nájemní vztah podle §677 o. z., čímž by došlo k porušení ustanovení článku 11 Listiny základních práv a svobod. Navrhli proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení řádně zastoupenými advokátem (§240 odst. 1 o. s. ř., §241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání v této věci vyplývá z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu (výroku I. rozsudku odvolacího soudu ), jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Přezkoumal proto dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou věc podle nesprávného právního předpisu nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, text na str. 13/45). O takový případ v této věci nejde. Předmět řízení v této věci byl vymezen tvrzeními žaloby a formulací petitu tak, že jde o žalobu vlastníků nemovitosti (shora uvedeného pozemku) na odstranění stavby a vyklizení pozemku proti žalované, o němž bylo tvrzeno, že jí právní důvod k užívání nemovitosti z někdejší nájemní smlouvy skončil. Povinností žalobců v takovém řízení je tvrdit (a ovšemže nabídnout důkaz) o svém vlastnictví k předmětu, jehož vyklizení se domáhají. Obrana žalované ve sporu o odstranění stavby a vyklizení pozemku pak spočívá v tvrzení a tomu odpovídajícímu důkaznímu břemenu směřujícímu k prokázání, že jí přísluší platný právní důvod k užívání věci (ať už ze zákona, smlouvy, rozhodnutí apod.). Odvolací soud se správně zabýval prejudicielní otázkou platnosti a účinnosti výpovědi, kterou žalobci dali dne 25. 3. 2005 žalované, a to bez uvedení výpovědního důvodu, zaujal náležité vysvětlení k posouzení shora uvedené výpovědi a dovolací soud se k jeho právnímu hodnocení připojuje. Dovolací soud poznamenává, že mezi smluvními stranami se stal relevantním ujednáním článek III. se sjednanou dobou nájmu od 1. 7. 2004 do 30. 6. 2005, dále bod 2 článku III. předmětné nájemní smlouvy, v němž je sjednáno automatické prodloužení nájemního poměru na dobu 10 let, nebude-li do tří měsíců před uplynutím zkušební doby žádnou ze smluvních stran nájemní smlouva vypovězena a rovněž článek V. nájemní smlouvy (odstavec 1 - 4), obsahující taxativní důvody, pro něž lze předmětnou nájemní smlouvu vypovědět. Dovolací soud se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, že pokud si účastníci předmětné nájemní smlouvy nedohodli výpovědní důvody pro výpověď danou před uplynutím jednoho roku trvání nájemního poměru jinak, než jsou důvody výpovědi uvedeny v článku V. předmětné nájemní smlouvy ani si nesjednali možnost vypovězení nájemního poměru bez uvedení důvodu, nájemní vztah mezi účastníky dosud trvá a s ohledem na ustanovení bodu 2 článku III. smlouvy došlo k jeho prodloužení na dobu 10 let. V této souvislosti dovolací soud připomíná, že judikatura opakovaně dovodila (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2000, sp. zn. 30 Cdo 714/2000), že nájem na dobu určitou může být ukončen i výpovědí bez udání důvodů, avšak pouze v případě odpovídající dohody účastníků. Na základě shora uvedeného citované rozhodnutí dovolacího soudu nelze vztáhnout na projednávanou věc. Pak ovšem nutno dovodit, že odvolací soud použil odpovídající, v úvahu přicházející, zákonná ustanovení a tato rovněž správným způsobem vyložil. Dovolací důvod uplatněný žalobci tak není v projednávané věci dán. V mezích dovolacího přezkumu je proto rozhodnutí odvolacího soudu správné. Dovolací soud proto podle §243b odst. 2 o. s. ř. dovolání zamítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o. s. ř. za použití §224 odst. 1 o. s. ř., §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Dovolatelé sice neměli se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalované k podanému dovolání však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 až 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. června 2008 JUDr. Josef R a k o v s k ý předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/30/2008
Spisová značka:28 Cdo 1588/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.1588.2007.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Dotčené předpisy:§126 předpisu č. 40/1964Sb.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-02