ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.2516.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 2516/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce Ing. J. G., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ing. J. K., zastoupenému advokátem, o 46.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 6 C 70/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29.3.2006, č.j. 15 Co 120/2006-73, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29.3.2006, č.j. 15 Co 120/2006-73, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 20.1.2006, č.j. 6 C 70/2005-51 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 2.2.2006, č.j. 6 C 70/2005-55. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vzal za prokázané, že vztah mezi účastníky byl založen nájemní smlouvou ze dne 30.9.1992, na základě které roční nájemné činilo 56.000,- Kč s tím, že daň z pozemků se zavázal zaplatit žalobce, avšak žalovaný na nájemném zaplatil pouze 10.000,- Kč. Ztotožnil se rovněž se závěrem soudu prvního stupně o tom, že žalovaný neprokázal, že smlouvu uzavřel nesvobodně, a že vůle žalovaného při podpisu smlouvy nebyla nahrazena vůlí žalobce tak, že jednal pod vlivem fyzického či psychického donucení či bezprávné výhrůžky. Odvolací soud dodal, že žalovaný argumentoval investicemi do pozemků provedenými na podzim 2002, přičemž v roce 2003 nájemní smlouvu zcela respektoval, včetně zaplacení nájemného a dalšímu trvání nájemního vztahu pro rok 2004 se nijak nebránil. Neshledal ani důvodnou námitku započtení částky 46.000,- Kč, žalovanému tedy nezanikla jeho povinnost doplatit nájemné na základě shora uvedené platné nájemní smlouvy. Uvedl, že rozhodování o dotacích podle nařízení vlády č. 341/1997 Sb. a č. 420/2000 Sb. nenáleží do pravomoci soudů (§7 odst. 1, 2 o.s.ř.), a to ani v případě, kdy se vyplacení dotace domáhá fyzická osoba vůči osobě, která byla příjemcem dotace. Věc posoudil ve smyslu §833, §834 o.z. s tím, že nedošlo ke zrušení spoluvlastnictví účastníků, nelze proto vyhovět žalobě na zaplacení vypořádací částky, resp. v daném případě nelze přihlédnout k obraně žalovaného spočívající v tom, že má vůči žalobci nároky z vypořádání sdružení. Podle odvolacího soudu žalobce důvodně uplatnil námitku promlčení, neboť podle §581 odst. 2 o.z. nelze započíst též pohledávky promlčené ani pohledávky, kterých se nelze domáhat u soudu.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dne 20.6.2006 dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Tvrdil nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Namítal, že soudy obou stupňů nesprávně zhodnotily stav jeho pohledávky, kterou namítl započíst s odůvodněním, že tato je již promlčena. Domníval se, že k promlčení jeho pohledávky dojde až marným uplynutím desetileté promlčecí lhůty počínající ke dni čerpání dotací, tj. nejdříve v roce 2008. Dovolatel otázku zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spatřoval v tom, zda je úmyslným bezdůvodným obohacením na straně žalobce jednání, kterým prostředky účelově určené na zemědělskou výrobu, kterou sám fakticky neprovozuje, použije v rozporu s tímto účelem pro jinou svou potřebu a v důsledku toho dojde na straně žalovaného ke zhoršení jeho majetkové situace tím, že nečerpá prostředky z dotace na svou hospodářskou činnost, na níž byla dotace účelově určena. Navrhl proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl odmítnutí dovolání jako nepřípustné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1 o.s.ř., §241 odst. 1 o.s.ř.), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
O takový případ v posuzované věci nejde.
V případě přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného meritorního rozhodnutí se může oprávněným předmětem dovolacího přezkumu stát jen takový dovolací důvod, který odpovídá ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci); ostatní dovolací důvody (odst. 2 písm. a/, odst. 3 téhož ustanovení) se předmětem dovolacího přezkumu, v návaznosti na přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, stát nemohou.
Tento výkladový závěr je v judikatuře Nejvyššího soudu zcela konstantní;
z mnoha rozhodnutí lze odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.10.2006, sp.zn. 28 Cdo 2551/2006. Dovolací soud proto nemohl přihlížet k námitkám skutkové povahy, které obsahově i fakticky dovolatel v dovolání uplatnil.
Dovolateli nelze též přisvědčit, pokud v projednávané věci spojoval zásadní právní význam napadeného rozhodnutí s námitkou bezdůvodného obohacení na straně žalobce, neboť ve vztahu k této otázce nelze shledat dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustným, jelikož na jejím posouzení rozhodnutí odvolacího soudu nespočívalo.
Na základě výše uvedeného dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení §218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl, aniž mohl přikročit k meritornímu hodnocení dovolacích námitek v něm uplatněných.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 1 o.s.ř. za použití §224 odst. 1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Dovolatel sice neměl se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalobce k podanému dovolání nebylo možno zohlednit jako úkony právní služby ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 až 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2008
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu