ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.2622.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 2622/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, PhD., v právní věci žalobkyně R. R. R., s.r.o., proti žalované S. L., s.r.o., zastoupené advokátem. o vyklizení nebytových prostor, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 110 C 124/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.2.2006, č.j. 42 Co 500/2005-93, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou, podanou u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově dne 22.4.2004, domáhala se žalobkyně vyklizení nebytových prostor blíže popsaných v petitu, a to do 15 dnů od právní moci rozhodnutí.
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27.5.2005, č.j. 110 C 124/2004-71, žalobě vyhověl. Po skutkové stránce vyšel ze zjištění, že si na základě nájemní smlouvy ze dne 11.11.1999 právní předchůdce žalobkyně pronajala v domě č.p. 443 na H. t. v H. v přízemí nebytové prostory o celkové výměře 74,40 m2, a to na dobu neurčitou. Vzal za prokázané, že výše uvedenou smlouvou byla ujednána úhrada za nájem, služby, postihy a další závazky smluvních stran. Dále vzal za prokázané, že dodatkem č. 5 ze dne 1.1.2002 byla zkrácena výpovědní lhůta ze tří na jeden měsíc. Z dodatků nájemní smlouvy též zjistil, že místo podnikání žalované bylo vždy označeno v souladu s obchodním rejstříkem, tj. O. – Z., Svazácká 2139/34 a žádná jiná adresa pro doručování nebyla v dodatcích uvedena. Dále zjistil, že dne 27.1.2004 dala žalobkyně žalované jednoměsíční výpověď, která byla uložena dne 30.1.2004 na poště a nebyla žalovanou vyzvednuta, přičemž výpověď byla adresována do místa sídla žalované. Věc posoudil ve smyslu §3 odst. 1, 2, 3, §10, §12 zákona č. 116/1990 Sb. Zaujal názor, že ustanovení §676 odst. 1, 2 o.z. se vztahují na nájmy, které byly sjednány na dobu určitou, proto nelze dovodit, že by nájemní poměr trval dále po dobu jednoho roku od uplynutí výpovědní lhůty. Vyslovil závěr, že výpověď byla žalované doručena, a to uložením na poště dne 30.1.2004, když se takto dostala do sféry vlivu žalované podle §45 o.z. Dospěl k závěru, že nájemní poměr mezi účastníky byl výpovědí ze dne 27.1.2004 platně ukončen. Uzavřel, že pokud žalovaná stále nebytové prostory užívá, činí tak bez právního důvodu a žalobkyně se právem domáhá vyklizení podle §126 odst. 1 o.z.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9.2.2006, č.j. 42 Co 500/2005-93, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním závěrem o tom, že výpověď byla žalované řádně doručena, neboť se dostala do dispoziční sféry žalované a žalovaná nabyla konkrétní možnost seznámit se s obsahem projevu vůle. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že ustanovení §676 o.z. dopadá na skončení nájmů sjednaných na dobu určitou, přičemž ustanovení §676 odst. 2 nelze vykládat odděleně, nýbrž musí být aplikován v návaznosti na ustanovení §676 odst. 1 o.z.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včas dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a to do všech částí výroku rozsudku odvolacího soudu. Tvrdila existenci dovolacího důvodu podle ustanovení §241 a) odst. 2 písm. a), b) o.s.ř., neboť řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle dovolatelky rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že ve směru k žalované nastaly hmotně právní účinky výpovědi žalobkyně v důsledku pouhého uložení poštovní zásilky u pošty. Namítala, že jí nebyla řádně doručena výpověď z nájmu nebytových prostorů ze dne 27.1.2004. Dovozovala, že pro splnění předpokladu započetí běhu výpovědní lhůty je bezpodmínečné doručení výpovědi druhé smluvní straně. Poukazovala na skutečnost, že žalobkyně nesplnila základní předpoklad počátku běhu výpovědní lhůty a následné možnosti skončení nájemního vztahu, neboť nedoručila výpověď žalované do vlastních rukou. Podle dovolatelky neměl by být rozdíl mezi doručováním výpovědi z nájmu bytu a výpovědi z nájmu nebytového prostoru. Konstatovala, že nájemní vztah k předmětným nebytovým prostorům trvá dosud, proto žalobu na vyklizení předmětných prostor považovala za nedůvodnou. Dále uvedla, že nadále řádně užívá předmětné nebytové prostory, za jejich užívání platí smluvní nájemné a zálohy na plnění poskytovaná s nájmem. Navrhla proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení
a současně odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu..
Žalobkyně navrhla odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1 o.s.ř., §241 odst. 1 o.s.ř.), avšak jde o dovolání nepřípustné.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
O takový případ v posuzované věci nejde.
S povahou přípustnosti dovolání podle citovaného ustanovení souvisí předpoklady uvedené v §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Předmětem dovolacího přezkumu takto nemohou být otázky skutkového zjištění, nýbrž pouze otázky právního posouzení.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož výpověď byla žalované řádně doručena, neboť se dostala do dispoziční sféry žalované odpovídá interpretaci ustanovení §45 odst. 1 o.z. Z něj plyne, že žalovaná tedy nabyla konkrétní možnost seznámit se s obsahem projevu vůle žalobkyně. Obdobnou problematikou se zabýval i dovolací soud ve svém rozhodnutí ze dne 29.6.2004, sp.zn. 28 Cdo 72/2004 a ze dne 16.3.2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004 s odůvodněním, že účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu občanského zákoníku předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice (§45 odst.1 o.z.). Slovní spojení „dostane do sféry jeho dispozice“ nelze vykládat ve smyslu procesněprávních předpisů. Je jím třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, jestliže doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit. Sluší se poznamenat, že názory o účincích doručení písemného právního úkonu adresátovi hmotněprávního projevu vůle sdílí dovolací soud s konstantní literární interpretací příslušných ustanovení občanského zákoníku i s právní naukou, jak je patrno například z Komentáře k občanskému zákoníku autorů Jehličky, Švestky, Škárové a kol., C. H. Beck 2001, 6. vydání, str. 279, 285, 286, nebo z učebnice Občanské právo hmotné, svazek I., autoři Knappová, Švestka a kol., ASPI 2002, str. 124, 125, 149.
Dovolací soud se ztotožnil rovněž se závěrem odvolacího soudu pokud jde o výklad plynoucí ze smyslu ustanovení §676 odst. 1, 2 o.z. Odvolací soud nijak nepochybil, když za situace, kdy nájem byl sjednán na dobu neurčitou a byl ukončen výpovědí, vyslovil, že nelze vycházet z nevyvratitelné domněnky obnovení smluvního vztahu a v posuzovaném případě tedy nemohlo dojít ke konkludentnímu prodloužení nájemní smlouvy. Námitky uplatněné v dovolání proto nelze považovat za důvodné.
Lze proto konstatovat, že v této věci odvolací soud rozhodl v souladu s ustálenou výkladovou praxí soudů. Rozhodnutí odvolacího soudu tak neřeší otázku, která by z pohledu dovolacího soudu činila jeho rozhodnutí, které by mělo po právní stránce zásadní význam.
Pokud jde o dovolání do výroku o náhradě nákladů řízení, dovolání přípustné není a to bez zřetele k povaze takového výroku (bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení) – srov. usnesení Nejvyššího soudu
z 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura
č. 5, ročník 2002, pod pořadovým číslem 88, a publikovaném pod č. 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.
Pro úplnost je nutné uvést, že odkaz dovolatelky na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. je nepřípadný, neboť se jedná o nepřípustné dovolání.
Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání v této věci nelze dovodit
z žádného ustanovení o.s.ř. ve znění účinném od 1.1.2001. Dovolací soud proto podle
§243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení §218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl, aniž mohl přikročit k meritornímu hodnocení dovolacích námitek v něm uplatněných.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 1 o.s.ř. za použití §224 odst. 1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Dovolatelka sice neměla se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalobkyně k podanému dovolání však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 až 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2008
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu