ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.3194.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 3194/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. v právní věci žalobkyně M., a. s., zastoupené advokátem, proti žalované F. s. r. o., o 486.785,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 41 C 250/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2006, č. j. 64 Co 325/2006-96, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. 12. 2006, č. j. 64 Co 325/2006-96, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 6. 2006, č. j. 41 C 250/2005-80, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 486.785,25 Kč s příslušenstvím. Shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 26. 9. 2000 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor, přičemž nájemní vztah byl ukončen výpovědí žalované ke dni 31. 10. 2003. Též zjistil, že žalovaná předmětné prostory vyklidila již dříve, nejpozději ke dni 31. 10. 2003. Odvolací soud vzal za prokázané, že dne 2.12.2003 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o narovnání za účelem vypořádání závazků z nájemní smlouvy s tím, že ke dni podpisu dohody účastníci považují předmět nájmu za předaný. Podle odvolacího soudu skutečnost, že žalovaná v předmětných prostorách ponechala určité komponenty elektrických zařízení, neznamená, že by tyto prostory nevyklidila. Uzavřel, že žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s vyklizením prostor, neboť žalovaná neporušila svou povinnost předmětné prostory ke dni skončení nájmu vyklidit.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 2. 4. 2007 dovolání, jehož přípustnost dovozovala podle obsahu dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam. Dovolatelka považovala za otázku zásadního právního významu posouzení dopadu uzavření dohody o narovnání podle §585 a násl. o.z. Tvrdila, že žalovaná byla v prodlení se zaplacením nájmu, dovolatelka tedy mohla využít tzv. zadržovacího práva k zajištění svých pohledávek a zabránit žalované, aby své věci z předmětu nájmu odvezla. Namítala, že dohodou o narovnání považovaly obě strany předmět nájmu ve stavu nezpůsobilém a celou věc vyřešily finanční kompenzací s tím, že žalovaná dovolatelce uhradí částku 69.503,- Kč na uvedení předmětu nájmu do původního stavu. Podle dovolatelky je nemravné, pokud dlužník namítá, že byl přinucen k podepsání dohody, když do podepsání nebyl ochoten uhradit své závazky ze smlouvy. Dále tvrdila, že podstatou právní otázky je, zda se mají v případě uzavření dohody o narovnání zkoumat skutkové okolnosti jednotlivých částí dohody nebo pouze platnost dohody jako takové. Dále konstatovala, že povinností žalované bylo prokázání skutečnosti vyklizení předmětu nájmu a jeho uvedení do původního stavu. Též tvrdila, že žalovaná se zavázala při skončení nájmu uvést předmět nájmu do původního stavu, přičemž tento závazek nesplnila. Navrhla proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení řádně zastoupenou advokátem (§240 odst. 1 o.s.ř., §241 odst. 1 o.s.ř.), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní právní význam, lze usuzovat jen z tvrzení, uplatněných v rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. nesprávného právního posouzení věci. K námitkám podle ostatních dovolacích důvodů (§241a odst. 2 písm. a/, odst. 3 o. s. ř.) nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnuto (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, Soudní judikatura č. 7/2004, str. 536).
Právní otázka tvrzená dovolatelkou, a to posouzení dopadu uzavření dohody o narovnání podle §585 a násl. o.z., však postrádá zásadní právní význam. Vyplývá to již v obecné rovině z výkladového přístupu dovolacího soudu vyjádřeného v usnesení ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1731/99 (Soubor rozhodnutí NS sv. 2, C 203), podle něhož je-li řešení konkrétní právní otázky spojeno s posuzováním jedinečného skutkového základu, nečiní to z rozsudku odvolacího soudu rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Řešení právní otázky tu tedy postrádá jakýkoli judikatorní přesah.
Nelze tu hovořit ani o řešení právní otázky v rozporu s hmotným právem. Nejvyšší soud je vázán skutkovým základem věci, zjištěným odvolacím soudem (viz §243a o. s. ř. a jeho interpretace). Je soudem mimořádného právního přezkumu, nikoli soudem nalézacím. Zhodnotil-li tedy odvolací soud skutkový stav věci tak, že žalovaná ke dni skončení nájmu (t.j. ke dni 31. 10. 2003) vyklidila předmětně prostory, pak z toho nebylo možné učinit jiný závěr, než že žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty pro případ prodlení s vyklizením předmětných prostor.
Na základě výše uvedeného dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení §218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití §224 odst. 1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná, žalované v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2008
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.
předseda senátu