Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.06.2008, sp. zn. 28 Cdo 3991/2007 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.3991.2007.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.3991.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 3991/2007 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. J. Č., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. f. Č. r., za účasti 1) J. D., 2) M. H., 3) PhMr. H. K., 4) P. P., 5) T. W., 6) O. D., 7) Ing. R. V., 8) MUDr. J. V., 9) M. K., 10) V. K., jako vedlejších účastníků na straně žalovaného, všem zastoupeným advokátkou, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 10 C 301/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2007, č. j. 62 Co 8/2007-117, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4.4.2007, č.j. 62 Co 8/2007-117, byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 31.8.2006, č.j. 10 C 301/2005-77, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen uzavřít s žalobcem smlouvu o převodu nemovitostí blíže specifikovaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, podle nichž vlastnicí předmětných pozemků je Česká republika a jejich správa je svěřena žalovanému. Rovněž vzal za prokázané, že žalobce získal nárok na bezúplatný převod pozemku z vlastnictví státu na základě smluv uzavřených dne 7.3.2005, 13.4.2005, 1.4.2005 a 29.4.2005 mezi žalobcem a Ing. M. J., který byl původně oprávněnou osobou podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen ,,zákon o půdě), a to formou smluv o postoupení pohledávek. Odvolací soud se rovněž ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně, který vyšel z nesporného zjištění, že předmětný nárok žalobce není přímým nárokem oprávněné osoby na převod jiných pozemků z vlastnictví státu za pozemky nevydané ve smyslu ustanovení §11 odst. 2 zákona o půdě, ale jde o nárok postoupený, jak to dokládají shora citované smlouvy o postoupení pohledávek. Podle odvolacího soudu nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 13.12.2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, byla zrušena ustanovení §13 odst. 6, 7 zákona o půdě ve znění zákona č. 253/2003 Sb. a článek VI. zákona č. 253/2003 Sb., avšak pouze ve vztahu k oprávněným osobám, kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle §11 odst. 2 zákona o půdě a jejich dědicům. Odvolací soud dospěl k závěru, že právo na vydání náhradních pozemků tedy zaniklo dnem 31.12.2005, a to bez ohledu na skutečnost, zda bylo uplatněno u soudu ve stanovené lhůtě či nikoliv. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval podle obsahu dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 3 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní právní význam, který spatřoval v právní otázce, zda došlo k prekluzi práva na vydání náhradního pozemku, pokud před uplynutím této lhůty oprávněná osoba, na níž byl restituční nárok postoupen, uplatnila své právo u soudu, protože nemohla do uplynutí restituční tečky uplatnit své právo na vydání náhradního pozemku ve veřejné nabídce, neboť žádná veřejná nabídka učiněna nebyla. Namítal, že výše uvedená otázka byla odvolacími soudy řešena nejednotně. Dovozoval existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Tvrdil, že nemohlo dojít k prekluzi a tedy k zániku jeho práva, neboť v dané věci došlo k uplatnění jeho práva v prekluzívní lhůtě. Podle dovolatele otázkou zásadního právního významu je, zda neodporuje dobrým mravům výklad, že právo na vydání náhradních pozemků zaniká, přestože se oprávněná osoba nemohla účastnit žádné veřejné nabídky. Dále namítal, že po nabytí restitučních nároků žalovaný neuveřejnil až do uplynutí tzv. restituční tečky, t.j. do 31.12.2005 ani jednu veřejnou nabídku náhradních pozemků vhodných k vydání na území Hlavního města Prahy. Vytýkal soudům obou stupňů, že nezkoumaly okolnosti daného případu. Podle dovolatele zákon neřeší otázku stavění lhůty pro uplynutí restituční tečky, přičemž její řešení je úlohou právního výkladu. Kladl si otázku, zda je mravné poskytnout právním výkladem ochranu žalovanému, pokud v rozhodné době před uplynutím restituční tečky neučinil žádnou veřejnou nabídku pozemků. Poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2259/2006 s tím, že zákon o půdě předmětnou právní otázku výslovně neřeší. Podle dovolatele je nutné, aby Nejvyšší soud odůvodnil, proč smysl a účel zákona o půdě vylučuje možnost uspokojení oprávněných osob, jímž bylo Pozemkovým fondem znemožněno uspokojení jejich nároku do 31.12.2005 a jež své právo v uvedené lhůtě řádně uplatnily. Tvrdil, že smysl a účel zákona musí být hodnocen komplexně a za použití přípustných výkladových metod, avšak výklad obsažený ve shora citovém rozhodnutí Nejvyššího soudu vychází pouze z neprokázaného úmyslu zákonodárce postupníkům znemožnit uspokojení jejich práva. Navrhl proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vyjádření k dovolání nebylo podáno. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1 o. s. ř., §241 odst. 1 o. s. ř.), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné. Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Odvolací soud ve svém odůvodnění správně konstatoval, že obdobná problematika byla již řešena v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.11.2006, sp.zn. 28 Cdo 2259/2006, na něž správně odkazoval a z něhož při svém rozhodování správně vycházel. Nejvyšší soud ve shora citovaném rozhodnutí uzavřel, že zánik nároku na náhradní pozemek podle §11 zákona o půdě, osob, jež jej získaly postoupením od jiných subjektů, vyplývá ze zákona, kterým byl změněn zákon o půdě. Jednalo se o zásah do práva dříve se vztahujícího i na postupníky, a týká se případů, kdy nárok nebyl ve stanovené lhůtě Pozemkovým fondem uspokojen, a to i za situace, že byly uplatněny u soudu před 31. 12. 2005. Z výše uvedených závěrů vycházel dovolací soud též ve svém rozhodnutí ze dne 22.2.2007, sp. zn. 28 Cdo 167/2007, ze dne 22.2.2007, sp. zn. 28 Cdo 209/2007, ze dne 19.4.2007, sp. zn. 28 Cdo 604/2007, ze dne 7.6.2007, sp.zn. 28 Cdo 1904/2007 a ze dne 10.8.2007, sp.zn. 28 Cdo 2908/2007. Odvolací soud ve svém rozhodnutí též správně zdůraznil, že nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 6/05, publikovaným pod č. 531/2005 Sb. byla zrušena ustanovení §13 odst. 6,7 zákona o půdě a článek IV. 253/2003 Sb., avšak pouze ve vztahu k oprávněným osobám a jejich dědicům a nikoli ve vztahu k postupníkům. Na základě výše uvedeného odvolací soud neřešil právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu (s přihlížením i k právním závěrům Ústavního soudu ČR, jimiž jsou obecné soudy vázány). Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy v souladu s ustálenou judikaturou. V projednávané věci je tak patrno, že schází podmínka úspěšnosti dovolání zakládajícího se na tvrzení o tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na otázce zásadního právního významu. Námitky dovolatele obsažené v dovolání je tedy třeba považovat za nepřípadné. Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení §218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 1 o.s.ř. za použití §224 odst. 1 o.s.ř., §151 ost. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady zřejmě nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. června 2008 JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/30/2008
Spisová značka:28 Cdo 3991/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.3991.2007.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§13 odst. 6 předpisu č. 229/1991Sb.
§13 odst. 7 předpisu č. 229/1991Sb.
§243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.
§218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-02