ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.4408.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 4408/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobce J. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovanému K. A., zastoupenému advokátem, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 5 Cm 114/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. září 2006, č.j. 7 Cmo 556/2005-100, takto:
I. Dovolání se odmítá.
Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 6.574,75 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 20. října 2004, č.j. 5 Cm 114/2004-26, ve výroku o věci samé, kterým Krajský soud v Brně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 14. května 2004, č.j. 5 Sm 136/2004-7, jímž uložil žalovanému zaplatit žalobci 80.000,- Kč s 6% úrokem od 30. dubna 2002 do zaplacení. Ve výroku o nákladech řízení jej změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci 1.258, Kč a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud v odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že soud prvního stupně věc projednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s ustanovením §101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když „omluva“ ze dne 20. října 2004, předložená žalovaným až v průběhu odvolacího řízení, neobsahovala žádost o odročení jednání. Současně přitakal soudu prvního stupně v závěru o neopodstatněnosti námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, včetně důvodů, pro které neprovedl žalovaným navrhovaný důkaz výslechem svědkyně J. J.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, namítaje, že soud prvního stupně v rozporu s ustanovením čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a s ustanoveními §101 odst. 3, §120 a §132 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti a neprovedl jím navrhované důkazy. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil.
Žalobce považuje dovolání za nepřípustné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud „zamítl“.
Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal - vzhledem k závěrům formulovaným v rozhodnutích uveřejněných pod čísly 32/2003 a 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
V části směřující proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a výroku o nákladech odvolacího řízení pak přípustnost dovolání nezakládá žádné z ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. usnesení uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jelikož dovolání žalovaného není přípustné, Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalovanému vznikla povinnosti hradit žalobci náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobci sestávají ze sazby odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle ustanovení §3, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 5.225,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. S připočtením 19% daně z přidané hodnoty činí celková výše nákladů dovolacího řízení 6.574,75 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 31. ledna 2008
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu