ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.421.2006.1
sp. zn. 29 Odo 421/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobce Ing. J. T., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ing. O. K., jako správci konkursní podstaty úpadkyně M. spol. s r. o., zastoupenému advokátem, o určení pravosti pohledávek, vedené u Krajského soudu v Ú. n. L. pod sp. zn. 27 Cm 178/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 5. ledna 2006, č.j. 15 Cmo 193/2005-176, takto:
I. Dovolání se v části směřující proti měnícímu výroku rozsudku ze dne 5. ledna 2006, č.j. 15 Cmo 193/2005-176, jímž Vrchní soud v P. pro předčasnost zamítl žalobu na určení pravosti pohledávky žalobce za úpadkyní ve výši 2,360.002,80 Kč, zamítá.
II. Ve zbývajícím rozsahu měnícího výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení se rozsudek Vrchního soudu v P. ze dne 5. ledna 2006, č.j. 15 Cmo 193/2005-176, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 9. srpna 2005, č.j. 27 Cm 178/99-147, Krajský soud v Ú. n. L. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že jeho pohledávka ve výši 2,742.135 Kč, přihlášená do konkursního řízení na majetek úpadkyně M. spol. s r. o. (dále jen „úpadkyně“) je pohledávkou pravou (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěrům, podle kterých:
1) nebyla prokázána existence pohledávky ve výši 200.000,- Kč z titulu půjčky ze dne 14. října 1996 (dále též jen „první pohledávka“);
2) pohledávka ve výši 97.561 Kč z titulu úroků z prodlení a smluvní pokuty „z nesplacených půjček ke dni 13. října 1996“ (dále jen „druhá pohledávka“) platně nevznikla;
3) u „pohledávky zbývající po uplatněném zápočtu ze dne 7. října 1996 ve výši 2,360.002,80 Kč“ (dále jen „třetí pohledávka“) není z právního úkonu (započtení) zřejmé, které z pohledávek zanikly a které nikoli, přičemž samotné započtení právním důvodem pro vznik pohledávky není;
4) pohledávka z titulu „úplaty za ručení ke dni 13. října 1996“ ve výši 84.571,20 Kč (dále jen „čtvrtá pohledávka“) byla v žalobě co do právního důvodu formulována jinak, a to jako „úplata za zajištění úvěru úpadce“, tj. právní důvod pohledávky uvedený v přihlášce a v žalobě na určení pravosti pohledávky není totožný.
Vrchní soud v P. k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 5. ledna 2006, č.j. 15 Cmo 193/2005-176, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na určení pravosti pohledávky žalobce za úpadkyní ve výši 2,742.135 Kč zamítl pro předčasnost a žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odkazuje na ustanovení §20 a §23 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) a na ustanovení §42 a §79 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odvolací soud zdůraznil, že z přihlášky pohledávky musí být patrno nejen to, kterému soudu je určena, kdo ji činí, jaké věci se týká, ale musí v ní být označeny důkazy, jichž se věřitel dovolává, a především v ní musí být vylíčeny rozhodující skutečnosti, z nichž věřitel své pohledávky dovozuje, včetně jejich přesné specifikace. Přihláška žalobce „takové rozhodující skutečnosti“ neobsahuje, v důsledku čehož z ní nelze dovodit ani důvody uplatněných pohledávek, což „se týká zejména“ třetí pohledávky v celkové výši 2,360.002,80 Kč. Z přihlášky této pohledávky a z listin k ní připojených lze totiž dovodit pouze „celkovou výši zbylých pohledávek po provedeném zápočtu“ 2,360.002,80 Kč, aniž by bylo možno dovodit, jaké pohledávky a v jaké výši jsou v této souhrnné částce obsaženy. Přitom je nerozhodné - pokračoval odvolací soud - zda „listina ze dne 7. října 1996 obsahující jednostranný úkon žalobce směřující k započtení je absolutně neplatná či nikoli“, když podstatné je pouze to, že skutkový důvod této pohledávky zjistit nelze.
Jelikož přihláška podaná žalobcem do konkursu vedeného na majetek úpadkyně nemá náležitosti potřebné k tomu, aby byla schopna přezkumu na přezkumném jednání, nemohla být žalovaným přezkoumána a účinně popřena. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu na určení pravosti pohledávek pro předčasnost zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) a ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jejichž prostřednictvím namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Podle názoru dovolatele přihláška pohledávky v plném rozsahu vyhovovala požadavkům ustanovení §20 odst. 2 ZKV, když „vady hmotněprávního“ úkonu, jakožto právní skutečnosti, na níž se přihláška pohledávky zakládá, jsou z hlediska řešení otázky úplnosti a bezvadnosti přihlášky pohledávky nevýznamné.
Dále dovolatel polemizuje se závěrem odvolacího soudu, podle něhož „je nerozhodné“, zda „zápočet pohledávek a závazků“ ze dne 7. října 1996, je „absolutně neplatný“, když „k absolutní neplatnosti právního úkonu musí soud přihlížet z úřední povinnosti a zabývat se jí ve všech souvislostech, na které má absolutní neplatnost právního úkonu dopad“.
Naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. dovolatel spatřuje v tom, že odvolací soud přihlášku pohledávky nehodnotil ve věcné a časové souvislosti se zápočtem pohledávek a závazků ze dne 7. října 1996, tj. nepostupoval v souladu s ustanovením §132 o. s. ř.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
V průběhu dovolacího řízení byl vzhledem k úmrtí původního žalovaného - správce konkursní podstaty úpadkyně Ing. V. K. - ustaven novým správcem konkursní podstaty Ing. O. K. (viz usnesení Krajského soudu v Ú. n. L. ze dne 16. ledna 2007, č.j. K 210/96-273). K této skutečnosti dovolací soud přihlédl při označení účastníků v záhlaví rozhodnutí.
Dovolání žalovaného je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je zčásti důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou, nesprávně vyložil, případě ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §20 ZKV přihlášky se podávají u soudu dvojmo. V přihlášce musí být uvedena výše pohledávky, její příslušenství, skutečnosti, na nichž se zakládá, a důkazy, jimiž může být prokázána. Pokud se pohledávka opírá o písemný právní úkon, je třeba připojit i listinu o něm. Je-li přihlašována pohledávka v cizí měně nebo pohledávka nepeněžitá, musí být uvedena její hodnota v české měně. Jde-li o pohledávku, o níž probíhá řízení, anebo pohledávku vykonatelnou, je třeba to prokázat listinou (odstavec 2). Jestliže podanou přihlášku nelze pro neúplnost nebo jiné vady přezkoumat, vyzve soud na návrh správce věřitele, aby přihlášku doplnil nebo opravil; současně jej poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. K přihlášce, která nebyla ve stanovené lhůtě doplněna nebo opravena, se nepřihlíží; o tomto následku věřitel musí být poučen (odstavec 3).
Nejvyšší soud již v rozhodnutích uveřejněných pod čísly 74/2000, 29/2002 a 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek při řešení otázky náležitostí přihlášky pohledávky formuloval a odůvodnil závěr, od něhož nemá důvod se odchýlit ani v projednávané věci a na nějž v podrobnostech odkazuje, podle něhož k obsahovým náležitostem přihlášky, bez kterých nebylo možno přikročit k přezkoumání přihlášené pohledávky, patřilo mimo jiné uvedení právního důvodu vzniku přihlášeného nároku, tj. uvedení skutkových okolností, z nichž lze na existenci této pohledávky usuzovat. Současně zdůraznil, že zjistí-li soud, který rozhoduje v tzv. incidenčním sporu o pravosti nevykonatelné pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, žalobu pro předčasnost zamítne. V rozsudku ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2003, pod číslem 35, dále Nejvyšší soud uzavřel, že obsahuje-li přihláška pohledávky do konkursu údaje, jež nezaměnitelným způsobem identifikují skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel přihlašuje svůj nárok (v peněžité formě) do konkursu, ale konkursní věřitel (přihlašovatel pohledávky) ani do skončení přezkumného jednání nevylíčil všechny skutečnosti významné pro posouzení, zda jde o pohledávku pravou, uplatněnou ve správné výši a ve správném pořadí, je to důvodem k popření pohledávky, nikoli důvodem k odstraňování vad přihlášky; vylíčení rozhodujících skutečností přitom může mít, zprostředkovaně, původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce připojí k žalobě.
S právním posouzením věci odvolacím soudem, podle něhož přihláška třetí pohledávky žalobcem do konkursu vedeného na majetek úpadkyně je z hlediska skutku, na jehož základě žalobce přihlásil svůj nárok do konkursu, nedostatečná (vadná), se Nejvyšší soud ztotožňuje. Vymezení této pohledávky způsobem, že jde o „pohledávky zbývající po uplatněném zápočtu pohledávek a závazků ze dne 7. října 1996 - 2,360.002,80 Kč“, totiž ani ve spojení s listinami, na něž tato přihláška odkazuje a které byly k přihlášce připojeny, jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným) skutku neumožňuje. Jednak není zřejmé na základě jakého skutkového děje měly vzniknout pohledávky „vyplývající z účtovacích dopisů na sjednanou výši úplaty za osobní zajištění (ručení) úvěrů úpadkyně“, jednak není zjistitelné, která část započítávaných pohledávek měla započtením zaniknout a která nikoli. Přitom neurčitost takového zápočtu (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2005, sp. zn. 29 Odo 174/2004, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 25. dubna 2006, sp. zn. I. ÚS 322/05) znamená - za stavu, kdy je přihlašovaná pohledávka skutkově vymezena právě listinou k přihlášce připojenou - i neurčitost vymezení skutkových okolností, jimiž je přihlášená pohledávka identifikována.
Jelikož právní závěr odvolacího soudu o předčasnosti žaloby na určení pravosti třetí pohledávky je správný, přičemž řízení před soudy nižších stupňů není postiženo ani vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání v části směřující proti měnícímu výroku ve věci samé, jímž byla pro předčasnost zamítnuta žaloba na určení pravosti třetí pohledávky, podle ustanovení §243b odstavce 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně první, druhé a čtvrté pohledávky nelze dovolání upřít důvodnost.
Jak je zřejmé z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, ten závěry o nedostatečném skutkovém vymezení přihlášených pohledávek učinil (a odůvodnil) pouze ve vztahu ke třetí pohledávce, aniž blíže vysvětlil, proč považuje - z hlediska vylíčení skutku - za neúplné a nedostatečné přihlášky zbývajících pohledávek. Navíc není pochyb o tom, že:
a) první pohledávka je pohledávkou z půjčky poskytnuté úpadkyni dne 14. října 1996;
b) druhá pohledávka sestává z úroku z prodlení za období od 4. do 13. října 1996 z dlužných částek, poskytnutých na základě smluv o půjčce, v úhrnné částce 5.995,80 Kč a ze smluvní pokuty vypočtené za totožné období z týchž částek ve výši 91.566,- Kč (viz vymezení pohledávky v listinách označených jako „vyúčtování pohledávek“ ze dne 17. října 1996 a „účtovací dopis na úroky z prodlení a smluvní pokuty z nesplácených půjček“ ze dne 4. října 1996 - č.l. 46 a 48);
c) čtvrtá pohledávka představuje úplatu dle dohod datovaných 17. listopadu 1994 a 2. května 1995 v částkách 47.863,40 Kč a 36.707,80 Kč, za období od 1. října 1996 do 13. října 1996 (viz „účtovací dopis na úplatu ručení“ datovaný 17. října 1996 - č.l. 50).
Nejvyšší soud proto ve zbývajícím rozsahu, tj. v měnících výrocích ve věci samé, jimiž odvolací soud pro předčasnost zamítl žalobu na určení pravosti první, druhé a čtvrté pohledávky, a ve výroku o nákladech řízení rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem a §243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. ledna 2008
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu