ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.2388.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 2388/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce P. K., narozeného, bytem ve, zastoupeného Mgr. J. D., advokátem, proti žalovaným 1) I. Š., narozené, bytem v , zastoupené Mgr. V. R., advokátkou, 2) K. b., a.s., se sídlem , o 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 9 C 1187/2004, o dovolání A. H., narozeného, bytem v , zastoupeného Mgr. J. D., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2008, č.j. 29 Co 221/2007-138, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Dovolatel A. H. je povinen zaplatit první žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.182,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce Mgr. V. R.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha – západ rozsudkem ze dne 9. září 2004, č.j. 9 C 1187/2004-49, zamítl žalobu v plném rozsahu vůči druhé žalované (bod 1. výroku). Dále uložil první žalované zaplatit žalobkyni částku 100.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 16. března 2004 do zaplacení a zamítl žalobu ve zbytku požadovaného příslušenství (bod II. výroku), nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a druhou žalovanou (bod III. výroku) a uložil první žalované zaplatit žalobci náklady řízení (bod IV. výroku).
Krajský soud v Praze shora označeným rozsudkem [poté, co Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 21. února 2007, č.j. 32 Odo 1285/2005-91, zrušil jeho (v pořadí první) rozsudek ze dne 11. května 2005, č.j. 29 Co 10/2005-71, ve výroku ve věci samé co do části, v níž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně v bodu II. výroku tak, že byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 71.915,30 Kč s 2 % úrokem z prodlení od 16. března 2004 do zaplacení, a dále ve výroku o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení] změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodu II. výroku tak, že žalobu o zaplacení částky 71.915,30 Kč s 2 % úrokem z prodlení od 16. března 2004 do zaplacení zamítl (první odstavec výroku). Dále uložil žalobci zaplatit první žalované náklady za řízení před soudy obou stupňů (druhý odstavec výroku).
Rozsudek odvolacího soudu napadl dovoláním A. H., který aktivní legitimaci k jeho podání doložil smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. dubna 2008, kterou v postavení postupníka uzavřel s P. K. (žalobcem) jako postupitelem. Dovolatel opřel přípustnost podaného dovolání o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), přičemž jako dovolací důvod uvedl nesprávné právní posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a postižení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Dovolatel snesl ze svého pohledu argumenty na podporu jím uplatněných dovolacích důvodů a navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu.
Ve vyjádření k dovolání se první žalovaná s rozhodnutím odvolacího soudu zcela ztotožnila, dovolání označila za zjevně bezdůvodné a namítla, že bylo podáno neoprávněnou osobou. Navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto s tím, že jí bude přiznána náhrada nákladů řízení.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. může dovolání podat účastník řízení. Tím však dovolatel A. H. není a nestal se jím ani tím, že dne 21. dubna 2008, po nabytí právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, uzavřel se žalobcem smlouvu o postoupení pohledávky. Vstup dovolatele do řízení na místo žalobce by byl možný jen postupem podle §107a o. s. ř., když takovému návrhu lze vyhovět jen za předpokladu, že řízení dosud pravomocně neskončilo. Podle §243c odst. 1 o. s. ř. sice totiž pro řízení u dovolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného, ustanovení §92 a §95 až §99 a §107a však pro řízení u dovolacího soudu neplatí.
Jestliže tedy ke vstupu A. H. do řízení postupem podle §107a o. s. ř. nedošlo (a dojít ani nemohlo, neboť k postoupení předmětné pohledávky došlo až po pravomocně skončeném řízení), lze uzavřít, že k podání dovolání nebyl na straně žalující oprávněn A. H., nýbrž P. K., na jehož postavení žalobce se v posuzované věci postoupením pohledávky na jinou osobu (až po pravomocně skončeném řízení) nic nezměnilo a který dovolání nepodal.
Z výše uvedeného vyplývá závěr o nedostatku subjektivní legitimace A. H. k podání dovolání. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož dovolatel A. H. z procesního hlediska zavinil (tím, že neměl k podání dovolání subjektivní legitimaci), že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo první žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady první žalované sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 4.882,50 Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. září 2008
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu