ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.282.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 282/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně R. B., s.r.o., , zast. JUDr. J. B., advokátem, proti žalovanému Ing. P. K., , podnikateli, s místem podnikání v H. – P., , zast. Mgr. Ing. S. H., advokátkou, o zaplacení částky 237.893,60 Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 Cm 78/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. května 2006, č. j. 2 Cmo 64/2006-162, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. května 2006, č. j. 2 Cmo 64/2006-162, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. února 2005, č. j. 1 cm 78/2002-113, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. května 2006, č. j. 2 Cmo 64/2006-162, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 7. února 2005, č. j. 1 cm 78/2002-113, ve výrocích I., III. a IV., v nichž tento soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 237.893,60 Kč s 10 % úrokem z prodlení z částky 232.643,60 Kč od 2. května 2000 do zaplacení a z částky 5.250,- Kč od 23. 6. 2000 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (odst. I. výroku), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 57.074,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. J. B. (odst. III výroku) a uložil žalovanému povinnost zaplatit Č. r. na náhradě nákladů řízení částku 2.861,58 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Krajského soudu v Ostravě (odst. IV. výroku); odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na jejich náhradu částku 41.733,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet zástupce žalobkyně JUDr. B..
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle §206, §212 a §212a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění platném do 31. 3. 2005 (čl. II. bod 2 zák. č. 59/2005 Sb.) – dále jen „o.s.ř.“ a neshledal odvolání žalovaného důvodným. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že dne 20. 3. 2002 byla soudu prvního stupně doručena žaloba, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala (po částečném zpětvzetí ze dne 26. 6. 2002 bylo řízení co do smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně z částky 237.893,60 Kč od 2. 7. 2000 do zaplacení usnesením soudu prvního stupně ze dne 25. 8. 2003, č. j. 1 Cm 78/2002-20, zastaveno a po částečném zpětvzetí a změně žaloby navržené v podání žalobkyně ze dne 30. 9. 2004 - připuštěnou usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. 10. 2004 - bylo řízení usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. 10. 2004, č. j. 1 Cm 78/2002-68, ohledně úroku z prodlení z částky 237.893,60 Kč přesahujícího 10 % od 2. 7. 2000 do zaplacení zastaveno) zaplacení částky 237.893,60 Kč s 10 % úrokem z prodlení od 2. 5. 2000 do zaplacení. Dále uvedl, že mezi účastníky (žalobkyní jako zhotovitelkou a sdružením T. – S. – K. jako objednatelem) byla dne 21. 2. 2000 uzavřena smlouva o dílo (dále též „smlouva o dílo“), dle které žalobkyně dodala objednateli interiér a práce specifikované v příloze 1 této smlouvy o dílo, pro zařízení žalovaného, Hernu – bar v H.. V souladu se smlouvou o dílo provedla žalobkyně pro žalovaného také další práce, jež si účastníci odsouhlasili rekapitulací provedených dodávek a prací ze dne 18. 4. 2000. Termín ukončení prací byl sjednán na den 10. 4. 2000. V zápise ze dne 18. 4. 2000 si účastníci odsouhlasili rekapitulaci provedených dodávek a prací sjednaných do výše ceny 1.005.754,- Kč, jakož i prací a dodávek nad rámec smlouvy o dílo a prací neprovedených podle smlouvy o dílo. Žalovaný se k převzetí díla ve sjednaných termínech (17. a 21. 4. 2000) nedostavil, a proto účastníci protokol o předání a převzetí díla podepsali až dne 22. 6. 2000 s tím, že od 21. 4. 2000 byl objekt v plném provozu. Celkovou cenu za provedení díla dle smlouvy o dílo, včetně prací a dodávek nad rámec smlouvy o dílo a odsouhlasené v rekapitulaci, žalobkyně vyúčtovala fakturou ze dne 17. 4. 2000, v níž byl v příloze č. 1 uveden soupis prací a dodávek v souhrnné ceně 1.317.893,60 Kč (včetně DPH). Žalovaný zaplatil dne 23. 2. 2000 zálohu ve výši 250.000,- Kč ze dne 21. 2. 2000), dne 22. 3. 2000 zaplatil žalovaný zálohu 3000.000,- Kč ze dne 15. 3. 2000), dále žalovaný zaplatil dne 21. 4. 2000 částku 500.000,- kč a dne 12. 5. 2000 částku 30.000,- Kč. Z celkové částky 1.317.893,60 Kč tedy zbývalo doplatit částku 237.893,60 Kč, jež je předmětem sporu. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o dílo podle ust. §536 a násl. obchod. zák. Předmětem smlouvy o dílo byly dle odvolacího soudu v souladu s čl. IV bodu 4 rovněž práce uvedené v „rekapitulaci“ sepsané dne 18. 4. 2000, neboť „je zcela evidentní, že i rozvody elekro byly jako tzv. vícepráce do smlouvy o dílo zahrnuty a oběma smluvními stranami takto odsouhlaseny“.
Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně týkajícím se okamžiku dokončení díla. Z provedeného dokazování i ze shodných tvrzení účastníků bylo „nezvratně“ prokázáno, že nejpozději od 22. 4. 2000 byl objekt, jehož úpravy byly dle smlouvy o dílo prováděny, v plném provozu pro veřejnost. Měla-li žalobkyně podle bodu 3 čl. VII smlouvy o dílo povinnost předat žalovanému všechny podklady (tj. i revizní zprávy) související s prováděným dílem a měl-li žalovaný dle bodu 4 čl. VII povinnost dílo převzít i s případnými drobnými vadami a nedodělky, jež nebránily jeho užívání, odvolací soud dovodil, že žalovaný byl povinen dílo převzít nejpozději v okamžiku, kdy toto dílo začal užívat (tj. 22. 4. 2000), neboť započetím s užíváním díla žalovaný „prokázal, že se jedná o nedělky a vady nebránící užívání předmětu díla“. Pokud tedy dílo mělo vady, spočívající i v nepředání potřebné dokumentace, nebránily tyto vady užívání objektu, na němž bylo dílo provedeno a jenž byl jako herna-bar od výše uvedeného dne otevřen pro veřejnost. Je tak dle názoru odvolacího soudu na žalovaném, jenž při užívání díla porušil právní předpisy, aby nesl důsledky s tím spojené, nemůže tvrdit, že nepředáním revize elektro došlo k porušení povinnosti žalobkyně ze smlouvy o dílo. Odvolací soud posoudil shodně jako soud prvního stupně též otázku vyúčtované smluvní pokuty žalovaným a dovodil, že smluvní ujednání obsažené v čl. IX smlouvy o dílo nesplňuje předpoklady uvedené v ust. §544 odst. 2 občan. zák., jež vyžaduje, aby smluvní pokuta byla sjednána naprosto určitě a jednoznačně tak, aby stranám bylo vždy zřejmé, jaká výše smluvní pokuty je pro konkrétní porušení smluvní povinnosti v konkrétní době stanovena, a proto je neplatné. Dle odvolacího soudu není v souzené věci jednoznačně určen základ, ze kterého by mělo být 0,5 % denně účtováno, poněvadž z dikce „z celkové částky“ není zřejmé, zda by celkovou částkou měla být částka uvedená v čl. IV bod 1 smlouvy či částka uvedená v čl. IV. bod 4 smlouvy (rekapitulace), popř. zda má být k této částce připočteno DPH apod. K námitce odvolatele (žalovaného) ohledně neplatnosti smlouvy o dílo a ohledně kompenzační námitky z titulu uplatněné náhrady škody ve výši 481.031,16 Kč, odvolací soud uvedl, že se jedná o nové skutečnosti , které nebyly před soudem prvního stupně uplatněny, a proto k nim nemohl soud dle §205a o.s.ř. přihlédnout.
Odvolací soud proto rozhodl tak, jak shora uvedeno.
Dovoláním ze dne 11. 5. 2006, doručeným soudu prvního stupně dne 9. 8. 2006, napadl žalovaný rozsudek odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné dle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť oba soudy dle dovolatele řešily otázku, „zda byly předmětné nebytové prostory způsobilé k užívání, když nebylo vydáno stavebním úřadem rozhodnutí o povolení k jejich užívání“, v rozporu s hmotným právem.
V odůvodnění dovolání dovolatel zejména uvedl, že kompenzační námitka uplatněná dle §98 o.s.ř. „ve výši 481.31,16“ (správně 481.031,16 Kč) představuje „náhradu škody za pozdě předané dílo“. Smluvní pokuta je tedy vypočtena z pevně stanovené ceny díla dle čl. X smlouvy, tj. 1.005.752,- Kč. Fakt, že kompenzační námitka nebyla uplatněna před soudem prvního stupně, nýbrž až v řízení odvolacím, procesní předpisy nevylučují, a proto dovolatel nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že k ní nelze přihlížet. Dovolatel dále brojí proti závěru soudů obou stupňů týkající se povinnosti zaplatit žalobkyni částku 237.893,60 Kč z důvodu nedoplatku ceny za provedené dílo, neboť je přesvědčen, že soudy obou stupňů provedly důkaz smlouvou o dílo, ale nesprávně tento důkaz vyhodnotily po stránce právní. Předmětem smlouvy o dílo byla dodávka interiéru a prací dle přílohy č. 1 s tím, že cena byla pevně stanovena a pokrývala veškeré náklady spojené s předmětem smlouvy o dílo. Zhotovitel měl dle bodu 4 čl. IV nárok na přiměřené zvýšení odměny jen za situace, kdy se objeví při provádění díla potřeba činností do ceny díla nezahrnutých, pokud byly tyto činnosti objednatelem požadovány nad sjednaný rozsah prací. Toto zvýšení muselo být dle dovolatele odsouhlaseno oběma smluvními stranami a zaznamenáno písemně, a proto nebylo možné navýšit cenu v rámci již sjednaných prací. Dovolatel namítl, že v řízení nebyl předložen důkaz o tom, že došlo k uzavření písemného dodatku ohledně elektroinstalací. Pokud se žalobkyně domáhá zaplacení za provedené elektroinstalační práce, o nichž žalovaný se žalobkyní žádný dodatek neuzavřel, má dle dovolatele žalobkyně právo domáhat se pouze vydání bezdůvodného obohacení na vlastníkovi předmětných nemovitostí. Dovolatel brojí rovněž proti nesprávnému názoru soudů obou stupňů ohledně termínu dokončení a předání díla způsobilého k užívání, neboť ze smlouvy o dílo plyne, že práce jsou dokončeny a dílo lze užívat teprve po provedení revize elektroinstalace, a proto dílo nebylo řádně provedeno a předáno ani dne 21. 4. 2000. Užíval-li žalovaný dílo neschopné provozu a nezpůsobilé k užívání, činil tak v rozporu s právními předpisy a vystavoval se tak nebezpečí uložení pokuty ze strany stavebního úřadu. Dovolatel nesouhlasí rovněž s tvrzením žalobkyně, že se dne 21. 4. 2000 nedostavil k převzetí díla, jelikož se dostavil a zaplatil jí v hotovosti další zálohu, o čemž svědčí doklad o zaplacení částky 500.000,- Kč. Dílo bylo dle dovolatele předáno až dne 22. 6. 2000, kdy byl sepsán předávací protokol a předána revizní zpráva k elektroinstalaci. Vzhledem k tomu, že dílo nebylo zhotoveno a předáno včas, žalobkyně měla ve smlouvě o dílo stanovenou povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 481.031,16 Kč, vyúčtovanou dne 17. 8. 2000, jež si žalovaný jednostranně započetl, ovšem žalobkyně ji neakceptovala. Žalovaný nesouhlasí s názorem soudů obou stupňů že smluvní pokuta za prodlení s předáním díla sjednaná v čl. IX smlouvy o dílo je neurčitá, a proto neplatně sjednána.
Z výše uvedených důvodů dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V podání ze dne 30. ledna 2007 se k dovolání vyjádřila žalobkyně a zejména uvedla, že nepovažuje podané dovolání za přípustné, neboť je přesvědčena, že dovolatelem formulovaná otázka zásadního právního významu byla již dovolacím soudem vyřešena a že předmětné nebytové prostory byly smluvně způsobilé k užívání, jakmile je žalovaný začal užívat, a to i bez předávacího protokolu. Vzhledem k nepřípustnosti dovolání považuje žalobkyně za nadbytečné vyjadřovat se ke kompenzační námitce, ke smluvní pokutě či k otázce, zda cena díla byla cenou toliko za práce sjednané ve smlouvě o dílo či nikoli.
Závěrem žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl, popř. zamítl a zavázal žalovaného k náhradě nákladů dovolacího řízení.
Podle čl. II bodu 3 zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 15. května 2006, tedy po 1. dubnu 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (srovnej čl. II, bod 2. a 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.), Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal dovolání a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Dále Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátkou ve smyslu ust. §241 odst. 1 o.s.ř. a jí bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o.s.ř.).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř. Zbývá dodat, že vady podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a ani vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají a lze je přezkoumat pouze v případě přípustného dovolání (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
V posuzované věci není dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustné, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.
Podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Přípustnost dovolání je tedy podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku odvolacího soudu po právní stránce.
Dovolací soud je podle ust. §242 odst. 3 o.s.ř. - s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil, a pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, jsou relevantní jen otázky, na nichž napadené rozhodnutí spočívá a jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu správně určenou nesprávně vyložil popř. aplikoval.
V projednávané věci se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení nedoplatku z ceny díla, provedeného na základě smlouvy o dílo ze dne 21. 2. 2000. Rozhodnutí soudů obou stupňů jsou postavena na závěru, že žalobkyně má právo na doplacení částky 283.893,60 Kč s přísl. za provedené práce dohodnuté ve shora uvedené smlouvě o dílo a též za činnosti uvedené v oběma smluvními stranami odsouhlaseném dokumentu nazvaném „rekapitulace“ ze dne 18. 4. 2000, které ve smlouvě o dílo uvedeny nebyly, ale staly se v souladu s bodem 4 čl. IV taktéž předmětem díla. Soudy obou stupňů shodně dovodily, že žalovaný byl dle bodu 4 čl. VII smlouvy o dílo a ve smyslu ust. §555 odst. 1 obchod. zák. povinen dílo převzít nejpozději v okamžiku, kdy toto dílo začal užívat (tj. 22. 4. 2000), a to i s případnými namítanými vadami a nedělky, jež nemohly bránit užívání díla, když bylo zjištěno, že žalovaný dílo nejpozději ode dne 22. 4. 2000 užíval k podnikatelské činnosti. Ohledně ujednání o smluvní pokutě obsaženého v čl. IX smlouvy o dílo soudy obou stupňů dovodily, že takto formulované ujednání je pro svou neurčitost dle §37 odst. 1 obč. zák. neplatné, a proto žalovaný dle něj nemůže žalobkyni vypočítat smluvní pokutu a nemá ani co započíst.
Ze skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů, jež nebyly dovoláním zpochybněny, vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo č. 04/2000 ze dne 21. 2. 2000, jejímž předmětem plnění byla dodávka interiéru a prací dle přílohy č. 1 této smlouvy pro zařízení herna-baru v H. (čl. I smlouvy o dílo). Smluvní cena za provedení díla dle čl. IV odst. 1 smlouvy činila 1.005.752,- Kč s tím, že tato cena je pevná, maximální po celou dobu výstavby a kryje veškeré náklady spojené se zhotovením předmětu plnění (čl. IV odst. 3 smlouvy o dílo). Zhotovitel měl dle čl. IV odst. 4 nárok na přiměřené zvýšení odměny, objeví-li se při provádění díla potřeba činností do ceny díla nezahrnutých, pokud tyto činnosti budou požadovány objednatelem nad sjednaný rozsah prací, avšak toto zvýšení musí být odsouhlaseno oběma smluvními stranami a zaznamenáno písemně. Cena za tyto práce bude vyčíslena po jejich provedení (čl. IV. odst. 4 smlouvy o dílo). Zhotovitel dle čl. VI odst. 8 smlouvy o dílo garantoval rozsah a kvalitu prací dle platných Č. k datu podpisu smlouvy. Po dokončení díla měly smluvní strany sepsat protokol o převzetí a předání díla a objednatel se zavázal dílo převzít bez hrubých vad a nedodělků, které by nebránily užívání díla (čl. VII odst. 1). Předání a převzetí díla dle čl. VII odst. 2 mělo proběhnout v den dokončení díla dle termínů této smlouvy, pokud by se smluvní strany nedohodly jinak, a to za přítomnosti odpovědných zástupců obou stran. Dle čl. VI smlouvy o dílo byla nedílnou součástí této smlouvy „příloha č. 1 – Soupis prací…“. Při přejímce díla bylo povinností zhotovitele předložit všechny doklady, a to zejména revize, záruční listy apod. (čl. VII odst. 3). Objednatel se zavázal, že převezme dílo i s případnými drobnými vadami a nedodělky, které nebrání užívání předmětu díla, jež zhotovitel odstraní neprodleně (čl. VII odst. 4). Dle čl. IX smlouvy o dílo v případě, že dodavatel nedodrží termíny plnění dle této smlouvy, uhradí objednateli smluvní pokutu ve výši 0,5 % z celkové částky za každý den prodlení. V rekapitulaci ze dne 18. 4. 2000 je pod bodem A) vyčíslena cena dle smlouvy o dílo v částce 1.005.752,- Kč plus DPH, pod bodem B) je uveden souhrn neprováděných prací a dodávek dle smlouvy o dílo a vyčíslena jejich cena v částce 116.100,- Kč + DPH, pod bodem C) je uveden souhrn prací nezahrnutých ve smlouvě o dílo, jež byly vyčísleny v částce 160.690 Kč + DPH a pod bodem D) je uveden výpočet doplatku v částce 49.080,- Kč + DPH, pod bodem E) je uveden výčet nedodělků a neprovedených prací do 17. 4. 2000 a pod bodem F) je uvedena „poznámka:navíc od SOD – rozvody elektro – cena 115.500,- Kč + DPH“.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval námitkou dovolatele, jenž brojil proti právními posouzení soudů obou stupňů, že ujednání o smluvní pokutě obsažené v čl. IX smlouvy o dílo je pro svou neurčitost dle §37 odst. 1 obč. zák. neplatné.
Dle čl. IX smlouvy o dílo v případě, že dodavatel nedodrží termíny plnění dle této smlouvy, uhradí objednateli smluvní pokutu ve výši 0,5 % z celkové částky za každý den prodlení.
Smluvní cena za provedení díla dle čl. IV odst. 1 smlouvy činila 1.005.752,- Kč s tím, že tato cena je pevná, maximální po celou dobu výstavby a kryje veškeré náklady spojené se zhotovením předmětu plnění (čl. IV odst. 3 smlouvy o dílo).
Dle čl. I byla předmětem smlouvy o dílo dodávka interiéru a prací dle přílohy č. 1 této smlouvy pro zařízení herny-baru v Havířově.
Dle přílohy č. 1 smlouvy o dílo ze dne 21. 2. 2000 je „cena celkem: (…) 1.005.752,- Kč + DPH“.
Z výše uvedeného je zřejmé, že závěr soudů obou stupňů není správný, neboť ve smyslu §544 odst. 1a 2 obchod. zák. postačuje, aby bylo nepochybné, jakým způsobem, tj. z jakých veličin a jakým postupem výpočtu, bude smluvní pokuta zjistitelná.
V souzené věci byla dohodnuta smluvní pokuta „ve výši 0,5 % z celkové částky za každý den prodlení“, přičemž celkovou částkou je tedy „cena celkem“ dle čl. IV odst. 1 a přílohy č. 1 smlouvy o dílo, tj. cena včetně DPH. Z toho vyplývá, že základem pro výpočet smluvní pokuty je celková částka vyúčtovaná za provedení díla. V tomto případě jde podle rekapitulace ze dne 18. 4. 2000 o částku 1.005.752,- Kč po odpočtu neprovedených prací v hodnotě 116.100,- Kč a přičtení víceprací (dalších prací v ceně 160.690,- Kč a 111.500,- Kč /rozvody elektro/), tedy o částku 1.166.322,- Kč + DPH, z níž je třeba vypočítat smluvní pokutu.
Dovolací námitka nesprávného právního posouzení neurčitosti ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě o dílo a příloze č. 1 je důvodná a dovolání je ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné, neboť soudy posoudily tuto právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolatel se mýlí, pokud tvrdí, že občanský soudní řád nevylučuje uplatnění kompenzační námitky ve smyslu ust. §98 o.s.ř. v odvolacím řízení, neboť z ust. §216 odst. 1 o.s.ř. je zřejmé, že ust. §92, §97 a §98 pro odvolací řízení neplatí. Z vyjádření žalovaného k žalobě o zaplacení částky 237.893,60 Kč s přísl. ze dne 12. 12. 2003 však vyplývá, že žalovaný již před soudem prvního stupně namítal, že má ve smyslu ust. §98 o.s.ř. proti žalobkyni svou pohledávku k započtení, která představuje smluvní pokutu ve výši 481.031,16 Kč za prodlení od 11. 4. 2000 do 22. 6. 2000 a kterou si zároveň kompenzuje škodu vzniklou prodlením s dokončením díla. Kompenzační námitka proto byla uplatněna řádně, i když dovolatel v dovolání nesprávně uvádí, že jí vznesl až v průběhu odvolacího řízení.
Dovolatel dále v dovolání namítal, že v řízení nebyl předložen důkaz o tom, že došlo k uzavření písemného dodatku ke smlouvě o dílo ohledně elektroinstalačních víceprací.
Dle čl. IV odst. 4 měl zhotovitel nárok na přiměřené zvýšení odměny, objeví-li se při provádění díla potřeba činností do ceny díla nezahrnutých, pokud tyto činnosti budou požadovány objednatelem nad sjednaný rozsah prací, avšak toto zvýšení musí být odsouhlaseno oběma smluvními stranami a zaznamenáno písemně s tím, že cena za tyto práce bude vyčíslena po jejich provedení.
Z výše uvedeného vyplývá, že předmětem smlouvy o dílo byly práce uvedené v čl. I a v příloze č. 1 smlouvy o dílo ze dne 21. 2. 2000 s pevně stanovenou cenou v částce 1.005.752,- Kč + DPH, ovšem v případě objednatelem požadovaných víceprací měl zhotovitel (žalobkyně) nárok na přiměřené zvýšení odměny, pokud byly tyto činnosti odsouhlaseny oběma smluvními stranami a zaznamenány písemně s tím, že cena za tyto práce bude vyčíslena po jejich provedení. Tyto vícepráce byly písemně zaznamenány a oběma smluvními stranami odsouhlaseny v listině ze dne 18. 4. 2000 nazvané „rekapitulace“ pod bodem F), a proto je závěr soudů obou stupňů, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni za provedené vícepráce, a to nad rámec v čl. IV odst. 1 smlouvy o dílo a přílohy č. 1 této smlouvy stanovené ceny za dílo ve výši 1.005.752,- Kč, správný.
Dovolatel dále nesouhlasil s názorem soudů obou stupňů, že žalovaný byl dle bodu 4 čl. VII smlouvy o dílo povinen dílo převzít nejpozději v okamžiku, kdy toto dílo začal užívat (tj. 22. 4. 2000), a to i s případnými namítanými vadami a nedělky, jež nemohly bránit užívání díla, když bylo zjištěno, že žalovaný dílo nejpozději ode dne 22. 4. 2000 užíval k podnikatelské činnosti.
Dle ust. §555 odst. 1 obchod. zák. nezahrnuje-li smlouva povinnost zhotovitele předmět díla odeslat, splní zhotovitel svou povinnost provést dílo, jestliže umožní objednateli nakládat s předmětem díla řádně provedeným v místě stanoveném v §554. Zahrnuje-li závazek zhotovitele provést montáž jím zhotovené, opravené nebo upravené věci, je závazek splněn řádným provedením této montáže.
Smluvní strany si ve smlouvě o dílo sjednaly, že po dokončení díla sepíší protokol o převzetí a předání díla a objednatel dílo převezme, nebude-li mít hrubé vady a nedodělky, které by bránily užívání díla (čl. VII odst. 1), a předání a převzetí díla dle čl. VII odst. 2 mělo proběhnout v den dokončení díla dle termínů této smlouvy, pokud se smluvní strany nedohodnou jinak, a to za přítomnosti odpovědných zástupců obou stran. Dle čl. VI smlouvy o dílo bylo nedílnou součástí této smlouvy „příloha č. 1 – Soupis prací…“. Při přejímce díla měl zhotovitel předložit všechny doklady, a to zejména revize, záruční listy apod. (čl. VII odst. 3). Objednatel měl převzít dílo i s případnými drobnými vadami a nedodělky, které by nebránily užívání předmětu díla (čl. VII odst. 4).
Ze shora uvedeného plyne, že dílo nebylo řádně dokončeno k 22. 4. 2000, kdy dílo začalo být užíváno, protože žalobkyně dle čl. VII odst. 3 nepředložila žalovanému, jak vyplynulo ze skutkových zjištění soudů obou stupňů, všechny doklady (revizní zprávy), ale až dne 22. 6. 2000, kdy byl sepsán předávací protokol a předány revizní zprávy.
Pokud mělo předané dílo vady, je zřejmé, že žalobkyně jako zhotovitelka nesplnila svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním. Dílo, které je vadné, nelze totiž ve smyslu §554 odst. 1 obchod. zák. považovat za dílo provedené.
Za této situace ovšem odvolací soud nesprávně dovodil, že dílo bylo ve smyslu §555 odst. 1 obchod. zák. řádně provedeno k 22. 4. 2000. Žalobkyni však vzniklo podle §548 odst. 1 obchod. zák. právo na zaplacení ceny díla až 22. 6. 2000, kdy bylo dílo dokončeno a řádně předáno.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a je též důvodné a nezbývá, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit.
Nejvyšší soud proto rozhodl podle ust. §243b odst. 2 a 3 o.s.ř. tak, že rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vzhledem k tomu, že důvody pro zrušení tohoto rozhodnutí platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ust. §243d odst. 1 o.s.ř. v novém rozhodnutí o věci samé.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2008
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu