ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.467.2006.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně C. 2, s. r. o., , zast. JUDr. R. M., advokátem, proti žalovanému Ing. J. A., podnikateli, , zast. JUDr. K. H., advokátem, o náhradu škody ve výši 181.646,- Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu na zaplacení částky 125.900, - Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 10 C 163/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. září 2005, č. j. 19 Co 348/2005-224, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. září 2005, č. j. 19 Co 348/2005-224, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 30. března 2005, č. j. 10 C 163/2000-196, v odstavci I., IV. a V., jimiž tento soud zamítl návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 181.646,- Kč s 12 % úrokem od 12. 9. 2000 do zaplacení, uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 146.308,- Kč k rukám právního zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a uložil žalobkyni povinnost nahradit Č. r. na nákladech řízení částku 41.690,- Kč na účet soudu prvního stupně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; odvolací soud dále zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku (odst. III.) o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému částku 119.285,- Kč s 8 % úrokem od 10. 5. 2001 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, a postoupil tento vzájemný návrh žalovaného proti žalobkyni K. s. v H. K. jako soudu věcně příslušnému, přičemž ve výroku rozsudku soudu prvního stupně o částečném zastavení řízení o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému částku 6.615,- Kč s 8 % úrokem od 10. 5. 2001 do zaplacení (odst. II.) zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. Odvolací soud současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že se žalobkyně žalobou ze dne 30. 11. 2000 domáhala zaplacení částky 181.645,- Kč s tím, že žalovaný se zavázal dle ústně uzavřené smlouvy o dílo vypracovat pro žalobkyni projektovou dokumentaci pro přístavbu provozovny žalobkyně. V dubnu 1999 žalovaný tuto projektovou dokumentaci žalobkyni předal a ta se stala podkladem pro stavební řízení zahájené žalobkyní. Podstatné pro realizaci stavby bylo vyřešení možné kolize stavby a vrchního vedení vysokého napětí a transformační stanice. Tato situace měla být vyřešena udělením výjimky z ochranného pásma vedení vysokého napětí a transformační stanice, o kterou žalovaný požádal a která byla V. e., a. s. OŘ Č. T. udělena. Po zahájení stavební akce byla žalobkyni doručena výzva orgánu státního stavebního dohledu konstatující nedodržení podmínek výjimky z ochranného pásma vedení vysokého napětí. Žalobkyně tuto situaci po dohodě s příslušnými orgány vyřešila přeložením vedení vysokého napětí. Jelikož důvodem vzniku této situace byly vady projektové dokumentace zpracované žalovaným, v níž nevzal v úvahu mírnou svažitost stavby a samotný průběh vedení vysokého napětí vzhledem ke stavbě, a jelikož musela žalobkyně za provedení přeložky rozvodového zařízení zaplatit částku 181.646,- Kč, domáhala se žalobkyně v žalobě zaplacení této částky. Odvolací soud shledal správným právní závěr soudu prvního stupně, že žalovaný žalobkyni neodpovídá za škodu, jež jí měla vzniknout na nákladech za přeložení vysokého napětí. Odpovědnost žalovaného za škodu, tj. náklady vynaložené žalobkyní na přeložku rozvodného zařízení v souvislosti s přístavbou své provozovny, nemůže být dle odvolacího soudu dovozována z okolnosti, že žalovaný neupozornil žalobkyni na kolizi jím – v projektové dokumentaci - navrhovaného umístnění stavby s umístěním vedení vysokého napětí, pokud žalobkyně o této kolizi věděla a tato skutečnost jí byla i dle jejího vyjádření „naprosto zřejmá“. Odvolací soud proto odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla žaloba zamítnuta (odst. I. výroku rozsudku soudu prvního stupně) dle §219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně na něm závislých výroků o náhradě nákladů řízení účastníků řízení a státu. Pokud jde o výrok (odst. III. výroku rozsudku soudu prvního stupně) týkající se vzájemné žaloby doručené soudu prvního stupně dne 9. 5. 2001, jíž uplatnil žalovaný vůči žalobkyni nárok na zaplacení částky 125.900,- Kč, odvolací soud uvedl, že k uplatnění tohoto nároku došlo za účinnosti zák. č. 30/2000 Sb., podle něhož byl k projednání vzájemné žaloby věcně příslušný krajský soud (§9 odst. 3 písm. r/ bod 6 o.s.ř.), a tak odvolací soud odvoláním napadený rozsudek ve výroku o vzájemné žalobě zrušil a postoupil věc věcně příslušnému krajskému soudu ve smyslu §221 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. b) o.s.ř. ve znění účinném do 31. 3. 2005. Dosáhla-li každá ze stran částečného úspěchu, odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu ve smyslu §142 odst. 2 o.s.ř. a §224 odst. 1 o.s.ř. přiznáno. Výrok rozsudku soudu prvního stupně o částečném zastavení řízení (odst. II. výroku) nebyl odvoláním napaden, a tak zůstal nedotčen.
Odvolací soud proto rozhodl tak, jak uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 15. 12. 2005 napadla žalobkyně výše uvedený rozsudek odvolacího soudu ve výroku I. a III. s tím, že přípustnost dovolání dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) os.ř. a své dovolací důvody subsumuje pod ust. §241a odst. 2 písm. b) os.ř., neboť rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V odůvodnění svého dovolání žalobkyně po krátké rekapitulaci dosavadního stavu soudního řízení zejména uvedla, že za zásadní považuje zjištění, co bylo předmětem smlouvy o dílo, dle které měl žalovaný zhotovit projekt přístavby, na jehož základě by bylo možné tuto přístavbu realizovat. Dovolatelka zastává názor, že předmět díla, tj. projektová dokumentace pro účely stavebního povolení, musí obsahovat i řešení zásahu projektovaného díla do případných ochranných pásem, jak vyplývá z §18 vyhl. č. 132/1998 Sb., a proto není - pokud žalovaným vypracovaná projektovaná dokumentace otázku zásahu do ochranného pásma vysokého napětí neřeší, jak vyplynulo z posudku provedeného Ústavem soudního inženýrství VUT v Brně - tato projektová dokumentace bezvadným dílem. Vzhledem k tomu, že žalovaný při vypracování projektové dokumentace žalobkyni neupozornil na nutnost zajištění zaměření průběhu trasy vysokého napětí, a vzhledem k tomu, že bylo zjištěno, že žalovaný svým jménem zajišťoval získání potřebných výjimek z ochranného pásma vysokého napětí, lze dle dovolatelky dovodit, že i v tomto směru spoléhala na žalovaného a že zaměření vysokého napětí bylo předmětem díla, „a to alespoň potud, že pro případ jeho absence měl žalovaný postupovat dle obecných ustanovení ObchZ a žalobce na to, aby zaměření VN zajistil, upozornil“. Dovolatelka je přesvědčena, že žalovaný porušil svou zákonem uloženou povinnost provést dílo řádně, když ve smyslu §551 a §552 obchod. zák. bez zbytečného odkladu neupozornil žalobkyni na nevhodnou povahu pokynů, které mu jako objednatel díla dala, poněvadž jejich „zcela zřejmou“ nevhodnost při vynaložení odborné péče mohl žalovaný zjistit a i z původního záměru na umístění stavby bylo od počátku patrno, že stavba nemůže být realizována dohodnutým způsobem. Žalovaný tudíž měl povinnost žalobkyni bez zbytečného odkladu tyto překážky oznámit a navrhnout změnu díla, přičemž do doby, než bude o změně pokynů rozhodnuto, měl provádění díla přerušit, což neučinil. Dovolatelka proto nesouhlasí se závěry soudů obou stupňů, jež přehlédly výše uvedená ustanovení obchodního zákoníku zakotvená k ochraně objednatele. Dle dovolatelky je zřejmé, že žalovaný porušil svou povinnost postupovat při provádění díla s vynaložením odborné péče. Bylo-li v řízení prokázáno, že žalobkyni vznikla škoda, lze dovodit, že mezi jednáním žalovaného a škodou je příčinná souvislost, a proto závěrem dovolatelka navrhla, aby dovolací soud dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku I. a III. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se, jak vyplývá z obsahu spisu, k dovolání nevyjádřil.
Podle čl. II bodu 3 zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 27. září 2005, tedy po 1. dubnu 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (srovnej čl. II, bod 2. a 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o.s.ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o.s.ř.).
Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Z dovolání je zřejmé, že dovolání směřuje proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé (výrok I. rozsudku odvolacího soudu) a dále proti výroku, jímž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III. rozsudku odvolacího soudu).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.
V posuzované věci není dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustné, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.
Podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci. Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnila.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji nesprávně aplikoval.
V souzené věci, jak vyplývá ze skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů, jež nebyly dovoláním zpochybněny, byla mezi žalobkyní jako objednatelem a žalovaným jako zhotovitelem uzavřena ústní smlouva o provedení projektové dokumentace pro přístavbu provozovny žalobkyně. Po zahájení stavby byla žalobkyni doručena výzva ze dne 2. srpna 1999 orgánu státního stavebního dohledu konstatující nedodržení podmínek výjimky z ochranného pásma vedení vysokého napětí a požadující odročení tohoto rozsudku. Žalobkyně vzniklou situaci řešila přeložením vedení vysokého napětí, na něž vynaložila 181.646,- Kč. Po žalovaném jako zhotoviteli projektové dokumentace se z titulu náhrady škody domáhá zaplacení této částky, jež žalobkyni vznikla v důsledku vadné projektové dokumentace zpracované žalovaným jejíž vada spočívaje v opomenutí upozornit ji na zásah projektované stavby do ochranného pásma vedení vysokého napětí.
Odvolací soud shledal správným právní závěr soudu prvního stupně, že žalovaný žalobkyni neodpovídá za škodu, jež jí měla vzniknout na nákladech za přeložení vysokého napětí, neboť ta nemůže být dovozována z okolnosti, že žalovaný neupozornil žalobkyni na kolizi jím – v projektové dokumentaci - navrhovaného umístnění stavby s umístěním vedení vysokého napětí, pokud žalobkyně o této kolizi věděla a tato skutečnost jí byla i dle jejího vyjádření „naprosto zřejmá“.
Především však rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že žalovaným projektovanou přístavbu nebylo možné, z hlediska provozních potřeb žalobkyně, realizovat bez provedení přeložky vedení vysokého napětí a pro splnění tohoto jejího podnikatelského záměru bylo nutné náklady na přeložku vedení vysokého napětí vynaložit . Proto náklady spojené s realizací nelze podle odvolacího soudu pokládat za škodu vzniklou žalobkyní.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelka nenapadá shora uvedený závěr rozhodnutí odvolacího soudu, na němž především rozhodnutí spočívá. V dovolání mj. žalobkyně nikterak nezpochybňuje, že splnění jejího podnikatelského záměru při realizaci přístavby vyžadovalo provedení přeložky vedení vysokého napětí, tj. že bylo nutné náklad na přeložku vynaložit, a z toho dále vyplývající závěr, že náklady vynaložené na vybudování přeložky vedení VN nelze za uvedené situace pokládat škodu vzniklou žalobkyni.
Dovolací soud s ohledem na ustanovení §242 odst. 3 věty prvé o.s.ř., podle něhož lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání, nemohl rozhodnutí odvolacího sodu přezkoumávat z hlediska shora uvedených závěrů, na nichž rozhodnutí spočívá, pokud nebyly v dovolání dovolatelkou uplatněnými námitkami napadeny.
Dovolací soud pokládá za vhodné uvést, že pokud žalobkyně trvala na realizaci přístavby v jí požadovaném rozsahu z důvodu jejích provozních potřeb a stavbu přístavby zahájila před vydáním stavebního povolení, je zřejmé, že bylo nutné provést přeložku vedení vysokého napětí, a proto náklady s přeložkou vedení vysokého napětí spojené nelze považovat za škodu, kterou by žalobkyně tím utrpěla a jejíž vznik by měl za dané situace souvislost s povinnostmi žalovaného upravenými v ust. §551 a §552 obchod. zák.
Jestliže soudy obou stupňů v posuzovaném případě dovodily, že žalobkyně nemá právo na zaplacení žalované částky z titulu odpovědnosti žalovaného za škodu, není jejich právní posouzení v rozporu s hmotným právem, a proto dovolatelkou uplatněné námitky proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu týkající se právního posouzení odpovědnosti žalovaného za škodu nemohou založit přípustnost dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Dovoláním dovolatelka výslovně napadla i výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení (odst. III. rozsudku). Rozhodnutí o nákladech řízení je svojí povahou usnesením, a to i tehdy, je-li obsaženo v rozsudku, v němž je rozhodnuto ve věci samé. V ust. §238, §238a a §239 o.s.ř. jsou uvedena usnesení, proti nimž je dovolání přípustné; možnost podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, zde obsažena není, a proto dovolacímu soudu nezbylo než konstatovat, že dovolání proti výroku odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné.
Nejvyšší soud České republiky s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně proti výrokům I. a III. rozhodnutí odvolacího soudu není podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné, a dovolání proto podle ust. §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2008
JUDR. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu