ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.1115.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1115/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Č.r. – Ú. p. v O., , proti žalovanému M. B., , o zaplacení částky 80.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod. sp. zn. 18 C 25/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. listopadu 2005, č. j. 8 Co 695/2005-41, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. listopadu 2005,
8 Co 695/2005-41, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. května 2005, č. j. 18 C 25/2002-26, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. května 2005, č. j. 18 C 25/2002-26, zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 80.000,- Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 13. 10. 2001 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 1. 3. 2000 dohodu o zřízení nového pracovního místa k výkonu samostatné výdělečné činnosti označenou, podle níž žalobkyně vyplatila dne 6. 3. 2000 žalovanému návratnou finanční výpomoc ve výši 80.000,- Kč a ten se zavázal splnit podmínky dohody, zejména zahájit nejpozději do 6. 3. 2000 samostatnou výdělečnou činnost a vykonávat ji nepřetržitě po dobu tří let, tj. do 5. 3. 2003. Dne 10. 4. 2001 pozvala žalobkyně žalovaného k průběžné kontrole dodržování podmínek dohody na den 29. 5. 2001. Žalovaný si pozvánku ke kontrole nevyzvedl. Jelikož se žalovaný ke kontrole nedostavil, žalobkyně od předmětné dohody písemně odstoupila a vyzvala jej ke vrácení poskytnuté částky. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že i přes možnost odstoupení od dohody pro případ nedodržení některé z jejích podmínek sjednanou v čl. V. bodu 2. dohody byla sjednána, není neumožnění kontroly plnění podmínek, za kterých byla finanční výpomoc poskytnuta, porušením dohody, v důsledku kterého by bylo možno od dohody odstoupit a žádat vrácení poskytnuté dotace; odstoupení od dohody bylo neúčinné a žalobu tak shledal nedůvodnou
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. listopadu 2005, č. j. 8 Co 695/2005-41, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Zcela se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně.
V dovolání, jehož přípustnost žalobkyně (dále též „dovolatelka“) opírá obsahově o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci, neboť neumožnění kontroly plnění dohody je jejím porušením, které ji opravňuje od ní odstoupit a požadovat předčasně vrácení návratného finančního příspěvku na zřízení nového pracovního místa k výkonu samostatné výdělečné činnosti (dále jen „návratný příspěvek“ nebo „příspěvek“). Narozdíl od odvolacího soudu považuje ustanovení čl. II. bodu 3. upravující závazek žalovaného prokázat na výzvu dodržování podmínek dohody za jednu ze sjednaných povinností, pro jejíž porušení mohla podle čl. V. bodu 2. od dohody odstoupit a požadovat předčasné vrácení poskytnuté finanční výpomoci. Zdůrazňuje, že žalovaného vyzvala dopisem ze dne 10. 4. 2001, aby se zúčastnil průběžné kontroly dodržování podmínek sjednaných v uzavřené dohodě a na ní předložil potřebné doklady; poštovní zásilka obsahující pozvánku ke kontrole se vrátila s poznámkou „nevyzvednuto v úložní době“. Jelikož ani na základě telefonických kontaktů žalovaný neprokázal plnění podmínek dohody, dne 7. 9. 2001 odstoupila od uzavřené dohody a vyzvala žalovaného k vrácení žalované částky. Žalobkyně se nemůže ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, že není porušením dohody, neumožní-li žalovaný kontrolu jejího plnění, s nímž se spojuje právo od dohody odstoupit, a proto odstoupení od dohody ze dne 7. 9. 2001 není účinné. Má zato, že nesprávným výkladem čl. II. bodu 3. a čl. V. bodu 2. jí soudy obou stupňů odepřely právo domáhat se předčasně vrácení návratné finanční výpomoci při zmaření kontroly dodržování jejích podmínek žalovaným. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. června 2004, sp. zn. 32 Odo 433/2003, dovozuje, že právo odstoupit od dohody vzniklo již nedodržením dohody (čl. II. bodu 3.). S tímto odůvodněním navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání v dané věci může být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Pro rozhodnutí dané věci bylo významné (určující) posouzení otázky, zda je porušením dohody o návratném příspěvku, jestliže se žalovaný na výzvu žalobkyně nezúčastní průběžné kontroly dodržování podmínek dohody a nepředloží originály požadovaných dokladů, které mají plnění dohodnutých povinností prokázat. Protože tuto otázku, od níž odviselo posouzení práva žalobkyně na předčasné vrácení návratného příspěvku, odvolací soud vyřešil v rozporu s hmotným právem a s dosavadní rozhodovací praxí dovolacího soudu, představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na právním názoru, že není porušením smluvených povinností, které zakládá právo na předčasné vrácení příspěvku, jestliže žalovaný neumožní žalobkyni v jí určené lhůtě provést kontrolu dodržování dohody. S tímto názorem v souzené věci ovšem nelze souhlasit.
Je nesporné, že účastníci uzavřeli dne 1. 3. 2000 dohodu o zřízení nového pracovního místa k výkonu samostatné výdělečné činnosti na základě §5 odst. 2 zákona č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, a vyhlášky č. 35/1997 Sb., kterou se stanoví podrobnosti zřizování společensky účelných pracovních míst a vytváření veřejně prospěšných prací. V ní si smluvní strany mimo jiné dohodly, že žalovaný zahájí samostatnou výdělečnou činnost s předmětem podnikání – silniční motorová nákladní doprava nejpozději do 6. 3. 2000 a bude ji vykonávat nepřetržitě po dobu tří let, tj. do 5. 3. 2003 (čl. II. bod 1.). Dále se žalovaný zavázal prokázat na vyzvání úřadu práce dodržování podmínek dohody po celou dobu trvání závazku, tj. po dobu dvou let a u závěrečné kontroly nejdéle do 6 měsíců po uplynutí závazku. Pro účely průběžné a závěrečné kontroly dodržování smluvených podmínek se dále zavázal předložit na vyžádání originální doklady (zejména přihlášky k účasti na sociálním a zdravotním pojištění včetně dokladů o jejich úhradě, peněžní deník, daňové přiznání), umožnit prohlídku objektů, zařízení a provozů sloužících k podnikání. Termíny provedení kontrol písemně oznámí úřad práce, a to u průběžné kontroly ve lhůtě nejpozději do 12 měsíců od zahájení samostatné výdělečné činnosti, u závěrečné kontroly nejdéle do 6 měsíců od uplynutí závazku, kromě případu, kdy žalovaný o kontrolu požádá (čl. II. bod 3.). Úřad práce se naproti tomu zavázal vyplatit žalovanému finanční příspěvek na zřízení nového pracovního místa formou návratné finanční výpomoci ve výši 80.000,- Kč (čl. IV.). Návratný příspěvek měl žalovaný vrátit do třiceti kalendářních dnů od ukončení platnosti dohody, tj. do 31. 3. 2003 s výjimkou případu, kdy jeho vrácení nebude požadováno na základě uzavřeného písemného dodatku, jímž příspěvek může být změněn na dotaci (čl. II. bod 6.)
Smlouva je jednou ze základních právních skutečností, vedoucí ke vzniku občanskoprávních vztahů. Obecně se uplatňující princip privátní autonomie v občanskoprávních vztazích (§2 odst. 3 obč. zák.), zvláště princip smluvní autonomie, znamená, že je ponecháno zásadně na uvážení a rozhodnutí samotných subjektů, zda vůbec a s kým smlouvu uzavřou, jaký bude její obsah, jaká bude její forma a též jaký typ smlouvy pro konkrétní případ občanskoprávního styku zvolí (k tomu srovnej nález Ústavního soudu ČR ze dne 3. ledna 2000, sp. zn. IV. ÚS 387/99, publikovaný pod č. 1 ve svazku č. 17 Sb. n. u. US). To znamená, že v prvé řadě je rozhodující obsah toho, co si smluvní subjekty dohodly (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. března 1998, sp. zn. 3 Cdon 1398/96, publikovaný v časopise Právní rozhledy č. 3/1999).
Dohoda ze dne 1. 3. 2000 je ovšem smlouvou veřejnoprávní, tedy dohodou mezi subjektem práva soukromého a subjektem práva veřejného uzavřenou v souvislosti s výkonem veřejné správy; od smlouvy soukromoprávní se odlišuje tím, že upravuje veřejná subjektivní práva a povinnosti pramenící z norem správního práva (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004 sp. zn. 32 Odo 433/2003). Smluvní volnost účastníků dohody je omezena tím, že minimální obsah dohody je dán předpisy veřejného práva. Podle §2 odst. 1 písm. a) a odst. 2 vyhlášky č. 35/1997 Sb. (zrušené až k 1. 10. 2004 zákonem č. 435/2004 Sb.) vydané na základě §5 odst. 5 zákona č. 9/1991 Sb. úřad práce může zaměstnavateli v souvislosti se zřizováním účelných pracovních míst poskytnout návratnou finanční pomoc ve výši 80.000,- Kč na jedno takové místo; o tomto návratném příspěvku uzavře úřad práce písemnou dohodu (§3 věta prvá cit. vyhlášky), jejíž podstatné náležitosti v případě občana, který začne vykonávat samostatnou výdělečnou činnost podle zvláštních předpisů a byl v době jejího uzavření veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, zakotvuje §6 cit. vyhlášky. Podle odst. 2 písm. b) tohoto ustanovení dohoda obsahuje mimo jiné podmínky, které musí uchazeč o zaměstnání při zřízení účelného pracovního místa dodržet. Toto ustanovení umožňuje uložit uchazeči konkrétní povinnosti, které musí plnit, aby nebyl povinen vrátit příspěvek před uplynutím sjednané doby. Ze shora řečeného v prvé řadě vyplývá, že na návratný finanční příspěvek není právní nárok; je-li poskytnut, musí být vyvážen závazkem uchazeče podrobit se sjednaným povinnostem, které jej nutí k plnění smluvních povinností pod hrozbou předčasného vrácení příspěvku. Aby žalobkyně dosáhla účelu smlouvy (zřízení společensky účelného pracovního místa na dobu alespoň tří let), je přirozené, že k jeho zajištění si vymíní právo kontrolovat dodržování podmínek čerpání návratného příspěvku po dobu trvání závazku. Bez oprávnění vyžadovat účast žalovaného na průběžné kontrole a trvat na předložení originálů dokladů prokazujících provozování samostatné výdělečné činnosti (tj. plnění smluvních povinností) by úřad práce nikdy neměl možnost zjistit porušení smluvených povinností, neboť adresát návratného příspěvku by mohl vždy zmařit zjištění, že neplní podmínky dohody. Nelze přehlédnout, že výdaje na zřizování společensky účelných pracovních míst představují hospodaření s veřejnými finančními prostředky a je pochopitelné, že úřad práce jejich využití kontroluje, aby tak dostál své zákonné povinnosti účelně hospodařit s prostředky na zabezpečení zaměstnanosti [§12 odst. 1 písm. i) zákona č. 9/1991 Sb.]. Porušení povinností podle čl. II. bodu 3. dohody je proto natolik závažným porušením dohodnutých podmínek (smluvních povinností), že se s ním pojí právo od dohody odstoupit, jakož i samostatné právo požadovat vrácení návratného příspěvku podle čl. V. bodu 2. věty druhé dohody (k tomu srovnej opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. června 2004, sp. zn. 32 Odo 433/2003).
V dané věci se neuplatní závěry přijaté v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. září 2001, sp. zn. 33 Odo 454/2001, neboť v tehdy souzené věci šlo o nárok z dohody uzavřené dne 21. 11. 1991 tj. za účinnosti vyhlášky č. 22/1991 Sb., kterou se stanoví podrobnosti zřizování společensky účelných pracovních míst a vytváření veřejně prospěšné práce, v situaci, kdy žadatel o finanční příspěvek po zániku závazku (uplynutím doby, na kterou byla částka poskytnuta) neposkytl úřadu práce na výzvu ze dne 8. 6. 1994 příslušné doklady ke kontrole. Nejvyšší soud tehdy přijal závěr, že není-li časově vymezen závazek žadatele (povinnost předložit doklady ke kontrole), je potřeba jeho povinnosti vykládat v návaznosti na primární závazek, jenž trval v období od 1. 1. 1992 do 31. 12. 1993, a dovodil, že neumožnění kontroly po zániku závazku není porušením podmínek dohody, pro které bylo možno odstoupit od smlouvy. Na rozdíl od tehdy souzené věci k porušení povinnosti žalovaného došlo za trvání právního vztahu založeného smlouvou ze dne 1. 3. 2000.
Žalobkyní uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl tudíž uplatněn důvodně. Proto Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud také jeho rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný. V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta prvá a druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. července 2008
JUDr. Václav D u d a
předseda senátu