ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.1184.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1184/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) R. S. a b) M. S., , proti žalovanému Z. d. J., zastoupenému JUDr. Z. M., advokátem o zaplacení 113.425,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 13 C 342/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. května 2005, č. j. 57 Co 646/2004-150, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se po žalovaném domáhali zaplacení částky 181.056,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný bez uzavřené smlouvy užíval v době od 25. 11. 1999 do 24. 11. 2002 jejich pozemky, na nichž se nachází jeho budova s. h..
Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 29. září 2004, č. j. 13 C 342/2002-126, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům 13.638,- Kč s 3,5 % úrokem z prodlení od 25. 11. 2002 do zaplacení; ohledně zbývající částky 167.418,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a mezi účastníky a státem. Vycházel ze zjištění, že žalobci jsou vlastníky pozemků parcelních čísel a v katastrálním území B.; z jejich celkové výměry je 502,53 m2 zastavěno hlavní budovou ve vlastnictví žalovaného, 532,01 m2 připadá na zpevněnou plochu a 1325,74 m2 na zatravněnou plochu. Pozemky nejsou součástí zemědělského nebo lesního půdního fondu. Za užívání uvedených pozemků žalovaný žalobcům za tři roky před podáním žaloby ničeho nezaplatil. Podle znaleckého posudku Ing. T. vypracovaného na základě zadání soudu je obvyklá cena nájmu u stavebního pozemku – zastavěné plochy 3 až 4 Kč za m2 a rok a u stavebního pozemku – ostatní plochy 1 až 2 Kč za m2 a rok. Žalovaný v minulosti užíval předmětné pozemky na základě práva družstevního užívání, které již zaniklo (netransformovalo se na právo nájmu). Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný se v rozhodné době užíváním pozemků bez právního důvodu na úkor žalobců bezdůvodně obohatil a je povinen toto obohacení vydat. Při vyčíslení bezdůvodného obohacení vycházel z průměrných hodnot obvyklého nájemného v daném místě a čase, jak byly zjištěny ze znaleckého posudku (tj. u zastavěných ploch 3,50 Kč za m2 a rok a u nezastavěné plochy 1,50 za m2 a rok). Výše bezdůvodného obohacení žalovaného představuje ročně 1.759,- Kč za užívání zastavěné plochy a 2.787,- Kč za užívání ostatních ploch.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. května 2005, č. j. 57 Co 646/2004-150, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o 35.777,- Kč s příslušenstvím; v další části zamítavého výroku rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobcům 113.425,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 25. 11. 2002 do zaplacení a ohledně částky 18.216,- Kč s příslušenstvím a ve výrocích o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ztotožnil se s závěrem soudu prvního stupně, že žalovanému vzniklo užíváním předmětných pozemků na úkor žalobců bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu. Nepřisvědčil však závěru o jeho výši. Zopakoval důkaz znaleckým posudkem Ing. T. a doplnil dokazování listinami (potvrzeními obecních úřadů v B., T., Zá. a L. o výši nájemného sjednaného v jiných případech v obci B. a okolí). Dospěl k závěru, že znalcem vymezenou výši obvyklého nájemného je nutné považovat za nájemné minimální, tedy za dolní hranici uvažovaného bezdůvodného obohacení. Z listin zjistil, že nájemné za pozemky pro podnikatelské účely se v uvedených obcích pohybovalo v rozhodné době v rozmezí od 30 Kč (kdy šlo o zvýhodněný nájem pro podnikatele působícího pro pronajimatele) do 250 Kč, přičemž ve všech srovnávaných případech se jednalo o dlouhodobý pronájem menších pozemků. S obsahem těchto listin korespondují i vyjádření realitních kanceláří, podle nichž při výměře pozemku nad 2.000 m2 cena nájmu klesá. Podle odborného vyjádření Ing. M., znalce v oboru odhadu nemovitostí, činí obvyklá cena za pronájem stavebních pozemků 90 až 100 Kč a za ostatní plochy 25 až 30 Kč ročně za metr čtvereční. Odvolací soud konstatoval, že přímé srovnání nájmů není možné, neboť v daném místě nedošlo k pronájmu pozemků zastavěných větším průmyslovým objektem. Je tudíž namístě vycházet z volné úvahy (§136 o. s. ř.), tedy z úvahy, kolik by žalovaný zaplatil za pronájem pozemků za účelem provozu slévárny. Při zohlednění posudku Ing. T. i listinných důkazů stanovil výši bezdůvodného obohacení u zastavěných a zpevněných ploch (v obou případech jde o výraznější zásah do pozemku) částkou 23,- Kč a u zatravněných ploch částkou 14,- Kč za jeden metr čtvereční a rok.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s tím, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. V dovolání brojí výhradně proti vyčíslení bezdůvodného obohacení. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že obvyklé nájemné za pozemky žalobců, které stanovil znalec ve znaleckém posudku, je třeba považovat za nájemné minimální. Má zato, že odvolací soud měl údaje ze znaleckého posudku respektovat, neboť znalec při výslechu dostatečně vysvětlil odlišnosti mezi vlastními výpočty nájemného a tím, jak bylo nájemné stanoveno pro jiné subjekty, za jiné pozemky při odlišném způsobu využití. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu ve výroku II. zrušil a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. dubnem 2005 – dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 3. a 2. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným (žalovaným) při splnění podmínky podle §241 odst. 1 a 4 o. s. ř. a že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 o.s. ř. Žalovaný nenamítá, že řízení bylo postiženo vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., případně jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny, a ani z obsahu spisu se existence takových vad nepodává. Proto se dovolací soud zabýval jen výslovně uplatněným dovolacím důvodem, jak jej žalovaný v dovolání obsahově vymezil (§242 odst. 3 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Žalovaný vytýká odvolacímu soudu, že měl při vyčíslení bezdůvodného obohacení vycházet ze znaleckého posudku vypracovaného soudním znalcem Ing. T., neboť ostatní důkazy nebyly z hlediska určení výše obvyklého nájemného relevantní. Tyto výhrady vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod C 8).
Dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
V daném případě bylo pro právní posouzení věci významné zjištění, že žalovaný užíváním pozemků žalobců získal majetkový prospěch a v jaké výši. Zjištění, že užíváním pozemků získal majetkový prospěch, žalovaný v dovolání nezpochybnil a neoponuje ani úvaze, že výše jím získaného majetkového prospěchu se odvíjí od obvyklého nájemného za užívání obdobných pozemků v daném místě a čase. Není srozuměn toliko s tím, že odvolací soud využil možnosti, kterou mu dává ustanovení §136 o. s. ř. a určil výši nároku žalobců (tj. vyčíslil bezdůvodné obohacení) vlastní úvahou. Odvolací soud při vyčíslení bezdůvodného obohacení vzal v úvahu jak hodnoty nájemného stanovené znalcem T. v rozmezí 1 až 4 Kč za m2 a rok, tak hodnoty dokládané ostatními provedenými důkazy (především zprávami místních úřadů a realitních kanceláří o pronájmech v daném místě a čase), které se pohybovaly v rozmezí od 25 do 250 Kč. Přihlížel rovněž ke způsobu využití předmětných pozemků. Zjistil tudíž skutečnosti, které mu umožnily založit úvahu na určitém kvantitativním posouzení základních souvislostí. Jestliže určil výši nájemného v rozmezí 14 až 23 Kč za m2 a rok, pohyboval se v intencích všech v řízení zjištěných hodnot užívání. Odvolacímu soudu nelze vytýkat, že při zjišťování obvyklého nájemného nevycházel výhradně ze znaleckého posudku; ten je totiž jen jedním z důkazů a je třeba jej posuzovat v souvislosti s ostatními důkazy. Na tom nic nemění ani skutečnost, že znalec na svých závěrech setrval i po konfrontaci s ostatními v řízení předloženými důkazy. Závěr odvolacího soudu, že znalcem uvedenou výši nájemného je třeba považovat za výši minimální, je výsledkem jeho hodnocení znaleckého posudku v kontextu ostatních důkazů. Neopodstatněná je výhrada žalovaného k hodnocení předložených listin o místních pronájmech pozemků. Zjišťování, jaké částky zaplatily jiné subjekty za pronájem jiných pozemků v daném místě a čase, je charakteristické pro institut tzv. obvyklého nájemného, z něhož lze následně usuzovat na výši nájemného, které by uživatel při řádném uzavření nájemní smlouvy s největší pravděpodobností platil vlastníku za užívání konkrétního pozemku. Protože z důkazů, které byly v řízení provedeny, nebylo možné spolehlivě zjistit výši nájemného při využití pozemku k provozu slévárny hliníku v dané lokalitě, aplikoval odvolací soud po právu ustanovení §136 o. s. ř. a výši nároku na plnění z bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním pozemků určil podle své úvahy.
Lze tak uzavřít, že uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. nebyl v posuzované věci naplněn a žalovanému se prostřednictvím uplatněných námitek správnost rozhodnutí odvolacího soudu nepodařilo zpochybnit; dovolací soud proto jeho dovolání zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za stavu, kdy žalobcům podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli vůči žalovanému právo.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 30. září 2008
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu