ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.1330.2006.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Mgr. M. M., , zastoupené Mgr. Š. B., advokátkou, proti žalované S. spol. s r.o., zastoupené JUDr. R. K., advokátem, o zaplacení částky 750.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 61 C 225/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2006, č. j. 13 Co 503/2004-225, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.014,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Š. B., advokátky
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 22. března 2004, č. j. 61 C 225/2000-179, ve výroku, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 750.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 16. 8. 2000 do zaplacení, a změnil jej ve výroku o nákladech řízení; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění, že účastníce uzavřely dne 29. 5. 2000 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl dům s pozemky parc. a parc. v k. ú. V., vše zapsáno na LV u K. ú. B.-m., za sjednanou kupní cenu ve výši 6,000.000,- Kč. Žalovaná dosud neuhradila zbytek kupní ceny ve výši 750.000,- Kč. Její námitku, že uvedená částka představuje slevu z ceny koupené věci z důvodu vytčených vad, neshledal důvodnou. Uzavřel, že žalovanou namítané nedostatky (nedostatečně funkční kotelna, špatná elektroinstalace a její slabý přívod do domu, závady v odpadní kanalizaci) nejsou vadami věci, nýbrž důsledkem běžného opotřebení za dobu více jak 44letého užívání domu k bydlení při údržbě pouze na úrovni nezbytné k udržení jeho účelu. Z výpovědí nájemců bytů v domě zjistil, že při používání elektrospotřebičů se v minulosti projevovaly problémy s dodávkou elektřiny a s provozem výměníkové stanice. Žalovaná kupovala dům na hranici poloviny životnosti ve stavu zanedbané údržby, před koupí se podílela na jeho údržbě a tudíž měla možnost se s jeho stavem seznámit. Nemůže tudíž úspěšně uplatňovat slevu z kupní ceny „pro nedostatek takových vlastností předmětu koupě, které nemohla za daného stavebnětechnického stavu domu očekávat“.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalovaná (dále jen „dovolatelka“) namítá nesprávné právní posouzení věci. Není srozuměna se závěrem, že nemůže požadovat slevu z kupní ceny podle §597 odst. 1 obč. zák. Odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně vyhodnotil provedené důkazy, zejména výpověď Ing. D., ze které vyplývá, že nemovitost trpěla vadami, které nebylo možné považovat za běžné opotřebení, i když vznikly v důsledku opotřebení a zanedbané údržby. Skutečnost, že vady nerozpoznala, přestože do domu měla před uzavřením kupní smlouvy přístup, nemůže jít k její tíži, jelikož zjištěné vady nemohla jako laik zjistit.
Žalobkyně navrhla dovolání odmítnout.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II bod 2. zákona č. 59/2005 Sb.), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání, které není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neshledává dovolací soud přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Z toho, že přípustnost dovolání je podle zmiňovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem (srov. §237 odst. 3 o. s. ř.). Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naproti tomu je zcela vyloučeno uplatnění dovolacího důvodu zpochybňujícího skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel (srov. §241a odst. 3 o. s. ř.); dovolací soud je povinen odvolacím soudem zjištěný skutkový stav převzít.
Žalovaná s odkazem na dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. odvolacímu soudu vytkla nesprávnost závěru, že zjištěné nedostatky domu nejsou vadou, nýbrž opotřebením odpovídajícím délce jeho užívání. I když argumentuje nesprávným právním posouzení věci, z obsahu dovolacích námitek plyne, že její výtky jsou založeny na kritice správnosti skutkového zjištění, na němž odvolací soud svůj právní závěr založil. Jestliže nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění), potom za nesprávné právní posouzení věci ve vyloženém smyslu nelze považovat hodnotící závěr odvolacího soudu o učiněných skutkových zjištěních, byť právě ten je rozhodující pro aplikaci konkrétního hmotně právního ustanovení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. července 2002, sp. zn. 30 Cdo 1053/2002, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod označením C 1324/19). Z uvedeného je zřejmé, že dovolací argumentace je založena výlučně na tom, že žalovaná formuluje vlastní skutkové zjištění, z něhož následně činí vlastní skutkový závěr a teprve jeho prostřednictvím uplatňuje námitku nesprávného právního posouzení v otázce existence vad koupené věci. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve skutkovém závěru a vzal za prokázané, že zjištěné nedostatky domu nepředstavují běžné opotřebení domu, nýbrž vady, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy k tomu, že v důsledku vady koupené věci žalované vzniklo právo na slevu podle §597 odst. 1 obč. zák. Mimoto dovolací námitkou zpochybněné právní závěry odvolacího soudu co do charakteru zjištěných nedostatků věci především postrádají potřebný judikatorní (zobecňující) přesah, když jsou významné právě a jen pro projednávanou věc.
Jak již bylo shora vyloženo, správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtky, kterou žalovaná v dovolání uplatnila, nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl, aniž se mohl věcí dále zabývat [§243a odst. 1 věta první, §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. je žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, povinna nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb.], stanovená podle §3 bodu 6., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění platném do 31. 8. 2006 (srovnej čl. II. vyhlášky č. 277/2006 Sb.) částkou 7.500,- Kč, dále pak paušální částka náhrad hotových výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 8. 2006 (srovnej čl. II vyhlášky č. 276/2006 Sb. ) ve výši 75,- Kč a částka 1.439,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 30. června 2008
JUDr. Václav D u d a
předseda senátu