ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.1714.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1714/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. P. bytem v , zastoupeného JUDr. P. D., advokátem se sídlem v , proti žalované Z. Č., bytem v , zastoupené JUDr. J. M., advokátkou se sídlem v , o zaplacení 20.551,- Kč oproti vydání věci, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 12 C 409/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 19. června 2006, č. j. 12 Co 270/2006-116, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Přerově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. listopadu 2002, č. j. 12 C 409/2001-46, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 19. února 2003, č. j. 12 C 409/2001-50, uložil žalované zaplatit žalobci 29.401,- Kč oproti jeho povinnosti vydat jí zrcadlo 6050P/F10 o rozměrech 60 cm x 50 cm; současně rozhodl o nákladech řízení a o poplatkové povinnosti. Dovodil, že mezi účastníky řízení došlo k uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem byly čtyři koupelnové skříňky, umývadlo a zrcadlo za cenu 29.401,- Kč. Žalobce následně reklamoval vadu jedné skříňky, spočívající v tom, že nelícovala s ostatními skříňkami. Soud prvního stupně zjistil, že reklamace byla uplatněna dne 11. 9. 2001 a k jejímu vyřízení došlo 15. 10. 2001. Protože k vytčení vady došlo v záruční době, bylo povinností žalované vyřídit reklamaci v třicetidenní lhůtě, počítané ode dne uplatnění reklamace. Nedodržení této lhůty mělo za následek vznik práva žalobce od smlouvy podle §623 obč. zák. odstoupit, což se 16. 10. 2001 stalo. Protože odstoupením došlo ke zrušení kupní smlouvy podle §48 odst. 2 obč. zák., vznikla oběma účastníkům smlouvy povinnost navzájem si vydat vše, co podle smlouvy nabyli. Žalobci tak vznikla povinnost vrátit žalované předmět koupě a žalované zaplacenou kupní cenu 29.401,- Kč. Soud prvního stupně dovodil, že předmětem koupě byly 4 skříňky, umývadlo a zrcadlo. Protože byla uzavřena jedna kupní smlouva, nikoliv více kupních smluv na jednotlivé zboží, a smlouva byla zrušena v celém rozsahu předmětu koupě, musí být žalobcem vydáno i zrcadlo. Nad rámec těchto závěrů soud prvního stupně dodal, že i v případě včasného vyřízení reklamace by měl žalobce důvod od smlouvy jako celku odstoupit, protože celkový estetický vzhled dodaného zboží nebyl v souladu s jeho požadavkem.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 24. listopadu 2003, č. j. 12 Co 474/2003-72, změnil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku, v níž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 20.551,- Kč tak, že žalobu zamítl, ve zbývající napadené části, tj. pokud jí bylo uloženo zaplatit žalobci 580,- Kč oproti vydání zrcadla rozměrech 60 cm x 50 cm, jej zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.
K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 28. února 2006, sp. zn. 33 Odo 447/2004, rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 24. listopadu 2003, č. j. 12 Co 447/2003-72, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Neztotožnil se se závěrem, že věci zakoupené žalobcem netvořily soubor věcí, nýbrž šlo o pouhý úhrn jednotlivých movitých věcí. Sporný koupelnový nábytek žalobce kupoval s úmyslem, že bude tvořit jeden funkční, stylový a estetický celek podle prezentované nabídky obsažené v nabídkovém katalogu. Ze způsobu, jakým žalovaná uskutečňuje prodej výrobků, je zřejmé, že kupující si podle katalogu vybírá sestavu, která v konečném důsledku bude tvořit jeden funkční celek. Podmínkou toho, aby bylo možno něco považovat za soubor věcí, je, že musí jít o souhrn několika jednotlivých věcí a nikoliv o úhrn pouhých součástí a aby ony věci byly považovány všeobecně (nikoliv jednotlivcem) za věc jedinou. Za rozhodující považoval vztah souřadnosti jednotlivých věcí (narozdíl od vztahu podřadnosti, jak je tomu u příslušenství věci podle §121 odst. 1 obč. zák.). Dodal, že za soubor věcí lze považovat jednotlivé kusy nábytku v takovém počtu, provedení a uspořádání, pokud tvoří účelový, stylový nebo architektonicky jednotný celek, určený k vybavení zvlášť určené místnosti nebo sloužící zvláštnímu účelu; jednotlivé kusy tohoto souboru nejsou odstranitelné bez toho, že by se nenarušil tento jednotný celek. Rozhodující byl proto publikovaný záměr žalobce, aby nábytek zakoupený podle prezentované katalogové nabídky takový celek tvořil.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 19. června 2006, č. j. 12 Co 270/2006-116, změnil rozsudek Okresního soudu v Přerově (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 22. listopadu 2002, č. j. 12 C 409/2001-46, tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 21.131,- Kč oproti vydání zrcadla o rozměrech 60 cm x 50 cm, skříněk … a umývadla; zároveň rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vázán právním názorem dovolacího soudu, že zakoupené věci tvoří soubor věcí, uzavřel, že z charakteru předmětu koupě (jako věci tvořící zařízení koupelny) vyplývá ten důsledek, že pro nevyřízení reklamace vady jedné ze skříněk (typ..) v zákonné třicetidenní lhůtě, došlo odstoupením od smlouvy k jejímu zrušení „v celém rozsahu předmětu koupě“ a oběma účastníkům smlouvy vznikla vzájemná povinnost vrátit si vše, co podle kupní smlouvy získali. Uvedené znamená povinnost žalobce vrátit žalované kompletní předmět koupě (veškeré zakoupené věci) a naopak povinnost žalované vrátit mu celou kupní cenu.
V dovolání, jehož přípustnost žalovaná obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Není srozuměna se závěrem, že žalobce koupil sporný koupelnový nábytek na základě předloženého katalogu jako nedílný soubor věcí. Zakoupený nábytek nikdy netvořil „nedílnou soustavu“; vždy šlo o několik samostatných věcí, které si složil podle svého výběru. Každá věc byla označena a oceněna samostatně. Jednotlivé části nábytku uvedené v katalogu nebylo nutno objednat jako celek, jejich obrazové znázornění je jen návodem, jak jednotlivé komponenty složit v ucelenou stěnu; každá skříňka může stát samostatně. Pokud by žalovaná koupelnový nábytek prodávala jako ucelený soubor věcí, musel by být nabízen pod jedním katalogovým číslem, s jednou kupní cenou a poučením výrobce, že jednotlivé skříňky nelze vyčlenit bez poškození funkčnosti celku. V daném případě šlo jen o „věc složenou“, kdy si každá z původních věcí uchovává svou individualitu a zůstává samostatným předmětem právních vztahů. Jelikož nedošlo k uzavření jen jedné kupní smlouvy (prodejka byla součtem jednotlivých cen samostatných komponent), nebyly splněny podmínky pro odstoupení od smlouvy ve vztahu ke všem zakoupeným věcem; žalobce nemohl úspěšně odstoupit od kupní smlouvy i ve vztahu ke skříňkám, které nereklamoval.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II bod 2. zákona č. 59/2005 Sb.), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „o. s. ř“).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení při splnění podmínky advokátního zastoupení [§240 odst. 1 o. s. ř., §241 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř.], a že jde o rozsudek, proti kterému je podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání přípustné, jej přezkoumal podle §242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Žalovaná nenamítá, že řízení bylo postiženo vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., popř. jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolacím řízení uplatněny. Protože jejich existence nevyplynula ani z obsahu spisu, zabýval se dovolací soud jen výslovně uplatněným dovolacím důvodem tak, jak jej žalovaná obsahově vymezila.
Podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Žalovaná spatřuje nesprávné právní posouzení věci v závěru odvolacího soudu o tom, že předmětem kupní smlouvy byl soubor věcí a že nevyřízením reklamace vad jedné ze skříněk v zákonné lhůtě vzniklo žalobci právo od této smlouvy odstoupit a povinnost jejich účastníků navzájem si vydat vše, co podle ní nabyli.
Podle §623 odst. 1 obč. zák. ve znění platném do 31. 12. 2001 (dále opět jen „obč. zák.“) jde-li o vadu, kterou nelze odstranit a která brání tomu, aby věc mohla být řádně užívána jako věc bez vady, má kupující právo na výměnu věci anebo má právo od smlouvy odstoupit. Táž práva příslušejí kupujícímu, jde-li sice o vady odstranitelné, jestliže však kupující nemůže pro opětovné vyskytnutí vady po opravě nebo pro větší počet vad věc řádně užívat.
Podle §457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.
Podle §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění platném do 31. 12. 2001, prodávající nebo jím pověřený pracovník rozhodne o reklamaci ihned, ve složitých případech do tří pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba přiměřená podle druhu výrobku či služby potřebná k odbornému posouzení vady. Reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. Po uplynutí této lhůty má spotřebitel stejná práva, jako by se jednalo o vadu, kterou nelze odstranit.
Otázku, zda zakoupený koupelnový nábytek je v právním smyslu věcí jedinou nebo představuje pouze úhrn jednotlivých zcela samostatných věcí, vyřešil Nejvyšší soud již v předchozím kasačním rozsudku ze dne 28. února 2006, sp. zn. 33 Odo 447/2004-95. V něm přijal závěr, že za soubor věcí lze považovat jednotlivé kusy nábytku v takovém počtu, provedení a uspořádání, pokud tvoří účelový, stylový nebo architektonicky jednotný celek, určený k vybavení zvlášť určené místnosti nebo sloužící zvláštnímu účelu; jednotlivé kusy tohoto souboru nejsou odstranitelné bez toho, že by se nenarušil tento jednotný celek. Pro souzenou věc to znamená, že věci zakoupené žalobcem tvoří soubor věcí, neboť u žalované kupoval koupelnový nábytek, jenž měl tvořit jeden funkční, stylový a estetický celek podle prezentované nabídky obsažené v katalogu; ostatně ze způsobu, jakým žalovaná uskutečňuje prodej výrobků je zřejmé, že si kupující podle katalogu vybírá sestavu, která má v konečném důsledku tvořit jeden funkční celek. Jelikož nedošlo k žádné změně skutkových okolností sporu, nemá dovolací soud důvod se od výše přijatých závěrů odchýlit.
S přihlédnutím ke shora řečenému je potom správný rovněž závěr odvolacího soudu, že odstoupením se kupní smlouva ruší a její účastníci jsou povinni navzájem si vrátit plnění, která podle ní obdrželi. Žalovaná je tak povinna vrátit žalobci celou kupní cenu oproti jeho povinnosti vydat jí veškerý zakoupený nábytek. V důsledku odstoupení od smlouvy o koupi, jejímž předmětem je soubor věcí, nedochází ke zrušení smlouvy jen ve vztahu k jednotlivé vadné věci, nýbrž - pro funkční nedílnost takového celku - ve vztahu ke všemu zakoupenému nábytku. Je totiž logické, že kupující pořizuje zařízení jedné místnosti (v daném případě koupelny) proto, aby tvořilo jak estetický, tak i funkční celek. Neodstranitelná vada jedné ze zakoupených komponent (tento závěr nebyl dovoláním zpochybněn) výsledný efekt narušuje natolik, že nelze po kupujícím spravedlivě požadovat, aby si zbylý nábytek ponechal s odůvodněním, že to, co by mu zůstalo, je dostatečně funkční, účelné a naplňuje i požadavek vkusnosti. Důsledky pozdního vyřízení reklamace jednotlivé části nábytku (§19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. a §623 odst. obč. zák.) je tak potřeba vztáhnout na celý soubor věcí.
Rozsudek odvolacího soudu je z hlediska dovoláním zpochybněných závěrů správný. Protože žalovaná jiné námitky v dovolání neuplatnila a dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), její dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. jako nedůvodné zamítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení právo na náhradu nákladů a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2008
JUDr. Václav D u d a
předseda senátu