ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.930.2006.1
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce L. N., , zastoupeného Mgr. et Mgr. V.S., advokátem, proti žalované L. A., , o zaplacení částky 20.500,- Kč, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 110 C 64/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. září 2005, č. j. 11 Co 339/2005-295, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 57.990,- Kč. Na základě objednávky č. 10/5 u žalované zakoupil vybraný nábytek a žalovaná se zavázala zboží dodat. Jelikož dodala jen část objednaného nábytku, který navíc vykazoval vady, žalobce od smlouvy na dodávku ložnicové postele odstoupil a zároveň uplatnil právo na slevu z kupní ceny dodané skříně. Žalovaná částka sestává z kupní ceny za nedodanou postel (29.990,- Kč) a 28.000,- Kč představuje sleva z kupní ceny za dodanou skříň, která vykazuje vady.
Okresní soud rozsudkem ze dne ze dne 30. května 2003, č. j. 110 C 64/2001-207, zastavil řízení o zaplacení částky 2.500,- Kč, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 50.490,- Kč, zamítl žalobu co do částky 5.000,- Kč a rozhodl o nákladech řízení.
Usnesením ze dne 20. února 2004, č. j. 11 Co 652/2003-230, Krajský soud v Ostravě rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o částce 50.490,- Kč, jakož i ve výrocích o nákladech řízení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovodil, že žalobce platně odstoupil od kupní smlouvy v rozsahu části sjednaného plnění (postele) a s odkazem na §457 obč. zák. uzavřel, že smluvní strany jsou si povinny navzájem vrátit plnění, jež v této části podle smlouvy dostaly. U dodané skříně shledal podmínky odpovědnosti za její vady z důvodu chybně provedené montáže zástupci žalované, přičemž soudu prvního stupně uložil, aby se zabýval charakterem vady (tj. zda jde o vadu odstranitelnou nebo neodstranitelnou) a posoudil, jaké právo z odpovědnosti za vady žalobci náleží.
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (dále opět jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. prosince 2004, č. j. 110 C 64/2001-257, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 29.990,- Kč s 8 % úrokem z prodlení z této částky od 2. 8. 2001 do zaplacení oproti vydání postele „N. typ 1“ žalobcem žalované v místě jeho bydliště (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu 8 % úroku z žalované částky za období od 6. 3. 2001 do 1. 8. 2001 (výrok II.), zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 20.500,- Kč (výrok III.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV. a V.). Vzal za prokázané, ze dne 24. 5. 2000 si žalobce objednal u žalované dodání šatníkové skříně a postele typu N. 3. Pro prodlení žalované s dodáním postele žalobce důvodně od smlouvy v této části odstoupil, a proto si účastníci smlouvy jsou povinni vydat navzájem plnění, které podle smlouvy obdrželi. V otázce vad skříně, jež jsou podrobně popsány ve znaleckém posudku Ing. K., dospěl k závěru, že v důsledku jejich neodstranění žalovanou v dodatečné lhůtě, se staly podle §19 odst. 3 zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, vadami subjektivně neodstranitelnými, jež brání tomu, aby skříň mohla být užívána jako věc bez vad. Vady se projevují lokální výdutí u pravého boku zevnitř dveří, v místě přichycení zad jedním z vrutů, minioděrkami v počtu dvou u pravých dveří, poškozením dna sedřením dýhy pod dveřmi se zrcadlem, zadrhujícími dveřmi o dno skříně, nedoléháním ozdobného rohového prvku římsy k bočnímu vlysu ozdobné římsy vlevo nahoře skříně, poškozením hrany třetích zrcadlových dveří z vnitřní strany hrany, vytrženými závěsy u dveří se zrcadlem. Poškození skříně má původ převážně v montáži a v nešetrné manipulaci při otevírání a zavírání dveří v době, kdy nebyla provedena konečná montáž a seřízení dveří. Žalovaná vady skříně se zrcadlem, které je upevněno na dveřích skříně, ve lhůtě podle §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. neopravila. Tím se uvedené vady staly vadami subjektivně neodstranitelnými. S přihlédnutím k počtu a charakteru vad soud prvního stupně dovodil, že vady brání tomu, aby skříň se zrcadlem byla užívána jako věc bez vad. Žalobce má tak podle §623 odst. 1 obč. zák. právo požadovat výměnu věci nebo odstoupit od smlouvy. Žádný z těchto požadavků žalobce neuplatňuje, neboť žádá slevu z kupní ceny, tedy domáhá se nároku, jenž nevyplývá z §623 odst. 1 obč. zák., nýbrž z §623 odst. 2 obč. zák., a proto žalobu, jíž se domáhal po žalované slevy z ceny ve výši 20.500,- Kč, zamítl.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. září 2005, č. j. 11 Co 339/2005-295, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o částce 20.500,- Kč (výrok I.) a změnil jej ve výrocích o nákladech řízení (výrok II.); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Převzal skutkové závěry soudu prvního stupně týkající se vad skříně a doplnil je zjištěním z posudku vypracovaného Ing. S. M., že dveře skříně nelze bezpečně otevírat a zavírat, a do dvou let hrozí vypadávání závěsů a tím i dveří. Původ této závady spočívá v chybném montážním postupu při sestavování skříně. Žalobce dopisem ze dne 10. 1. 2001 vytkl vady a požádal o jejich odstranění, přičemž ve třicetidenní lhůtě tyto vady odstraněny nebyly (lhůta uplynula 17. 3. 2001). Dopisem ze dne 1. 3. 2001 žalobce požádal o slevu z kupní ceny ve výši 28.000,- Kč. Z pohledu takto zjištěného skutkového stavu věci se odvolací soud ztotožnil i s právním posouzením věci, pokud jde o výklad §623 odst. 1 a 2 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2002. Vada skříně, spočívající v drhnutí dveří při manipulaci, nemožnost jejich bezpečného otevírání, ale zejména hrozba vypadnutí, brání jejímu řádnému užívání a je vadou neodstranitelnou. K výhradě žalobce, že aplikací §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. došlo k omezení jeho práv vyplývajících z odpovědnosti za vady věci, uvedl, že uplynutím třicetidenní lhůty od vytčení vad, se tyto vady staly vadami subjektivně neodstranitelnými. Charakter vytčených vad (nezpůsobilost dveře bezpečně zavírat a nebezpečí jejich vypadnutí) z nich činí vadu, pro kterou nelze věc užívat jako věc bez vady. Jelikož žalobce setrval na požadavku slevy z ceny podle §623 odst. 2 obč. zák., odvolací soud dospěl ke stejnému závěru jako soud prvního stupně, že takový nárok žalobci nenáleží bez ohledu na jeho stanovisko, že mu zjištěné vady subjektivně nebrání v užívání skříně (vadné dveře může nechat neustále otevřené a nebude je zavírat).
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., žalobce namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci v otázce výkladu §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. a §623 odst. 1 a 2 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2002 a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, neboť zjištěná vada nebrání řádnému užívání věci. Je přesvědčen, že odvolací soud pochybil, pokud mu odepřel právo na slevu z ceny koupené věci, jestliže se jinak odstranitelná vada věci stala jen v důsledku zákonné fikce podle §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. vadou „subjektivně neodstranitelnou“. Domnívá se, že jednou nabytá práva nemohl pozbýt právní fikcí, a naopak má zato, že práva vyplývající z §623 odst. 1 a 2 obč. zák. k jeho již nabytým právům „přirostla“; jednou získané právo na slevu z ceny zboží nemohl „ztratit“. V důsledku právní fikce podle §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. má stejná práva, jako by šlo o vady neodstranitelné podle §623 odst. 1 věty prvé a §623 odst. 2 obč. zák. Závěry odvolacího soudu o charakteru vad jsou v rozporu se závěry znaleckého posudku Ing. J. K. ze dne 12. 10. 2002 a posudku Ing. S. M. ze dne 20. 4. 2004, podle kterých lze zjištěné vady odstranit, byť při vynaložení vyšších nákladů; zjištěné vady nebrání užívání skříně k obvyklému účelu, tj. k ukládání věcí. Ke zjištění, že skříň není možné za stávající situace užívat kvůli nebezpečí úrazu, dodal, že znalec neposuzoval možnost užití skříně bez dveří nebo na jiném místě než v bytě, např. v garáži. I přesto, že v současné době skříň neužívá, má zájem si ji ponechat. Soudům obou stupňů vytýká, že neprovedly jím navržené důkazy výslechem Ing. S. M. k možnému způsobu užití skříně, ohledáním skříně na místě samém, „nezkoumaly listinné důkazy“, ani nenařídily znalecké zkoumání z oboru designu, aby zjistily možnosti užívání a účelu, ke kterému měla skříň sloužit. Proto dospěly k nesprávným právním závěrům a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II bod 2. zákona č. 59/2005 Sb.), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „o. s. ř“).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a že jsou splněny i podmínky uvedené v §241 odst. 1 a 4 a v §241a odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 3 o. s. ř.
Žalobce nenamítá, že řízení bylo postiženo vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., a s výjimkou poukazu na neprovedení navržených důkazů ani jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny, a ani z obsahu spisu nic takového neplyne. Proto se dovolací soud zabýval jen výslovně uplatněnými dovolacími důvody, jak je žalobce vymezil, a dospěl k závěru, že jeho dovolání není důvodné.
Dovolací soud je ve smyslu §242 odst. 3 věty prvé o. s. ř. vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vylíčil.
V posuzovaném případě žalobce v dovolání brojí proti závěru, že vady skříně brání jejímu řádnému užívání. Ačkoli v tomto směru deklaruje použití dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř., ve skutečnosti svými námitkami zpochybnil pouze skutkové závěry odvolacího soudu a uplatnil tak dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří na zpochybnění skutkových zjištění. Podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. lze totiž podat dovolání z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takovou vadou řízení může být to, že rozhodnutí odvolacího soud vychází z neúplně nebo nesprávně zjištěného skutkového stavu věci. Neúplnost nebo nesprávnost zjištění skutkového stavu věci však není dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. v případě, že odvolací soud dospěl ke skutkovým závěrům, na kterých založil své rozhodnutí. I když jsou tato skutková zjištění nesprávná, nejedná se o vadu řízení a nápravy se lze domáhat jen dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout výhradou, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné části oporu, a které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně ty námitky, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. obsahuje dvě podmínky. První splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že soud naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly jinak najevo, je – z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti – logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Svazek 1, pod č. C 8).
Na nesprávnost výsledku činnosti soudu při hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.).
V daném případě pro právní posouzení věci bylo podstatné zjištění, zda lze vadnou skříň užívat k účelu, ke kterému měla sloužit. Skutkový závěr dovozující, že dveře skříně nelze bezpečně otevírat (a zavírat), neboť hrozí jejich vypadnutí, učinil odvolací soud – jak se podává z odůvodnění jeho rozsudku – z výsledků dokazování. Toto zjištění vyplývá ze znaleckého posudku Ing. J. K. ze dne 12.10. 2002 (bod 7. posudku) a z listinného důkazu – posudku Dipl. Ing. S. M. ze dne 20. 4. 2004 (odpověď na 3. otázku). Žalobcem shora navržené (ale neprovedené) důkazy nebyly způsobilé zpochybnit správnost a logiku tohoto závěru a pro právní posouzení věci nebyly podstatné.
Lze tedy uzavřít, že odvolací soud pro své skutkové zjištění vzal v úvahu jen skutečnosti, které vyplynuly z provedených důkazů a přednesů účastníků, že žádné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo a které byly současně významné pro věc, nepominul; v jeho hodnocení důkazů a poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, není z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, případně věrohodnosti logický rozpor. Z těchto důvodů nemůže dovolací soud do takového hodnocení důkazů zasáhnout a vyvozovat z něj důsledek svědčící o nesprávnosti napadeného rozsudku. Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. proto nebyl uplatněn opodstatněně.
Podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
V rámci uvedeného dovolacího důvodu žalobce otevřel dovolacímu přezkumu kontrolu správnosti závěru odvolacího soudu o neexistenci jeho práva na slevu z kupní ceny.
Podle §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 28. 5. 2006, prodávající nebo jím pověřený pracovník rozhodne o reklamaci ihned, ve složitých případech do tří pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba přiměřená podle druhu výrobku či služby potřebná k odbornému posouzení vady. Reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. Po uplynutí této lhůty má spotřebitel stejná práva, jako by se jednalo o vadu, kterou nelze odstranit.
Podle §612 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2002 (dále opět jen „obč. zák.“) jestliže fyzická nebo právnická osoba prodává zboží jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, platí kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě i následující ustanovení §613 až 627.
Podle §623 odst. 1 obč. zák. , jde-li o vadu, kterou nelze odstranit a která brání tomu, aby věc mohla být řádně užívána jako věc bez vady, má kupující právo na výměnu věci anebo má právo od smlouvy odstoupit. Táž práva příslušejí kupujícímu, jde-li sice o vady odstranitelné, jestliže však kupující nemůže pro opětovné vyskytnutí vady po opravě nebo pro větší počet vad věc řádně užívat.
Podle §623 odst. 2 obč. zák., jde-li o jiné vady neodstranitelné, má kupující právo na přiměřenou slevu z ceny věci.
Právní úprava prodeje zboží v obchodě provedená v §613 až 627 obč. zák. má oproti obecné úpravě kupní smlouvy v §588 až 600 obč. zák. povahu nejen doplňujícího, ale i speciálního předpisu; reguluje-li některé otázky proti obecným ustanovením o kupní smlouvě odlišně, má přednost tato zvláštní úprava. Kupní smlouva, jejíž jednou stranou je osoba jednající v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, má povahu spotřebitelské smlouvy (§52 obč. zák.), a do tohoto smluvního vztahu se promítne i zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. V otázce odpovědnosti za vady prodané věci jde konkrétně o §19 odst. 3. Není-li reklamace včetně odstranění vady vyřízena nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace (s výjimkou případu, kdy se prodávající se spotřebitelem dohodne na delší lhůtě), má spotřebitel po uplynutí této lhůty stejná práva, jako by se jednalo o vadu, kterou nelze odstranit.
V závislosti na charakteru neodstranitelné vady, tj. na tom zda brání, aby věc mohla být řádně užívána jako věc bez vady (§623 odst. 1 obč. zák.) nebo obvyklému účelu užívání věci nebrání (§623 odst. 2 obč. zák.), nabývá spotřebitel právo buď na výměnu věci či právo odstoupit od smlouvy (§623 odst. 1 obč. zák.) nebo právo na přiměřenou slevu z ceny věci (§623 odst. 2 obč. zák.). V důsledku aplikace §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. nedochází k zániku žádných práv z odpovědnosti za vady, jak mylně dovozuje žalobce. Se skutkovým závěrem o neodstranitelnosti vady (jenž nebyl dovoláním zpochybněn) a s nemožností skříň užívat řádně k účelu, ke kterému je určena (ukládání věcí), se pojí pouze práva vyjmenovaná v §623 odst. 1 obč. zák., mezi které právo na slevu z ceny koupě nepatří.
Sluší se podotknout, že odvolací soud své rozhodnutí založil primárně na závěru o faktické existenci neodstranitelné vady bránící užívání věci a jen podpůrně se vypořádával s argumentací žalobce vyplývající z §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb.
Je tedy zřejmé, že dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl uplatněn důvodně.
Protože se žalobci nepodařilo prostřednictvím dovolacích námitek zpochybnit správnost napadeného rozsudku, Nejvyšší soud jeho dovolání zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení právo na náhradu nákladů a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. června 2008
JUDr. Václav D u d a
předseda senátu