ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.98.2006.1
sp. zn. 33 Odo 98/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce A. L., zastoupeného advokátkou, proti žalované V. V., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Š. pod sp. zn. 8 C 26/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v O. - pobočky v O. ze dne 12. dubna 2005, č. j. 40 Co 1432/2004-190, takto:
Rozsudek Krajského soudu v O. - pobočky v O. ze dne 12. dubna 2005, č. j. 40 Co 1432/2004-190, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Š. (dále jen „soud prvního stupně“) v pořadí druhým rozsudkem ze 13. ledna 2004, č. j. 8 C 26/2000-157, zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem podílu ½ nemovitostí zapsaných u Katastrálního úřadu pro O. k., katastrální pracoviště Š., v katastru nemovitostí pro obec a k. ú. R. na LV č. 286 jako budova č. p. 78 na p. č. 72 zastavěná plocha a nádvoří, p. č. 72 zastavěná plocha a nádvoří, p. č. 42/1 zahrada a parcely vedené ve zjednodušené evidenci – původ pozemkový katastr – p. č. 1424 a 1426 a nemovitosti zapsané na LV č. 573 pro obec a k. ú. P. jako parcela vedená ve zjednodušené evidenci – původ pozemkový katastr – p. č. 223/2 (dále jen „předmětné nemovitosti“), rozhodl o náhradě nákladů řízení a o výši odměny ustanoveného zástupce Mgr. L. G. (rozsudek ze dne 29. srpna 2000, č. j. 8 C 26/2000-35, byl zrušen usnesením Krajského soudu v O. - pobočky v O. ze dne 18. 5. 2001). Vyšel ze zjištění, že žalobce a jeho manželka M. L. dne 17. 3. 1997 uzavřeli s žalovanou darovací smlouvu, na jejímž základě jí darovali předmětné nemovitosti. Každý z dárců byl přitom výlučným vlastníkem ½ těchto darovaných nemovitostí. Vklad vlastnického práva byl proveden Katastrálním úřadem v Š. pod č. j. 10 V 12-1123/97 s právními účinky vkladu ke dni 19. 3. 1997. Listinou ze dne 17. 3. 1997 označenou jako „darovací smlouva se zástavním právem o užívání bydlení až do smrti“ se zavázala žalovaná poskytovat dárcům doživotní právo bydlení v přízemí domu č. p. 78 v rozsahu užívání dvou pokojů, kuchyně, koupelny, WC, spíže, a užívání zahrady, studny a přístupu do lesa na dříví; zároveň zřídila právo doživotního bydlení v prvním patře domu v rozsahu užívání dvou pokojů, kuchyně, koupelny, WC, dvou pokojíčků pro M. L. r. č. 466225/436, včetně práva doživotního užívání studny. Smlouvou ze dne 25. 1. 2000 zřídila žalovaná věcné břemeno užívání nemovitostí zapsaných na LV č. 286 pro k. ú. R. svému manželovi Z. V. Rozsudkem Okresního soudu v Š. č. j. 8 C 40/2000-124, který nabyl právní moci dnem 17. 1. 2001, byla zamítnuta žaloba žalované (v procesním postavení žalobkyně) a jejího manžela Z. V. vůči žalobci (v procesním postavení žalovaného) a M. L. na vydání dvou kusů klíčů od vchodových dveří domu č. p. 78 a strpení nastěhování žalované a jejího manžela do bytu 3+1 v I. poschodí domu. Okresní soud v Š. naopak vyhověl žalobě na zdržení se bránění žalované a jejímu manželovi v užívání darovaných nemovitostí, mimo blíže určených místností v přízemí domu. V období roku 1998 v několika případech Policie ČR, obvodní oddělení v Z., řešila podněty pro podezření ze spáchání přestupků proti majetku a občanskému soužití otcem žalované V. L., Z. V., O. L., K. L., žalovanou a žalobcem. Dne 5. 1. 2000 došlo na žádost žalované k odpojení přívodu elektrického proudu do domu č. p. 78 pracovníkem S. a. s. Rozhodnutím Okresního úřadu v Š. ze dne 21. 8. 2000 č. j. Vnitř. 163/00-OZ-Hor, kterým bylo změněno rozhodnutí Městského úřadu v Š. ze dne 14. 2. 2000 č. j. Spr R-5/00, byla žalované uložena povinnost obnovit předešlý pokojný stav a uzavřít s S. a. s. O. znovu smlouvu o namontování elektroměru v domě č. p. 78 v R. nebo udělit písemný souhlas k žádosti o namontování elektroměru žalobci tak, aby on a M. L. měli řádně a trvale zajištěnu dodávku elektrické energie. V období od 10. 9. 1998 do 5. 1. 2000 se dodávka elektřiny uskutečňovala na základě smlouvy uzavřené žalovanou. Dne 26. 1. 2000 uzavřel žalobce smlouvu o dodávce elektřiny. Dopisem ze dne 12. 1. 2000 žalobce vyzval žalovanou ke vrácení daru. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně uzavřel, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, ale nepodařilo se mu prokázat žádné jednání žalované vůči němu nebo členům jeho rodiny, kterým by hrubě narušila dobré mravy. Za takové jednání nelze považovat odpojení dodávky elektřiny do domu č. p. 78 na zásah žalované. Soud prvního stupně přitom přihlédl i k tomu, že mezi účastníky řízení docházelo ke vzájemným konfliktům ohledně užívání darovaných nemovitostí.
Krajský soud v O. – p. v O. k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 12. dubna 2005, č. j. 40 Co 1432/2004-190, rozsudek soudu prvního stupně změnil a určil, že žalobce je vlastníkem podílu v rozsahu ½ k celku předmětných nemovitostí; zároveň rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru o existenci naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení. Po skutkové stránce uzavřel, že chování žalované se vůči žalobci začalo poté, co uzavřela manželství, postupně a výrazně zhoršovat a vyvrcholilo dne 5. 1. 2000 odpojením přívodu elektrické energie. Na základě jejího pokynu došlo k demontáži elektroměru v domě č. p. 78, ačkoliv byl dům obydlen žalobcem a jeho dcerou. I přesto, že rozhodnutím Okresního úřadu v Š. byla žalované uložena povinnost obnovit původní pokojný stav (uzavřít s S. a. s. smlouvu o dodávce elektřiny nebo udělit souhlas s montáží elektroměru) do 15. 11. 2000, sama obnovení dodávky elektřiny nezajistila. Žalobce smlouvou ze dne 26. 1. 2000 zajistil obnovení dodávky elektrické energie prostřednictvím elektrické stavební přípojky, která je ale limitována co do příkonu. Neuspokojivý stav dodávky elektřiny přetrvává do současnosti, žalovaná neobnovením dodávky elektrické energie v původním rozsahu pokračuje v protiprávním jednání a z tohoto důvodu považoval odvolací soud za nadbytečné zabývat se hodnocením dalších zjištění, učiněných soudem prvního stupně z přestupkových a dalších spisů. Odvolací soud přitom přitakal závěru, že předpokladem úspěšného uplatnění práva žalobce na vrácení daru může být jen jednání, kterého se vůči dárci dopustila žalovaná; tento požadavek nenaplňuje jakékoliv nevhodné jednání obdarované nebo pouhý nevděk, ale musí jít o takové jednání, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Na rozdíl od soudu prvního stupně považuje odvolací soud - s vědomím neuspořádaných vztahů mezi účastníky řízení - přerušení plnohodnotné dodávky elektřiny na pokyn žalované za neoprávněné bránění v užívání domu žalobcem, kteréžto jednání naplňuje znaky hrubého porušení dobrých mravů, neboť žalovaná dodávku elektřiny i přes správní rozhodnutí neobnovila. Uplatněním práva na vrácení daru se pak obnovilo vlastnické právo žalobce k ½ označených nemovitostí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci. Nesouhlasí se závěrem, že pokynem k odpojení elektroměru a následným neobnovením smlouvy o dodávce elektrické energie, která by umožnila znovu připojit elektroměr, se dopustila jednání, kterým hrubě porušila dobré mravy. K odpojení elektroměru došlo v důsledku nesouhlasu žalované se způsobem úhrady odběru elektřiny žalobcem. Po tomto kroku žalované si žalobce zajistil sám vlastní přívod elektrické energie, i když ne v plném předchozím příkonu. Z těchto důvodů odvolací soud na věc sice aplikoval správné ustanovení §630 obč. zák., ale nesprávně je vyložil.
Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně postupoval podle dosavadních právních předpisů (srovnej čl. II bod 2. a 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.), i Nejvyšší soud České republiky projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení, při splnění podmínky advokátního zastoupení [§240 odst. 1 o. s. ř., §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.] a že je podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uvedených v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Žalovaná žádnou z uvedených vad v dovolání nenamítá a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu; dovolací soud se tedy zabýval pouze výslovně uplatněným dovolacím důvodem tak, jak byl žalovanou obsahově vymezen, a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nesprávné právní posouzení věci spatřuje dovolatelka v chybné aplikaci §630 obč. zák., kdy odvolací soud dovodil, že jednání žalované svou intenzitou hrubě porušilo dobré mravy.
Podle §630 obč. zák. se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Podle tohoto ustanovení právní vztah z darování zaniká na základě kvalifikovaného porušení dobrých mravů chováním obdarovaného vůči dárci, popř. členům jeho rodiny, a dále na základě jednostranného projevu dárce vůči obdarovanému, kterým se domáhá vrácení daru. Právo na vrácení daru vzniká dárci okamžikem jednání obdarovaného, který svým chováním hrubě porušil dobré mravy.
Dovolací soud se již vícekrát vyslovil ke kvalifikaci hrubého porušování dobrých mravů obdarovaným ve vztahu k dárci a členům jeho rodiny, včetně jeho intenzity, jako podmínky vrácení daru podle §630 obč. zák. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. února 2001, sp. zn. 29 Cdo 1708/2000, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck - dále jen „Soubor“, svazku 3, pod č. C 276, ze dne 29. dubna 2003, sp. zn. 33 Odo 134/2003, publikované v Souboru, svazku 25, pod č. C 1883, ze dne 12. února 2004, sp. zn. 33 Odo 1192/2003, publikované v Souboru, sešitu 28, pod č. C 2503, ze dne 25. října 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003). Odvolací soud se však od této ustálené soudní praxe odchýlil.
Judikatura dovolacího soudu je zajedno v názoru, že předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky §630 obč. zák.; předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kriterií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce (srovnej rozsudek NS ČR ze dne 28. listopadu 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/98).
V dané věci bylo prokázáno, že žalovaná dala pokyn k odpojení dodávky elektrické energie do domu, v němž žalobce se svou dcerou užívá na základě smluvního vztahu vymezené místnosti. Takové chování žalované se bezesporu příčí dobrým mravům, neboť není v souladu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi rodinnými příslušníky určuje, jaký má být obsah jejich jednání. Z dikce §630 obč. zák. však vyplývá, že nestačí jen chování v rozporu s dobrými mravy; aby bylo důvodem k vrácení daru, musí jít o chování obdarovaného hrubě porušující dobré mravy.
V řízení zjištěné chování žalované vůči žalobci nenaplňuje znaky hrubého porušení dobrých mravů ve výše uvedeném smyslu ani z hlediska intenzity, ani z hlediska rozsahu „závadnosti\". Je sice nesporné, že mezi účastníky řízení dochází k dlouhodobým neshodám, nelze však přehlížet, že jde o neshody vzájemně vyvolávané. Bylo-li zjištěno, že závadného chování se žalovaná dopustila v situaci, kdy se účastníci přeli o úhradu spotřebované elektřiny, přičemž obnovení její dodávky si dne 26. 1. 2000 zajistil žalobce, který netvrdil ani prokazoval, v čem jej nižší příkon (původní požadovaný žalovanou podle smlouvy ze dne 10. 9. 1998 byl ve výši 10.000 W) podle smlouvy o dodávce elektřiny ze dne 26. 1. 2000 v rozsahu 2.300 W podstatným způsobem omezuje, lze odvolacímu soudu vytýkat nesprávný výklad §630 obč. zák., shledal-li v chování žalované za takové situace naplnění znaků hrubého porušování dobrých mravů ve smyslu uvedeného ustanovení.
Nelze mít zato, že závadnost chování žalované naplnila skutkovou podstatu pro vrácení daru podle ustanovení §630 obč. zák. Z řečeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska důvodu uplatněného v dovolání nesprávné.
S přihlédnutím k výše uvedenému lze uzavřít, že dovolatelce se prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. podařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí. Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než napadený rozsudek podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušit a podle odst. 3 věty prvé téhož ustanovení věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný. V novém rozhodnutí, kterým se řízení končí, rozhodne soud znovu o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou, včetně nákladů řízení vzniklých státu (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. ledna 2008
JUDr. Václav Duda
předseda senátu