ECLI:CZ:NS:2008:4.ND.313.2008.1
sp. zn. 4 Nd 313/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 30. září 2008 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné v právní věci žalobkyně A., s r. o., proti žalované T. p., o 755.250,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 107/2007, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 107/2007 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Žalobkyně již v žalobním návrhu ze dne 21. 5. 2007 (soudu doručeno dne 25. 5. 2007) navrhla přikázání věci Městskému soudu v Praze s poukazem na hospodárnost řízení, neboť obě strany mají své pobočky i své právní zástupce v P.
Žalovaná s návrhem na přikázání věci Městskému soudu v Praze nesouhlasila s odůvodněním, že podle ustanovení §84 o. s. ř. je k řízení místně příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak. Podle ustanovení §85 odst. 3 o. s. ř. je obecným soudem právnické osoby okresní soud, v jehož obvodu má sídlo. Dle názoru žalované v žalobě není uvedena žádná skutečnost dokládající možnost výběru zvláštní příslušnosti podle §87 písm. b) o. s. ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Krajský soud v Brně) a Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobkyně na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalobkyně svůj návrh na delegaci Městskému soudu v Praze odůvodňuje výhradně tím, že obě strany mají své pobočky i své právní zástupce v P.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky však tuto skutečnost není možno považovat za natolik významnou, aby dostatečně odůvodňovala průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá pracoviště (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem pracoviště (bydliště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu.
Navíc je zde nutno přihlédnout k tomu, že žalovaná s přikázáním předmětné věci Městskému soudu v Praze nesouhlasí a delegací věci by proto mohl být navozen stav pro žalovanou nepříznivý.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Městskému soudu v Praze nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal