ECLI:CZ:NS:2008:4.ND.422.2008.1
sp. zn. 4 Nd 422/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné v konkursní věci navrhovatelů (věřitelů): 1) M. Z., fyzická osoba podnikající pod obchodní firmou M. Z.-V. u K., 2) JUDr. J. R., proti úpadci: J. V., fyzická osoba dříve podnikající pod obchodní firmou J. V.-O. O., právně zast. Mgr. L. M., advokátem, o návrhu na prohlášení konkurzu na majetek dlužníka, vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Ko 233/2008, podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. František Kučera, JUDr. Iva Novotná a JUDr. Jiří Goldstein nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Ko 233/2008.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem ve výše uvedené věci usnesením ze dne 6. 10. 2008, sp. zn. 69 K 1010/2006, rozhodl tak, že zamítl návrh schůze věřitelů, aby byl správce konkursní podstaty Ing. O. K. zproštěn funkce správce konkursní podstaty.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 6. 10. 2008, sp. zn. 69 K 1010/2006, podal navrhovatel č. 2 odvolání, ve kterém současně vznesl námitku podjatosti senátu 1 Ko Vrchního soudu v Praze ve složení JUDr. František Kučera, JUDr. Iva Novotná a JUDr. Jiří Goldstein z důvodu postupu soudců v řízení. Dle názoru navrhovatele č. 2 na straně úpadce působí a jedná organizovaná skupina osob (zločinné spolčení), v důsledku čehož dochází k opakovaným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze, konkrétně senátu ve složení JUDr. František Kučera, JUDr. Iva Novotná a JUDr. Jiří Goldstein, která vždy vyznívají naprosto nelogicky, nespravedlivě a protiprávně – tj. ve prospěch osob působících okolo úpadce.
Vrchní soud v Praze předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o námitce podjatosti výše jmenovaných soudců spolu s jejich vyjádřeními, že účastníky řízení ani jejich zástupce osobně neznají, na výsledku řízení nemají žádný zájem a nejsou jim známy žádné skutečnosti, které by mohli vzbuzovat pochybnosti o jejich nepodjatosti.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná.
Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudců, žádný z nich nemá vztah k věci ani k účastníkům řízení, na výsledku řízení nemají žádný zájem a nejsou jim známy žádné okolnosti, které by je vylučovaly z projednávání a rozhodnutí věci.
Z návrhu navrhovatele č. 2 na vyloučení jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze z projednávání a rozhodnutí věci vyplývá, že důvodem vznesené námitky podjatosti má být otázka správnosti jejich postupu v řízení. Nesouhlas účastníka řízení s postupem soudců v řízení o projednávané věci, popř. s odůvodněním rozhodnutí, však není okolností, která by zakládala důvod k jejich vyloučení (§14 odst. 4 o. s. ř.). Z obsahu spisu, ani z vyjádření dotčených soudců nevyplývají žádné skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti ve smyslu §14 odst. 1 o. s. ř.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky pokud navrhovatel č. 2 neuvádí žádné skutečnosti (srov. §15a odst. 3 o. s. ř.), které by svědčily o tom, že by byl dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců, není důvod nevěřit jejich tvrzení, že takové vazby neexistují.
V daném případě tedy nebyly shledány skutečnosti nasvědčující tomu, že by jmenovaní soudci byly nějakým způsobem ovlivněni vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. František Kučera, JUDr. Iva Novotná a JUDr. Jiří Goldstein nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. prosince 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal