ECLI:CZ:NS:2008:4.TZ.48.2008.1
sp. zn. 4 Tz 48/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. září 2008 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. O., proti trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2007 sp. zn. 9 T 238/2007, a podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl takto:
Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2007 sp. zn. 9 T 238/2007 byl obviněný L. O. uznán vinným v bodě 1 trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák., protože v období od května 2006 do června 2007 včetně řádně neplatil výživné pro svého nezletilého syna P. M., ačkoli… (dále viz napadený trestní příkaz), za uvedené období tak dluží na výživném 7.600,- Kč na účet Úřadu městské části B.-s. a 2.400,- Kč k rukám Z. M. V bodě 2 pak rovněž trestným činem zanedbání povinné výživy, tentokrát podle §213 odst. 1 tr. zák., protože v období od října 2006 do června 2007 včetně řádně neplatil výživné na svou dceru M. J., ačkoli … (dále viz napadený trestní příkaz), za uvedené období dluží na výživném 5.400,- Kč k rukám D. F. Za to byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 16. 10. 2007.
Proti výše citovanému trestnímu příkazu Městského soudu v Brně podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. O. Podle jeho názoru byl napadeným trestním příkazem porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovením §36a a §45a odst. 1 tr. zák.
Stěžovatel poukázal, že trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2006 sp. zn. 11 T 231/2006, který nabyl právní moci 5. 7. 2007, byl obviněný L. O. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., za což mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 280 hodin, včetně povinnosti, aby během výkonu trestu podle svých sil uhradil dlužné výživné a řádně platil běžné výživné. Výkon trestu obecně prospěšných prací byl nařízen 31. 8. 2007 (č. l. 65 spisu) a přestože se jmenovaný dostavil k projednání podmínek ohledně výkonu uloženého trestu, do současné doby neodpracoval ani jednu hodinu.
Z příslušného spisového materiálu Městského soudu v Brně vyplývá, že oběma trestními příkazy citovanými shora byl L. O. uložen trest obecně prospěšných prací v celkovém úhrnu 680 hodin. Při vydání trestního příkazu ze dne 29. 8. 2007 sp. zn. 9 T 238/2007, který nabyl právní moci 16. 10. 2007, ve věci rozhodující samosoudce v rozporu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. nepřihlédl k soudní lustraci na č. l. 50 trestního spisu a při rozhodování v této trestní věci si nepřipojil spis téhož soudu sp. zn. 11 T 231/2006 obsahující trestní příkaz ze dne 29. 11. 2006. Dále samosoudce přehlédl ve spisovém materiálu na č. l. 41 – 42 obžalobu Městského státního zastupitelství v Brně sp. zn. 6 ZT 501/2006 ze dne 2. 11. 2006, o níž bylo rozhodnuto citovaným trestním příkazem ze dne 29. 11. 2006 sp. zn. 11 T 231/2006.
Tyto podklady měly podle stěžovatele vést samosoudce k tomu, aby zjistil stav dříve napadlé věci vedené pod sp. zn. 11 T 231/2006 nebo aby si před svým rozhodnutím vyžádal aktualizovaný opis rejstříku trestů. Zde je třeba poukázat na to, že byť v opisu rejstříku trestů opatřeném v přípravném řízení není odsouzení trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2006 obsaženo, neboť tento trestní příkaz nabyl právní moci až 5. 7. 2007 a trestní list v této věci byl vypraven na rejstřík trestů teprve dne 13. 7. 2007, v době rozhodování napadeným trestním příkazem dne 29. 8. 2007 již musela být tato skutečnost v rejstříku trestů evidována. Tímto způsobem však samosoudce nepostupoval, čímž došlo k situaci, kdy byl obviněnému L. O. uložen trest obecně prospěšných prací, který o 280 hodin překračuje nejvyšší povolenou výměru tohoto trestu, která vyplývá z ustanovení §45a odst. 1 tr. zák.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem ministr spravedlnosti pokládá napadený trestní příkaz Městského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2007 sp. zn. 9 T 238/2007 za odporující zákonu, a proto v závěru podané stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. takovéto porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného, vyslovil, podle §269 odst. 2 tr. ř. aby napadený trestní příkaz zrušil včetně obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. pak věc přikázal Městskému soudu v Brně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Předně je třeba říci, že skutečnosti i vytýkané vady uváděné ve stížnosti pro porušení zákona jsou opodstatněné a vycházejí z obsahu spisů Městského soudu v Brně sp. zn. 9 T 238/2007 a sp. zn. 11 T 231/2006. Je tak zcela zřejmé, že samosoudce Městského soudu v Brně rozhodující ve věci sp. zn. 9 T 238/2007 měl dostatek informací o tom, že obviněný L. O. byl pro obdobnou trestnou činnost již dříve stíhán a obžalován u téhož soudu pod sp. zn. 11 T 231/2006. Navzdory tomu si trestní spis posledně uvedené sp. zn. nevyžádal, ani neučinil jiná potřebná šetření ke zjištění, zda v předmětné věci již bylo vydáno meritorní rozhodnutí, zda byl obviněný uznán vinným zažalovaným trestným činem, jaký mu byl uložen trest a zda toto rozhodnutí již nabylo právní moci.
V důsledku toho nezjistil, že obviněnému byl trestním příkazem téhož soudu ze dne 29. 11. 2006 sp. zn. 11 T 231/2006 uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 280 hodin, který dosud ani částečně nevykonal. Namísto toho bez dalšího v předmětné věci vydal trestní příkaz, jímž obviněného L. O. odsoudil pro zažalované trestné činy zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák. a podle §213 odst. 1 tr. zák. a uložil mu trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
Podle §36 věty prvé tr. zák., jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Podle §45a odst. 1 věty prvé tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Je tak možno konstatovat, že v posuzované věci došlo k porušení ustanovení §36 tr. zák. ve spojení s ustanovením §45a odst. 1 tr. zák., neboť v důsledku postupného uložení dvou trestů obecně prospěšných prací ve výměře 280 a 400 hodin, kdy z prvého z nich nebylo v době ukládání druhého trestu nic vykonáno, byla překročena nejvyšší dovolená výměra pro tento druh trestu, která činí 400 hodin, jíž je nutno respektovat i tehdy, je-li obviněnému ukládán trest obecně prospěšných prací a předchozí trest či tresty tohoto druhu uložené dřívějšími rozhodnutími nebyly zčásti nebo zcela vykonány.
Podle Nejvyššího soudu, jakož i podle stávající judikatury, je překročení horní hranice zákonné trestné sazby při ukládání trestu konkrétnímu obviněnému nutné považovat za uložení druhu trestu, který je ve zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu ustanovení §266 odst. 2 tr. ř., a tudíž podání stížnosti pro porušení zákona, byť jen z tohoto důvodu, je třeba označit za opodstatněné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2006 sp. zn. 4 Tz 145/2006).
Nejvyšší soud však kromě vytýkané vady spočívající v překročení horní hranice sazby u trestu obecně prospěšných prací zjistil i další pochybení.
Z obou pravomocných trestních příkazů Městského soudu v Brně, a to jak sp. zn. 9 T 238/2007, tak sp. zn. 11 T 231/2006 vyplývá, že obviněný L. O. neplnil svoji vyživovací povinnost ke zde jmenovaným dětem v prvém případě v období od května 2006 do června 2007 a od října 2006 do června 2007, ve druhém případě od února 2002 do září 2006. Tedy v době, která předcházela doručení trestního příkazu Městského soudu v Brně ve věci sp. zn. 11 T 231/2006 obviněnému L. O., k čemuž podle obsahu spisu došlo dne 5. 7. 2007. Z uvedeného je tudíž patrné, že veškeré trestné činy v obou předmětných věcech sp. zn. 11 T 231/2006 a sp. zn. 9 T 238/2007 obviněný spáchal ještě před tím, než mu byl doručen v pořadí první z trestních příkazů vydaných v citovaných věcech.
Podle §314e odst. 5 tr. ř. má trestní příkaz povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému.
Podle §35 odst. 2 věty prvé tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný trestný čin.
Vzhledem k výše uvedenému je tak nezbytné konstatovat, že ve věcech Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 231/2006 a sp. zn. 9 T 238/2007 se jednalo o vícečinný souběh trestných činů, za něž bylo obviněnému L. O. třeba uložit jediný souhrnný trest, což samosoudce Městského soudu v Brně v trestním příkazu ve věci sp. zn. 9 T 238/2007, který byl vydán jako druhý v pořadí, neučinil.
K oběma popsaným vadám došlo v důsledku toho, že při rozhodování věci sp. zn. 9 T 238/2007 samosoudce neměl k dispozici veškeré potřebné důkazy pro své rozhodnutí a hodnocením neúplných důkazů pak nebyl ani zjištěn správný skutkový stav ve vztahu k ukládanému trestu, což lze označit za porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
V průběhu řízení o stížnosti pro porušení zákona byl ale Nejvyššímu soudu doručen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2008 sp. zn. 10 T 34/2008, jímž byl L. O. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák., kterého se dopustil stručně řečeno tím, že v období od července 2001 do 12. 2. 2007 neplatil řádně výživné na svého syna M. O., čímž mu vznikl celkový dluh na výživném ve výši 26 700,- Kč, když v důsledku tíživé finanční situace matky i dítěte za něho od října do prosince 2006 plnil jeho vyživovací povinnost Úřad MČ B. – s. Za tento a sbíhající se trestné činy zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák. a podle §213 odst. 1 tr. zák., jimiž byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2007 sp. zn. 9 T 238/2007, mu byl uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, se zařazením do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2007 sp. zn. 9 T 238/2007. Předmětný rozsudek nabyl právní moci dne 18. 9. 2008.
Z uvedeného je tak zřejmé, že vada, pro kterou byla proti napadenému trestnímu příkazu Městského soudu v Brně podána ministrem spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ( překročení horní hranice trestu obecně prospěšných prací ), byla vydáním rozsudku téhož soudu ze dne 23. 7. 2008 sp. zn. 10 T 34/2008 napravena uložením souhrnného trestu odnětí svobody obviněnému, při současném zrušení vadného výroku o trestu obecně prospěšných prací v napadeném trestním příkazu. Lze namítnout, že souhrnný trest měl být obviněnému L. O. uložen i za sbíhající se trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., za nějž byl odsouzen trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2006 sp. zn. 11 T 231/2006. Toto pochybení ale v tomto řízení o stížnosti pro porušení zákona, s ohledem na již pravomocný výše cit. rozsudek Městského soudu v Brně a rozhodnutí, které bylo ministrem spravedlnosti napadeno, napravit nelze.
Nejvyšší soud proto v neveřejném zasedání ( viz ust. §274 tr. ř. ) podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. podanou stížnost pro porušení zákona zamítl, jako nedůvodnou, jelikož mezitím v jiném soudním řízení došlo k napravení vady, která byla ministrem spravedlnosti v podaném mimořádném opravném prostředku vytýkána.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2008
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec