ECLI:CZ:NS:2008:TPJN.300.2008.1
TRESTNÍ KOLEGIUM
____________________________________
sp. zn. Tpjn 300/2008
S t a n o v i s k o
trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky
k výkladu ustanovení §119 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §350c odst. 2 tr. ř. v otázce způsobu rozhodování soudů v souvislosti s propuštěním odsouzeného z vyhošťovací vazby.
O propuštění odsouzeného z vyhošťovací vazby rozhoduje soud podle §350c odst. 2 a §73b odst. 3 tr. ř. usnesením (§119 odst. 1, §134 a násl. tr. ř.). Nemůže tak učinit pouhým příkazem k propuštění odsouzeného z této vazby. To neplatí v případě, jde-li o propuštění z vyhošťovací vazby v souvislosti s předáním odsouzeného k vlastnímu výkonu trestu vyhoštění (§350f odst. 1 tr. ř.), kde postačí příkaz k propuštění z takové vazby.
Odůvodnění:
Předseda trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky navrhl podle §21 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, a čl. 14 odst. 1 písm. f) jednacího řádu Nejvyššího soudu České republiky, aby trestní kolegium Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zaujalo stanovisko k výkladu ustanovení §119 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k ustanovením §350c odst. 2 tr. ř. a §73b odst. 3 tr. ř. v otázce způsobu rozhodování soudů v souvislosti s propuštěním odsouzeného z vyhošťovací vazby.
Tento návrh učinil předseda trestního kolegia Nejvyššího soudu na základě podnětu ředitele odboru analytického a legislativního Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 17. 9. 2007, z něhož vyplývá, že Nejvyšší státní zastupitelství zaznamenalo v rámci výkonu své působnosti rozdílnou praxi soudů v otázce formy rozhodování o propuštění odsouzeného z vyhošťovací vazby. Některé soudy rozhodují o propuštění z vyhošťovací vazby formou usnesení , proti kterému je přípustná stížnost, jiné vydávají pouze příkaz k propuštění bez možnosti napadnout takové rozhodnutí svého druhu >1< stížností, a docílit tím jeho přezkumu nadřízeným soudem.
Trestní kolegium Nejvyššího soudu před zaujetím stanoviska vyžádalo podle §21 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, vyjádření od Ministerstva spravedlnosti České republiky, Ministerstva vnitra České republiky, předsedů vrchních a krajských soudů, Nejvyššího státního zastupitelství, právnických fakult v Praze, v Brně, v Plzni a v Olomouci, Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky a České advokátní komory.
Oslovené orgány a instituce se vyjádřily následujícím způsobem k návrhu tohoto stanoviska, který se lišil od výše citované schválené verze tím, že neobsahoval výjimku uvedenou v druhé větě začínající slovy „To neplatí ...“.
Vrchní soud v Olomouci, Krajský soud v Hradci Králové, Městský soud v Praze, Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo vnitra, Nejvyšší státní zastupitelství, Institut pro kriminologii a sociální prevenci a právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Masarykovy univerzity v Brně souhlasí s původním návrhem tohoto stanoviska, resp. jmenované orgány a instituce k němu neuplatnily žádné připomínky.
Podle Krajského soudu v Plzni je u něj praxe taková, že po uplynutí maximální lhůty vyhošťovací vazby nebo po zjištění, že v zákonné lhůtě nebylo rozhodnuto o ponechání odsouzeného ve vazbě, dochází k jeho propuštění z vyhošťovací vazby pouze vydáním příkazu k propuštění, v ostatních případech se rozhoduje usnesením. Podobně se vyjádřil Vrchní soud v Praze, který nemá připomínky k původnímu návrhu stanoviska a považuje ho za správné a náležitě odůvodněné. Podle Vrchního soudu v Praze je však postačující vydání samotného příkazu k propuštění odsouzeného z vyhošťovací vazby pouze tehdy, pokud uplynula maximální lhůta trvání vazby podle §71 odst. 8 tr. ř., neboť v tomto případě by rozhodnutí soudu usnesením o propuštění z vazby bylo zcela formální a navíc údajně i v rozporu s obecnou praxí soudů při rozhodování o vazbě, když za takové situace se nevydává usnesení o propuštění z vazby. Krajský soud v Praze vyslovil souhlas s původním návrhem stanoviska jen za předpokladu, pokud vyhošťovací vazba nekončí výkonem trestu vyhoštění, protože v případě vlastního výkonu tohoto trestu by s ohledem na možné komplikace, na něž uvedený soud upozorňuje, měl postačovat samotný příkaz k propuštění z vazby. Krajský soud v Ústí nad Labem zaujal opačný názor, než jaký obsahoval původní návrh stanoviska, přičemž podle jeho názoru z praktických důvodů a ve většině případů i z časového hlediska je vydání pouhého příkazu k propuštění odsouzeného z vyhošťovací vazby rychlejším a ekonomičtějším řešením. Ostatní orgány a instituce se k návrhu nevyjádřily.
Trestní kolegium Nejvyššího soudu po zvážení těchto vyjádření a argumentů v nich uvedených zaujalo shora uvedené stanovisko, a to na základě následujících důvodů.
Podle názoru trestního kolegia Nejvyššího soudu ustanovení §119 odst. 1, §350c odst. 2 a §73b odst. 3 tr. ř. výslovně neřeší nastolenou právní otázku, ale jejich výkladem za použití obvyklých interpretačních metod lze dospět k závěru, že soud rozhoduje o propuštění odsouzeného z vyhošťovací vazby usnesením, proti němuž je přípustná stížnost, a nikoli jen příkazem k propuštění z takové vazby. Výjimkou je pouze propuštění odsouzeného z vyhošťovací vazby v souvislosti s vlastním výkonem trestu vyhoštění. Citovaná ustanovení je totiž třeba vykládat ve vzájemné souvislosti a s přihlédnutím i k jiným ustanovením trestního řádu, popřípadě dalších právních předpisů.
Jak vyplývá z ustanovení §119 odst. 1 tr. ř., soud rozhoduje rozsudkem, kde to zákon výslovně stanoví; v ostatních případech rozhoduje, jestliže zákon nestanoví něco jiného, usnesením. Ve smyslu ustanovení §350c odst. 2 tr. ř. platí, že nevyplývá-li z ustanovení §350c odst. 1 tr. ř. jinak, na řízení o vyhošťovací vazbě a její nahrazení zárukou, slibem nebo peněžitou zárukou se užijí ustanovení hlavy čtvrté oddílu prvního trestního řádu. Takovým obecným ustanovením, které se užije na rozhodování o vyhošťovací vazbě, je z povahy věci i ustanovení §73b odst. 3 tr. ř., podle něhož po podání obžaloby, tím spíše pak po právní moci rozsudku, jímž byl uložen trest vyhoštění, rozhoduje o propuštění odsouzeného z vyhošťovací vazby soud. Jak je patrné již z dikce ustanovení §73b odst. 3 věty čtvrté tr. ř. (arg. „Po podání obžaloby činí uvedená rozhodnutí soud.“), zákon zde předpokládá rozhodnutí o propuštění z vazby ve formě usnesení , nikoli pouhý příkaz v podobě rozhodnutí svého druhu či dokonce jen opatření. Rozhodnutím o propuštění z vyhošťovací vazby tedy může být jen usnesení, protože zákon zde „nestanoví jinak“ ve smyslu §119 odst. 1 tr. ř., jak je tomu v jiných případech (např. ohledně příkazu k zatčení podle §69 odst. 2 tr. ř. nebo příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 2 tr. ř. – viz též rozhodnutí pod č. 23/1996 Sb. rozh. tr.). Navíc není pochyb o tom, že i další zásadní rozhodnutí týkající se vazby (např. rozhodnutí o vzetí do vazby podle §68 odst. 1 tr. ř., o dalším trvání vazby podle §71 odst. 2 až 7 tr. ř., o náhradě vazby některým z opatření podle §73 a §73a tr. ř. apod.) činí soud ve formě usnesení. Ostatně i ustanovení o stížnosti proti rozhodnutí o propuštění z vazby (§74 tr. ř.) počítá se stížností státního zástupce, která má dokonce odkladný účinek, a to právě proti rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby (§74 odst. 2 věta první tr. ř.), přičemž stížnost je řádným opravným prostředkem proti rozhodnutí učiněnému ve formě usnesení (§141 odst. 1 tr. ř.), nikoli proti rozhodnutí svého druhu.
Podpůrným argumentem zde může být i dikce ustanovení §10 písm. a) zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož věznice neodkladně propustí obviněného (odsouzeného) z výkonu vazby, jestliže obdržela písemný příkaz , aby obviněný (odsouzený) byl propuštěn na svobodu, vydaný soudem na základě jeho rozhodnutí . Zákon zde tedy vyžaduje kombinaci vlastního rozhodnutí o propuštění z vazby (popřípadě jiného rozhodnutí neslučitelného s dalším výkonem vazby) a příkazu vydaného k provedení takového rozhodnutí. Proto zde nestačí pouhý příkaz k propuštění z vazby jako rozhodnutí svého druhu, neboť ten musí být podložen rozhodnutím soudu ve formě usnesení o propuštění z vazby nebo jiným rozhodnutím, které vylučuje další trvání vazby.
Z citovaných ustanovení trestního řádu a zákona o výkonu vazby tudíž jednoznačně plyne, že právním titulem k propuštění odsouzeného z vyhošťovací vazby ve smyslu §350c odst. 2 a §73b odst. 3 tr. ř. může být pouze rozhodnutí soudu ve formě usnesení doplněné příkazem k propuštění z takové vazby. Pouhé rozhodnutí svého druhu, tedy příkaz k propuštění z vyhošťovací vazby, je nedostačující a bez usnesení o propuštění z vyhošťovací vazby i nezákonné. To platí i tehdy, má-li být důvodem propuštění odsouzeného z této vazby uplynutí celkové maximální doby vazby (§71 odst. 8 a §350c odst. 2 tr. ř.), protože i zde může být potřebné vypořádat se s případnými pochybnostmi o počátku a dalším plynutí této doby a o jejím skončení, což lze učinit jen v rozhodnutí ve formě usnesení.
Výjimkou je pouze propuštění odsouzeného z vyhošťovací vazby v souvislosti s tím, že odsouzený je podle §350f odst. 1 tr. ř. předán k vlastnímu výkonu trestu vyhoštění. Zde postačí vydání samotného příkazu k propuštění odsouzeného z vyhošťovací vazby, protože na ni již bezprostředně navazuje vlastní výkon trestu vyhoštění, k jehož zajištění slouží právě uvedená vazba. Přitom Policie České republiky v takovém případě převezme odsouzeného přímo z věznice, kde se vazba vykonává, a postupuje po dohodě s předsedou senátu (samosoudcem), takže je nadbytečné, aby se zde vydávalo ještě usnesení o propuštění odsouzeného z vyhošťovací vazby, které by bylo zcela formálním úkonem, když jiný postup než propuštění odsouzeného z vyhošťovací vazby stejně nepřichází v úvahu. Tato výjimka ostatně zcela odpovídá obdobné situaci v případě výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, kde rovněž platí, že odsouzenému, který je ve vazbě, soud nařídí výkon tohoto trestu ihned po právní moci odsuzujícího rozsudku (srov. též postup podle §321 odst. 1 věty druhé tr. ř.) bez toho, aby ještě rozhodoval o propuštění odsouzeného z vazby, protože soud vydá jen příkaz k převedení odsouzeného z vazby do nařízeného výkonu trestu odnětí svobody.
_______________________________________________________
Poznámky pod čarou jsou v textu odkazovány následovně: >číslo<
1) Blíže k rozhodnutí svého druhu viz např. v učebnicích Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. 3. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 493; Císařová, D., Fenyk, J., Gřivna, T. a kol. Trestní právo procesní. 5. vydání. Praha: ASPI, 2008, s. 390.