ECLI:CZ:NS:2009:11.TDO.96.2009.1
sp. zn. 11 Tdo 96/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. ledna 2009 o dovolání obviněného E. D. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. 9 To 388/2008, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně, pod sp. zn. 10 T 26/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného E. D.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. května 2008, sp. zn. 10 T 26/2008, byl obviněný E. D. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil společně s jinak odsouzenými L. T. a I. F. , a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Soud dále rozhodl o nároku poškozeného Z. A. na náhradu škody.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že dne 19. 10. 2007 v době kolem 00.20 hod v B. na ulici K. – M. ve vozidle zn. B. , černé barvy, které řídil L. T. , napadli poškozeného Z. A. poté, co poškozený A. stopoval motorové vozidlo, aby získal informaci na cestu ke svému bydlišti a po nabídce ze strany obžalovaných nastoupil a absolvoval jízdu k čerpací stanicí v B. na ulici O. , kde jej obžalovaný E. D. při jízdě od čerpací stanice, během které poškozený opakovaně žádal o zastavení vozidla, aby mohl vystoupit, uchopil do tzv. kravaty, položil jej na zadní sedadlo vozidla a přitom mu obžalovaný I. F. z přední kapsy kalhot odcizil peněženku s osobními doklady a finanční částkou nejméně 1.700,- Kč, poté poškozeného Z. A. z vozidla vystoupit nechali a z místa odjeli, aniž poškozenému způsobili zranění.
O odvolání obviněných E. D. a I. F. rozhodl Krajský soud v Brně napadeným usnesením ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. 9 To 388/2008, tak, že obě podaná odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný E. D. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný popřel, že by se dopustil trestné činnosti kladené mu za vinu. Svědecká výpověď poškozeného Z. A. , z níž soudy ve věci vycházely, je nevěrohodná (poškozený byl v rozhodné době pod vlivem alkoholu, byla mu naměřena hodnota 1,34 promile alkoholu v dechu) a neprokazuje vinu obviněného. Tvrzení poškozeného pak nepotvrzují ani výpovědi dalších ve věci slyšených svědků; naopak výpověď svědka E. M. je v přímém rozporu s výpovědí poškozeného a průkazná není ani fotodokumentace z kamer na benzinové stanici. Soudy tedy neprovedly správně dokazování (zejména nepostupovaly v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. a neuplatnily právní zásadu in dubio pro reo) a v důsledku toho dospěly k nesprávným právním závěrům. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jakož i rozsudek Městského soudu v Brně, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřila tak, že jeho argumentace nenaplňuje jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Prostřednictvím dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu nelze namítat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů (§2 odst. 5, 6 tr. ř.), ale pouze vady spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání obviněného ovšem žádné námitky, kterými by brojil proti správnosti nebo přiléhavosti soudy zvolené právní kvalifikace neobsahuje. Dovolatel na podkladě vlastního hodnocení provedených důkazů namítá, že se skutku nedopustil a domáhá se zásadní změny skutkového základu soudních rozhodnutí. Státní zástupkyně v rámci svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného než zákonného důvodu.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání není obsažena jediná námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci činu obviněného. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku vadného hodnocení provedených důkazů. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto není oprávněn se jimi zabývat.
Jen pro úplnost tak lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Přitom vycházely zejména ze svědeckých výpovědí (poškozeného Z. A. , M. Š. , E. M. a H. H. ) a listinných důkazů (především z fotodokumentace z kamer benzínové stanice a služebního záznamu Policie ČR ze dne 19. 10. 2007). Na podkladě těchto důkazů, o jejichž věrohodnosti nevznikla žádná pochybnost, soudy dospěly k závěru, že je spolehlivě vyvrácena obhajoba obviněného (str. 6 - 9 rozsudku soudu prvního stupně, str. 2 usnesení odvolacího soudu). Je tedy zřejmé, že ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. se vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a v podrobnostech tak lze odkázat zejména na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, když rozhodnutí odvolacího soudu je v tomto směru poněkud kusé. Z rozhodnutí obou soudů však vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými závěry a úvahami při hodnocení důkazů, včetně uplatňované obhajoby obviněného, na straně jedné, a právními závěry o vině obviněného na straně druhé.
V posuzované věci se tedy nejedná ani o případ, kdy jsou skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík