Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.06.2009, sp. zn. 20 Cdo 2844/2007 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.2844.2007.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.2844.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 2844/2007 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné J. T., proti povinné Ing. L. K., zastoupené advokátem, pro 42.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 96 Nc 5728/2005, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2007, č.j. 20 Co 186/2006-45, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 29. 11. 2005, č.j. 96 Nc 5728/2005-4, kterým Městský soud v Brně nařídil podle svého rozsudku ze dne 27. 3. 2003, sp.zn. 49 C 122/2002, k vymožení pohledávky 42.000,- Kč s 12 % úroky z prodlení od 29. 5. 1999 do zaplacení, nákladů předchozího řízení (21.250,- Kč) a exekučních nákladů na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. Ing. soudního exekutora. Odvolací soud měl předpoklady pro nařízení exekuce za splněny, zejména uzavřel, že v rámci přezkumu usnesení, kterým byla nařízena exekuce, nelze k daňové povinnosti účastníka přihlédnout (§44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“). Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž namítá (posuzováno dle obsahu) nesprávnost právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jeno.s.ř.“). Zásadní právní význam spatřuje v otázce „do jaké míry musí brát exekuční soud v potaz hmotné právo a do jaké míry je jím vázán, anebo zda má pouze slepě přepisovat výroky usnesené v nalézacím řízení.“ Dovolatelka nesouhlasí s výší vymáhané pohledávky, neboť v době od vydání titulu, kterým jí bylo uloženo uhradit oprávněné částku odpovídající „hrubé“ mzdě, došlo ke změně právních předpisů, které ukládají zaměstnavateli, aby provedl z hrubé mzdy příslušné srážky, přičemž tyto zákony znají sankce pro případ nesplnění takové povinnosti. Také trestní zákon zná skutkovou podstatu trestného činu podle §147 „neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na úrazové pojištění, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,“ která se týká částek, jež by měly být v exekuci vymoženy. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Oprávněná se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je dovolací soud vázán (včetně jeho konkretizace) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.). Dovolatelka sice pokládá napadené rozhodnutí za zásadně právně významné, hodnocením v dovolání obsažené argumentace však k takovému závěru dospět nelze. Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek, jež jsou ve stadiu nařízení exekuce významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Věcné posouzení návrhu na nařízení exekuce totiž zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda – jde-li o vymožení peněžitého plnění – je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo exekuce prováděná jiným způsobem a zda právo není prekludováno. Je výrazem ustálené soudní praxe, že v exekučním řízení již nelze podkladové rozhodnutí věcně přezkoumávat. Na tomto závěru nic nemohou změnit ani námitky povinné zpochybňující výši vymáhané pohledávky zahrnující i částku, která má být (za oprávněnou) odvedena povinnou třetím subjektům dle zvláštních právních předpisů; z hlediska nařízení exekuce jsou tyto námitky bezcenné. To však neznamená, že v jiné – k tomu určené – fázi exekučního řízení nemohou být relevantní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1972/2005). Zvláštní právní předpisy ukládají plátci daně, aby ve stanovených případech srazil z vymáhané pohledávky zálohu na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků (popřípadě nedoplatky daně z příjmů fyzických osob), aby jako poplatník pojistného ve stanovených případech z vymáhané pohledávky srazil pojistné na sociální zabezpečení (pojistné na nemocenské pojištění a pojistné na důchodové pojištění) a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a aby jako plátce pojistného ve stanovených případech srazil z vymáhané pohledávky odpovídající část pojistného na zdravotní pojištění; současně mu ukládají povinnost sražené částky odvést příslušným orgánům. Provede-li plátce daně (pojistného) tyto stanovené srážky z plnění, které má podle titulu vyplatit oprávněnému, a odvede-li také sražené částky příslušným orgánům, může se domáhat zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) v takovém rozsahu, v jakém byl povinen z pohledávky, tvořící základ pro stanovení zálohy na daň (nedoplatku daně, pojistného), tyto srážky provést. V závislosti na tom, v jakém rozsahu oprávněný takovou pohledávku vymáhá, soud výkon rozhodnutí (exekuci) podle §268 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. zastaví. Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. června 2009 JUDr. Pavel Krbek, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/30/2009
Spisová značka:20 Cdo 2844/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.2844.2007.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-08