errNsTakto, infNSVyrokGroup,

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.01.2009, sp. zn. 21 Cdo 3273/2007 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.3273.2007.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.3273.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 3273/2007 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci dědictví po Ing. F. H., za účasti 1) E. H., zastoupené advokátem, 2) Ing. M. H., zastoupeného advokátem, 3) Ing. R. H., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 D 978/2003, o dovolání E. H. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2006, č.j. 24 Co 48/2006-213, takto I. Dovolání E. H. se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Řízení o dědictví po Ing. F. H., zemřelém dne 30.4.2003 (dále též jen „zůstavitel“), bylo zahájeno usnesením vydaným Obvodním soudem pro Prahu 5 dne 24.7.2003, č.j. 18 D 978/2003-2. Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstaviteli byl pověřen JUDr. A. B., notář v P. (§38 o.s.ř.). Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 10.10.2005, č.j. 18 D 978/2003-185, určil obvyklou cenu majetku ve společném jmění zůstavitele a jeho manželky E. H. částkou 1.596.035,00 Kč (výrok I.); současně určil, že z tohoto majetku „připadne E. H. pohledávka vůči Z. d. C., ve výši 47.495,00 Kč (představující jednu polovinu celkové pohledávky vůči družstvu ve výši 94.990,00 Kč), bytové zařízení, vzhledem k celku jedna polovina zůstatku vkladu na sporožirovém účtu, vzhledem k celku jedna polovina podílu na likvidačním zůstatku ve společnosti J. I. A., k.s. v likvidaci, plynoucí z účasti zůstavitele jako komanditisty na této společnosti na základě vkladu ve výši 10.000,00 Kč, přičemž jí současně náleží členský podíl v SBD P., včetně všech práv a povinností a do aktiv dědictví připadne pohledávka vůči Z. d. Ch., ve výši 47.495,00 Kč (představující jednu polovinu pohledávky vůči družstvu ve výši 94.990,00 Kč), vzhledem k celku jedna polovina zůstatku vkladu na sporožirovém účtu, vzhledem k celku jedna polovina podílu na likvidačním zůstatku ve společnosti J. I. A., k.s. v likvidaci, plynoucí z účasti zůstavitele jako komanditisty na této společnosti na základě vkladu ve výši 10.000,00 Kč, pohledávka vůči manželce E. H. ve výši 750.000,00 Kč“ (výrok II.). Dále určil obvyklou cenu majetku zůstavitele 798.017,50 Kč, výši zůstavitelových dluhů 14.629,00 Kč a čistou hodnotu dědictví po zůstaviteli 783.388,50 Kč (výrok III.). Uvedl, že „zůstavitel nezanechal závěť, proto jsou k dědění ze zákona v první dědické skupině povoláni manželka zůstavitele E. H. a synové zůstavitele Ing. M. H. a Ing. R. H., kteří jsou způsobilí dědit a dědictví neodmítli“. K odvolání Ing. R. H. a E. H. Městský soud v Praze usnesením ze dne 31.5.2006, č.j. 24 Co 48/2006-213, usnesení soudu prvního stupně „ve výrocích I. a II.“ potvrdil a „ve výroku III.“ změnil tak, že obvyklou cenu majetku zůstavitele určil částkou 798.107,50 Kč, výši dluhů částkou 14.629,- Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 783.478,50 Kč; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze závěru, že „zůstavitel a jeho manželka byli ke dni smrti zůstavitele společnými členy bytového družstva a společnými nájemci družstevního bytu“; že „ve smyslu ustanovení §707 odst. 2 obč.zák. zaniklo smrtí zůstavitele právo společného nájmu bytu a členem družstva zůstala pouze pozůstalá manželka, které náleží členský podíl v bytovém družstvu“; že „soud prvního stupně správně zohlednil při vypořádání společného jmění manželů členský podíl v bytovém družstvu, jehož byli manželé společnými členy, přičemž rovněž správně vyšel z obvyklé ceny tohoto majetku 1.495.170,- Kč“; že „členský podíl nebyl předmětem vypořádání společného jmění manželů, ale soud pouze při vypořádání tohoto majetku přihlédl k té skutečnosti, že po smrti zůstavitele podle ustanovení §707 odst. 2 obč.zák. členský podíl v hodnotě 1.495.170,- Kč náleží pouze pozůstalé manželce“; že „soud prvního stupně proto správně, vycházeje ze zjištění, že podíly manželů na společném majetku byly stejné, při vypořádání společného majetku zůstavitele a jeho manželky do dědictví zařadil také pohledávku za pozůstalou manželkou ve výši 750.000,- Kč“; že „tato pohledávka zohledňuje rovněž skutečnost, že pozůstalá manželka nabyla veškeré zařízení bytu v hodnotě 4.830,- Kč“. Ve vztahu k měnícímu výroku usnesení uvedl, že „soud prvního stupně opominul při výpočtu obvyklé ceny vzít na zřetel tu skutečnost, že kromě majetku vyplývajícího z vypořádání společného jmění manželů do dědictví patří i podíl 3/282 na nemovitostech v k.ú. K. v hodnotě 90,- Kč“. Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podala E. H. dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Uvedla, že „posouzení napadeného rozhodnutí má pro další rozhodování soudů zásadní právní význam s ohledem na vzájemný vztah §707 odst. 2 obč.zák. a §149 odst. 2 o.s.ř.“. Namítá, že „pokud podle §707 odst. 2 obč.zák. ze zákona celý členský podíl připadne pozůstalé manželce, nemůže být tento podíl současně vypořádán v rámci vypořádání společného jmění manželů, a tedy stanoveno, že má zaplatit ostatním dědicům polovinu hodnoty tohoto členského podílu, jakoby k zákonnému převodu tohoto podílu na ní vůbec nedošlo, a stala se vlastníkem tohoto podílu jen na základě soudního vypořádání“; že „podle příslušného ustanovení občanského zákoníku soud při řízení o dědictví pouze přihlédne ke skutečnosti, že pozůstalá manželka získala ze zákona celý členský podíl“; že „toto přihlédnutí spočívá například v tom, že při určení toho, co z majetku (z jiného majetku, než je členský podíl) patří do dědictví a co připadá pozůstalé manželce, dostane do dědictví majetek větší hodnoty, než z tohoto vypořádání v řízení o dědictví připadne pozůstalé manželce“. Navrhla, aby Nejvyšší soud ČR usnesení odvolacího soudu zrušil. Ing. M. H. ve vyjádření k dovolání E. H. zejména uvedl, že „důvody dovolání jsou zcela irelevantní a nemohou přivodit žádnou změnu napadeného rozhodnutí“. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení §235h odst. 1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst. 2 (§336n) a v §338za o.s.ř. (§238 a §238a o.s.ř.). Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. [§239 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. [§239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. [§239 odst. 2 písm. b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a o.s.ř. [§239 odst. 3 o.s.ř.]. E. H. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání E. H. proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst. 3 o.s.ř.]. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Dovolání může být podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ve smyslu ustanovení §238 a §238a o.s.ř. (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004). Podle ustanovení §175l odst. 1 věty první o.s.ř., měl-li zůstavitel s pozůstalým manželem majetek ve společném jmění, soud rozhodne o obvyklé ceně tohoto majetku v době smrti zůstavitele a podle zásad uvedených v občanském zákoníku určí, co z tohoto majetku patří do dědictví a co patří pozůstalému manželovi. Podle ustanovení §707 odst. 1 obč. zák., zemře-li jeden z manželů, kteří byli společnými nájemci bytu, stane se jediným nájemcem pozůstalý manžel. Podle ustanovení §707 odst. 2 obč. zák., jde-li o byt družstevní, zanikne smrtí jednoho z manželů společný nájem bytu manžely. Bylo-li právo na družstevní byt nabyto za trvání manželství, zůstává členem družstva pozůstalý manžel a jemu náleží členský podíl; k tomu přihlédne soud v řízení o dědictví. Jestliže zemřel manžel, který nabyl právo na družstevní byt před uzavřením manželství, přechází jeho smrtí členství v družstvu a nájem družstevního bytu na toho dědice, jemuž připadl členský podíl. Jde-li o více předmětů nájmu, může členství zůstavitele přejít na více dědiců. Manželství zaniká smrtí nebo prohlášením jednoho z manželů za mrtvého (§22 odst. 1 zákona o rodině). Zánikem manželství zaniká společné jmění manželů (§149 odst. 1 obč. zák.). Měl-li zůstavitel s pozůstalým manželem majetek ve společném jmění nebo vyhradili-li manželé (buď po uzavření nebo již v době před uzavřením manželství) vznik společného jmění zcela nebo zčásti ke dni zániku manželství (§143a odst. 2 a 3 obč. zák.), zjišťuje soud (soudní komisař) jeho rozsah a obvyklou cenu v době zániku společného jmění (v době smrti zůstavitele) a provádí jeho vypořádání podle zásad uvedených v občanském zákoníku (srov. §149 odst. 2 až 4 obč. zák.) nebo v jiných zákonech (např. v obchodním zákoníku). Smyslem vypořádání je určit, které z věcí, práv nebo z jiných majetkových hodnot náležejících do společného jmění, popřípadě jaká jejich část (podíl), tvoří předmět dědictví a které z nich, popřípadě jaká jejich část (podíl), připadají pozůstalému manželovi; případný rozdíl je třeba vyrovnat tzv. náhradovou pohledávkou, která se zařadí do soupisu aktiv nebo pasív dědictví. Při vypořádání společného jmění musí být – stanoví-li to zvláštní předpisy - přihlédnuto k tomu, že některá majetková práva po zůstaviteli, která tvoří součást společného jmění, přechází podle zvláštní právní úpravy přímo na stanovené subjekty. Takovým případem je také přechod členství a členského podílu v bytovém družstvu na pozůstalého manžela, jestliže manželé byli společnými nájemci družstevního bytu a společnými členy bytového družstva (§707 odst. 2 obč. zák.). Přihlédnutí znamená, že hodnota práv a povinností přímo přešlých na pozůstalého manžela se započte na jeho podíl ze společného jmění (srov. např. zprávu bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 5.11.1975, sp. zn. Cpj 30/75, uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 34, ročník 1976; zhodnocení ze dne 21.11.1989, sp. zn. Cpj 38/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 19, ročník 1990; rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28.6.1978, sp. zn. 4 Cz 24/78, uvedený ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí nejvyšších soudů č. IV, str. 847; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.11.2002, sp. zn. 31 Cdo 2428/2000; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.9.2004, sp. zn. 30 Cdo 791/2004, uveřejněné v časopise Ad Notam č. 6, ročník 2004). Z výše uvedeného je zřejmé, že v daném případě soudy přihlédly k okolnosti, že na pozůstalou manželku E. H. přešel dle ustanovení §707 odst. 2 obč. zák. členský podíl v bytovém družstvu, způsobem odpovídajícím ustálené judikatuře soudů. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu proto, z hlediska této právní otázky, nemůže mít zásadní význam (srov. §237 odst. 3 o.s.ř.). Z uvedeného vyplývá, že dovolání E. H. není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání jmenované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. ledna 2009 JUDr. Roman Fiala, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/29/2009
Spisová značka:21 Cdo 3273/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.3273.2007.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§149 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb.
§149 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb.
§149 odst. 3 předpisu č. 40/1964Sb.
§149 odst. 4 předpisu č. 40/1964Sb.
§143a odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb.
§143a odst. 3 předpisu č. 40/1964Sb.
§707 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb.
§707 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb.
§175l odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.
§237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
§243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
§218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-08