ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.5327.2007.1
sp. zn. 23 Cdo 5327/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně C.-C., s. r. o., zast. Mgr. V. H., advokátem, proti žalované P. a. Č. r., o zaplacení částky 77.659,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 29 C 8/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2007, č. j. 58 Co 83/2007-125, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. dubna 2007, č. j. 58 Co 83/2007-125, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 21. září 2006, č. j. 29 C 8/2003-102, jímž tento soud zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 77.695,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z této částky ode dne 13. 10. 2003 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že se správce konkursní podstaty úpadce S., spol. s r. o. žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 4. 12. 2003 domáhal zaplacení částky 77.659,80 Kč představující pozastávku z ceny díla, které žalobkyně dle smlouvy o dílo ze dne 24. 8. 1999, jejímž předmětem byla oprava venkovních vápenocementových omítek a vnějších obkladů objektů Policejní akademie České republiky, zhotovovala pro žalovanou a zápisem ze dne 16. 11. 1999 jí dílo předala. Na místo původní žalobkyně do řízení vstoupila jako nabyvatel práva uplatněného žalobou společnost C.-C., s. r. o. dle §107a o. s. ř. Žalovaná jako objednatelka žalobkyni jako zhotovitelce v zápise ze dne 16. 11. 1999 vytkla vady díla a pozastavila jí výplatu žalované částky s tím, že po uplynutí zimního období bude rozhodnuto o způsobu jejich odstranění. Dne 12. 6. 2000 se strany dohodly, že vady budou odstraněny v září 2000. Na jednání ze dne 1. 8. 2000 se účastníci smlouvy o dílo dohodli, že žalobkyně uzná jednu z reklamovaných vad za oprávněnou, náklady na její odstranění byly vyčísleny ve výši 2.000,- Kč a žalobkyně se zavázala ji odstranit za podmínky, že žalovaná uvolní alespoň 50 % pozastávky. Odvolací soud dále uvedl, že si soud prvního stupně pro své rozhodnutí opatřil postačující a správná skutková zjištění. Odvolací soud přisvědčil odvolatelce, že žalovaná částka představující pozastávku je součástí ceny díla. Dovodil, že žalovaná řádně a včas uplatnila u zhotovitele nárok na odstranění vady díla, jehož splnění si v souladu se smluvním ujednáním zajistila pozastavením výplaty části ceny díla. Vzhledem k tomu, že splatnost části ceny díla se v důsledku řádného a včas uplatněného nároku na odstranění vad díla odložila do doby, než dojde k jejich odstranění, a že k odstranění vad nedošlo, odvolací soud dovodil, že žalovaná nemá povinnost uhradit celkovou cenu za dílo, resp. pozastávky v žalované výši. Argumentaci žalobkyně, že se její pohledávka vůči žalované stala dle §14 odst. 1 písm. g) zák. o konkurzu a vyrovnání splatnou, neboť na majetek právní předchůdkyně žalobkyně – S., spol. s r. o. byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2003, č. j. 32 K 1/2003-419, prohlášen konkurs, neshledal odvolací soud případnou, neboť dle uvedeného ustanovení se splatnými stávají doposud nesplatné pohledávky, avšak v souzené věci v důsledku nesplnění povinnosti žalobkyně spočívající v neodstranění žalovanou namítaných vad díla žalobkyni žádná pohledávka nevznikla, a proto se nemohla stát splatnou.
Odvolací soud proto rozhodl tak, jak uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 4. 6. 2007, doručeným soudu prvního stupně dne 20. 6. 2007, napadla žalobkyně rozsudek odvolacího soudu ve věci samé s tím, že přípustnost dovolání dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadeným rozsudkem je řešena otázka zásadního právního významu.
V odůvodnění dovolání dovolatelka zejména uvedla, že otázku zásadního právního významu spatřuje v tom, kdy nastává splatnost pozastávky, pokud došlo k prohlášení konkurzu na majetek zhotovitele. Dále konstatovala, že pojem pozastávky není právními předpisy upraven a je na vůli stran, jaký obsah tomuto pojmu v příslušné smlouvě dají. Dovolatelka se ztotožnila s názorem odvolacího soudu, že pozastávka je součástí ceny díla, a je přesvědčena, že pozastávka, sloužící k zajištění snazší realizace odstranění případných vad v záruční době, má posunutou splatnost a že nic nebrání aplikaci ust. §14 odst. 1 písm. g) zák. o konkurzu a vyrovnání, podle kterého se nesplatné pohledávky úpadce a jeho závazky, které mají být uspokojeny z podstaty považují v konkurzu za splatné.
Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V podání ze dne 18. října 2007 se k dovolání vyjádřila žalovaná a uvedla, že se zcela ztotožňuje s názorem soudů obou stupňů, neboť za situace, kdy žalobkyně dílo řádně neprovedla, nemohl jí vzniknout nárok na zaplacení ceny díla. Žalovaná dále uvedla, že rozsudek odvolacího soudu nepovažuje za rozhodnutí zásadního významu ve smyslu ust. §237 odst. 3 o. s. ř., a proto závěrem navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl.
Podle čl. II. odst. 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacím soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů s tím, že užití nového ust. §243c odst. 2 o. s. ř. tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně projednal a rozhodl o něm dle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalobkyní), včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o. s. ř.).
Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Z dovolání je zřejmé, že dovolání směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (ohledně zamítnutí žaloby na zaplacení částky 77.659,80 Kč s příslušenstvím) potvrzen.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
V posuzované věci není dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.
Podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci. Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnila.
Dle ust. §242 odst. 3 věty prvé o. s. ř. lze rozhodnutí dovolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.
V projednávané věci dovolatelka namítla, že její nárok na zaplacení částky 77.659,80 Kč s přísl. představující pozastávku části ceny díla ze strany žalované jako objednatelky do doby odstranění vad byl nesplatnou pohledávkou, která se v důsledku prohlášení konkurzu na majetek právní předchůdkyně žalobkyně stala dle ust. §14 odst. 1 písm. g) zák. o konkurzu a vyrovnání splatnou.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji nesprávně aplikoval.
Dle ust. §14 odst. 1 písm. g) zák. č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o konkursu a vyrovnání, (dále též jen „ZKV“) má prohlášení konkursu za následek, že se nesplatné pohledávky úpadce a jeho závazky, které mají být uspokojeny z podstaty, považují v konkursu za splatné; toto ustanovení nemá vliv na splatnost jakékoli pohledávky nebo závazku, které mají být zahrnuty do závěrečného vyrovnání podle zvláštního právního předpisu upravujícího podnikání na kapitálovém trhu.
Uvedené ustanovení upravuje okamžik, kdy se pro účely konkursního řízení stávají nesplatné pohledávky úpadce splatnými. Vzhledem k tomu, že těmito pohledávkami mohou být jen ty, které v době prohlášení konkursu existovaly, půjde v dovolacím řízení o zodpovězení otázky, zda pohledávka úpadce za žalovanou v žalované výši v době prohlášení konkursu skutečně existovala.
V posuzovaném případě ze skutkových zjištění soudů obou stupňů vyplývá, že zhotovitel předal žalované dílo s vadami. Strany se dohodly (viz zápis o odevzdání a převzetí budovy nebo stavby ze dne 16. 11. 1999, zjišťovací protokol ze dne 23. 11. 1999) na pozastavení části ceny díla v žalované výši do odstranění objednatelkou (žalovanou) uplatněných vad. Dále bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně (ani žalobkyně) namítané vady neodstranila.
Z uvedeného je zřejmé, že zhotovitelce (právní předchůdkyni žalobkyně), resp. žalobkyni by vzniklo právo na zaplacení ceny díla jeho předáním a převzetím, avšak jen za podmínky, že dílo nemělo vady a nedodělky bránící užívání. Dílo bylo předáno a převzato dne 16. 11. 1999, avšak s vadami,za které dle §560 odst. 2 obchod. zák. zhotovitelka odpovídala a které žalovaná zhotovitelce řádně a včas vytkla. Vzhledem k tomu, že zhotovitelka vady neodstranila, a to ani do termínu září 2000, k čemuž se zhotovitelka dne 12. 6. 2000 zavázala, nevznikl dle §548 odst. 1 obchod. zák. zhotovitelce, resp. žalobkyni nárok na zaplacení ceny díla, resp. na doplacení zbývající pozastavené části ceny díla v žalované výši, neboť dílo nebylo řádně dokončeno.
Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů vyplývá, že účinky prohlášení konkursu nastaly dne 12. 9. 2003 (§13 odst. 6 ZKV) a k tomuto dni nebyly vady a nedodělky odstraněny.
Pouze pro úplnost dovolací soud dodává, že přes uvedený správný závěr odvolacího soudu nesoucí se k závěru o potvrzení výroku rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby se nelze ztotožnit s jeho názorem (a rovněž názorem dovolatelky uvedeném v dovolání), že se předmětnou pozastávkou odložila splatnost části ceny díla. Ujednání o pozastávce upravuje v posuzovaném případě vznik práva na zaplacení části ceny díla a nikoli splatnost. Nevzniklo-li zhotovitelce právo na zaplacení části ceny díla, nemohla se ani stát tvrzená pohledávka zhotovitelky za žalovanou (objednatelkou) splatnou.
S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že neexistovala-li pohledávka zhotovitelky za žalovanou v době prohlášení konkursu na její osobu, nemohla se tato pohledávka stát ve smyslu ust. §14 odst. 1 písm. g) ZKV splatnou, jak dovozovala dovolatelka (shodně viz též např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 23 Cdo 3084/2007). Vzhledem k tomu, že úpadci, resp. žalobkyni právo na zaplacení části ceny díla, představující tzv. pozastávku, nevzniklo, je právní posouzení předmětného nároku učiněné odvolacím soudem ohledně neexistence pohledávky úpadce, resp. žalobkyně za žalovanou v době prohlášení konkursu správné.
Nejvyšší soud České republiky s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, dovolání není dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, a proto jej podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že procesně neúspěšné dovolatelce (žalobkyni) právo na jejich náhradu nevzniklo a u žalované žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. července 2009
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu