ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.2659.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 2659/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce P. K., zastoupeného advokátem, proti žalované Č. k. p., zastoupené advokátem, o 93.740,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 89/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2006, č. j. 25 Co 478/2006-95, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2006, č. j. 25 Co 478/2006-95, se v měnícím výroku co do částky 54.291,- Kč s příslušenstvím a ve výroku o náhradě nákladů řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 26. 7. 2006, č. j. 7 C 89/2006-83, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 93.740,- Kč s 9% úrokem z prodlení od 9. 10. 2005 do zaplacení, žalobu ohledně dále požadovaného úroku z prodlení ve výši 9% z částky 93.740,- Kč od 1. 10. 2005 do 8. 10. 2005 zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 23. 4. 2005 při dopravní nehodě, kterou zavinil řidič bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, byl poškozen osobní automobil žalobce. Žalovaná Č. k. p., která plnila žalobci z garančního fondu podle §24 odst. 2 písm. b) zák. č. 168/1999 Sb., stanovila výši škody na automobilu (celkovou cenu opravy) částkou 248.563,- Kč, kterou snížila o částku 54.291,- Kč jako tzv. amortizační odpočet ve výši 30% z ceny použitých náhradních dílů, zohledňující stáří poškozeného vozu a počet najetých kilometrů. Soud dospěl k závěru, že žalobce má nárok na náhradu skutečné škody, za kterou je třeba obecně považovat rozdíl mezi hodnotou věci před škodnou událostí a její hodnotou po poškození. Krácení o hodnotu použitelných zbytků není v daném případě v souladu s obecnými předpisy o náhradě škody (§442 obč. zák.) ani v souladu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zák.), když na poškozeného nelze přenášet jakékoliv náklady, které by měl hradit v plné výši škůdce. Důvodným shledal rovněž nárok na náhradu nákladů na vypůjčení náhradního vozu po dobu opravy a náklady žalobce na právní zastoupení.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 11. 2006, č. j. 25 Co 478/2006-95, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 54.291,- Kč s 9 % úrokem z prodlení od 1. 10. 2005 zamítl, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, avšak neztotožnil se s jeho závěrem o výši škody vzniklé na automobilu žalobce. Dovodil, že nepochybně došlo ke škodě na věci žalobce, jemuž se ve smyslu §442 obč. zák. hradí skutečná škoda, tedy újma, jež nastala v jeho majetkové sféře, avšak nemůže se důvodně domáhat nahrazení pět let starých náhradních dílů zcela novými bez zohlednění tzv. amortizace, a to ani s argumentem o celkově snížené hodnotě při případném budoucím prodeji. Skutečná škoda byla stanovena rozpočtem průměrných nákladů na opravu vozu v daném čase a místě a jejich korekce ve výši 30% na materiál použitý při opravě zohledňuje nahrazení opotřebovaných dílů novými a odpovídá stáří vozidla i počtu najetých kilometrů, přičemž žalobce nikdy nedoložil, jakou částku skutečně na opravu vynaložil. Protože žalobce nemá nárok na náhradu nákladů v hodnotě věci nové, odvolací soud žalobu co do částky 54.291,- Kč s příslušenstvím zamítl a ve zbytku jej potvrdil s tím, že žalobce má právo na náhradu nákladů na vypůjčení náhradního vozidla v době, kdy jeho vozidlo bylo v opravě, jakož i na náhradu nákladů právního zastoupení, které mu vzniky v důsledku dopravní nehody.
Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci a skutkového zjištění, jež v podstatné části nemá oporu v provedeném dokazování podle ust. §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. Poukazuje na to, že provedenou opravou podvozku a karosérie vozidla dochází k zásahu do jeho technického systému natolik, že nikdy nebude v takovém technickém stavu jako před poškozením, nýbrž vždy horším. Tento pokles hodnoty vozidla, tzv. znehodnocení vozidla poškozením a opravou nepožadoval, avšak odvolacímu soudu vytýká, že bez odborného posouzení znalce se specializací na opravy motorových vozidel stanovil 30% srážku z hodnoty materiálu a snížení technické hodnoty vozidla o 38,69 %, což je otázka čistě technická. Bez dalšího se tak soud ztotožnil s výpočtem žalované, aniž k tomu měl jakýkoliv důkaz. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření k dovolání zcela ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu. Uvedla, že při stanovení škody na starším vozidle se vychází z ceny nových náhradních dílů užitých při opravě, od níž je třeba odečíst amortizaci nahrazovaných součástek, tedy odečíst zhodnocení vozidla, ke kterému došlo v důsledky výměny opotřebovaných součástek za nové. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je důvodné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 28. 11. 2006, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle §24 odst. 2 písm. b) zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, Kancelář poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za škodu způsobenou provozem vozidla, za kterou odpovídá osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona.
Podle §442 odst. 1 obč. zák. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Podle §443 obč. zák. se při určení výše škody na věci vychází z ceny v době poškození.
Skutečnou škodou na věci je újma, která znamená snížení hodnoty věci v důsledku jejího poškození oproti stavu před poškozením. Zásadně přicházejí v úvahu dva způsoby určení výše peněžní náhrady za škodu způsobenou na věci. Buď porovnání ceny obvyklé, jakou věc měla před poškozením, s obvyklou cenou po poškození, nebo náhrada nákladů potřebných k tomu, aby poškozený uvedl věc do stavu před poškozením. U škody vzniklé na věci použité a částečně opotřebované se od částky vyjadřující náklady na opravu věci odečítá částka odpovídající zhodnocení vozidla jeho opravou oproti původnímu stavu, aby poškozenému nevzniklo bezdůvodné obohacení (§451 a násl. obč. zák.) zhodnocením věci, pokud by opotřebené součásti byly nahrazeny součástmi novými (srov. např. rozhodnutí publikované pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1990, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 347/2000, publikovaný v Souboru rozhodnutí NS pod č. C 871, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 25 Cdo 567/2007).
V dané věci výši náhrady škody způsobené na voze soudy zvažovaly z hlediska nákladů potřebných k uvedení vozu do stavu před poškozením jeho opravou a je zcela správný názor odvolacího soudu, že náhradu za cenu opravy s použitím nových náhradních dílů je třeba snížit o částku odpovídající případnému zhodnocení vozu. Otázku rozsahu náhrady škody tedy odvolací soud v zásadě vyložil v souladu s ustanovením §442, §443 obč. zák. a jeho závěry nespočívají na nesprávném právním posouzení věci.
Avšak dovolateli je třeba přisvědčit v tom, že ke zjištění výše náhrady škody a zejména ke stanovení výše příp. zhodnocení věci neměl odvolací soud potřebný skutkový podklad. Ke zjištění výše škody vzniklé na havarovaném motorovém vozidle je totiž třeba odborných znalostí z příslušného oboru, neboť vymezení ceny nákladů potřebných k uvedení do předešlého stavu v závislosti na rozsahu poškození vozu je nepochybně otázkou odbornou. Výši nároku lze samozřejmě určit i postupem podle §136 o. s. ř., jestliže ji lze zjistit jen s nepoměrným obtížemi nebo ji nelze zjistit vůbec, avšak i taková úvaha soudu musí být zdůvodněna a je pro ni zapotřebí skutkových podkladů, z nichž konečná úvaha vychází. Jestliže odvolací soud rozsah opotřebení, od něhož se odvíjí výše náhrady škody způsobené na voze žalobce, stanovil podle kalkulace provedené pojišťovnou, aniž její správnost jakkoliv ověřil, a neprovedl k tomu žádné dokazování, nelze takový postup považovat za správný. Rozhodnutí odvolacího soudu v tomto směru tak vychází ze skutkového zjištění, jež v podstatné části nemá oporu v provedeném dokazování, a dovolací důvod podle ust. §241a odst. 3 o. s. ř. je naplněn.
Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku a v závislém výroku o nákladech řízení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, věta za středníkem, odst. 3, věta první o. s. ř.).
Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1, věta za středníkem, a §226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2009
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu