Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.01.2009, sp. zn. 25 Cdo 5092/2008 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.5092.2008.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.5092.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 5092/2008 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Č. k. p., zastoupené advokátem, proti žalovanému 1) M. Č., zastoupenému advokátem a 2) J. L., zastoupenému advokátem, o 63.179,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 137/2006, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2008, č. j. 25 Co 128/2008 - 66, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 25. 9. 2007, č. j. 43 C 137/2006-42, zamítl žalobu proti prvnímu žalovanému na zaplacení částky 63.179,- Kč s 9% úrokem z prodlení od dne 16. 2. 2006 do 30. 6. 2006 a dále od 1. 7. 2006 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Č. v každém kalendářním pololetí a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, ve kterém by trvalo prodlení prvého žalovaného zvýšené o 7 procentních bodů, druhému žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 63.179,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 5. 2008, č. j. 25 Co 128/2008-66, na základě částečného zpětvzetí žaloby zrušil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve vztahu k prvnímu žalovanému co do částky 63.179,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,75% od 16. 2. 2008 do zaplacení a řízení v této části zastavil, a ohledně úroku z prodlení z částky 63.179,- Kč od 16. 2. 2006 do 15. 2. 2008 jej změnil tak, že první žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11.891,48 Kč společně a nerozdílně s druhým žalovaným, dále jej změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a prvním žalovaným a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně posoudil otázku jeho pasivní legitimace. Namítá, že odvolací soud nezohlednil základní premisu, podle níž má žalobkyně poskytnout plnění pouze za škodu způsobenou provozem vozidla, za kterou odpovídá osoba bez pojištění odpovědnosti dle ust. §24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., zatímco on neodpovídá za škodu způsobenou provozem objektivně dle ust. §427 obč. zák., ale pouze subjektivně dle ust. §420 obč. zák. Na danou věc nelze použít ani rozhodnutí R 29/1979. Dále namítá promlčení nároku, zpochybňuje příčinnou souvislost a zavinění ve formě vědomé nedbalosti. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně ve vyjádření uvedla, že dovolání není důvodné. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je po právní i skutkové stránce zcela správné. Dovolání vychází ze zásadního nepochopení právní konstrukce odpovědnosti za škodu způsobenou vozidlem bez pojištění odpovědnosti ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. Dovolatel především chybně chápe ust. §24 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. Žalobkyně má v případě, že se jedná o škodu, regresní nárok vůči všem osobám, které odpovídají za škodu, odpovědnost není vázána pouze na povinnost pojistit vozidlo stíhající vlastníka a provozovatele vozidla, ale i na jiné porušení povinnosti, které mělo příčinnou souvislost s povinností plnit z garančního fondu. Navrhla, aby dovolání prvního žalovaného bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V dané věci první žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně týkající se úroku z prodlení tak, že první žalovaný je povinen zaplatit úrok z prodlení v celkové výši 11.891,48 Kč. Dovoláním dotčeným výrokem bylo tedy rozhodnuto pouze o této částce na úroku z prodlení a přípustnost dovolání je tedy vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Pokud dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, a dále ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, není přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. dána, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003), a není založena ani ustanoveními §238, §238a a §239 o. s. ř., v jejichž taxativním výčtu přípustnosti dovolání proti rozhodnutím procesní povahy dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není uvedeno. Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání prvního žalovaného odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť první žalovaný nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo, zatímco náklady na vyjádření žalobkyně k dovolání, které je ze zákona nepřípustné, nelze považovat za účelně vynaložené (§142 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. ledna 2009 JUDr. Marta Škárová, v. r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/29/2009
Spisová značka:25 Cdo 5092/2008
ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.5092.2008.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§237 odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-08