ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.3834.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 3834/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Rakovského a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobce P. f. ČR, zastoupeného advokátkou, proti žalovanému Ing. K. H., zastoupenému advokátkou, o povinnosti uzavřít kupní smlouvu, eventuelně určení, že došlo k jejímu uzavření, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 5 C 124/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 28.5.2009, č.j. 15 Co 219/2009-132, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře změnil rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 13.11.2008, č.j.
5 C 124/2008-78, tak, že žalovanému (prodávajícímu) uložil povinnost uzavřít s žalobcem (kupujícím) kupní smlouvy o obsahu uvedeném pod body 1 až 4 rozsudku,
o úplatném převodu označených pozemků v katastrálních územích Ch., L. V., S. u Č. a H. V. (výrok I); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II). Vzal za prokázané, že vlastnické právo k předmětným pozemkům, jež původně náleželo státu, nabyl žalovaný na základě kupních smluv uzavřených s žalobcem podle zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně dalších zákonů (dále jen „zák. č. 95/1999 Sb.“), podle kterého má stát k převáděným pozemkům předkupní právo věcné povahy (§10 odst. 2 zák. č. 95/1999 Sb.). Dopisy žalovaného ze dne 31.7.2007, které byly prokazatelně doručeny žalobci, pokládal odvolací soud za řádné písemné nabídky (návrhy) ke koupi pozemků za cenu, za kterou pozemky dříve žalovaný koupil, snížené o částky jím dosud neuhrazené. Předkupní právo státu žalobce využil a v zákonem stanovené dvouměsíční lhůtě vyplatil žalovanému cenu nemovitostí (§605 obč. zák.). Uzavření kupních smluv se proto žalovaný brání nedůvodně a jeho chybějící projev vůle lze nahradit soudním rozhodnutím.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost dovozoval z ust. §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (o.s.ř.). Z obsahu dovolání je patrno, že jím uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Za nesprávný označil konkrétně závěr odvolacího soudu, že dopis z 31.7.2007, kterým pouze zjišťoval stanovisko žalobce pro případ budoucího prodeje nemovitostí, je řádnou nabídkou k využití předkupního práva. Ani při jiném závěru nemůže žaloba obstát, neboť nabídka nebyla žalobcem přijata v zákonem stanovené formě; pouhé vyplacení ceny nemovitosti k přijetí předkupního práva nepostačuje. Právní povinnost uzavřít kupní smlouvu, jejíž koncept předložil žalobce žalovanému k přijetí, žalovaný nemá. Jedná se o smlouvu, jejíž obsah se od nabídky žalovaného liší. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) postupoval v dovolacím řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (srov. čl. II, bod 12 přechodných ustanovení zák. č. 7/2009 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.), ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti němuž je dovolání přípustné (§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.), přezkoumal rozsudek v dovoláním napadeném rozsahu (§242 odst. 1 o.s.ř.) a z důvodu uplatněného v dovolání (§242 odst. 3 o.s.ř.). Shledal, že dovolání není opodstatněné.
Jelikož žalovaný vlastnické právo k předmětným pozemkům nabyl podle zákona č. 95/1999 Sb., je správný právní názor odvolacího soudu o existenci předkupního práva státu k převáděným pozemkům, které je zde právem věcným, vzniklým na základě zákona; v případě uvažovaného zcizení pozemku je nabyvatel povinen státu nabídnout pozemek za cenu, za kterou jej získal od P. f. (§10 odst. 2 zák.
č. 95/1999 Sb.). Jde-li o bližší způsob realizace předkupní práva, použije se podpůrně (§853 obč. zák.) občanský zákoník, který předkupní právo upravuje v ust. §602 a násl. Předkupní právo realizuje se na podkladě nabídky povinného, jež musí být v případě zamýšleného převodu nemovitosti písemná (§605, věta třetí, obč. zák.). Není-li dohodnuta doba jiná, musí oprávněná osoba vyplatit nemovitost do dvou měsíců po nabídce (§605, věta první, obč. zák.). K účinnému přijetí nabídky dochází tedy vyplacením ceny věci oprávněnou osobou v zákonné dvouměsíční lhůtě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.6.2007, sp. zn. 22 Cdo 1996/2005, uveřejněný v časopise Právní rozhledy, č. 2, ročník 2008, str. 72).
Ze správných skutkových zjištění odvolacího soudu vyplývá, že žalovaný dne 31.7.2007 zaslal žalobci dopisy, označené vždy jako „nabídka koupě pozemků před uvažovaným zcizením“. Vzhledem k takto formulovanému projevu vůle, jehož součástí je vždy i žádost o vyplacení kupní ceny, za kterou žalovaný pozemek získal do svého vlastnictví (srov. §10 odst. 2 zák. č. 95/1999 Sb.), včetně uvedení lhůty k jejímu vyplacení, je správný závěr odvolacího soudu, že jedná se o řádné (určité) nabídky ke koupi pozemku. Nabídky k realizaci předkupního práva žalobce také využil, což učinil nejenom určitým projevem vůle v písemné formě (viz jeho dopisy ze dne 5.9.2007, žalovanému doručené), nýbrž i vyplacením ceny nemovitostí v zákonem stanovené dvouměsíční lhůtě (částky jím poukázané byly připsány na účet žalovaného dne 7.9.2007). Obsah kupní smlouvy, jejíž uzavření se žalobce domáhá, je přitom co do podstatných náležitostí smlouvy totožný s obsahem návrhu (nabídky) žalovaného.
Pro úplnost sluší se uvést, že ke stejným závěrům dospěl dovolací soud
i v dalších, typově shodných věcech totožných účastníků (srov. rozsudky Nejvyššího soudu vydané ve věcech sp. zn. 28 Co 2728/2009 a 28 Cdo 3059/2009).
Z pohledu uplatněného dovolacího důvodu je tedy napadený rozsudek odvolacího soudu správný. Jelikož dovolací soud neshledal ani existenci vad řízení, k nimž přihlíží z povinnosti úřední, dovolání žalovaného zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
Právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nebylo přiznáno žádnému z účastníků, jelikož (oprávněnému) žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly (§243b odst. 5, věta prvá, §224 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 30. září 2009
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu