Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.06.2009, sp. zn. 29 Cdo 1081/2007 [ usnesení / výz-B ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.1081.2007.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.1081.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 1081/2007 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci úpadkyně M. I., spol. s r. o., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 91 K 12//2000, o vydání rozvrhového usnesení, o dovolání Mgr. I. V., advokátky, správkyně konkursní podstaty úpadkyně, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2006, č. j. 1 Ko 265/2006-389, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: Rozvrhovým usnesením ze dne 14. dubna 2006, č. j. 91 K 12/2000-374, Městský soud v Praze rozvrhl částku 2.243.645,- Kč, dosaženou zpeněžením majetku konkursní podstaty úpadkyně M. I., spol. s r. o., mezi konkursní věřitele druhé třídy. Soud mimo jiné uvedl, že již byly uspokojeny všechny pohledávky za podstatou ve smyslu §31 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) a že konečnou zprávu schválil usnesením ze dne 7. září 2005, č. j. 91 K 12/2000-351, které nabylo právní moci 15. října 2005. K odvolání správkyně konkursní podstaty úpadkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud neshledal opodstatněnou námitku odvolatelky, že soud prvního stupně (chybně) nezohlednil její návrh na snížení částky určené k rozvrhu mezi konkursní věřitele o 516.177,69 Kč, odpovídající dani z přidané hodnoty, již je povinna odvést. Odvolací soud vyšel z toho, že: 1/ Správkyně konkursní podstaty předložila soudu 22. dubna 2005 konečnou zprávu s vyúčtováním své odměny a výdajů (dále též jen „konečná zpráva“) bez zvýšení o daň z přidané hodnoty. 2/ Výše označeným usnesením o schválení konečné zprávy určil soud výdaje správkyně konkursní podstaty částkou 88.819,- Kč a její odměnu částkou 2.716.724,- Kč. Na tomto základě uzavřel, že konečná zpráva byla předložena ve znění, které se zvýšením odměny o částku odpovídající dani z přidané hodnoty nepočítalo. Zdůrazňuje dále, že správkyně konkursní podstaty se stala plátcem této daně až od 1. října 2005. Registrační povinnost splnila správkyně konkursní podstaty k 18. červenci 2005, nicméně již při předložení konečné zprávy věděla (musela vědět), že po jejím schválení bude povinna daň z přidané hodnoty uhradit vzhledem k výši odměny (2.716.724,- Kč). Správkyně konkursní podstaty mohla svoji registrační povinnost splnit dříve, případně konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů mohla po své registraci doplnit o předmětné navýšení. Po pravomocném schválení konečné zprávy byl soud tímto svým usnesením již vázán a byl povinen z něj při rozvrhu vyjít. Proti usnesení odvolacího soudu podala správkyně konkursní podstaty úpadkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ a §238a odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“), namítajíc, že je dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolatelka má za to, že odvolací soud i soud prvního stupně ji svým rozhodnutím zkrátily na jejím zákonem přiznaném právu zvýšit nárok správkyně konkursní podstaty na odměnu o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, je-li plátcem této daně. Dovolatelka rekapituluje, že se stala plátkyní daně z přidané hodnoty ve smyslu ustanovení §94 odst. 1 zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, s účinností od 1. října 2005, a to splněním své registrační povinnosti dne 18. července 2005, neboť její obrat za posledních 12 kalendářních měsíců přesáhl v měsíci červenci 2005 částku 1 milión Kč. Ke dni předložení konečné zprávy (22. dubna 2005), ke dni vyvěšení konečné zprávy (22. června 2005) ani ke dni projednání konečné zprávy (7. září 2005), plátkyní daně z přidané hodnoty nebyla, proto tato daň nemohla být zohledněna v konečné zprávě. Dovolatelka neznala přesnou výši své odměny a nemohla ani předvídat, kdy usnesení schvalující konečnou zprávu nabude právní moci. Jelikož měla za to, že právní moc a vykonatelnost usnesení schvalujícího konečnou zprávu nastane dle ustanovení §171 odst. 2 o. s. ř. dnem doručení (tedy 16. září 2005), nikoli až po 1. říjnu 2005, kdy se stala plátkyní daně z přidané hodnoty, nevyužila možnosti podat odvolání proti konečné zprávě. Dovolatelka upozorňuje, že podle Metodického pokynu Ministerstva financí ČR č. D 247, se považuje za den uskutečnění zdanitelného plnění den nabytí právní moci usnesení o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů (v daném konkursním řízení 15. říjen 2005). Dovolatelka postupovala v souladu s označeným pokynem a daň z přidané hodnoty ve výši 516.177,69 Kč odvedla. Dovolatelka dále usuzuje, že kdyby splnila svoji registrační povinnost „předčasně“, postupovala by v rozporu s cílem a účelem konkursu. Novelizovaný zákon o konkursu a vyrovnání (novelou provedenou zákonem č. 179/2005 Sb.) pak podle ní neřeší otázku, zda správce konkursní podstaty je plátcem příslušné daně ke dni předložení konečné zprávy či k jiné rozhodné skutečnosti, ale pouze stanoví, že je-li správce konkursní podstaty plátcem daně, zvyšuje se jeho nárok na odměnu o částku odpovídající dani z přidané hodnoty. Dle dovolatelky je z uvedeného zřejmé, že nárok na odměnu zvýšenou o daň z přidané hodnoty, trvá po celou dobu konkursního řízení, bez ohledu na to, v jaké fázi se konkursní řízení nachází. Dovolatelka konečně upozorňuje i na to, že praxe Městského soudu v Praze se liší. Domnívá se rovněž, že její postup (jímž nárok na zvýšení odměny o částku odpovídající dani z přidané hodnoty uplatnila podáními ze 14. prosince 2005 a 15. února 2006) odpovídá názoru Mgr. I. M., publikovanému v Konkursních novinách č. 19 ze dne 15. září 2004, dle něhož: „dojde k uskutečnění zdanitelného plnění až po přiznání odměny soudem, popř. po schválení zálohy na odměnu správce soudem. Při vyúčtování odměny správce v konečné zprávě, popř. v žádosti o povolení zálohy na jeho odměnu, tedy není na místě jakkoli příslušnou daň z přidané hodnoty kalkulovat. Její výše bude známa až po rozhodnutí soudu o této odměně (záloze, popř. i hotových výdajích správce). Úhradu příslušné daně z přidané hodnoty z podstaty, provedenou po schválení konečné zprávy, pak správce uvede v rozvrhovém usnesení ve svých závěrech o částce, která je k dispozici k rozvrhu.“. Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Dovolání shledává Nejvyšší soud přípustným podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. pro zodpovězení otázky předkládané mu k řešení dovolatelkou, dovolacím soudem dosud neřešené. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle ustanovení §29 ZKV (ve znění účinném v době předložení konečné zprávy, jež později změn nedoznalo) správce podává soudu a věřitelskému výboru zprávy o zpeněžování majetku z podstaty. Konečnou zprávu spolu s vyúčtováním své odměny a výdajů předloží soudu po zpeněžení majetku z podstaty. Odměnu a výdaje vyúčtují i zvláštní správci a zástupce správce, jakož i ti, kdo byli soudem v průběhu řízení funkce správce zproštěni (odstavec 1). Soud přezkoumá konečnou zprávu o zpeněžení majetku z podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů, odstraní po slyšení správce shledané chyby anebo nejasnosti a uvědomí o konečné zprávě a vyúčtování úpadce a konkursní věřitele. Upozorní přitom, že do 15 dnů ode dne, kdy konečná zpráva a vyúčtování byly vyvěšeny na úřední desce soudu, mohou proti nim podat námitky (odstavec 2). Konečnou zprávu a vyúčtování projedná soud při jednání, ke kterému obešle správce, úpadce a konkursní věřitele, kteří podali námitky, a věřitelský výbor, a rozhodne o ní usnesením, které jim doručí a vyvěsí na úřední desce soudu (odstavec 3). Ustanovení §8 odst. 3 věta první ZKV, ve znění účinném od 30. dubna 2005 (po novele provedené zákonem č. 179/2005 Sb.), pak určuje, že správce má nárok na odměnu a na náhradu hotových výdajů; tento nárok správce, je-li plátcem daně, se zvyšuje o částku odpovídající této dani, kterou je správce povinen z odměny a z náhrad hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Podle ustanovení §14 odst. 2 písm. a/ zákona o dani z přidané hodnoty, v rozhodném znění, tj naposledy ve znění zákona č. 217/2005 Sb., za poskytnutí služby se považuje poskytnutí služby za úplatu i na základě rozhodnutí státního orgánu nebo vyplývající ze zvláštního právního předpisu. Dle ustanovení §21 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty, v rozhodném znění, daň na výstupu je plátce povinen přiznat ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí platby, a to k tomu dni, který nastane dříve, pokud zákon nestanoví jinak. Plátce daň uvádí v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat daň. Metodický pokyn Ministerstva financí ze dne 17. dubna 2003, č. D-247, vymezuje otázku zdanitelného plnění v případě odměny správce konkursní podstaty tak, že činnost správce konkursní podstaty je zdanitelným plněním, protože správce konkursní podstaty vykonává tuto činnost vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za odměnu, jedná se o činnost, která naplňuje znaky podnikání. Správce konkursní podstaty, který je plátcem, je povinen vystavit daňový doklad úpadci, pokud je úpadce plátcem. Úhradou za zdanitelné plnění je odměna a náhrada hotových výdajů, podle zákona o konkursu. Za den poskytnutí služby správce konkursní podstaty se považuje den nabytí právní moci usnesení o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů, v ostatních případech den nabytí právní moci usnesení o zrušení konkursu. K dovolatelčině poukazu na obsah označeného metodického pokynu Ministerstva financí Nejvyšší soud uvádí, že tento do jisté míry zjednodušuje (a to pouze pro účely plnění daňových povinností správce konkursní podstaty a pro správce konkursní podstaty příznivějším způsobem) logiku zákona o konkursu a vyrovnání při schvalování konečné zprávy (tak že den poskytnutí služby správcem konkursní podstaty pojí až s právní mocí rozhodnutí o schválení konečné zprávy). Je nicméně zjevné, že úvaha soudu, jenž přijímá rozhodnutí dle §29 ZKV, se nemůže pojit s jinými skutečnostmi, než těmi, jež existovaly v době rozhodování. Správce konkursní podstaty, jemuž je známo, že bude povinen z pravomocně přiznané částky na odměně a na náhradě hotových výdajů, jež jsou pohledávkami za podstatou (§31 odst. 2 písm. a/ ZKV, v rozhodném znění), odvést daň z přidané hodnoty je nejen oprávněn (ve smyslu výše cit. §8 odst. 3 ZKV), ale (chce-li, aby mu tato částka byla přiznána) i povinen účtovat k uplatněné odměně a náhradě hotových výdajů částku odpovídající této dani již při předložení konečné zprávy a vyúčtování své odměny a výdajů soudu. Má-li za to, že soud o této otázce rozhodl v usnesení o schválení konečné zprávy nesprávně, je oprávněn se proti uvedenému usnesení odvolat a žádat o zohlednění částek odpovídajících dani z přidané hodnoty. Po právní moci usnesení o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty se již správce konkursní podstaty nemůže domáhat další odměny nebo náhrady hotových výdajů za činnost, jež předcházela rozhodnutí o schválení konečné zprávy. I po pravomocném schválení konečné zprávy mohou nastat situace, kdy správce konkursní podstaty bude právem žádat další odměnu nebo náhradu dalších hotových výdajů (např. proto, že posléze do konkursní podstaty přibyl nový majetek, jenž musí být zpeněžen nebo že vznikly neočekávané výdaje, jež nebyly kryty částkou (rezervou) určenou pro tyto účely v usnesení o schválení konečné zprávy. Vždy však musí jít o odměnu a náhradu hotových výdajů za činnosti, kterou správce konkursní podstaty prováděl později než před vydáním rozhodnutí o schválení konečné zprávy. O takový případ ovšem v posuzované věci nejde (částka odpovídající dani z přidané hodnoty není ani „odměnou“ za činnost, kterou správce konkursní podstaty vykonal po rozhodnutí o schválení konečné zprávy ani „hotovým výdajem“ správce konkursní podstaty v souvislosti s takovou činností. Právní posouzení věci odvolacím soudem je proto správné. Nejvyšší soud tudíž dovolání zamítl jako neopodstatněné. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. června 2009 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/30/2009
Spisová značka:29 Cdo 1081/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.1081.2007.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:B
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-08