ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.2656.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 2656/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce JUDr. P. M., zastoupeného JUDr. P. P., advokátem, proti žalovaným 1/ Mgr. L. R., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně U. b., a. s. „v likvidaci“, a 2/ I. N., a. s. „v likvidaci“, zastoupené Mgr. D. M., advokátem, o určení neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 39 C 224/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. listopadu 2006, č. j. 15 Co 359/2005-146, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce a první žalovaný nemají mezi sebou právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Žalobce je povinen zaplatit druhé žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.332,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce druhé žalované Mgr. D. M.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 14. března 2006, č.j. 39 C 224/2005-113, zamítl Okresní soud v Ostravě žalobu, kterou se žalobce (JUDr. P. M.) domáhal určení, že smlouva o postoupení pohledávek, uzavřená dne 14. prosince 2004 mezi prvním žalovaným (správcem konkursní podstaty úpadkyně U. b. a. s. „v likvidaci“) a druhou žalovanou (I. N. a. s.) - dále též jen „postupní smlouva“ - je neplatná (bod I. výroku). Dále rozhodl o nákladech řízení (body II. a III. výroku).
Soud dospěl k závěru, že žalobce nemá pro požadované určení aktivní věcnou legitimaci a že na takovém určení nemá ani naléhavý právní zájem (ve smyslu §80 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále též jen „o. s. ř.“)
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
Také odvolací soud uzavřel, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení neplatnosti postupní smlouvy. Ve skutkové rovině vyšel z toho, že žalobce neučinil prvnímu žalovanému nabídku k odkoupení pohledávek, když z dopisu z 22. září 2004 taková nabídka neplyne.
Dovolání žalobce proti „celému výroku“ (všem třem výrokům) rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné. Ve vztahu ke druhému a třetímu výroku rozsudku a k té části prvního výroku rozsudku, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o nákladech řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být dovolání v dané věci přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., Nejvyšší soud však v této části napadenému rozhodnutí nepřisuzuje ve věci samé zásadní význam po stránce právní.
U dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., je vyloučen skutkový přezkum napadeného rozhodnutí (srov. §241a odst. 3 o. s. ř.), přičemž dovolatel tento dovolací důvod ani neuplatňuje (dovolání se opírá o dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), byť jeho dovolání zčásti (nepřípustně) skutkovou polemiku obsahuje. Nelze-li dovoláním zpochybnit skutkový závěr odvolacího soudu, že dovolatel žádnou nabídku na odkup pohledávek prvnímu žalovanému nedal, pak nemá smysl otevírat dovolací přezkum pro zodpovězení právních otázek, jež by mohly mít význam pouze za předpokladu, že dovolatel nabídku na odkoupení pohledávek (ve „výběrovém řízení“) učinil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání žalobce bylo odmítnuto.
U prvního žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.
Druhé žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, jež v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše se určuje dle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“). Ve smyslu ustanovení §5 písm. d/, §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §15 vyhlášky činí sazba odměny 5.000,- Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 % tj. na částku 2.500,- Kč, jelikož advokát druhé žalované učinil v dovolacím řízená pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve výši 300,- Kč, jde o 2.800,- Kč. Spolu s náhradou za 19 % daň z přidané hodnoty z této částky ve výši 532,- Kč tak dovolací soud přiznal druhé žalované k tíži dovolatele celkem 3.332,- Kč
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 30. června 2009
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu