Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.07.2009, sp. zn. 29 Cdo 4105/2007 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.4105.2007.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.4105.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 4105/2007 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobce Z. N. P. M. K., spol. s r. o., zastoupené JUDr. J. T., advokátem, proti žalované A. k. P., W. & P., v. o. s., jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně C., a. s., o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 Cm 384/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. února 2007, č. j. 6 Cmo 46/2005-82, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Rozsudkem ze dne 1. října 2004, č. j. 12 Cm 384/2002-58, Krajský soud v Ostravě vyhověl žalobě, kterou se žalobce (žalobce Z. N. P. M. K., spol. s r. o.) domáhal vůči žalované (A. k. P., W. & P., v. o. s., , jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně C., a. s.) vyloučení označených nemovitostí (rekreační chaty a pozemků) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně. K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl. Dovolání žalobkyně proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, opírající se co do přípustnosti dovolání o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“) a co do dovolacích důvodů o ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ a odstavec 3 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné. Podstata dovolací argumentace tkví v rovině právní v polemice se závěrem odvolacího soudu, že stavebníkem a vlastníkem chaty (zbudované v roce 1963) byl právní předchůdce úpadkyně (státní podnik) a nikoli právní předchůdce žalobce. Dovoláním napadené rozhodnutí se výslovně opírá o závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 2 Cdon 1312/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2000, pod pořadovým číslem 13, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že ustanovení §125 zákona č. 141/1950 Sb., občanského zákoníku, nevylučovalo, aby osoba, která financuje stavbu z vlastních prostředků, případně ji buduje z vlastního materiálu a podílí se na ni vlastní prací, se stala vlastníkem stavby přesto, že stavební povolení bylo uděleno na jméno osoby jiné, a to i tehdy, vznikla-li tato situace obcházením stavebních předpisů. Rozhodující tedy je, zda příslušná osoba zpracovala stavební materiál, s úmyslem vytvořit novou věc zpracováním pro sebe (v daném případě stavebníkem z pohledu stavebněprávních předpisů byl právní předchůdce úpadkyně). Tamtéž uzavřel, že povolení o užívání stavby (kolaudační rozhodnutí), zde vydané právnímu předchůdci úpadkyně, nemělo povahu úředního výroku, kterým se ve smyslu §114 zákona č. 141/1950 Sb. nabývalo vlastnictví ke stavbě. Tamtéž ozřejmil, že konkurenci více osob, které tvrdí, že se podílely na zpracování věci s úmyslem vlastnit novou věc (jako celek) pro sebe, je nutno řešit (mutatis mutandis) v intencích výkladu podaného např. v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 16/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (srov. také rozhodnutí uveřejněné pod číslem 47/1964 Sbírky rozhodnutí Československých soudů - dále též jen „R 47/1964”) - tedy především posouzením otázky, jaký právní poměr existoval mezi těmito osobami, a zda a v jakém směru se případně dohodly o založení vlastnických či spoluvlastnických vztahů ke stavbě. Napadené rozhodnutí i ve skutkové rovině z těchto ustálených judikatorních závěrů vychází (včetně poukazu na obsah nájemní smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce /jako/ nájemcem a právním předchůdcem úpadkyně /jako pronajímatelem/ 28. února 1964). V rovině uplatněného dovolacího důvodu dle §241a odst. 3 o. s. ř. zůstalo dovolání nekonkrétní (potud jsou v něm přednášena pouze jiná skutková hodnocení provedených důkazů, v čemž podstata označeného dovolacího důvodu netkví), přičemž z napadeného rozhodnutí je zjevné, že ve skutečnostech pro věc rozhodných z hlediska výše zmíněných judikatorních závěrů oporu v provedeném dokazování má. Také kritika úsudku odvolacího soudu, že ve vztahu k pozemkům musí dovolatel tvrdit a prokazovat, že k nim má právo vylučující jejich soupis, je zjevně bezdůvodná, jelikož napadené rozhodnutí v tomto směru vychází z ustálené judikatury Nejvyššího soudu v něm citované (z rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 67/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Zabývat se dovoláním v této věci za daného stavu meritorně, se Nejvyššímu soudu jeví zbytečným. Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 a §146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání bylo odmítnuto a tím, že u žalované žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Rozhodné znění občanského soudního řádu při rozhodování sporu vyvolaného konkursem podle zákona č. 328/1991 Sb. v dovolacím řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 30. července 2009 JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/30/2009
Spisová značka:29 Cdo 4105/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.4105.2007.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-08