ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.1427.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 1427/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně M. C., a. s., proti žalované T. R., zastoupené JUDr. I. M., advokátkou, o zaplacení částky 25.148,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 15 C 280/2005, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. října 2008, č. j. 51 Co 380/2008-124, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 27. března 2008, č. j. 15 C 280/2005-103, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 25.148,- Kč s 18,25% smluvním úrokem z částek a za dobu specifikovanou ve výroku (výrok I.) a náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným usnesením zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil (první výrok) a věc postoupil Č. t. ú. (druhý výrok).
Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně ve věci meritorně rozhodl, aniž byly splněny podmínky řízení, maje za to, že ve věci, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 25.148,- Kč s příslušenstvím jako ceny za telekomunikační služby (připojení k síti Internet) poskytnuté od května do září 2004, není dána pravomoc k rozhodování soudu podle ustanovení §7 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nýbrž jiného orgánu – Č. t. ú. V odůvodnění uvedl, že v době uzavření smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb mezi žalobkyní a žalovanou (dále též jen „smlouva“), tedy k 11. listopadu 2002, jejímž předmětem bylo poskytnutí pevného připojení k síti Internet na dobu neurčitou s dodávkou HW pro přípojku a jeho instalaci, upravoval podmínky pro zřizování a provozování telekomunikačních zařízení a sítí, podmínky pro poskytování telekomunikačních služeb, jakož i výkon státní správy včetně regulace, zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů (dále jen „zákon o telekomunikacích“). Tento zákon byl k 1. květnu 2005 zrušen zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“). Podle ustanovení §136 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích se tímto zákonem řídí i právní vztahy v oblasti elektronických komunikací vzniklé dle právních předpisů platných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona a podle §148 písm. b) tohoto zákona práva a povinnosti Č. t. ú. dle zákona o telekomunikacích přecházejí na Č. t. ú. zřízený dle tohoto zákona (dále též jen „Úřad“). V ustanovení §129 odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích je pravomoc Úřadu vymezena tak, že rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoli ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Z ustanovení §2 písm. n) pak vyplývá, že službou elektronických komunikací se rozumí služba poskytovaná obvykle za úplatu, která spočívá v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, podle §64 odst. 1 je účastník, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. Uzavřel, že je-li v daném případě předmětem sporu úplata za poskytování telekomunikačních služeb žalobkyní žalované, přičemž jejich vzájemné nároky jsou upraveny smlouvou, jde o nedostatek pravomoci soudu k projednání a rozhodnutí předmětného sporu, tedy o nedostatek podmínky řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř., který nelze odstranit, a příslušným k projednání a rozhodnutí sporu je Č. t. ú..
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, namítajíc, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká nesprávnost závěru, že k projednání věci je příslušný Český telekomunikační úřad. Zdůrazňuje, že nejde o spor mezi provozovatelem veřejné telekomunikační sítě a jejím účastníkem ze smluvního vztahu, protože smlouva o poskytování telekomunikačních služeb je neplatná. Důvod neplatnosti spatřuje v tom, že ke dni podpisu smlouvy byla žalobkyně v obchodním rejstříku zapsána jako M. C., a. s., přitom ve smlouvě je označena jako „J. M., a. s.“ (správně J. M., a. s.). Je-li smlouva neplatná, nelze nároky žalobkyně na finanční plnění posuzovat jako nároky ze smlouvy, ale jako nároky podle §451 občanského zákoníku o vydání bezdůvodného obohacení. Smlouvu považuje za neplatnou i pro rozpor s ustanovením §81 zákona o telekomunikacích, když smlouva ani „Všeobecné podmínky“ nesplňují náležitosti tímto ustanovením vyžadované, aniž by tyto nedostatky blíže specifikovala. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; není však důvodné.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněným dovolacím důvodem a jeho obsahovým vymezením (§242 odst. 3 o. s. ř.). Z toho mimo jiné vyplývá, že při zkoumání, zda rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. V dané věci jde o přezkoumání závěru, že k projednání a rozhodnutí dané věci není dána pravomoc soudů, nýbrž Č. t. ú.., protože předmětem sporu je nárok ze smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb.
Dovolatelka tento závěr zpochybňuje tvrzením, že smlouva o poskytování telekomunikačních služeb z 11. listopadu 2002 je neplatná pro nesprávné označení žalobkyně jako poskytovatele služeb „J. M., a. s.“, přestože v obchodním rejstříku byla v té době zapsána pod obchodní firmou M. C., a. s.
Otázkou nepřesného označení účastníka v právním úkonu se Nejvyšší soud zabýval již v rozsudku ze dne 10. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 386/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 1998, pod číslem 46. V něm uzavřel, že vada v označení osoby, která je účastníkem smlouvy, nezpůsobuje sama o sobě neplatnost této smlouvy, pokud lze z celého obsahu právního úkonu jeho výkladem (§35 odst. 2 občanského zákoníku), popřípadě objasněním skutkových okolností, za nichž byl právní úkon učiněn, zjistit, kdo byl účastníkem smlouvy.
Od výše uvedeného závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v této věci. Byl-li ve smlouvě poskytovatel označen jako „J. M., a. s. (společnost je zapsána v OR u Krajského soudu v Hradci Králové, oddíl B, vložka 2122), je takové označení strany smlouvy vadné v uvedení obchodní firmy, přesto je nepochybné, že poskytovatelem je žalobkyně, která ke dni 7. listopadu 2002 změnila svou obchodní firmu z J. M., a. s. na M. C., a. s. Závěr odvolacího soudu - i soudu prvního stupně, který se touto námitkou žalované zabýval za použití výkladových pravidel, byť na ně výslovně neodkázal - o platnosti smlouvy je s výše uvedenými judikatorními závěry v souladu.
Namítá-li dovolatelka neplatnost smlouvy pro rozpor s ustanovením §81 zákona o telekomunikacích, s tím, že smlouva ani „Všeobecné podmínky“ nesplňují náležitosti tímto ustanovením vyžadované, aniž by tuto námitku jakkoli konkretizovala, jde o tvrzení, jež v předchozích fázích řízení neuplatnila, tedy o tvrzení v dovolacím řízení nová a z pohledu možného výsledku dovolacího řízení ve spojení s úpravou obsaženou v §241a odst. 4 o. s. ř. bez právního významu.
Jelikož se dovolatelce uplatněným dovolacím důvodem správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal ani vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti, dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalované bylo zamítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2009
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu