Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.06.2009, sp. zn. 32 Cdo 1454/2008 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.1454.2008.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.1454.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 1454/2008 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce P. F., zastoupeného JUDr. J. Š., advokátem, proti žalovanému Š. P. a. s., zastoupenému JUDr. Z. S., advokátem, o zaplacení 251.388,- Kč s přísl. a o 104.040,- Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1005/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. dubna 2007, č. j. 11 Cmo 393/2006-163, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.257,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta žalobce JUDr. J. Š. Odůvodnění: Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 31. srpna 2006, č. j. 13 Cm 1005/2005-120, uložil žalovanému zaplatit žalobci 251.388,- Kč s 2% úrokem z prodlení ročně z částky 17.010,- Kč od 15. 3. 2005 do zaplacení a z částky 234.378,- Kč s 8,75% úrokem z prodlení ročně od 10. 5. 2005 do zaplacení (výrok 1.), dále uložil žalovanému zaplatit žalobci 104.040,- Kč s 8,75% úrokem z prodlení z této částky ročně od 14. 7. 2005 do zaplacení (výrok 2.) a konečně uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení (výrok 3.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný jako prodávající a žalobce jako kupující uzavřeli dne 29. 4. 2004 kupní smlouvu na dodávku stolní vody Š. p. balené ve vratných obalech – demižonech o obsahu 18,9 l s tím, že prodávající se zavázal vykupovat vratné zálohové obaly označené etiketou Š. p. bez omezení množství a bez vázání tohoto výkupu na nákup zboží dle platného ceníku do výše obalovaného konta kupujícího. Podle platného ceníku činila cena demižonu 540,- Kč. Žalobce prokázal vrácení těchto obalů žalovanému dodacími listy a jejich cenu vyúčtoval předloženými fakturami. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný je povinen v souladu s ust. §448 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jenobch. zák.“) a s kupní smlouvou, uzavřenou podle §409 obch. zák., vymáhané dlužné částky za vrácené obaly zaplatit. K odvolání žalovaného rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem označeným v záhlaví tak, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje v části, jíž bylo žalovanému uloženo, aby žalobci zaplatil 251.388,- Kč s 2% ročním úrokem z prodlení z částky 17.010,- Kč od 15. 3. 2005 do zaplacení. V části, kterou bylo žalovanému uloženo, aby žalobci zaplatil úrok z prodlení z částky 234.378,- Kč ve výši 8,75% ročně od 10. 5. 2005 do zaplacení, rozsudek zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok I.). Dále odvolací soud rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje v části, jíž bylo žalovanému uloženo, aby žalobci zaplatil 104.040,- Kč. V části, kterou bylo žalovanému uloženo, aby žalobci zaplatil úrok z prodlení z částky 104.040,- Kč ve výši 8,75% ročně od 14. 7. 2005 do zaplacení, se rozsudek zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II.). Ve výroku III. rozhodl odvolací soud o zrušení výroku 3. napadeného rozsudku o nákladech řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je převážně nedůvodné. Odvolací soud dovodil, že ve věci samé a v části výroku I. ohledně dílčího úroku z prodlení, které nastalo před novelou vl. nař. č. 142/1994 Sb., provedenou s účinností od 28. 4. 2005 nař. vlády č. 163/2005 Sb., je rozsudek soudu prvního stupně věcně správný. Odvolací soud sdílí skutkové závěry soudu prvního stupně až na zjevný omyl (chybu v psaní) v ceně 540,- Kč za jeden obal a sdílí rovněž jeho závěry právní. Část ujednání obsaženého v čl. 8. 9. kupní smlouvy, obsahující omezení povinnosti žalovaného vykupovat zpět obaly (demižony), je neplatná pro rozpor se zákonem o obalech č. 477/2001 Sb. Podle §9 odst. 4 cit. zák. osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu výrobky ve vratných zálohovaných obalech, je povinna vykupovat tyto vratné zálohované obaly bez omezení množství a bez vázání tohoto výkupu na nákup zboží, jak si také účastníci dohodli v čl. 8.9 kupní smlouvy. Pokud jde o cenu obalu, podle ceníku žalovaného platného od 1. 5. 2004 činila 210,- Kč za kus, přičemž účastníci učinili při jednání soudu dne 11. 7. 2006 nesporným, že právní vztah nimi skončil výpovědí k 30. 6. 2005 a že pozdější dohodou byla cena ujednána na 180,- Kč za kus. Odvolací soud konstatoval, že účastníci se lišili jen v otázce, zda cena za 1 obal se týkala pouze obalů, které žalobce od žalovaného skutečně odebral či nikoliv. Žalovaný neprokázal, že by v takovém případě byla dohoda o ceně (záloze) odlišná a to neplyne ani z čl. 8.9 smlouvy, kde se hovoří o „obalovém kontu“, což je pojem, který si každý z účastníků vykládá jinak. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v částech výroku 1. a výroku 2. co do jistiny a odpovídajícího úroku z prodlení jako správný podle §219 občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“). Pokud jde o úroky z prodlení od data 28. 4. 2005 (po novele vl. nař. č. 142/1994 Sb., provedené nař. vlády č. 163/2005 Sb.), odvolací soud v dotčeném rozsahu úroků z prodlení napadený rozsudek zrušil jako nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodu i pro rozpor se stanoviskem Nejvyššího soudu. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, směřujícím podle obsahu do potvrzujících výroků ve věci samé, a to s odkazem na přípustnost podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolatel považuje za otázku zásadního právního významu, zda je či není dána zákonná povinnost žalovaného k výkupu obalů na balenou pitnou vodu (demižony o obsahu 18,9 l) od žalobce jako distributora podle §9 odst. 1 (správně §9 odst. 4) zákona o obalech, a to přesto, že účastníci v čl. 8.9 kupní smlouvy omezili výkup obalů za ceny podle ceníku žalovaného z 1. 5. 2004 pouze v rozsahu tzv. obalového konta, a dále otázku, zda výše stanovené výkupní ceny 180,- Kč za 1 kus obalu, odpovídající záloze účtované žalovaným při prodeji balené vody Š. p., aniž by tato záloha byla žalobcem předem žalovanému zaplacena a nad rozsah obalového konta mezi žalobcem a žalovaným odsouhlasena, je oprávněná. Dovolatel se domnívá, že oba soudy věc nesprávně právně posoudily, protože jednak není „zcela zřejmá jeho povinnost k výkupu obalů, které žalobce od žalovaného nezískal (jde o standardní obal užívaný i jinými výrobci balené vody na tuzemském trhu – např. R.) a za které žalobce žalovanému nic nezaplatil, jednak otázka výše výkupní ceny závisí podle žalovaného zcela na jeho rozhodnutí a žalobce se nemůže oprávněně domáhat na žalovaném zaplacení ceny 180,- Kč za 1 kus, jak byla stanovena záloha při prodeji balené vody na základě kupní smlouvy z 29. 4. 2004. Dovolatel je toho názoru, že výklad obou soudů je pro něj nespravedlivý, protože by si dřívější odběratel mohl obstarat barely v počtu několika tisíc na tuzemském i zahraničním trhu a vynucoval si jejich vykoupení žalovaným za cenu, sjednanou jako zálohu z dřívější spolupráce; to by mohlo přivodit i insolvenci žalovaného. Dovolatel navrhuje zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobce ve vyjádření k dovolání zdůrazňuje, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce vrátil podle dodacích listů 2.366 ks vratných obalů, přičemž sám žalovaný uvádí na etiketách, že jde o „vratný zálohovaný obal“, který se smluvně zavázal vykupovat za 180,- Kč za 1 kus. Tvrzení, že žalobce by mohl prodávat žalovanému tisíce obalů, nakoupených od jiných výrobců, je absurdní, neboť v řízení bylo prokázáno, že byly vráceny pouze obaly žalovaného s jeho etiketou „Š. p.“. K požadavku žalobce ministerstvo životního prostředí svými sděleními, č. j. 57152/ENV/06, 2937/810/06 ze dne 17. 8. 2006 a č. j. 69598/ENV/06, 3591/810/06 ze dne 19. 10. 2006 konstatovalo, že v případě demižonu „Š. p.“ se bezpochyby jedná o vratný zálohovaný obal ve smyslu §9 odst. 1 zákona o obalech. S tímto stanoviskem se ztotožnilo i ministerstvo průmyslu a obchodu ve sdělení z 29. 3. 2007, č. j. 14141/07/04100. Žalobce se ztotožňuje se závěry Vrchního soudu v napadeném rozsudku, který považuje za věcně správný, a navrhuje, aby bylo dovolání zamítnuto a přiznány mu náklady dovolacího řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání splňuje podmínky a vykazuje náležitosti stanovené zákonem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání, poněvadž dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). V projednávaném případě může být přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé dána pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na něž také dovolatel odkazuje. Podle cit. ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jen jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé zásadní právní význam, tj. zejména řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní nejen pro posuzovanou věc, ale pro rozhodovací činnost soudů vůbec (pro jejich judikaturu). V tom případě jediným způsobilým dovolacím důvodem je pouze nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., přičemž dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími námitkami, jimiž je tento dovolací důvod naplněn (§242 odst. 1 a 3 věta první o. s. ř.). V předmětném případě dovolatel žádné obecné právní otázky zásadního významu, které by měly judikatorní přesah, nevymezuje. Dovolatelem uplatňované dvě dovolací námitky se týkají jen konkrétních okolností daného případu a lze je tak posoudit pouze z pohledu případného rozporu s hmotným právem. První námitka dovolatele spočívá v otázce, zda byla dána povinnost prodávajícího (žalovaného) k výkupu prázdných obalů – demižonů 18,9 l od kupujícího (žalobce) ve smyslu §9 odst. 4 zákona o obalech č. 477/2001 Sb. ve vazbě na čl. 8.9 kupní smlouvy ze dne 29. 4. 2004, uzavřené mezi účastníky. O zákonné i smluvní povinnosti žalovaného vykupovat zpět předmětné obaly není pochyb, jak vyplývá též ze shora uvedených stanovisek zainteresovaných ministerstev, a na tom v zásadě nemění nic ani smluvní ujednání o tzv. obalovém kontu jako případného regulátora počtu vrácených obalů v závislosti na počtu dodaných výrobků. V řízení bylo prokázáno, že žalobce vracel žalovanému pouze obaly (demižony), jejichž obsahem byl výrobek (voda Š. p.) žalovaného. Argument žalovaného, že takto by mu mohly být „vráceny“ i obaly jiných výrobců, je jen obecně hypotetický, protože v řízení tato skutečnost prokázána nebyla. Neobstojí ani druhá námitka dovolatele týkající se výše ceny předmětného obalu. Žalobce si neúčtoval cenu libovolně určenou, nýbrž cenu sjednanou ve smlouvě (ať již přímo částkou, odkazem na ceník nebo jiným způsobem), přičemž nic nebrání tomu, aby cena byla ve smlouvě podle potřeby dohodou aktualizována. Ani v tomto ohledu nelze dovodit, že by odvolací soud věc posoudil po právní stránce nesprávně. Rozhodnutí odvolacího soudu není v napadeném a přezkoumávaném rozsahu v rozporu s hmotným právem a Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.). O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243 odst. 5 věta první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání bylo odmítnuto a dovolatel je proto povinen nahradit žalobci odůvodněné náklady dovolacího řízení, spočívající v odměně za právní zastoupení podle §3 odst. 1 bod 6., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., v částce 10.000,- Kč, dále paušál náhrady hotových výloh 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb., s připočtením 19 % DPH podle §137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 12.257,- Kč, kteroužto částku je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobce. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 30. června 2009 JUDr. František Faldyna, CSc. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/30/2009
Spisová značka:32 Cdo 1454/2008
ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.1454.2008.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-08