ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.2529.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 2529/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce: Č. a. s. proti žalovanému: J & M P., spol. s r. o. zastoupenému JUDr. A. B., advokátkou, o zaplacení částky 1,142.011,08 s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 Cm 70/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. května 2007, č. j. 12 Cmo 434/2006 – 325, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl rozsudkem ze dne 14. března 2006, č. j. 12 Cm 470/2000 – 276, že řízení se zčásti zastavuje, pokud jde o částku 213.790,- Kč (výrok I.), žalovanému se ukládá, aby zaplatil žalobci částku 296.170,- Kč s 5% úrokem z prodlení od 1. 7. 1999 do zaplacení (výrok II.), ve zbývající části ohledně zaplacení částky 632.051,08 Kč návrh zamítl (výrok III.) a žalobci uložil zaplatit žalovanému polovinu nákladů řízení ve výši 28.669,50 Kč (výrok IV.).
Předmětem řízení byla náhrada škody, původně ve výši 1,249.466,86 Kč vzniklé v souvislosti s havárií vozidla, přepravujícího sýry výrobce P. spol. s r. o. z P. do H., při níž došlo k poškození kontejneru a přepravovaného zboží (sýrů). Žalobce jako mezinárodní zasílatel obstaral přepravu pro poškozeného odesílatele společnost I. při zapojení zasílatele M. a. s., obě společnosti postoupily svá práva z přepravní smlouvy a z objednávky přepravy na žalobce.
Sporným zůstal rozsah a výše škody, jejíž náhrada se řídí ustanoveními vyhl. č. 11/1975 Sb., o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (dále jen „Úmluva CMR“).
Z provedených důkazů soud prvního stupně zjistil, že v důsledku dopravní nehody zaviněné žalovaným došlo k poškození části přepravovaných sýrů po proražení plechových obalů. Kontrolující I., sepisující zápis o škodě, měla k dispozici jen 319 ks obalů z 900 ks celkového množství, takže konkrétní výše škody za znehodnocené sýry nebyla prokázána. Soud přiznal žalobci vůči žalovanému jen částku 296.170,- Kč spolu s 5% úrokem z prodlení podle Úmluvy CMR.
K odvolání obou účastníků rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným, že rozsudek soudu prvního stupně v bodě II. výroku se potvrzuje (výrok I.), rozsudek soudu prvního stupně v bodě III. výroku se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 210.680,- Kč a ve zbývající části se bod III. výroku potvrzuje (výrok II.) a konečně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o svědečném (výroky III. až V.).
Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně podle §212 a 214 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) a konstatoval, že soud prvního stupně dospěl ke správnému skutkovému závěru, pokud jde o škodu na kontejneru a na obalech poškozených sýrů. pokud však jde o rozsah škody na sýrech, rozhodl soud prvního stupně podle názoru odvolacího soudu nesprávně.
Odvolací soud dovodil, že žalobci je možno přiznat náhradu škody na kontejneru ve výši 506.864,- Kč, odsouhlasenou vyjádřením žalovaného, žalobcem i společností M., v souladu s §136 o. s. ř. a §373 an. obchodního zákoníku ( dále též „obch. zák.“), jako tzv. jinou škodu, než na přepravované zásilce. Rovněž s posouzením výše škody, připadající na poškození obalů v částce 3.114,- Kč z celkem žalobcem osvědčené částky 12.456,- Kč, se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Proto odvolací soud shodně jako soud prvního stupně pokládal za oprávněnou náhradu škody za poškozený kontejner a poškozené obaly ve výši 296.170,- Kč. V tomto rozsahu odvolací soud tudíž bod II. výroku rozsudku soudu prvního stupně podle §219 o. s. ř. potvrdil.
Pokud jde o škodu na přepravovaných sýrech, odvolací soud stejně jako soud prvního stupě vyšel ze zjištění a závěru, že žalobci vzniklo právo na náhradu škody v souladu s ustanovením čl. 17 Úmluvy CMR, kterou je třeba ve smyslu §756 obch. zák. na daný nárok použít. Škoda na zásilce vznikla při přepravě prováděné žalovaným v důsledku dopravní havárie zaviněné žalovaným.
Výsledkem jednání výrobce – společnosti P., odesílatele zásilky společnosti I. a dopravce – žalovaného, zachyceném v zápise ze dne 9. 6. 1999, tj. následující den po havárii, bylo zjištění, že „zboží, týkající se obalů i plechovek, je znehodnoceno“. Zároveň bylo dohodnuto, že přetřídění poškozených výrobků provede P. jako výrobce, po rozbalení všech 900 ks plechovek sýrů. O provedené kontrole celého množství zboží nebyla vyhotovena žádná dokumentace. Nebyly tak zajištěny důkazy o výši vzniklé škody. Posudek o škodě na sýrech vypracovaný nestrannou osobou – kontrolní společností I. dne 16. 7. 1999 (více jak měsíc po vzniku škody), vychází z kontroly pouze 319 ks plechovek a nevypovídá proto úplně a věrohodně o výši škody. Navíc škoda se mohla zvýšit, když po dobu více jak měsíce byly plechovky se sýrem uskladněny při vyšší, než doporučené teplotě 5˚C. Tento důkaz je tudíž pro prokázání skutečné výše škody na zboží nepoužitelný. Odvolací soud tudíž souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že rozsah skutečné škody žalobce hodnověrně neprokázal.
Odvolací soud za uvedené situace výši škody určil svou úvahou ve smyslu §136 o. s. ř., přičemž vyšel zejména ze zápisu ze dne 9. 6. 1999 a z údaje v dopise výrobce z 3. 7. 1999, adresovaného odesílateli I., že kontrolou zboží bylo zjištěno, že „více jak polovina plechovek byla nárazem poškozena tak, že vytéká nálev“. Výši škody soud stanovil v rozsahu poloviny ceny poškozených výrobků, snížené na třetinu, s přihlédnutím k tomu, že se žalobce nepřičinil o zajištění důkazů k prokázání výše škody na sýrech.
Z uvedených důvodů odvolací soud podle §220 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v bodu III. výroku, v němž byla žaloba v rozsahu 632.051,08 Kč zamítnuta, změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu škody na sýrech částku 210.670,- Kč. Ve zbytku tohoto nároku zamítavý výrok soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně proti jeho výrokům II. a III., podal žalovaný dovolání s odkazem na přípustnost podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a na důvody dle §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. Žalovaný má za to, „že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci“ (dovolatel má zřejmě na mysli rozhodnutí soudu odvolacího), že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolatel zdůrazňuje, že v průběhu řízení popíral, že by ve smyslu čl. 17 odst. 1 ve spojení s čl. 30 odst. 1 Úmluvy CMR vůbec došlo ke škodě na sýrech samotných a pokud žalobce nepředložil objektivní důkazy o škodě, je nutno mít za to, že příjemce obdržel zásilku samotných sýrů ve stavu bezvadném.
Pokud jde o výši škody na sýrech, její určení není, podle názoru dovolatele, věcí volné úvahy soudu nepodléhající hodnocení. Základem úvahy podle §136 o. s. ř. je zjištění takových skutečností, které soudu umožní založit úvahu o celkovém kvantitativním posouzení právních souvislostí (viz Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec: Občanský soudní řád, I. díl, C. H. Beck, 6. vydání, s. 513).
Dovolatel odkazuje též na judikaturu k §136 o. s. ř., zvláště na rozhodnutí NS ze dne 4. 9. 2000 sp. zn. 30 Cdo 1994/99, judikující, že při určení výše škody podle §136 o. s. ř. musí mít soud k dispozici důkazy umožňující škodu kvantifikovat, tj. s jistotou prokázat rozsah škody. V daném případě soud neměl důvěryhodné důkazy o skutečném rozsahu škody a proto nesprávně aplikoval co do výše škody na sýrech ustanovení §136 o. s. ř. Oba soudy rovněž podle názoru dovolatele nesprávně právně hodnotily odpovědnost dopravce za škodu na sýrech podle čl. 17 odst. 1 a čl. 30 Úmluvy CMR.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve výrocích II. a III. a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání vysvětluje, že pokud při nehodě došlo k poškození plechovky, ať již s únikem nálevu nebo bez něj ( tj. pouze k deformaci plechovky), došlo k poškození zboží, tj. sýru A. s nálevem, nejen plechovky a kartonu (obalů). Žalobce pouze uváděl zvlášť cenu sýra, kartonů a etiket při vyčíslení škody a ohledně škody na plechovkách vzal žalobu zpět. Všichni zúčastnění protokol ze dne 9. 6. 1999 podepsali, zboží viděli, protože kontejner musel být na místě havárie vyložen a dohodli se, že rozsah poškození zjistí pracovníci výrobce P., zda je všech 900 ks nepoužitelných a ti posléze zjistili, že více jak polovina plechovek je poškozena a nálev vytéká.
Žalobce je proto toho názoru, že rozsah škody byl zjištěn a dopravce při poškození hradí částku, o kterou se hodnota zásilky snížila (čl. 25 Úmluvy CMR). Celá poškozená zásilka byla prodejná pouze výrobci a mlékárna (P.) tak poškozené zboží odebrala a zaplatila částku odpovídající znehodnocení zásilky. Odvolací soud pouze snížil povinnost žalovaného k náhradě škody na zboží na jednu třetinu. Žalobce přikládá fotodokumentaci a závěr znaleckého posudku o příčinách škody.
Žalovaný k vyjádření žalobce zaslal stanovisko, že poškozením plechovek nemuselo dojít k poškození sýra a kdyby poškozená zásilka nebyla nevhodně skladována (bez chlazení), nemusela po době více jak jednoho měsíce vzniknout tak vysoká škoda na zboží (sýrech). Poškozené zboží mohlo být rychle přebaleno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným a ve stanovené zákonné dvouměsíční lhůtě, konstatoval, že dovolání je přípustné dle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., poněvadž směřuje ve věci samé do výroku II. rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn zamítavý výrok v bodu III. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci 210.680,- Kč (ve zbývající části byl zamítavý bod III. výroku rozsudku soudu prvního stupně potvrzen).
Předmětem dovolání ve věci samé je tak částka 210.670,- Kč, která představuje náhradu škody na zboží, tj. na sýrech (nikoli škodu další). Jádrem sporu je rozsah a výše škody, způsobené na sýrech (ostatní předpoklady k náhradě škody podle čl. 17 a čl. 30 Úmluvy CMR předmětem sporu nejsou).
K této sporné otázce dovolatel vztahuje všechny tři dovolací důvody, jak jsou shora uvedeny.
Dovolatel však nikterak nespecifikuje, v čem v daném případě spočívá vada řízení, kterou údajně odvolací soud řízení zatížil, a jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.).
Rovněž další uplatněný dovolací důvod, který dle §241a odst. 3 o. s. ř. záleží v tom, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, dovolatel nekonkretizuje, pokud jde o otázku rozsahu a výše škody na zboží (sýrech).
Dovolací soud tudíž žádný z obou uvedených dovolacích důvodů v posuzovaném případě neshledal.
Třetím důvodem dovolání, který dovolatel uplatnil, je důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V tomto směru dovolatel konkrétně vytýká, že odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení §136 o. s. ř., podle něhož lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy.
Dovolatel má pravdu v tom, že určení výše nároku není záležitostí volné úvahy, nepodléhající hodnocení. V právní literatuře se dovozuje, že „základem úvahy podle §136 je zjištění takových skutečností, které soudu umožní založit úvahu na určitém kvantitativním posouzení základních souvislostí“ (viz Bureš, J. – Drápal, L. – Krčmář, Z. a kolektiv: Občanský soudní řád. Komentář, 7. vydání, I. díl, Praha, C. H. Beck, 2006, s. 627). V judikatuře bylo zejména judikováno, že „jestliže poškozený prokáže v občanském soudním řízení vznik škody, ale neprokáže její výši uplatněnou v žalobě, přizná soud náhradu škody ve výši, jež byla prokázána; ohledně té části škody, jejíž výši lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo ji nelze zjistit vůbec, může soud s přihlédnutím k výsledkům provedeného dokazování použít ustanovení §136 o. s. ř.“ (viz R 13/85).
V těchto intencích odvolací soud v předmětném případě postupoval. Vyšel z hodnocení těch důkazů, které měl ve vztahu k výši škody k dispozici, jmenovitě ze zápisu (protokolu) ze dne 9. 6. 1999 a přípisu výrobce z 3. 7. 1999, že kontrolou zboží bylo zjištěno, že „více jak polovina plechovek byla nárazem poškozena tak, že vytéká nálev“. Je logické, že při proražení plechovky a vytékání obsahu je sýr znehodnocen a námitkám žalovaného o jakémsi přebalení zboží, popř.. dalších opatřeních podobného rázu, lze sotva přiznat relevanci, když sýry v poškozených plechovkách mohly být současně znečištěny (kontaminovány). Pokud za této situace odvolací soud rozsah a výši škody na sýrech stanovil a přiznal, jak shora uvedeno, nelze jeho úvaze v rámci §136 o. s. ř. vytknout pochybení.
Z uvedeného vyplývá, že ani dovolací důvod nesprávného právního posouzení nebyl v tomto případě naplněn a nejvyšší soud proto dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolatel neměl v řízení úspěch a žalobci žádné prokazatelné náklady v řízení o dovolání podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí nemá opravný prostředek přípustný.
V Brně 30. září 2009
JUDr. František F a l d y n a , CSc..
předseda senátu