Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.09.2009, sp. zn. 32 Cdo 3213/2008 [ rozsudek / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.3213.2008.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.3213.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 3213/2008 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc., a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobců A) J. Ř., a B) J. H., obou zastoupených JUDr. P. P., advokátem, proti žalovanému P. V., zastoupenému JUDr. J. Š., advokátem, o zaplacení 489.230,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 8 C 184/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. března 2008, č.j. 55 Co 463/2006-420, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem ve výroku I. potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. dubna 2006, č.j. 8 C 184/2001-105, v části, jíž byla zamítnuta žaloba v částce 289.230,- Kč s 10% úroky z prodlení od 22.3.2001 do zaplacení, 10% úroky z prodlení z částky 200.000,- Kč od 22.3.2001 do 27.3.2001 a 2% úroky z prodlení z částky 200.000,- Kč od 28.3.2001 do zaplacení, ve zbývající části pak rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobcům 200.000,- Kč s 8% úroky z prodlení z této částky od 28.3.2001 do zaplacení. Ve výroku II. a III. rozhodl odvolací soud o nákladech řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím. Předmětem řízení byl nárok žalobců z odpovědnosti za vady díla, a to slevy z ceny díla rodinného domu na pozemku v k.ú. K., odůvodněný tvrzením, že následně po převzetí díla dne 10.6.1998 se začaly projevovat vady díla spočívající ve vlhkosti domu, jež měly za následek vznik plísní v domě. Odvolací soud po částečném zopakování dokazování a jeho doplnění znaleckým posudkem Doc. Ing. J. R., CSc., přisvědčil skutkovým zjištěním soudu prvního stupně i právnímu závěru, že smlouva o dílo ze dne 8.9.1997 včetně jejích příloh podléhá režimu obchodního zákoníku (dále též jenobch. zák.“) a na jejím základě bylo dílo objednatelům předáno 10.6.1998, když od tohoto data počala běžet záruční doba. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dovodil, že ujednání o dvouleté záruční době obsažené v uvedené smlouvě je v rozporu se zákonem, neboť ustanovení §562 odst. 2 písm. c) obch. zák. stanoví u staveb pětiletou záruční dobu běžící od předání předmětu díla. Na rozdíl od soudu prvního stupně také konstatoval, že dopis z 3.1.2001 je řádným uplatněním vady díla – tvorby plísní – u žalovaného. Sleva z ceny pak byla na základě znaleckého posudku Doc. Ing. J. R., CSc., a za použití volné úvahy soudu stanovena ve výši 200.000,- Kč. Počátek prodlení s placením slevy z ceny díla byl stanoven ke dni 28.3.2001, neboť k tomuto datu „byl již rozhodně“ dopis žalobců z 22.3.2001 s požadavkem na zaplacení nárokované slevy žalovanému doručen. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné dovolání. Z obsahu dovolání vyplývá (§41 odst. 2 o. s. ř.), že ačkoli dovolatel uvedl, že napadá uvedený rozsudek v „plném rozsahu“, jeho dovolání směřuje proti části rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně a žalobě co do částky 200.000,- s příslušenstvím vyhověno. Dovolatel opírá přípustnost dovolání o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., zároveň v dovolání vytýká, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolatel namítl, že oceňuje přístup odvolacího soudu, který ustanovil jako znalce Doc. Ing. J. R., CSc., aby v intencích posudku RNDR. J. K. určil slevu z ceny díla, avšak „výsledky posudku jsou zmatečné a de facto neodpovídají danému zadání“, když znalec „na několika místech posudku konstatuje, že se žalovaný žádné chyby nedopustil“, přičemž za „největší pochybení“ odvolacího soudu označil, že „akceptoval nesmyslnost závěrů znalce, že žalovaný sice v době projektu a zhotovení domu (rok 1998) nepochybil, v té době platnou normu dodržel, ale nedodržel normu z ruku 2002“. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněným účastníkem (žalovaným), zastoupeným advokátem ve smyslu ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř., ve lhůtě zakotvené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., je přípustné dle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné. V dovolání uplatněným dovolacím důvodem je, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.). Z obsahového vymezení tohoto dovolacího důvodu v dovolání vyplývá, že dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že při zjišťování skutkového stavu věci (existence a příčin vad díla – rodinného domu na pozemku v k.ú. K.) vycházel ze závěrů znaleckého posudku Doc. Ing. J. R., CSc., neboť dle jeho přesvědčení jsou „výsledky posudku zmatečné a de facto neodpovídají danému zadání“, když znalec „na několika místech posudku konstatuje, že se žalovaný žádné chyby nedopustil“, přičemž za „největší pochybení“ odvolacího soudu označil, že „akceptoval nesmyslnost závěrů znalce, že žalovaný sice v době projektu a zhotovení domu (rok 1998) nepochybil, v té době platnou normu dodržel, ale nedodržel normu z roku 2002“. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů nevyplynuly ani jinak nevyšly najevo, nebo protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti, je logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z §133 až 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného (popřípadě i procesního) práva. Dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že měl vycházet z jiného důkazu, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout. V posuzovaném případě dovolatel ve skutečnosti neuplatňuje námitky, že by odvolací soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Dovolací námitky, jak vyplývají ze shora uvedeného, spočívají v kritice způsobu hodnocení důkazů. Dovolatel, jak je zřejmé z obsahu dovolání, nabízí vlastní verzi hodnocení důkazů a tím také imputuje, k jakým skutkovým zjištěním měl odvolací soud ohledně existence předmětné vady a její příčiny dospět. Dovolací soud - s přihlédnutím k obsahu spisu – shledal, že skutková zjištění odvolacího soudu vyplývají z důkazů v řízení provedených. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jakož i závěrů znaleckého posudku Doc. Ing. J. R., ve spojení s výslechem tohoto znalce, uskutečněným před odvolacím soudem dne 4.3.2008, když znalec dospěl k závěru, že zhotovitel způsobil vadu díla spočívající v nedostatečně provedené tepelné izolaci v obytných místnostech pod šikmou střechou v podkroví, čímž dochází ke vzniku tepelných mostů pod šikmými krokvemi střechy. Odvolací soud na podkladě uvedeného dokazování dospěl k závěru, že zhotovitel za jím způsobenou vadu objednatelům odpovídá. Odvolacím soudem zjištěný skutkový stav věci je tak výsledkem logického postupu při hodnocení důkazů podle zásad uvedených v ustanovení §132 o. s. ř. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že uplatněný dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. není naplněn a dovolání jako nedůvodné – aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) – zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.). O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem. o. s. ř. Dovolání žalovaného bylo zamítnuto, přičemž žalobcům v řízení o dovolání podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. září 2009 JUDr. František F a l d y n a , CSc. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/30/2009
Spisová značka:32 Cdo 3213/2008
ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.3213.2008.1
Typ rozhodnutí:Rozsudek
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-08