ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.1254.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 1254/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce W. H., proti žalované R., zastoupené advokátem, o 68.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostu pod sp. zn. 10 C 198/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. října 2006, č. j. 12 Co 901/2005-42, takto:
Dovolání se zamítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mostu (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. září 2005, č. j. 10 C 198/2005-20, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 68.000,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 29. 7. 2003 uzavřeli účastníci smlouvu
o půjčce, podle níž žalobce půjčil žalované částku 68.000,- Kč splatnou včetně úroků
do 20 let od podpisu této smlouvy proti zpětnému převodu vlastnického práva
ke 2 kusům cenných papírů „U. S. T. S. S. I. P. 0,00%“, k nimž měl žalobce získat vlastnické právo smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva; tato smlouva byla uzavřena mezi týmiž účastníky stejného dne.
Pro případ, že žalovaná ve lhůtě 150 dnů od podpisu smlouvy o půjčce nepřevede
na žalobce vlastnické právo k uvedeným cenným papírům, bylo sjednáno jeho právo odstoupit od této smlouvy. Do dohodnuté lhůty se neměla započítávat doba od odeslání podkladů pro realizaci převodu vlastnického práva ke 2 ks cenných papírů do jejich zpětného doručení žalované. Žalobce nebyl oprávněn od smlouvy jednostranně odstoupit, jestliže včas a řádně nesplní svoje závazky plynoucí ze smlouvy
o zajišťovacím převodu vlastnického práva. Po uzavření obou smluv zaslala žalovaná žalobci dopis, jehož přílohou byl návrh na uzavření komisionářské smlouvy mezi žalobcem a obchodníkem s cennými papíry a obchodní příkaz, na jehož základě mělo dojít k převodu cenných papírů. Žalobce po podpisu obou listin a notářském ověření těchto podpisů je během ledna 2004 zaslal zpět žalované. Dopisem ze dne 14. 3. 2004
(v odůvodnění chybně uveden rok 2005) žalobce odstoupil od smlouvy o půjčce
a požádal žalovanou o vrácení peněz. Ta dopisem ze dne 11. 5. 2004 sdělila,
že k převodu cenných papírů nedošlo, neboť si žalobce dosud nezřídil potřebný účet
a odstoupení považuje za neplatné. S odkazem na §48 odst. 1 obč. zák. soud prvního stupně dovodil, že žalobce neměl právo od smlouvy odstoupit, jelikož si sám nezřídil účet u obchodníka s cennými papíry, ačkoli mu žalovaná sdělila jeho jméno i sídlo. Z uvedeného důvodu nezačala běžet lhůta 150 dní, jejímž marným uplynutím by mu vzniklo právo odstoupit od smlouvy o půjčce.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 13. října 2006, č. j. 12 Co 901/2005-42, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 68.000,- Kč s 0,5 % úrokem z prodlení od 16. 6. 2004 do zaplacení; zároveň potvrdil zamítavý výrok o požadavku na zaplacení 0,5 % úroku z prodlení ze žalované částky za dobu od 29. 7. 2003 do 15. 6. 2004 a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vycházeje ze stejných skutkových zjištění jako soud prvního stupně, neztotožnil se s jeho právním posouzením věci. Jestliže je smlouva o půjčce včetně ujednání o možnosti od ní odstoupit (§48 odst. 1 obč. zák.) platným právním úkonem, neplatí totéž o smlouvě o zajišťovacím převodu práva. Jejím předmětem může být jen existující převoditelné právo dlužníka. Ze čl. I. a V. této smlouvy vyplývá, že žalovaná v době převodu (tj. dne 29. 7. 2003) nebyla vlastnicí uvedených dvou kusů cenných papírů a z tohoto důvodu je smlouva o jejich zajišťovacím převodu absolutně neplatná, neboť tento úkon (smlouva) „svými účinky zákon, jeho účel a smysl obchází (§39 obč. zák.). Má-li totiž zajišťovací institut podle §553 obč. zák. plnit svou roli, musí právo, jehož převodem má být splnění závazku zajištěno, existovat již v době tohoto převodu. Proto je neplatná nejen smlouva o zajišťovacím převodu práva ze dne 29. 7. 2003, ale rovněž ta ujednání ve smlouvě o půjčce, která na uvedenou smlouvu o zajišťovacím převodu výslovně odkazují. Neplatností není postiženo ujednání o možnosti žalobce odstoupit od smlouvy o půjčce v případě, že ve lhůtě 150 dnů od podpisu této smlouvy na něj žalovaná nepřevede vlastnické právo k uvedeným cenným papírům. Žalobci tak nic nebránilo, aby po uplynutí sjednané lhůty od smlouvy o půjčce odstoupil, což učinil dopisem ze dne 14. 3. 2004. Plnění ze zrušené smlouvy je tak žalovaná povinna žalobci vrátit.
V dovolání, jehož přípustnost žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Není srozuměna se závěrem, že smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva ze dne 29. 7. 2003 je podle §39 obč. zák. absolutně neplatná a že neplatností jsou postiženy rovněž ty části smlouvy o půjčce, které se na ni odvolávají, zejména zákaz jednostranného odstoupení od smlouvy o půjčce v případě, že žalobce včas a řádně nesplní svoje závazky plynoucí ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva, neboť tyto povinnosti se staly součástí smlouvy o půjčce. V té souvislosti odvolacímu soudu vytýká nesprávný skutkový závěr, že ke dni uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práva neměla na svém účtu u společnosti B. p., sporné cenné papíry; tuto skutečnost odvolací soud vůbec nezjišťoval a dovodil ji pouze výkladem čl. I smlouvy o zajišťovacím převodu práva. S tímto odůvodněním dovolatelka navrhla zrušit rozsudek odvolacího soudu a vrátit mu věc k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl dovolání zamítnout.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak byly obsahově vymezeny (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje žalovaná v nesprávném závěru
o neplatnosti smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva ze dne 29. 7. 2003.
Podle čl. I. smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva uzavřené dne 29. 7. 2003 (dále jen „smlouva o zajišťovacím převodu práva“) mezi účastníky řízení, převodce (dovolatelka) prohlašuje, že zakoupí cenné papíry „U. S. T. S. S. I. P. 0,00%“ splatné v roce 2023 v nominální hodnotě 1 ks a 1.000 USD. Nabyvatel (žalobce) se zavazuje, že založí na svoje jméno účet u obchodníka s cennými papíry, kterého určí převodce a splní podmínky nezbytné pro uskutečnění převodu vlastnického práva k cenným papírům. Převodce se zavazuje, že při podpisu této smlouvy oznámí nabyvateli jméno a sídlo obchodníka s cennými papíry, u kterého si nabyvatel zřídí účet a poté, co mu nabyvatel oznámí číslo založeného účtu, že převede na nabyvatele 2 ks uvedených cenných papírů, a to do 150 dnů od podpisu této smlouvy a obdržení oznámení nabyvatele o založeném účtu. Převod vlastnického práva k cenným papírům oznámí nabyvateli pověřený obchodník s cennými papíry. Účelem převodu vlastnického práva ke 2 ks uvedených cenných papírů je zajištění závazků převodce, které má vůči nabyvateli z titulu smlouvy o půjčce, kterou účastníci uzavřeli dne 29. 7. 2003.
Podle čl. III. smlouvy o zajišťovacím převodu práva, se účastníci dohodli, že včasné a řádné splnění závazku převodce plynoucího z půjčky, které je zajištěno touto smlouvou, je rozvazovací podmínkou, tzn. že uplynutím dne, ve kterém dojde k úplnému zániku zajišťovaného závazku vůči nabyvateli, přechází vlastnické právo k 2 ks cenných papírů zpět na převodce. Opětovné nabytí vlastnického práva převodcem bude osvědčeno písemným protokolem podepsaným oběma účastníky.
Podle čl. IV. smlouvy o zajišťovacím převodu práva, pro případ, že převodce nesplní svoje závazky z půjčky vůči nabyvateli do 1 měsíce po splatnosti závazku z půjčky, je nabyvatel oprávněn s cennými papíry nakládat podle svého uvážení s tím, že pohledávka nabyvatele včetně příslušenství plynoucí z půjčky je převodem vlastnického práva k 2 ks cenných papírů na nabyvatele zcela uspokojena.
Podle čl. I. smlouvy o půjčce uzavřené ze dne 29. 7. 2003 mezi účastníky řízení (dále jen „smlouva o půjčce“), věřitel (žalobce) poskytuje, resp. poskytl dlužníkovi (žalované) půjčku ve výši 68.000,- Kč splatnou včetně úroku do 20 let od podpisu této smlouvy proti zpětnému převodu vlastnického práva ke 2 ks cenných papírů „U. S. T. S. S. I. P. 0,00%“, ke kterým získá věřitel vlastnické právo na základě smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva, kterou účastníci uzavřou současně s touto smlouvou.
Podle čl. III. smlouvy o půjčce se dlužník zavazuje převést na věřitele vlastnické právo ke 2 ks cenných papírů uvedených v čl. I. této smlouvy, a to v souladu se smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva ze dne 29. 7. 2003. Věřitel je oprávněn od této smlouvy jednostranně odstoupit v případě, že na něho dlužník nepřevede ve lhůtě 150 dnů od podpisu této smlouvy vlastnické právo k uvedeným cenným papírům. Do této lhůty se nezapočítává doba od odeslání podkladů pro realizaci převodu vlastnického práva ke 2 ks cenných papírů na věřitele do jejich zpětného doručení dlužníkovi. Odstoupení je účinné dnem doručení oznámení o odstoupení, dlužník se zavazuje pro tento případ vrátit půjčku věřiteli bez zbytečného odkladu na účet uvedený věřitelem. Věřitel není oprávněn od této smlouvy jednostranně odstoupit, jestliže včas a řádně nesplní svoje závazky plynoucí ze smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva ze dne 29. 7. 2003.
Podle §39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
Podle §553 odst. 1 obč. zák. splnění závazku může být zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele (zajišťovací převod práva).
Podle §553 odst. 2 obč. zák. smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být uzavřena písemně.
Otázkou zajišťovacího převodu vlastnického práva a platností smluv, na jejichž základě k převodu má dojít, se zabýval velký senát Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 15. října 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006. V něm přijal závěr, že zajišťovacím převodem práva ve smyslu §553 obč. zák. se i bez výslovného zakotvení rozvazovací podmínky ve smlouvě rozumí ujednání o převodu práva s rozvazovací podmínkou, jejímž splněním se vlastníkem věci bez dalšího stává původní majitel (dlužník, který toto zajištění dal). Nejvyšší soud se jednoznačně postavil za názor, že smlouva o zajišťovacím převodu práva, která neobsahuje ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že dlužník zajištěnou pohledávku věřiteli řádně a včas neuhradí, je absolutně neplatná. Totéž platí, obsahuje-li uvedená smlouva v dotčeném směru pouze ujednání, podle kterého se věřitel při prodlení dlužníka s úhradou zajištěné pohledávky bez dalšího (nebo na základě jednostranného úkonu věřitele) stane trvalým vlastníkem převedeného majetku při současném zániku zajištěné pohledávky.
Z pohledu těchto přijatých zásad je správný závěr odvolacího soudu, že smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva k cenným papírům je neplatná.
Smluvní ujednání čl. IV. smlouvy o zajišťovacím převodu práva, podle něhož v případě prodlení žalované se splněním závazku vyplývajícího ze smlouvy o půjčce „… je nabyvatel oprávněn s cennými papíry nakládat podle svého uvážení s tím, že pohledávky nabyvatele včetně příslušenství plynoucí z půjčky je převodem vlastnického práva k 2 ks cenných papírů na nabyvatele zcela uspokojena“, je oním případem nepřípustného ujednání ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva, s nímž je spojována neplatnost takové smlouvy (jde o obdobu tzv. propadné zástavy).
Je-li neplatná smlouva o zajišťovacím převodu práva, nelze se domáhat splnění dohodnutých povinností, na které byl převod práva na žalobce vázán (poskytnout potřebnou součinnost ke splnění závazku dovolatelky). Tato okolnost se bezprostředně dotýká smlouvy o půjčce ze dne 29. 7. 2003, neboť zákaz od ní odstoupit vztažený
k porušení povinnosti žalobce řádně a včas splnit své závazky ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva se v důsledku neplatnosti posledně citované smlouvy stává obsolentním. Nezajistila-li dovolatelka převedení 2 ks dohodnutých cenných papírů na žalobce ve lhůtě 150 dnů od podpisu smlouvy o půjčce (viz čl. III.), vzniklo mu podle dohody (§48 odst. 1 obč. zák.) právo od smlouvy o půjčce odstoupit.
Z pohledu dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a jeho obsahového vymezení je rozsudek odvolacího soudu správný.
S ohledem na shora učiněný závěr o neplatnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva se dovolací soud již nezabýval výhradou dovolatelky vůči skutkovému závěru odvolacího soudu; není-li smlouva o zajišťovacím převodu práva platná, je nadbytečné se zabývat tím, zda skutkové zjištění o vlastnickém právu žalované k převáděných cenných papírů je správné či nikoliv; i kdyby tato výhrada byla důvodná, nemohla
by mít vliv na správné právní posouzení věci.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za stavu, kdy žalobci podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalované právo.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2009
JUDr. Václav D u d a , v. r.
předseda senátu