Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.07.2009, sp. zn. 33 Cdo 1402/2009 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.1402.2009.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.1402.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 1402/2009 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Š. J., zastoupené advokátkou, proti žalované J. J., zastoupené advokátkou, o zaplacení částky 197.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 17 C 220/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. října 2008, č. j. 57 Co 552/2007-113, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. října 2008, č. j. 57 Co 552/2007-113, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 26. února 2007, č. j. 17 C 220/2004-67, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 197.500,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.). Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1]. Bez významu jsou tudíž výhrady dovolatelky vůči závěrům, že si výslovně nevymínila, že na sporných pozemcích bude možno vybudovat účelovou komunikaci, že jiné vady převáděných pozemků včas nevytkla, že byla seznámena s podstatou terénních úprav provedených na převáděných pozemcích, že možnost využití pozemků je podstatně snížena, a že odvolací soud neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl jí navržené důkazy. Nejde totiž o zpochybnění právního posouzení věci, nýbrž o uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci. Podstatou těchto dovolacích námitek jsou výtky týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takových výhrad nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (§241a odst. 3 o. s. ř.). Výhradou vůči závěru, že provedené terénní úpravy nepředstavují vadu pozemku zakládající právo na slevu z kupní ceny, neboť dovolatelka byla právním předchůdcem žalobkyně upozorněna na jejich existenci a byla seznámena s jejich podstatou, vystihla dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tuto předestřenou otázku dovolací soud vyřešil již v rozsudku ze dne 25. června 2009, sp. zn. 33 Cdo 1705/2007, ve věci žalobkyně A. J., která vůči žalované uplatňovala požadavek na doplacení části kupní ceny 169.850,- Kč s příslušenstvím, vycházející z téže kupní smlouvy ze dne 6. 4. 2004. V něm formuloval a odůvodnil závěr, že prodávající splní svou povinnost upozornit na vady prodávaných pozemků sdělením o provedených terénních úpravách, které jsou jen z části viditelné; tím totiž poukáže na nedostatek obvyklých vlastností - nezatížeností pozemků stavební činností. Uvedená otázka proto není způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu jde jen tehdy, jestliže právní otázka, kterou dovolatel za významnou považuje, byla pro rozhodnutí určující. Otázka, na jejímž řešení není rozhodnutí odvolacího soudu postaveno, nemůže vést k závěru o jeho zásadním právním významu, i kdyby jinak splňovala kritéria uvedená v §237 odst. 3 o. s. ř. (srovnej opět rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR uveřejněné v Souboru, svazku 1, pod č. C 23 a pod č. C 71.). Za takovou je potřeba považovat otázku, zda výsledek terénních úprav měl být vyznačen v katastru nemovitostí jako věcné břemeno. Pro rozhodnutí totiž bylo určující, zda koupená věc má objektivně vady, pro které náleží žalované právo na slevu z kupní ceny, a nikoliv, zda terénní úpravy, jež dovolatelka považuje za skrytou vadu, měly být vyznačeny v katastru nemovitostí jako věcné břemeno. Je tedy zřejmé, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a dovolacímu soudu nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni, která by podle 243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. července 2009 JUDr. Václav Duda, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/30/2009
Spisová značka:33 Cdo 1402/2009
ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.1402.2009.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-08