ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.1917.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 1917/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce J. B., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. L. W., zastoupenému advokátem, o 439.948,73 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 16/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2006, č. j. 19 Co 335/2006-255, takto:
Dovolání se zamítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) v pořadí druhým ve věci vydaným rozsudkem ze dne 21. února 2006, č. j. 14 C 16/2001-230, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 439.948,73 Kč s 21 % úrokem z prodlení z částky 974.021,- Kč od 27. 3. 1997 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 9. 10. 1991 uzavřela H. B. (dále též „původní žalobkyně“) s I. P. kupní smlouvu o prodeji domu v P., s pozemkem parc. č. 2093 a 2094. Kupní cena ve výši 3.010.000,- Kč měla být uhrazena tak, že 1.210.000,- Kč bude uhrazen při podpisu smlouvy
a o zbytku kupní ceny bylo dohodnuto, že tuto částku kupující uhradí v případě, pokud do dvou let nebude uzavřena smlouva o zřízení práva odpovídajícího věcnému břemenu doživotního bydlení ve prospěch původní žalobkyně. Dne 11. 10. 1991 uzavřela původní žalobkyně dohodu se žalovaným, že nebude-li věcné břemeno podle kupní smlouvy zřízeno do dvou let od její registrace (tj. do 31. 10. 1993), uhradí za kupující zbytek kupní ceny ve výši 1.800.000,- Kč a původní žalobkyně nebude požadovat toto plnění po P. Následně došlo k převodu uvedených nemovitostí na společnost F. R. a. s., jejímž statutárním zástupcem byl žalovaný. Do uplynutí dohodnuté doby nebylo věcné břemeno zřízeno ani nedošlo k doplacení zbytku kupní ceny. Došlo proto k dohodě, že do doby, než bude uhrazen zbytek kupní ceny, bude žalovaný vyplácet původní žalobkyni tzv. ubytovné. V období od 7. 12. 1994 do 20. 1. 1997 bylo z účtu společnosti F. R. a. s. vyplaceno 439.948,70 Kč. Dne 26. 3. 1997 byla původní žalobkyni zaplacena částka 1.800.000,- Kč. Jestliže předmětem řízení zůstala částka 439.948,- Kč představující zbytek kupní ceny (z původně požadované částky 1.800.000,- Kč) a úroky z prodlení z částky 974.021,- Kč od 27. 3. 1997 do zaplacení, přičemž žalovaný nebrojil podáním odvolání proti usnesení o částečném zastavení řízení ze dne 9. 1. 1998, č. j. 14 C 149/96-28, proti způsobu, jakým původní žalobkyně disponovala s žalobou, tj. že částku 1.800.000,- Kč částečně započetla na jistinu a částečně na splatné úroky z prodlení, vyjádřil souhlas s tím, co zůstalo předmětem řízení. K platbám hrazeným společností F. R. a. s. soud prvního stupně nepřihlédl se závěrem, že neměly bezprostřední vztah k požadavku na zaplacení zbytku kupní ceny, neboť se vztahovaly k úhradě úroků z prodlení, které však již nebyly (z časového hlediska) předmětem řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. září 2006, č. j. 19 Co 335/2006-255, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zcela zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobce - původní žalobkyně - požadovala žalobou ze dne 5. 6. 1996 vůči žalovanému zaplacení částky 1.800.000,- Kč s úrokem z prodlení od 31. 10. 1993 do zaplacení z titulu nedoplatku kupní ceny podle smlouvy ze dne 9. 10. 1991. Tuto smlouvu uzavřela sice s I. P., ale žalovaný podle dohody ze dne 19. 10. 1991 převzal závazek zřídit původní žalobkyni do dvou let od registrace kupní smlouvy (tj. do 31. 10. 1993) věcné břemeno doživotního bydlení. Pokud by se tak nestalo, mělo dojít k doplacení kupní ceny ve výši 1.800.000,- Kč; v dohodnutém termínu nebylo věcné břemeno zřízeno ani nebyl zaplacen zbytek kupní ceny. V průběhu soudního řízení sdělil právní zástupce bývalé žalobkyně dopisem ze dne 21. 5. 1997, že žalovaná částka 1.800.000,- Kč byla podle dohody skutečně zaplacena a že očekával vyčíslení nákladů souvisejících s nájemným vypláceným žalobkyni; na základě dohody mělo být nájemné odečteno od úroků z prodlení a nákladů řízení, přičemž vypočítaný rozdíl bude společnosti zaplacen. Součástí dopisu bylo sdělení výše úroků z prodlení ke dni podání žaloby a k datu zaplacení, tj. k 26. 3. 1997 včetně požadavku, aby od částky 926.779,- Kč byly odečteny všechny oprávněné položky, ať už vyplacené nájemné nebo telefonní poplatky placené za původní žalobkyni. Jestliže u jednání dne 16. 10. 1997 prostřednictvím svého zástupce žalobkyně potvrdila, že žalovaná částka ve výši 1.800.000,- Kč byla uhrazena a že na žalobě trvá pokud jde o úroky z prodlení z předmětné částky, což u jednání dne 12. 5. 1998 oba účastníci učinili nesporným, odvolací soud dovodil, že žalovaná jistina byla zaplacena a žalobě nemůže být vyhověno. Za situace, kdy žalobkyně potvrdila přijetí částky 1.800.000,- Kč na dlužnou jistinu, nemohly její procesní úkony v řízení na tom nic změnit. Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně pochybil, když k tomuto prohlášení nepřihlédl a nezabýval se ani významem dopisu ze dne 21. 5. 1997. Z jeho textu vyplývá nepochybně, že došlo k dohodě o tom, jak bude závazek vypořádán a že plněním ve výši 1.800.000,- Kč došlo k zaplacení jistiny a zbývá pouze vyřešit otázku úroků z prodlení. Došlo-li k zaplacení jistiny, nemůže žaloba obstát v požadavku na zaplacení úroků z prodlení ode dne 27. 3. 1997, tj. za dobu, kdy žalovaný již nebyl v prodlení.
V dovolání, jehož přípustnost žalobce (dále též „dovolatel“) dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., odvolacímu soudu obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) vytýká, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.). Z dopisu ze dne
21. 5. 1997 a přednesu právního zástupce původní žalobkyně u jednání dne 16. 10. 1997 učinil chybný závěr, že dne 26. 3. 1997 došlo k úhradě jistiny ve výši 1.800.000,- Kč, přičemž pominul obsah podání ze dne 21. 10. 1997, jímž vzala právní předchůdkyně žalobce částečně žalobu zpět. V uvedeném podání soudu sdělila, že bere žalobu zpět
co do jistiny ve výši 825.979,- Kč a nadále požaduje zaplatit 974.021,- Kč s příslušenstvím. Přikládá-li odvolací soud význam prohlášení učiněnému u jednání dne 16. 10. 1997, pak toho se původní žalobkyně nezúčastnila, jednání byl přítomen substitut, který nemohl mít a neměl k dispozici stanovisko žalobkyně k otázce,
na co bylo částkou 1.800.000,- Kč plněno.
Žalovaný navrhl dovolání jako nedůvodné zamítnout.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uvedených v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Žalobce žádnou z uvedených vad podle obsahu dovolání nenamítá a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu; dovolací soud se proto zabýval pouze výslovně uplatněným dovolacím důvodem tak, jak byl žalobcem obsahově vymezen, a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolací důvod uvedený v tomto ustanovení se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné části oporu, a které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně ty námitky, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. obsahuje dvě podmínky. První splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že soud naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly jinak najevo, je – z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti – logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Svazek 1, pod č. C 8).
Na nesprávnost výsledku činnosti soudu při hodnocení důkazů tak lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.).
Skutkový závěr, že dne 26. 3. 1997 došlo na základě dohody k úhradě jistiny ve výši 1.800.000,- Kč, učinil odvolací soud – jak se podává z odůvodnění jeho rozsudku – z dopisu JUDr. Jana Suka, právního zástupce původní žalobkyně, ze dne 21. 5. 1997 adresovaného P. D., předchozí právní zástupkyni žalovaného. O tom, že podle dohody účastníků řízení byla zaplacená částka 1.800.000,- Kč použita na úhradu dlužné jistiny – doplatku kupní ceny – svědčí celý obsah této listiny. Nelze totiž jinak chápat sdělení J. S., že „žalovaná částka ve výši 1.800.000,- Kč byla, tak jak jsme se dohodli, skutečně uhrazena“ a že „marně čekal na vyčíslení nákladů souvisejících s nájemným vyplaceným jeho klientce“, přičemž podle dohody mělo být nájemné jí vyplacené odečteno od úroků z prodlení a nákladů řízení, které zbývaly uhradit, s tím, že rozdíl zaplatí společnost F. R. a. s. Závěr o úhradě celé dlužné jistiny je podpořen přednesem právního zástupce původní žalobkyně u jednání dne 16. 10. 1997, kdy prohlásil, že „byla žalovaná částka ve výši 1.800.000,- Kč uhrazena s tím, že žalobkyně trvá na svém návrhu pokud se jedná o zaplacení úroků z prodlení s placením předmětné částky“. Skutečnost, že původně žalovaná částka 1,800.000,- Kč byla žalovaným uhrazena dne 26. 3. 1997, učinili zástupci účastníků nespornou u jednání dne 12. 5. 1998. Nelze proto než dospět k závěru, že na základě dohody účastníků řízení měla být dlužná částka 1.800.000,- Kč použita na úhradu jistiny a nikoliv úroků z prodlení. Správně proto odvolací soud neuvěřil žalobci, že žalovaný neurčil, zda plní dlužnou částku či příslušenství.
Z pohledu dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. lze tedy uzavřít, že odvolací soud pro své skutkové zjištění vzal v úvahu jen skutečnosti, které vyplynuly z provedených důkazů a přednesů účastníků, že žádné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo a které byly současně významné pro věc, nepominul.
Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. proto nebyl uplatněn opodstatněně.
Žalobci se tudíž prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahovaného vymezení nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozsudku a dovolací soud proto jeho dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím k tomu, že žalovaný, který by podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2009
JUDr. Václav D u d a , v. r.
předseda senátu