ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.3524.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 3524/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Č. T., proti žalovanému J. T., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 20.150,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 85 C 45/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. prosince 2007, č. j. 42 Co 415/2007-193, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.552,15 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. dubna 2007, č. j. 85 C 45/2003-158 (33 C), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 20.150,- Kč s 12 % úrokem z prodlení od 16. 7. 1999 do zaplacení (výrok I.), co do částky 111.800,- Kč s 12 % úrokem z prodlení od 16. 7. 1999 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. prosince 2007, č. j. 42 Co 415/2007-193, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé změnil tak, že žalobu zamítl; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, v němž uvedla, že „odvolacímu soudu je třeba vytknout pochybení, kterých se dopustil při hodnocení provedených důkazů, jež mohou mít nesporně vliv na správnost učiněných skutkových závěrů, a to i ohledně náhrady nákladů řízení. Řízení před soudem prvního stupně netrpí žádnými vadami. Skutková zjištění, provedená soudem prvního stupně, jsou správná a úplná, správné je rovněž i jejich právní hodnocení. Žalobce se s právním hodnocením soudu I. stupně ztotožňuje“. Za této situace je žalobkyně přesvědčena, že „rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci tímto soudem“; své výhrady nijak ovšem nekonkretizovala.
Žalovaný navrhl dovolání odmítnout, neboť postrádá bližší specifikaci dovolacích důvodů.
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.
Podle §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel
před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu
až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Jak již Nejvyšší soud uzavřel v usnesení ze dne 25. ledna 2007, sp. zn. 28 Cdo 3014/2006, uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí dovolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; ani případný pouhý odkaz na text zákona anebo samotná citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů uvedených taxativně v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. nestačí. Chybí-li totiž vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. §242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti buď z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu, avšak jen do uplynutí dovolací lhůty (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, publikované v Souboru rozhodnutí NS ČR, sv. 23, C 1688). Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§243c odst. 1, §43 odst. 1 o. s. ř.), se po uplynutí této lhůty stává bezpředmětnou. Původně odstranitelné vady dovolání se totiž marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. stávají neodstranitelnými (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2005, sp. zn. 29 Odo 25/2005, a ze dne 14. prosince 2006, sp. zn. 29 Odo 1220/2006).
Napadený rozsudek byl žalobkyni doručen dne 29. 1. 2008. Lhůta k podání dovolání určená §240 odst. l větou první o. s. ř. tak uplynula pondělím 31. 3. 2008 (srov. §57 odst. 2 o. s. ř.).
Dovolání sepsané 25. 3. 2008 představuje tzv. blanketní dovolání; z jeho obsahu nelze zjistit, v čem konkrétně dovolatelka shledává právní posouzení věci odvolacím soudem nesprávným [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] ani které skutkové zjištění, z něhož napadené rozhodnutí vychází (§241a odst. 3 o. s. ř.), nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolatelce, které se dostalo řádného poučení o dovolání, tak lhůta k doplnění dovolání o chybějící dovolací důvody marně uběhla dne 31. 3. 2008. Nejvyšší soud proto dovolání ve shodě s podaným výkladem podle §241b odst. 3 a §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. je žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, povinna nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem (§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), stanovená podle §3 odst. 1 bod 4., §10 odst. 3, §15, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 2.685,- Kč, paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a 19 % DPH ve výši 567,15 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 30. července 2009
JUDr. Václav D u d a , v. r.
předseda senátu