ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.3972.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 3972/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobce M. V., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému J. P., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 42.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 10 C 2/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. března 2007, č. j. 12 Co 666/2006-64, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. března 2007, č. j. 12 Co 666/2006-64, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Šumperku (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 18. dubna 2006, č. j. 10 C 2/2006-47, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 42.000,- Kč s 8 % úrokem z prodlení od 1. 9. 2005 do 31. 12. 2005 a s úrokem z prodlení od 1. 1. 2006 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o sedm procentních bodů, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn.
29 Odo 821/2000, a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná
v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1]. Uplatnění dovolacího důvodu zpochybňujícího skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel (§241a odst. 3 o. s. ř.), je zcela vyloučeno, a proto je dovolací soud povinen převzít skutkový stav zjištěný odvolacím soudem. Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. totiž neslouží k řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, a ze dne
18. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 618/2004, jakož i usnesení Ústavního soudu ČR ze dne
7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07).
S přihlédnutím k výše uvedenému jsou proto z hlediska přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. bez významu výhrady žalobce, že nebylo přihlédnuto k okolnostem, za nichž půjčil spornou částku žalovanému, že žalovaný nevypovídal pravdivě a že soudy měly uvěřit jemu. Vystihují totiž dovolací důvod podle §241a
odst. 3 o. s. ř., jehož uplatnění je zde vyloučeno.
Protože dovolání není přípustné ani proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), dovolací soud je odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovanému, který by podle 243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2009
JUDr. Václav D u d a , v. r.
předseda senátu