ECLI:CZ:NS:2009:4.ND.185.2009.1
sp. zn. 4 Nd 185/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobkyně J. B. , proti žalovanému S. b. d. S. , o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 52 C 4/2008, o vyloučení soudce Vrchního soudu v Olomouci, takto:
Soudce Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Vojtěch Brhel není vyloučen z projednání a rozhodování ve věci vedené u Vrchního soudu pod sp. zn. 1 Co 144/2009.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala k Vrchnímu soudu v Olomouci odvolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 52 C 4/2008 (č. l. 35), jímž bylo rozhodnuto, že se řízení zastavuje. Věc je u Vrchního soudu v Olomouci vedena pod sp. zn. 1 Co 144/2009.
V odvolání žalobkyně mimo jiného opakovaně namítla podjatost soudkyně Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci JUDr. Karly Musilové, která ve věci vedené pod sp. zn. 52 C 4/2008 rozhodovala, a dále požadovala, aby byla její věc projednána „nezávislým soudcem“. V rámci svého dovolání žalobkyně žádala, aby o této námitce podjatosti „nerozhodoval podjatý soudce“ Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Vojtěch Brhel. Námitku podjatosti vůči soudci Vrchního soudu v Olomouci žalobkyně odůvodnila tím, že JUDr. Vojtěch Brhel porušuje ustanovení občanského soudního řádu, nerespektuje tento právní předpis a v rozporu s §14 odst. 1, resp. 3 o. s. ř. povolil projednání „dřívější žaloby pro zmatečnost soudkyní JUDr. Karlou Musilovou“, když zamítl dřívější námitku podjatosti, kterou žalobkyně vůči výše zmíněné soudkyni vznesla.
Vrchní soud v Olomouci předložil Nejvyššímu soudu předmětnou námitku podjatosti spolu se spisem a s písemným vyjádřením jmenovaného soudce. Z písemného vyjádření JUDr. Vojtěcha Brhela se podává následující. Námitka podjatosti byla vznesena v souvislosti s rozhodnutím o vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí ve věci. JUDr. Vojtěch Brhel uvedl, že mu nejsou známy žádné skutečnosti, pro které by měl být vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci pro svůj poměr k účastníkům, k zástupcům či k věci samé.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle §16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
K důvodům vyloučení soudce podle §14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jež může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde tedy vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
Protože rozhodnutí soudu o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout nestranně a nezávisle. K otázce podjatosti soudců se přitom obecně vyjadřoval již nález Ústavního soudu České republiky, publikovaný ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
V posuzovaném případě nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudce, o jehož vyloučení jde, měl poměr k projednávané věci či k účastníkům. Žalobkyně ve svém podání neuvádí relevantní skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčeného soudce Vrchního soudu v Olomouci. Z jejího podání je patrno, že žalobkyně podrobuje kritice postup dotčeného soudce v její věci resp. jejích věcech a je přesvědčena, že u Vrchního soudu v Olomouci se jí nedostává nestranného rozhodování. Podle §14 odst. 4 o. s. ř. však důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Nejvyšší soud tudíž námitku podjatosti vznesenou žalobkyní neshledává důvodnou, neboť se v ní nepodávají skutečnosti naplňující dikci ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř.
Ve výše uvedeném smyslu proto nebyly shledány důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 Co 144/2009, byl vyloučen výše jmenovaný soudce tohoto soudu. Za tohoto stavu proto senát Nevyššího soudu rozhodl podle §16 odst. 1 o. s. ř., tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. července 2009
Předseda senátu: JUDr. Petr Šabata