ECLI:CZ:NS:2009:4.ND.197.2009.1
sp. zn. 4 Nd 197/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobkyně I. i., s. r. o., zastoupené JUDr. T. Š., proti žalované T., a. s., zastoupené Mgr. D. M., advokátem, o zaplacení částky 6.154.217,00 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 96/2002, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Lyana Rozlivková, JUDr. Vlasta Wohlmuthová a JUDr. Gabriela Barančíková nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cmo 187/2009.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala k Vrchnímu soudu v Praze odvolání (č. l. 511) proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. 37 Cm 96/2002, jímž bylo rozhodnuto, že žalobkyní vznesená námitka podjatosti znaleckého ústavu Českého vysokého učení technického v Praze, Ústavu procesní a zpracovatelské techniky, není důvodná. Věc je u Vrchního soudu v Praze vedena pod sp. zn. 8 Cmo 187/2009.
Proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podala žalobkyně následně odvolání, v němž mimo jiné vznesla námitku podjatosti senátu 8 Cmo Vrchního soudu v Praze, a to pro případ, že by odvolání mělo být tímto senátem projednáno. Námitku podjatosti odůvodnila tím, že senát 8 Cmo způsobuje průtahy v řízení, když zrušil termín soudního jednání den před jeho konáním z důvodu, který mohl být soudem vyřešen toliko doplňujícím výslechem znalce, díky kterému mohl získat odpověď na rozhodující otázku ve sporu (dle názoru senátu). Žalobkyně dále uvedla, že v rámci rozhodování si senát protiřečil, a to konkrétně ve svém závěru z „usnesení ze dne 27. 1. 2006.
Vrchní soud v Praze předložil Nejvyššímu soudu předmětnou námitku podjatosti spolu se spisem a s písemným vyjádřením členek jmenovaného senátu. Členky senátu 8 Cmo jsou podle rozvrhu práce platného pro rok 2009 JUDr. Lyana Rozlivková, JUDr. Vlasta Wohlmuthová a JUDr. Gabriela Barančíková. JUDr. Lyana Rozlinková uvedla, že k věci, účastníkům ani k jejich zástupcům nemá žádný vztah, nemá zájem na výsledku řízení a že se necítí v dané věci podjatá. JUDr. Vlasta Wohlmuthová a JUDr. Gabriela Barančíková učinily obsahově totožná prohlášení. Shodně uvedly, že podle žalobkyně je namítaná podjatost dána okolnostmi spočívajícími v postupu jmenovaných soudkyň v předchozích odvolacích řízeních ve věci.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle §16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
K důvodům vyloučení soudce podle §14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jež může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde tedy vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
Protože rozhodnutí soudu o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout nestranně a nezávisle. K otázce podjatosti soudců se přitom obecně vyjadřoval již nález Ústavního soudu České republiky, publikovaný ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že zákonný pojem „zákonný soudce“, tak jak je jeho existence předvídána a zaručována ustanovením čl. 38 Listiny základních práv a svobod, je do praxe konkrétního soudu inkorporován rozvrhem práce. V dané věci je určující rozvrh práce Vrchního soudu v Praze platný od 1. 1. 2009, který byl vydán pod č. j. S 1/2009 a je veřejně přístupný na serveru českého soudnictví portal.justice.cz. Z jeho obsahu se podává, že senát 8 Cmo ve složení JUDr. Lyana Rozlivková, JUDr. Vlasta Wohlmuthová a JUDr. Gabriela Barančíková rozhoduje o odvoláních ve věcech obchodních závazkových vztahů z kupních smluv a ze smluv o dílo v mezinárodním obchodu, a dále obchodních závazkových vztahů z kupních smluv a ostatních obchodních závazkových vztahů nespecifikovaných u jiných senátů a dále z cenných papírů s výjimkou věcí týkajících se emisí akcií a dluhopisů.
Z uvedeného výčtu je zřejmé, že typově stejné spory je povinen v odvolacím řízení rozhodovat senát 8 Cmo, přičemž okolnost úspěšnosti či neúspěšnosti výsledku sporu je pro přidělení věci takto určeným zákonným soudcům zcela irelevantní.
V posuzovaném případě nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudkyně, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci či k účastníkům. Žalobkyně ve svém podání neuvádí relevantní skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených soudkyň Vrchního soudu v Praze. Z jejího podání je patrno, že žalobkyně podrobuje kritice postup dotčených soudkyň v její věci resp. jejích minulých věcech, a je přesvědčena, že u Vrchního soudu v Praze se jí nedostává nestranného rozhodování. Podle 14 odst. 4 o. s. ř. však důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech, na nichž se jako soudce podílel. Nejvyšší soud tudíž námitku podjatosti vznesenou žalobkyní neshledává důvodnou, neboť se v ní nepodávají skutečnosti naplňující dikci ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř.
Ve výše uvedeném smyslu proto nebyly shledány důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cmo 187/2009, byly vyloučeny výše jmenované soudkyně tohoto soudu. Za tohoto stavu proto senát Nevyššího soudu rozhodl podle §16 odst. 1 o. s. ř., tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. července 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata