ECLI:CZ:NS:2009:4.ND.229.2009.1
sp. zn. 4 Nd 229/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobce D. H. B. V., Naritaweg 165, Telestone 8, 1043BW Amsterdam, Nizozemí, zastoupeného Mgr. J. B. , advokátem, proti žalovaným 1) Ing. M. K. , CSc., bytem Kněževes, Chrášťany 191, 2) M. K. , bytem Kněževes, Chrášťany 191, zastoupené Mgr. V. H. , advokátkou, o zaplacení částky 3.000.000,00 Kč s postižnými právy, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 22 Cm 75/2008, o návrhu na přikázání věci podle §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 22 Cm 75/2008 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze, ani Krajskému soudu v Plzni.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně předložil podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh žalovaného 1), aby věc – řízení o zaplacení částky 3.000.000,00 Kč s postižnými právy, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 22 Cm 75/2008, byla přikázána Krajskému soudu v Praze či Plzni.
Žalovaný 1) svůj návrh (č. l. 63) odůvodnil tím, že jeho zdravotní stav je nevratně poškozen, což potvrzuje lékařskými zprávami, a velmi jej omezuje v cestování z jeho místa bydliště v okrese Rakovník do místa tak vzdáleného, kde je spor veden, tj. ke Krajskému soudu v Brně. Navrhuje proto, aby soudní řízení probíhalo v jemu nejbližších krajských soudech, a to buď v Praze nebo v Plzni.
Žalovaná 2) ve svém vyjádření (č. l. 84) uvedla, že s návrhem žalovaného 1) souhlasí, jelikož pro ni vedení řízení u Krajského soudu v Brně představuje vysoké finanční náklady na cestovné a výrazné zvýšení nákladů řízení, nezanedbatelná je pro ni i časová náročnost. Žalovaná 2) též poukázala na to, že v důsledku soudních řízení není v dobrém zdravotním stavu. V závěru svého vyjádření uvedla, že v daném případě se domnívá, že se pro projednání věci jeví nejvhodnějším Krajský soud v Praze.
Žalobce s delegací věci ke Krajskému soudu v Praze či Plzni vyslovil nesouhlas (č. l. 90). Navrženou delegaci považuje za obstrukční jednání ze strany žalovaných, kteří se dle jeho názoru snaží všemi možnými způsoby protáhnout spor a co nejdéle se vyhýbat plnění ze směnky. Žalobce se domnívá, že ze strany žalovaných se nejedná o žádné závažné důvody, ale toliko účelová tvrzení, která mají zapříčinit co nejdelší průběh řízení, a není zde dle jeho názoru žádný důvod, pro který by bylo možné usuzovat, že věc bude Krajským soudem v Praze či Krajským soudem v Plzni projednána rychleji a hospodárněji.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Krajskému soudu v Brně) a Krajskému soudu v Praze a Krajskému soudu v Plzni, jimž má být věc přikázána, návrh žalovaného 1) na přikázání věci Krajskému soudu v Praze či Krajskému soudu v Plzni z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalovaný 1) svůj návrh na delegaci věci Krajskému soudu v Praze či Plzni odůvodňuje tím, že cestování z jeho místa bydliště v okrese Rakovník do místa tak vzdáleného, jako je místo vedení sporu, tj. město Brno, je pro něho velmi náročné, a to především z důvodu jeho špatného zdravotního stavu.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky však tyto skutečnosti není možno považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Prvá okolnost uváděná žalobcem, tj. nepříznivý zdravotní stav způsobený sníženou pohybovou schopností, který mu ztěžuje zvládat cestování do B. , není natolik výjimečná, aby v ní bylo možno bez dalšího spatřovat důvod přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Nutno též připomenout usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001, v němž Nejvyšší soud vyslovil, že pouze skutečnost a odkaz na špatný zdravotní stav nemůže být důvodem k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu. K dalším okolnostem uváděných žalobcem je třeba uvést, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Navíc je zde nutno přihlédnout k tomu, že žalobce s přikázáním předmětné věci Krajskému soudu v Praze či Plzni nesouhlasí a delegací věci by proto mohl být navozen stav pro žalobce nepříznivý. Taktéž požadavek na hospodárnost a rychlost řízení, pokud by bylo konáno u navrhovaného soudu, by v daném případě nebyl splněn s ohledem na skutečnost, že Krajský soud v Brně je s věcí již obeznámen.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Praze či Plzni z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. ani jednomu z těchto soudů nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. července 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a