Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2009, sp. zn. 4 Tdo 1448/2009 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.1448.2009.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.1448.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 1448/2009 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. prosince 2009 o dovolání obviněného M. Ch., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2009, sp. zn. 5 To 203/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 101 T 201/2008, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Ch. odmítá. Odůvodnění: I. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. 101 T 201/2008, byl obviněný M. Ch. uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 a §222 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že „dne 4. 5. 2008 v přesně nezjištěné době po 02.00 hod. v O. – P., okres K., na ulici P. po předchozím požití alkoholických nápojů a slovních provokacích pomocí mobilního telefonu ze strany kamarádů jeho bývalé přítelkyně V. T. vstoupil zadními nezajištěnými vstupními dveřmi do rodinného domu jejího trvalého bydliště, kde se dostal do střetu s hosty jmenované, načež vytáhl lovecký nůž s kostěnou rukojetí a do ostrého hrotu vybroušenou čepelí šíře 32 mm a délky 13 cm, kterým opakovaně, nejméně pak 5x bodl do těla J. S., způsobil mu bodnořeznou ránu v oblasti levé klíční kosti délky nejméně 5 cm, zasahující až ke svalovině mezižeberních svalů, bodnořeznou ránu na levé straně hrudníku délky nejméně 10 cm, začínající při předním okraji levého podpaží směřující dolů k pánvi v horní části částečně protínající mezižeberní svaly, drobnou bodnou ránu nad pupkem, bodnou ránu na zevní straně levého stehna hloubky 8 cm pronikající přes svalové vrstvy až k okostici stehenní kosti, bodnou ránu nad kolenem délky 5 cm, zasahující do podkoží, a nejméně jednou bodnul do těla P. P., kterému způsobil bodnořeznou ránu na přední straně pravého stehna délky 15 cm s bodnořezným kanálem zraňujícím povrchní i hluboké svalové vrstvy, tedy zranění, která si vyžádala léčení po dobu 5 týdnů u J. S. a 4 týdnů u P. P., přičemž jen shodou šťastných náhod nedošlo ke vzniku mnohem závažnějších poranění, jako bodnému poranění cévních svazků na krku, bodnému poranění plic a orgánů hrudní i břišní dutiny“. Za uvedený trestný čin byl podle §222 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, jehož výkon byl dle §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let, a to za současného vyslovení dohledu. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to loveckého nože. Obviněnému bylo dále uloženo dle §228 odst. 1 tr. ř. zaplatit poškozené H. z. p. škodu ve výši 55.697,00 Kč. Dle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená V. z. p. ČR, Krajská pobočka pro M. k., Ú. p. K., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 8. 1. 2009 podal obviněný odvolání. O tomto odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 7. 2009, sp. zn. 5 To 203/2009, a to tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného M. Ch. jako nedůvodné zamítl. II. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřoval v tom, že skutek byl nesprávně posouzen jako pokus trestného činu ublížení na zdraví, maje za to, že zde absentují základní znaky této skutkové podstaty, resp. že z vyhodnocení všech důkazů vyplývá, že skutek není pokusem trestného činu ublížení na zdraví. Namítl, že nebyl přesně objasněn způsob jím vedeného útoku, za jakých okolností k tomuto útoku došlo a nebyl vyhodnocen vztah mezi počtem osob na něho útočících a způsobem jím užité obrany. Svědci nejsou dle názoru obviněného schopni se vyjádřit k mechanismu útoku, neboť každý z nich popisuje jiný způsob napadení. Taktéž zpochybnil závěry znaleckého posudku a znalce. Obviněný zdůraznil, že na nikoho neútočil, ale toliko se bránil útokům ze strany osob, které jej napadly, a v návaznosti na to vytýká soudům, že se vzhledem k počtu osob na něho útočících nezabývaly také otázkou nutné obrany ve smyslu ustanovení §13 tr. zák. Uvedl, že neměl jinou možnost se bránit a nůž použil pouze k sebeobraně, jelikož na něj útočilo více osob v podnapilém stavu, neútočil však proti jednotlivým osobám, ale nožem toliko máchal. Předmětný nůž s sebou nosil od doby, kdy byl napaden, a tudíž jej měl u sebe i kritického dne. Obviněný z výše uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že skutečnosti namítané obviněným v žádném případě nekorespondují s jím zvolenými dovolacími důvody a obviněný napadenému rozhodnutí nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených dovolacích důvodů. Stručně připomněl hmotněprávní povahu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a uvedl, že námitka nutné obrany uplatněná obviněným byla již plně vyhodnocena soudem odvolacím, a proto na toto odůvodnění toliko odkazuje. Taktéž uvedl, že v daném případě neshledal ani extrémní nesoulad mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů činnými v předmětné trestní věci. Závěrem se vyjádřil k druhému obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že ani tento důvod není naplněn, jelikož řízení předcházející nebylo zatíženo žádnou vadou. Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. Ch. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. III. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v neveřejném zasedání nejprve zkoumal, zda v této věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obdobně Nejvyšší soud zjistil, že dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podané osobou oprávněnou k podání dovolání (§265d odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením. Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. Ch. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jenÚmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky (týkající se výroku o vině) směřují převážně právě do oblasti skutkových zjištění. Obviněný totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (především znaleckého posudku MUDr. I. D., maje za to, že z vyhodnocení všech důkazů vyplývá, že skutek není pokusem trestného činu ublížení na zdraví ve smyslu §8 odst. 1 a §222 odst. 1 tr. zák.) a vadná skutková zjištění (především namítá, že soud nevyhodnotil situaci správně, tedy že obviněný byl střízlivý a všichni ostatní byli v podnapilém stavu a útočili na jeho osobu, a proto použil nůž v sebeobraně, tedy toliko v době, kdy na něho bylo útočeno), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům a vlastní verzi skutkového stavu věci (především námitka, že nebyl přesně objasněn způsob útoku a okolnosti, za jakých k útoku došlo, a ani nebyl vyhodnocen vztah mezi způsobem obrany obviněného a počtem osob na něho útočících). Z uvedených skutkových (procesních) výhrad vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jinak řečeno, formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže by tedy obviněný namítal nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval toliko z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak by soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007). Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil. Pod dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však lze podřadit námitku obviněného, že jednal v nutné obraně a použil nůž toliko v době, kdy bylo na jeho osobu útočeno, a to více než dvěma osobami, tedy že jednal v souladu s §13 tr. zák. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda napadená soudní rozhodnutí jsou zatížena touto namítanou právní vadou a shledal, že tomu tak není. Podle §13 tr. zák. čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. V návaznosti na výše rozvedená teoretická východiska Nejvyšší soud konstatuje, že pokud obviněný nezván vstoupil do domu své bývalé přítelkyně s loveckým nožem s kostěnou rukojetí uschovaným v rukávu, a poté, co byl osobami nacházejícími se v domě vyzván k odchodu, v následné potyčce dotyčný nůž použil a způsobil jím dvou různým osobám bodnořezná a řezná zranění, Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově a následně též Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací nepochybily, nepodřadily-li jednání obviněného pod jednání v nutné obraně ve smyslu §13 tr. zák. Obviněný vešel do domu své bývalé přítelkyně ozbrojen nožem, kterýžto byl nožem neskládacím s do ostrého hrotu vybroušenou čepelí šíře 32 mm a délky 13 cm, tedy zbraní nikoli běžnou, navíc uschovanou v rukávu. Tvrzení obviněného, že tímto nožem toliko máchal, aby zabránil dalším útokům na svou osobu, nelze přisvědčit. Ačkoliv některá zranění mohla být způsobena tímto způsobem, znalec vyloučil, že by veškerá bodná poranění mohla být vysvětlena pouhým obranným mácháním nožem kolem sebe. Tomu též nasvědčuje nepřiměřenost povahy namítané obrany a hrozícímu či trvajícímu útoku vůči obviněnému, kterýžto zasáhl jednu z osob pěti ranami zasazenými do různých míst na těle. Pokud bezprostředně poté, co zasáhl poškozenou osobu první ranou, dále vedl útok, nejednalo se již o odvrácení přímo hrozícího útoku, tedy nešlo o nutnou obranu, ale naopak tímto jednáním obviněný bezpochyby naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty pokusu trestného činu ublížení na zdraví ve smyslu §8 odst. 1 a §222 odst. 1 tr. zák., neboť obviněný jednal tak, jak je uvedeno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší soud tedy neshledal mezi právními závěry soudů a skutkovými zjištěními, která po zhodnocení provedených důkazů učinily, žádný nesoulad. Obviněný bez bližšího rozvedení uplatnil také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod (v části první) má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí. V dané věci se však o takový případ nejedná. Je zřejmé, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán. Za této situace není rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval v převážné části námitky uvedené v odvolání obviněného za nedůvodné. Tím, že odvolací soud postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, je zřejmé že rozsudek soudu prvního stupně podrobil meritornímu přezkumu. Lze tedy uzavřít, že obviněnému nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v této části nemohl být naplněn. Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (kteroužto podle obsahu dovolání obviněný nejspíše shledává), Nejvyšší soud vycházeje z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., musí konstatovat, že s touto částí dovolání se vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbývá mu nic jiného, než na toto odůvodnění odkázat. IV. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 21. prosince 2009 Předseda senátu: JUDr. Petr Šabata

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/21/2009
Spisová značka:4 Tdo 1448/2009
ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.1448.2009.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-09