Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.07.2009, sp. zn. 4 Tdo 794/2009 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.794.2009.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.794.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 794/2009 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. července 2009 dovolání, které podal obviněný M. G., proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě ze dne 3. 3. 2009, sp. zn. 42 To 10/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 205/2008, a rozhodl takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. G. odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 8. 12. 2008, sp. zn. 2 T 205/2008, byl obviněný M. G. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., který spáchal dílem sám (bod 3 – 5) a dílem jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. společně s obviněnými L. B. a P. M. (bod 1) a společně s obviněným L. B. a A. G. (bod 9), trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. (bod 2), trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. (bod 6 a 7), trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. (bod 7), a pokusem k trestnému činu krádeže dle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. (bod 8), který spáchal jako spolupachatel dle §9 odst. 2 tr. zák. s dosud neustanoveným pachatelem. Tyto trestné činy podle skutkových zjištění spáchal způsobem detailně popsaným ve výroku rozsudku. Za jednání pod body 1 a 3 - 9 byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému uložen podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody. Ve vztahu k jednání pod bodem 2 bylo podle §37 tr. zák. upuštěno od uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., neboť trest uložený trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 14. 4. 2008, č.j. 1 T 57/2008 - 30 (právní moci nabyl dne 27. 5. 2008), je dostačující. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku poškozené G. M. M., a.s. na náhradu škody. Proti tomuto rozsudku podali obvinění M. G., L. B. a P. M. odvolání o nichž rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě rozsudkem ze dne 3. 3. 2009, sp. zn. 42 To 10/2009 (v úvodní části rozsudku nesprávně uveden den vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně a číslo jednací), tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), f) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu ohledně všech obviněných a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. rozhodl nově. Obviněného M. G. uznal vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., který spáchal dílem sám a dílem jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. (jednání pod body 1, 3 -5, 9), trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák.(bod 2), trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. (bod 6 a 7), trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. (bod 7), a pokusem k trestnému činu krádeže dle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., který spáchal jako spolupachatel dle §9 odst. 2 tr. zák. (bod 8). Dle odvolacího soudu se těchto trestných činů dopustil tím, že: 1. společně s obviněnými L. B. a P. M. „v přesně nezjištěné dny v období od 2.5. do 17.5.2008 v k.ú. D. R., okr. Ž. n. S., po vytvoření otvoru v oplocení areálu opakovaně vnikali do uzavřeného oploceného areálu dolu J., závodu R.., odkud postupně odcizili nejméně 38 kusů důlních vozíků včetně podvozků, které po jednom odváželi dodávkovým automobilem zn. Ford Tranzit, z majetku obžalovaného P. M., do výkupny L. M. v N. M. n. M., čímž D. státní podnik odštěpný závod G. D. R. způsobili škodu odcizením ve výši nejméně 69.920,-- Kč a poškozením oplocení další škodu ve výši nejméně 950,-- Kč;“ a dále obviněný sám: 2. „dne 21. 12. 2007 v obchodním domě H. na S. ulici ve Ž. n. S., při uzavírání úvěrové smlouvy se společností G. M. M., a.s., P., V., na úvěr ve výši 8.999,- Kč na nákup televizoru v rozporu se skutečností svoji schopnost splácet úvěr dokladoval fiktivním potvrzením, že je zaměstnancem H. J., S., s čistým měsíčním příjmem 16.000,- Kč, a na základě těchto nepravdivých údajů s ním byla úvěrová smlouva uzavřena a požadovaný úvěr mu byl poskytnut s tím, že počínaje 21.1.2008 bude úvěr splácet 10 měsíčními splátkami ve výši 1.000,-- Kč vždy k 21. dni v měsíci, což v rozporu se svými povinnostmi nikdy nezačal plnit, takže svým podvodným jednáním způsobil G. M. M., a.s., P., V., škodu ve výši 8.999,-- Kč, 3. v přesně nezjištěné době od 12.00 hodin dne 6.6.2008 do 08.00 hodin dne 9.6.2008 na B. ulici ve Ž. n. S. vnikl do volně přístupného areálu společnosti C. A., s.r.o., R., Z., odkud odcizil dva kovové kontejnery na kovový odpad s obsahem 2.000 kg železa, které odvezl dodávkovým automobilem zn. Ford Tranzit, čímž způsobil majiteli kontejnerů K.-Š. s.r.o. J., J., P., škodu ve výši 6.350,-- Kč a majiteli železného odpadu C. A., s.r.o., R., Z., škodu ve výši nejméně 9.000,-- Kč, 4. v přesně nezjištěné době od 20.00 hodin dne 8.6.2008 do 08.00 hodin dne 9.6.2008 na B. ulici ve Ž. n. S. vnikl do volně přístupného areálu společnosti C. A., s.r.o., Re, Z., kde po vypáčení pravého křídla dveří bočního vchodu vnikl dále do výrobní haly, odkud odcizil z uskladněného kovového odpadu nejméně 2.000 kg železa a 400 kg hliníku, který odvezl dodávkovým automobilem zn. Ford Tranzit, čímž způsobil společnosti C. A., s.r.o., R., Z., škodu ve výši nejméně 19.000,-- Kč a poškozením dveří jí způsobil další škodu ve výši nejméně 900,--Kč, 5. kolem 11.45 hod. dne 5.7.2008 v objektu společnosti C.-S. A. Česká republika s.r.o., J., Ž. n. S., na J. ulici ve Ž. n. S. odcizil z nákladní rampy 2.500 ks uskladněných kovových nerezových trubiček o délce 13 cm a průměru 2 cm, které odvezl na příruční kárce, čímž způsobil společnosti C.-S. A. Česká republika s.r.o., J., Ž. n. S., škodu ve výši nejméně 24.375,-- Kč, 6. ve dnech 19.7.2008 a 20.7.2008 vždy kolem 09.00 hodin nejméně v Ch., okr. H. B., opakovaně řídil blíže nezjištěný červený osobní automobil, s nímž vykonal jízdu od domu na ulici D. po nezjištěných trasách a zpět, 7. ve večerních hodinách dne 20.7.2008 ze Ž. n. S. do Ch., okr. H. B., a zpět řídil modrý osobní automobil zn. Fiat Uno, se kterým přijel v Ch. k domu na D. ulici, kde vyrazil dveře bytu uživatelů S. S., a A. G., a v bytě fyzicky napadl nejméně čtyřmi údery otevřenou dlaní do obličeje svoji manželku M. G., a přes její nesouhlas ji po marné snaze vyvést z bytu uchopil za vlasy a zkroutil jí ruku a odvedl ji do auta, se kterým odjel zpět do Ž. n. S., přičemž při jízdě po silnici I. třídy odbočil na silnici II. třídy směrem k obci P., okr. Ž. n. S., kde byl ve 21.15 hodin kontrolován policejní hlídkou, a poškozením dveří bytu způsobil M. Ch., zastoupenému společností T. a r. s. Ch., s.r.o., škodu ve výši nejméně 1.000,-- Kč, 8. dne 10.8.2008 kolem 14.40 hod. na J. ulici ve Ž. n. S. společně s dosud neustanoveným spolupachatelem v neoploceném areálu K. K. ¬A. K., odcizovali mosazný odpad, který nakládali z volně přístupného plastového kontejneru do plastového pytle, přičemž po naložení nejméně 15 kg mosazného odpadu v hodnotě 750,-- Kč byli přistiženi M. V., takže k odcizení odpadu nedošlo;“ 9. obviněný M. G. s obviněným L. B., společně s A. G., jehož jednání bylo posouzeno jako přestupek, „kolem 16.25 hod. dne 3.7.2008 v k.ú. D. R., okr. Ž. n. S., otevřenou bránou vnikli do areálu dolu J., odkud odcizili ke škodě D. státní podnik odštěpný závod G. D. R. 14 ks třmenů a 15 kg šrotového železa v hodnotě nejméně 1.450,- Kč, které odvezli osobním automobilem zn. ŠKODA 135 LX Forman,, s přívěsným vozíkem zn. Agados, a následně byli přistiženi policií“. Za jednání pod body 1, 3 - 9, byl obviněnému M. G. uložen podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody. V případě skutku popsaného pod bodem 2 bylo podle §37 tr. zák. upuštěno od uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., vzhledem k trestu uloženému trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 14. 4. 2008, sp. zn. 1 T 57/2008. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku poškozené G. M. M., a.s. na náhradu škody. Odvolací soud rovněž rozhodl o odvoláních obviněných L. B. a P. M. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě podal obviněný M. G. prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání pouze velmi stručně uvádí, že: “krajský soud věc nesprávně právně posoudil, když ve skutcích pod body 1, 3, 4, 5, 8 a 9 se vůbec nejedná o trestný čin. Byl si vědom podmíněného propuštění a vyhýbal se jakékoliv trestné činnosti. Bral toliko volně uložený odpad, t.j. nikdy nepřekonal žádnou překážku a byl přesvědčen o legálnosti svého jednání. Co se týče dalších skutků, těchto se vůbec nedopustil. Správně neměl být uznán vinným, ale měl být zproštěn obžaloby, neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestným činem, resp. nebylo prokázáno, že se tyto skutky staly“. Dále obviněný uvádí, že skutková zjištění odvolacího soudu považuje za nesprávná a neúplná, soud dle jeho mínění nesprávně vyhodnotil provedené důkazy a k náležitému objasnění věci neprovedl všechny potřebné důkazy, v důsledku čehož se náležitě nevypořádal s jeho obhajobou. Od počátku nesouhlasí s objektivitou prováděného dokazování. Z tohoto důvodu se odmítal účastnit před okresním soudem hlavního líčení. Na postup vyšetřovatele podal stížnost, a rovněž několik trestních oznámení na osoby svědků. Ze shora uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 písm. a) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, pobočce v Jihlavě, aby věc znovu projednal a rozhodl. K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co stručně připomněl rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu a zrekapituloval dovolací námitky obviněného, uvedl, že pokud jde o argumentaci obviněného, v jejímž rámci zpochybňuje hodnocení důkazů a správnost učiněných skutkových zjištění, tato se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem, a i s dovolacími údaji ostatními, byť neuplatněný. Podle ustáleného skutkového stavu, jak ho dovodily soudy činné dříve ve věci, je totiž dle státního zástupce zřejmé, že obviněný v rámci jednání popsaného pod body 1, 3-5, 8 a 9 výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, zejména vnikal do areálů provozovaných určitými společnostmi a zde se zmocňoval věcí, jež byly pro něj cizími, resp. dopustil se i dalších jednání, popsaných pod body 2, 6 a 7 téhož výroku. Tyto skutky byly odpovídajícím způsobem odvolacím soudem právně posouzeny. Státní zástupce uvedl, že dovolání coby mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě těch vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody, proto se jím nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Předpokladem uplatnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, jejich hodnocení či vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy práva procesního. Státní zástupce uvedl, že v daném případě se neuplatní ani výjimka spočívající v existenci extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé (včetně úplné absence příslušných skutkových zjištění). Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. G. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v neveřejném zasedání nejprve zkoumal, zda v této věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obdobně Nejvyšší soud zjistil, že dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podané osobou oprávněnou k podání dovolání (§265d odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením. Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněných dovolacích důvodů. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. G. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jenÚmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují právě do oblasti skutkových zjištění. Obviněný totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (aniž by však jakkoli specifikoval, v čem takové pochybení spatřuje, ale toliko uvedl, že nebyly dle jeho názoru provedeny všechny potřebné důkazy k náležitému objasnění věci) a vadná skutková zjištění (která považuje za nesprávná a neúplná, s tím, že se skutků pod body 2, 6 a 7 vůbec nedopustil, resp. že nebylo prokázáno, že se staly skutky označeny pod body 1, 3-5, 8 a 9), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům a vlastní verzi skutkového stavu věci (především namítá, že bral pouze volně uložený odpad, nikdy nepřekonával žádnou překážku a byl přesvědčen o legálnosti svého jednání). Z uvedených skutkových (procesních) výhrad vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítá nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozuje toliko z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007). Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil. Námitku, že ve skutkové větě popsané jednání není trestným činem, resp. že nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu, lze označit z pohledu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za formálně právně relevantní. Nicméně, ačkoli obviněný namítá, že ve skutcích pod body 1, 3 - 5, 8 a 9 se nejedná o trestný čin, činí tak způsobem neregulérním. Ve svém dovolání namítá, že v žalobním návrhu označení skutky nejsou trestným činem, čímž v důsledku namítá, že skutkový stav, který zjistily soudy obou stupňů, neodpovídá tomu, jak jsou jednotlivé skutky označeny v trestním zákoně za trestné činy. Obviněný však nevznáší žádné konkrétní hmotně právní námitky, ze kterých by existence takového rozporu mezi skutky zjištěnými soudy nižších stupňů a jejich právním posouzením měla vyplývat. Taková námitka pro svou neurčitost vyvolává nepřezkoumatelnost, neboť není možné, aby Nejvyšší soud sám aktivně dovozoval, z jakých konkrétních důvodů obviněný předmětné rozhodnutí napadá. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že není úkolem Nejvyššího soudu rozebírat veškeré okolnosti případu a hodnotit napadené rozhodnutí ze všech možných hledisek, aniž by obviněný přímo uvedl, jaké vady rozhodnutí vytýká. Nadto je evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vůči právnímu posouzení skutků, jak byly zjištěny soudy nižších stupňů, žádnou konkrétní hmotně právní námitku neuplatnil a ve skutečnosti uplatnil pouze námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a až následně z jím prosazované změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestných činů nedopustil. Daná námitka uplatněná obviněným je tedy v důsledku uplatněna na procesním a nikoli hmotně právním základě, a z tohoto důvodu ji pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze. S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného M. G. odmítl. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 30. července 2009 Předseda senátu: JUDr. Petr Šabata

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/30/2009
Spisová značka:4 Tdo 794/2009
ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.794.2009.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-08