ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.663.2009.1
sp. zn. 6 Tdo 663/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30.července 2009 dovolání, které podal obviněný D. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 2 To 285/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 2 T 127/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 14. 10. 2008, sp. zn. 2 T 127/2008, byl obviněný D. B. (dále jen „obviněný“) uznán vinným, že
dne 26. 2. 2008 poté, co ve svém bytě v domě čp. na H. ul. v J. úmyslně čichal toluen a intoxikací této látky si způsobil plné vymizení rozpoznávacích a ovládacích schopností, kolem 15.00 hodin v tomto stavu se na chodbě domu snažil do svého bytu vlákat sousedku L. H., a když jmenovaná odmítla, uchopil ji za ruce a proti její vůli ji do bytu násilím vtáhl, zde ji v předsíni povalil na zem, opakovaně ji uhodil pěstí do obličeje a nejméně jednou se ji snažil bodnout nožem o délce čepele 23,5 cm do hrudníku či krku, v čemž mu napadená zabránila rukou a v dalším jednání mu pak zamezila P. B., která na chodbě domu slyšela křik poškozené a podařilo se jí dveře bytu otevřít, přičemž v důsledku jednání obžalovaného poškozená utrpěla nalomení lícní kosti, zhmoždění hlavy a levé očnice a řeznou ránu na pravé dlani a pro tato poranění byla do 21. 4. 2008 práce neschopna, z toho od 26. 2. do 3. 3. 2008 hospitalizována a dále psychické poškození jako reakci na prožitý stres s dobou léčení po dobu trvání pracovní neschopnosti.
Takto popsaným jednáním podle soudu prvního stupně obviněný spáchal trestný čin opilství podle §201a odst. 1 tr. zák., když jeho jednání má jinak znaky trestných činů ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 tr. zák. Za toto jednání obviněného odsoudil podle §201a odst. 1 věta za středníkem tr. zák., §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle §72 odst. 2 písm. b) tr. zák. bylo obviněnému uloženo ochranné psychiatrické léčení ve formě ambulantní. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit zdravotní pojišťovně M. v. Č., pobočka O., J., O., škodu ve výši 3.847,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 2 To 285/2008, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení krajského soudu, a to výrok o zamítnutí odvolání, ve spojení s rozsudkem okresního soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněný konstatoval, že základní právní otázkou, kterou krajský soud řešil, bylo, zda se ve stavu nepříčetnosti, do kterého se přivedl aplikací návykové látky, dopustil jednání, které má jinak znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. či znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. Uvedl, že se obhajoba v řízení před soudy obou stupňů domáhala právní kvalifikace podle §221 odst. 1 tr. zák., neboť svým jednáním nezpůsobil poškozené těžkou újmu na zdraví, ale pouze zranění, které lze posuzovat jako újmu na zdraví ve smyslu ustanovení §221 odst. 1 tr. zák. Vytkl, že z odůvodnění rozhodnutí není zřejmé, zda krajský soud posuzoval zranění jako těžkou újmu na zdraví podle §89 odst. 7 tr. zák. (a v tom případě, o který ze zde vyjmenovaných případů se má jednat), nebo zda jeho jednání ke způsobení těžké újmy na zdraví toliko směřovalo ve smyslu pokusu trestného činu. Krajský soud sice odkázal na právní závěry okresního soudu, avšak ve výroku rozsudku prvostupňového soudu a ani v jeho odůvodnění není jasně konkretizováno, v čem má těžká újma na zdraví poškozené spočívat, a zda se jedná o těžkou újmu již nastalou či pouze hrozící.
Dále obviněný odkázal na str. 7 odůvodnění rozsudku okresního soudu, z něhož vyplývá, že soud patrně dovodil (i když to výslovně neuvedl), že u poškozené nastala těžká újma na zdraví podle §89 odst. 7 písm. ch) tr. zák., neboť zdůraznil, že poškozená byla po dobu 8 týdnů léčena a omezena v běžném způsobu života. V této souvislosti soud poukázal též na posttraumatickou stresovou poruchu jako reakci na zranění způsobená jeho jednáním. Podle obviněného je skutečností, že doba léčení poškozené přesáhla dobu 6 týdnů obvykle judikaturou považovanou za „delší dobu“ ve smyslu §89 odst. 7 tr. zák. Namítl, že se soud dostatečně nezabýval otázkou, zda po celou dobu léčení (pracovní neschopnosti) se jednalo o vážnou poruchu zdraví výrazně omezující poškozenou v běžném způsobu života. Vyslovil názor, že tělesné zranění poškozené a ani její posttraumatická stresová porucha této závažnosti nedosahovaly. Podle mínění obviněného je nejistota právních závěrů soudu prvního stupně patrna i z odůvodnění rozsudku, kde se uvádí, že „takto vedený útok sám o sobě ke způsobení těžké újmy směřoval“. Není též možné, aby při posuzování kvazideliktu, kterého se dopustil, byl dovozován úmysl přesahující skutečně nastalý následek jeho jednání, neboť o úmyslu jako psychickém stavu vědomí a vůle pachatele nelze uvažovat u osoby, která je ve stavu nepříčetnosti a má vymizelé ovládací i rozpoznávací složky své psychiky.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 2 To 285/2008, a tomuto soudu věc vrátil k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství.
Státní zástupkyně konstatovala, že obviněný zahrnul do mimořádného opravného prostředku výhradně námitky, které uplatňoval již při obhajobě v dosavadním řízení před soudy obou stupňů, přičemž soud druhého stupně se těmito výhradami v potřebném rozsahu zabýval a své závěry řádně a věcně správně odůvodnil v písemném vyhotovení rozhodnutí. Připomněla, že v odůvodnění napadeného usnesení odvolací soud na str. 3 a 4 výslovně uvedl, že po doplnění dokazování směřujícímu k bezpečnému objasnění povahy následku tzv. kvazideliktu znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a dalšími důkazy, již nelze okresnímu soudu vytýkat nedostatky. Kromě zjištěných poranění poškozená útokem utrpěla psychické trauma, které se již projevilo při její hospitalizaci, kde také proběhlo její psychologické vyšetření a byla objektivně zjištěna psychická traumatizace, odpovídající reakci na prožitý stres a utrpěná poranění. V uvedeném období léčby, takřka po dobu 8 týdnů, probíhala současně léčba fyzických poranění i těžké stresové reakce, nejdřív psychologem, později i v péči praktické lékařky. Státní zástupkyně zdůraznila, že krajský soud podrobně hodnotil náročnost léčby i psychické potíže poškozené včetně délky omezení v obvyklém způsobu života u její osoby, ke kterému následky útoku vedly. Dodala, že z rozhodnutí bezpečně plyne objektivní stránka předmětného trestného činu v podobě těžké újmy na zdraví a nelze akceptovat tvrzení obviněného, že tomu tak není.
Dále státní zástupkyně odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, která vychází z názoru, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, svazek 17/2002, č. 408). Uzavřela, že k takovému závěru dospěla i v případě výše citované hmotně právní námitky obviněného.
Z popsaných důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně zjistil, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.].
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
V mimořádném opravném prostředku obviněný v podrobnostech vytýká, že jeho jednání, které bylo kvalifikováno jako trestný čin opilství podle §201a odst. 1 tr. zák. (tzv. kvazidelikt), by mělo jinak znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., ale pouze znaky trestného činu téhož slovního označení podle §221 odst. 1 tr. zák. Tato námitka obsahově uplatněný důvod dovolání naplňuje. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda napadená soudní rozhodnutí vykazují tvrzenou právní vadu.
Trestný čin opilství podle §201a odst. 1 tr. zák. spáchá ten, kdo se požitím nebo aplikací návykové látky nebo jinak přivede, byť i z nedbalosti, do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustí jednání, které má jinak znaky trestného činu.
Jednáním, které má jinak znaky trestného činu, se rozumí tzv. kvazidelikt. Mohou to být znaky kteréhokoliv trestného činu včetně ohrožovacího, nebo i jeho pokusu a pomoci k trestnému činu. Jestliže se pachatel v témže stavu nepříčetnosti dopustil více útoků, které jinak mají znaky trestných činů, a to i různých skutkových podstat, je nutno takové útoky posuzovat z hlediska znaků trestného činu opilství podle §201a tr. zák. jako jedno jednání – jeden skutek (srov. rozhodnutí č. 5/1956 Sb. rozh. tr.).
Trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví. Podle §89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. platí, že těžkou újmou na zdraví se rozumí jen vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění. Za těchto podmínek je těžkou újmou na zdraví delší dobu trvající porucha zdraví.
Lze připomenout, že při těžké újmě na zdraví podle §89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. musí jít o vážnou poruchu zdraví nebo o vážné onemocnění, které postižený pociťuje jako citelnou újmu v obvyklém způsobu života. Za delší dobu trvající poruchu zdraví podle §89 odst. 7 tr. zák. lze považovat dobu asi šesti týdnů pouze za předpokladu, že po tuto dobu trvala vážná porucha zdraví (srov. rozhodnutí č. 18/1969 Sb. rozh. tr.). Za těžkou újmu na zdraví ve smyslu §89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. je třeba považovat nejen delší dobu trvající vážnou poruchu zdraví fyzického, ale i duševního, popř. delší dobu trvající vážné duševní onemocnění (srov. rozhodnutí č. 9/1981-II. Sb. rozh. tr.). Pro závěr, že těžká újma na zdraví byla způsobena úmyslně, není nutné, že pachatel chtěl způsobit právě takové poranění. V tomto ohledu postačuje zjištění, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit tento těžší následek, a byl s tím srozuměn, když na takové srozumění lze usuzovat především z povahy použité zbraně, z intenzity útoku, ze způsobu jeho provedení (zejména z toho, proti které části těla útok směřoval) a z pohnutky činu (srov. názor publikovaný pod II/1965 Sb. rozh. tr.). Dále je třeba hodnotit okolnosti, za kterých se útok stal, jakým způsobem či předmětem bylo útočeno a jaké nebezpečí pro napadeného z útoku hrozilo (srov. rozhodnutí č. 16/1964 Sb. rozh. tr.).
Uvážíme-li tato obecná východiska na posuzovaný případ, lze důvodně konstatovat, že Okresní soud v Jeseníku (následně v odvolacím řízení i Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci) nepochybil, pokud jednání obviněného, jak je popsáno v tzv. skutkové větě rozsudečného výroku, kvalifikoval jako trestný čin opilství podle §201a odst. l tr. zák., když jeho jednání má jinak znaky trestných činů ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 tr. zák. (ohledně tohoto trestného činu nebyly v dovolání vzneseny žádné výhrady).
Předně je nutno uvést, že podle skutkových zjištění obviněný kritického dne poté, co ve svém bytě úmyslně čichal toluen a intoxikací této látky si způsobil plné vymizení rozpoznávacích a ovládacích schopností, se v tomto stavu nepříčetnosti na chodbě domu snažil do svého bytu vlákat sousedku L. H., a když jmenovaná odmítla, uchopil ji za ruce a proti její vůli ji do bytu násilím vtáhl, zde ji v předsíni povalil na zem, opakovaně ji uhodil pěstí do obličeje a nejméně jednou se ji snažil bodnout nožem o délce čepele 23,5 cm do hrudníku či krku, v čemž mu napadená zabránila rukou a v dalším jednání mu pak zamezila P. B. V důsledku jednání obviněného utrpěla poškozená výše citovaná poranění a psychické poškození, což si vyžádalo léčení a pracovní neschopnost od 26. 2. 2008 do 21. 4. 2008.
Již Okresní soud v Jeseníku poukázal v odůvodnění rozsudku na skutečnosti, které ohledně zranění poškozené L. H. včetně jejího psychického stavu vyplývaly z provedených a zhodnocených důkazů. V této souvislosti v podrobnostech zmínil výpovědi poškozené a svědků, lékařské zprávy, znalecké posudky a další důkazy. Současně soud prvního stupně mimo jiné konstatoval: „Znalkyně MUDr. O. C. uvedla, že poškozená L. H. utrpěla zhmoždění hlavy – zvláště obličejové části, se související zlomeninou přední stěny dutiny pravé horní čelisti. Tato poranění se projevila rozsáhlými podkožními krevními výrony a otoky v oblasti obou tváří a očních víček, se splývajícími krevními výrony pod spojivky obou očí. Dále byla zjištěna hluboká řezná rána na dlaňové ploše pravé ruky v oblasti mezi palcem a ukazovákem. Při psychologickém vyšetření, provedeném během hospitalizace, byla odbornou lékařkou konstatována evidentní psychická traumatizace, odpovídající reakci na prožitý stres a utrpěná poranění.“ Znalkyně se též vyjádřila ke způsobu léčby poškozené a k charakteru poranění obličeje, které svědčí pro působení opakovaného, maloplošného tupého násilí střední intenzity, směřujícího proti jejímu obličeji, zvláště v oblasti obou lící. Některá zranění na rukou poškozené označila jako typické známky sebeobrany. Charakter i rozsah zranění shledala v souladu s výpověďmi L. H. Podle znalkyně mohlo u poškozené dojít i k výrazně závažnějším zraněním, než jaká utrpěla. Prvostupňový soud rovněž připomněl, že v období léčby fyzických poranění je zahrnuta též léčba těžké stresové reakce, která si během hospitalizace vyžádala vyšetření a léčbu psychologem, přičemž její léčení pokračovalo i v období péče praktické lékařky (vše na str. 5 a 6 rozsudku).
V návaznosti na učiněná skutková zjištění prvostupňový soud zdůraznil: „Zranění poškozené je nutno hodnotit jako těžkou újmu na zdraví, neboť jednak doba léčení, jak je uvedena ve zdravotnické dokumentaci, odpovídá dle znaleckého posudku způsobeným zraněním, když po celou dobu osmi týdnů byla poškozená léčena a omezena v běžném způsobu života. Zpočátku byla hospitalizována v nemocnici, následně nevykonávala téměř žádné práce, nebyla samoobslužná ani v oblasti hygieny. Utrpěla rovněž posttraumatickou stresovou poruchu jako reakci na zranění způsobená jednáním obžalovaného. Do 17. 4. 2008, jak vyplývá ze zdravotnické dokumentace, poškozená brala léky na tyto stresové reakce, následně docházelo ke snižování medikace, protože poškozená bývala unavená a nemohla by ani vykonávat svoji práci.“ Okresní soud podtrhl, že obviněný napadl poškozenou nejen pěstmi do obličejové části těla, ale snažil se ji bodnout nožem do horní části těla, v čemž mu zabránila rukama. Rovněž ji tloukl pěstí takovou silou, že jí způsobil nalomení lícní kosti, přičemž takto vedený útok sám o sobě ke způsobení těžké újmy směřoval. Poškozená utrpěla i zmíněnou psychickou újmu, která si podle lékařské zprávy a vyjádření znalkyně vyžádala léčení nejméně po dobu trvání pracovní neschopnosti její osoby (vše na str. 6 a 7 rozsudku). S těmito závěry se po provedeném odvolacím řízení v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci.
Podle názoru Nejvyššího soudu je ze skutkových zjištění zcela evidentní, že v důsledku jednání obviněného utrpěla poškozená L. H. delší dobu trvající vážnou poruchu zdraví, jež naplňovala znak těžké újmy na zdraví podle §89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. Konkrétní následky způsobené napadením na jejím fyzickém a psychickém zdraví, které je nutno posuzovat komplexně, musela poškozená pociťovat, a to po zjištěnou dobu jejich léčení včetně pracovní neschopnosti, jako citelnou újmu v obvyklém způsobu života.
U tzv. kvazideliktu nejde o zavinění v pravém slova smyslu, neboť zde chybí příčetnost, která je jinak předpokladem zavinění, jak se ostatně připomíná i v dovolání. Úmysl se zjišťuje podle vnějších projevů, k čemu kvazivůle pachatele směřovala. V této souvislosti bylo na úmysl u kvazideliktu v soudním řízení důvodně usuzováno z okolností, za kterých se útok obviněného vůči poškozené stal, jakým způsobem a předmětem proti jejímu tělu útočil a jaké nebezpečí pro napadenou z útoku hrozilo, což je zřejmé z argumentace okresního soudu na str. 6 rozsudku.
Obviněný spáchal trestný čin opilství podle §201a odst. 1 tr. zák., když jeho jednání má jinak znaky trestných činů ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 tr. zák. (jak již bylo řečeno, v případě tohoto trestného činu nebyly v dovolání uplatněny žádné výhrady). Správné právní kvalifikaci skutku, s níž se v odvolacím řízení důvodně ztotožnil též Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, odpovídá ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně též aplikovaná právní věta. Napadená rozhodnutí soudů obou stupňů tudíž netrpí právní vadou, kterou obviněný v mimořádném opravném prostředku formálně relevantně vytkl.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. července 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k