ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.1020.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 1020/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2009 o dovolání obviněné H. T., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. 11 To 130/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 91/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněné H. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. 6 T 91/2008, byla obviněná H. T. uznána vinnou trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., kterého se podle popsaných skutkových okolností dopustila tak, že dne 15. 7. 2006 v 06.45 hod. v obci Ú., okres H. K., po předchozím požití alkoholických nápojů, kdy v 08.08 hod. bylo v její krvi naměřeno 1,50 g/kg alkoholu, řídila osobní motorové vozidlo zn. Škoda 120 L, a způsobila při tom dopravní nehodu, když při jízdě po místní komunikaci nezvládla řízení a vjela do protisměru a následně vyjela mimo komunikaci, kde narazila do oplocení a zděného sloupku HUP a El u domu poškozeného V. F.
Za tento trestný čin byla obviněná odsouzena podle §201 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. 11 To 130/2009, odvolání obviněné podle §256 tr. ř. zamítl.
Prostřednictvím obhájce JUDr. Josefa Šlerky obviněná shora uvedené rozhodnutí odvolacího soudu napadla dovoláním podaným z důvodů podle §265b odst. 1 písm. c), g), k) tr. ř. Dovolací důvod §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněná uplatnila, s tím, že v řízení neměla obhájce, ačkoli ho podle zákona měla mít. Tuto vadu shledala v tom, že od počátku usilovala, aby v řízení vedeném proti ní, byť nebyl dán důvod nutné obhajoby, měla obhájce, avšak v přiměřené lhůtě nebylo rozhodnuto o její žádosti o přiznání bezplatné obhajoby, čímž jí byly vytvořeny překážky v realizaci práva na obhajobu, když obhájce po určitou významnou část řízení neměla, zejména při hlavním líčení dne 9. 9. 2008. To byl důvod, proč odmítla vypovídat, což vytvořilo překážku k souvislému vysvětlení věci i pro budoucí období. Tohoto dne byli soudem slyšeni i svědci M. L. a E. K., jejichž výpovědi odvolací soud označil za jednoznačné, kdežto údaje obviněné za obhajovací hypotézy, které nevyvrátil. Nezabýval se tím, kdy k předmětné dopravní nehodě došlo, když z přípisu MUDr. M. ze záchranné služby v H. K., adresovaného Policii vyplývá, že dopravní nehoda byla hlášena v 5.56 hod., tedy o více než tři čtvrtě hodiny dříve, než se skutečně stala. Určení doby nehody je přitom rozhodující pro posouzení, zda v případě, že obviněná skutečně pila alkohol, jej pila před jízdou nebo po jízdě. U obviněné byly po jistou dobu dány podmínky nutné obhajoby a byl jí ustanoven obhájce, avšak obviněná tvrdí, že tohoto obhájce v průběhu výkonu obhajoby nikdy neviděla, neví kdy byl obhajoby zproštěn a zda byl přítomen prostudování spisu, nebo zda již existovalo rozhodnutí, že tento obhájce jejím obhájcem není.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná uvedla, že základ jejího jednání tkví ve výroku o vině, kde zcela absentuje tvrzení o formě zavinění a i o tom, že se přivedla do stavu vylučujícím způsobilost. Tím, že soud neposuzoval její jednání i z hlediska výše uvedených znaků trestného činu, vyhnul se otázce, zda má shromážděno dostatečné množství důkazů, aby mohl ve věci rozhodnout. Soud podle obviněné vycházel pouze z toho, že byl proveden rozbor krve z ampulky označené jejím jménem a výsledek byl pozitivní, vzhledem k tomu, že však soud nevěděl, pro případ, že by alkohol pila, kde a kdy se tak stalo. Podle obviněné je zásadní, zda k požití alkoholu došlo před nehodou nebo až po ní. Zjištěnému skutkovému stavu pak podle obviněné neodpovídá ani použití §201 odst. 2 tr. zák., protože nebylo rozhodnuto o zavinění, a důvody významnými pro zavinění dopravní nehody se nezaobíral ani odvolací soud. Vzhledem k tomu, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi havárií a stavem vylučujícím způsobilost obviněné k řízení, má dovolatelka za to, že nemohla být uvedená právní kvalifikace použita.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněná uplatnila, neboť v rozhodnutí chybí výrok o tom, zda konkrétní skutek byl posuzován jako spáchaný úmyslně nebo z nedbalosti.
V závěru dovolání ze všech uvedených důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. 11 To 130/2009, a podle §265 l tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové nové projednání a rozhodnutí ve věci.
K dovolání obviněné se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně, která ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. provedla rekapitulaci obviněnou uplatňovaných obhajovacích práv s poukázala na to, že Okresnímu státnímu zastupitelství v Hradci Králové byl dnem 31. 10. 2007 obviněnou doručen návrh na rozhodnutí o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu, k němuž připojila i potřebné podklady. Dne 6. 11. 2007 byla obviněná informována o vzniku důvodů nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť obviněná měla být sledována ve zdravotnickém zařízení, a dne 21. 11. 2007 ve stejném duchu byla poučena policejním orgánem o podmínkách zvolení obhájce. Reakce obviněné spočívala v tom, že si obhájce zvolí, až bude rozhodnuto o jej žádosti o bezplatné obhajobě. Dne 3. 1. 2008 státní zástupkyně vytkla policejnímu orgánu, že obviněné nestanovil lhůtu ke zvolení obhájce, tato vada byla napravena, a obviněné byl stanoven termín do 18. 1. 2008 s poučením o možnosti jeho ustanovení, pokud si ho nezvolí sama. Obviněná si obhájce nezvolila, byl jí ustanoven opařením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 0 Nt 1018/2008, a to z důvodů podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Jejímu požadavku bylo vyhověno. Důvody nutné obhajoby obviněné pominuly poté, co její pozorování v psychiatrické léčebně započaté dne 25. 2. 2008, dne 21. 3. 2008 skončilo. Státní zástupkyně nezjistila pochybení ve vztahu k obhajobě obviněné ani při hlavním líčení dne 9. 9. 2008, protože v té době již důvody nutné obhajoby pominuly. O tom, že dne 21. 3. 2008 skončilo pozorování obviněné, a tím i důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., byla obviněná soudem informována dne 26. 6. 2008. Měla tedy až do hlavního líčení konaného dne 27. 9. 2008, k němuž obdržela předvolání dne 13. 8. 2008, dostatek času si obhájce zvolit. Státní zástupkyně v dalším poukázala na podmínky §33 odst. 4 tr. ř., které obviněná nedodržela, protože ač jí byl dne 3. 3. 2008 usnesením Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 0 Nt 1043/2008, přiznán nárok na bezplatnou obhajobu, obviněná výslovně o ustanovení obhájce nepožádala. Právo obviněné na obhajobu ze všech těchto důvodů nebylo porušeno.
Pokud obviněná dále v dovolání dále namítala, že je dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupkyně jej shledala oprávněně uplatněný ve vztahu k námitce obviněné, že v právní větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně chybí vyjádření toho, zda se činu dopustila úmyslně nebo z nedbalosti. Tuto v napadeném rozhodnutí skutečně zjistila, avšak uvedla, že v posuzované věci je zřejmé, že obviněná se trestného činu podle §201 odst. 1 písm. c) tr. zák. dopustila úmyslně. Poukázala na výpověď svědka M. L., který byl ve styku s obviněnou jako lékař záchranné služby, který potvrdil, že na obviněné bylo vidět, že přes to, že na ní byl požitý alkohol zřejmý, svědkovi sdělila, že na oslavě přítele pila Absinth. Přítel chtěl řídit auto, ale ona mu to nedovolila, protože on na tom byl hůř než ona. Obviněná tak věděla, jakou činnost a za jaké situace vykonává, eventuelně s tím, že by mohla ohrozit život lidí, jejich zdraví nebo majetky, byla minimálně srozuměna. V této části státní zástupkyně dovolání obviněné shledala jako zjevně neopodstatněné.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. o chybějícím nebo neúplném výroku ve vztahu k tomu, že nebyla forma zavinění u trestného činu podle §201 odst. 1 tr. zák. vyjádřena v právní větě, poukázala na jeho důvodnost, protože uvedenou vadou napadený rozsudek soudu prvního stupně, který nenapravil ani odvolací soud, skutečně trpí. Státní zástupkyně však tyto označené důvody nepovažovala za závažné a významné pro posouzení viny obviněné, a proto v závěru svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud pro tyto nedostatky, které nepovažovala za podstatné, nerušil, ale dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud dále zkoumal, zda obviněnou uplatněné důvody korespondují s důvody, jak jsou vymezeny v ustanoveních §265b odst. 1 písm. c), g), k) tr. ř. a shledal, že výhrady obviněné týkající se nedostatků ve vztahu obhajobě, tak i proti subjektivní stránce, včetně nevyjádření formy zavinění v rozsudečném výroku, jsou námitkami, které lze pod jednotlivé označené dovolací důvod podřadit, a proto Nejvyšší soud dále zkoumal, zda jsou tyto výhrady důvodné.
Jestliže důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, dopadá především na situace, kdy v příslušné trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby ve smyslu §36 tr. ř., tzn. obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným (§37 tr. ř.) nebo ustanoveným (§38 tr. ř.), a přitom žádného obhájce neměl. Nebo obhájce ustanoveného či zvoleného měl, ale nebyla mu dána možnost se účastnit úkonu nebo řízení, jehož má právo se účastnit nebo mu být přítomen.
Přestože předmětný dovolací důvod dopadá na případy, kdy došlo k porušení podmínek určujících právo obviněného na jeho obhajobu, je svým obsahem tento dovolací důvod užší, neboť nezahrnuje jakékoli porušení práva na obhajobu, ale toliko takové, kdy obviněný, ačkoli byly splněny zákonné podmínky nutné obhajoby, neměl v trestním řízení obhájce vůbec anebo jej neměl po určitou část řízení, po kterou orgány činné v trestním řízení prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srovnej rozhodnutí č. 48/2003 Sb. rozh. tr., rozhodnutí č. 23/2007/II Sb. rozh. tr. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. 6 Tdo 142/2002, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, roč. 2002, T- 413, věta 2.).
Podle §36 odst. 1 tr. ř. musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení, a/ je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu (§116 odst. 2 tr. ř.); b/ je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, nebo c/ jde-li o řízení proti uprchlému (§36 odst. 1 tr. ř.). Podle §36 odst. 2 tr. ř. obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným a duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. Podle §36 odst. 3 tr. ř. obviněný musí mít obhájce již v přípravném řízení, koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let.
V předmětné věci Nejvyšší soud s ohledem na obsah spisového materiálu shledal, že usnesením o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. zák., které bylo obviněné doručeno dne 14. 9. 2006, jí bylo sděleno obvinění pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. (č. l. 1 spisu). Obviněná v té době nebyla ve výkonu trestu ani ve vazbě, pobývala na svobodě. Nebyly proto se zřetelem na všechny shora uvedené skutečnosti dány podmínky nutné obhajoby. Ve smyslu §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. důvodem pro vznik nutné obhajoby se stalo usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 25. 6. 2007, sp. zn. 0 Nt 1129/2007-3, jímž bylo podle §116 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o nařízení pozorování obviněné za účelem vyšetření jejího duševního stavu ve zdravotnickém ústavu (viz č. l. 26). Proti tomuto usnesení podala obviněná stížnost, která byla podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta. Obviněná byla dne 21. 11. 2007 osobně vyrozuměna a poučena o nutné obhajobě, kdy uvedla, že obhájce si nezvolí, respektive zvolí si jej až poté, co bude rozhodnuto o jejím návrhu na bezplatnou obhajobu (viz č. l. 101). Dne 18. 1. 2008 bylo obviněné doručeno poučení o nutné obhajobě, ve kterém jí byla určena lhůta tří dnů ke zvolení obhájce a zároveň byla poučena o tom, že v případě, kdy si obhájce nezvolí, bude jí tento ustanoven. Vzhledem k tomu, že obviněná nevyužila svého práva a obhájce si ve stanovené lhůtě nezvolila, byl jí rozhodnutím Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 0 Nt 1018/2008-14, podle §39 odst. 1 tr. ř. obhájcem ustanoven JUDr. Ervín Perthen (viz č. l. 52, 54), který tuto obhajobu také převzal. Obviněné bylo toto rozhodnutí doručeno dne 1. 2. 2008.
Vlastní vyšetření duševního stavu obviněné v psychiatrické léčebně proběhlo v době od 25. 2. 2008 do 21. 3. 2008 (č. l. 168).
Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 3. 3. 2008, sp. zn. 0 Nt 1043/2008, byl podle §33 odst. 2 tr. ř. obviněné přiznán nárok na bezplatnou obhajobu. Ustanovení obhájce JUDr. Ervína Perthena bylo zrušeno dne 6. 6. 2008 (viz č. l. 155), když propuštěním obviněné z pozorování ve zdravotnickém ústavu pominul důvod nutné obhajoby.
Na základě takto zjištěných skutečností Nejvyšší soud s ohledem na obsah spisového materiálu shledal, že důvod nutné obhajoby ve smyslu §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. u obviněné nastal až tehdy, když bylo rozhodnuto o pozorování jejího duševního stavu v psychiatrické léčebně, do níž byla umístěna dne 25. 2. 2008, a toto pozorování skončilo dne 21. 3. 2008. Jiné okolnosti zakládající důvod nutné obhajoby podle §36 tr. ř. v průběhu trestního řízení nebyly dány.
Jestliže bylo rozhodnuto o umístění obviněné v psychiatrické léčebně za účelem jejího pozorování k vyšetření duševního stavu podle §116 odst. 2 tr. ř., byl ve vztahu k tomuto důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. dodržen ze strany soudů zákonný postup. Obviněná byla ve smyslu jednotlivých ustanovení trestního řádu o vzniku nutné obhajoby vyrozuměna a poučena (viz č. l. 30, 52, 101), že má právo si zvolit obhájce (§38 odst. 1 tr. ř.), když tak obviněná neučinila, byl jí soudem obhájce ustanoven. Stalo se tak dne 30. 1. 2008, tedy dříve, než byla obviněná dne 25. 2. 2008 do psychiatrické léčebny fakticky dodána. Přestože byla obviněná z léčebny propuštěna dne 21. 3. 2008, neboť tímto okamžikem pominul důvod nutné obhajoby, který je podle §116 odst. 2 tr. ř. dán, „je-li obviněný na pozorování ve zdravotnickému ústavu“, ke zrušení ustanovení uvedeného obhájce došlo až následně, a to dne 6. 6. 2008.
Právo obviněné na její obhajobu bylo respektováno i potud, že když podala návrh na obhajobu bezplatnou, neboť bylo o jejím požadavku usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 3. 3. 2008 sp. zn. 0 Nt 1043/2008, podle §33 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto kladně a tento nárok jí byl přiznán. Se zřetelem na to, že obžaloba na obviněnou byla Okresnímu soudu v Hadci Králové podána až dne 20. 5. 2008, obviněné nic nebránilo, aby poté, co již pominuly důvody nutné obhajoby, si obhájce zvolila. Obviněná však k tomuto kroku přistoupila až dne 15. 9. 2008, kdy udělila plnou moc obhájci JUDr. Josefu Šlerkovi.
Za pochybení v této souvislosti nelze považovat ani to, že z protokolu o hlavním líčení, které se konalo dne 9. 9. 2008 vyplývá, že obviněná při něm uvedla, že se jí nepodařilo spojit s obhájcem, a požadovala odročení řízení. Tomuto jejímu požadavku v době, kdy již neexistovaly důvody nutné obhajoby, samosoudce nevyhověl s poučením, že si může zvolit obhájce pro další fázi řízení, což také obviněná následně učinila. Stejně tak za okolnost porušující právo na obhajobu nelze považovat, že obhajoba nebyla podle názoru obviněné řádně zajišťována, protože naplnění uvedeného dovolacího důvodu nelze spatřovat ve vlastním způsobu obhajoby obviněného ustanoveným obhájcem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 3 Tdo 567/2005, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2005, seš. 17, č. T 806).
Na základě všech těchto skutečností Nejvyšší soud shledal, že obhajoba obviněné po dobu, kdy vyvstal důvod nutné obhajoby, byla řádně zajištěna a byla řádně respektována všechna práva obviněné s nutnou obhajobou spojená. Není tudíž možné přisvědčit obviněné v tom, že bylo porušeno její právo na obhajobu ve smyslu §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., a proto nelze tento dovolací důvod uplatněnými dovolacími námitkami považovat za naplněný.
V souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o nějž obviněná též dovolání opřela, lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Relevantně s tímto zákonným vymezením obviněná napadeným rozhodnutím vytýkala nedostatky ohledně subjektivní stránky.
Pokud však obviněná v dovolání zčásti uplatnila námitky, jimiž zpochybňovala výsledky krevních testů a poukazovala na nesrovnalosti v provedených důkazech, nelze tyto výhrady pod uvedený dovolací důvod podřadit, protože jimi obviněná brojila proti rozsahu provedeného dokazování a způsobu hodnocení důkazů, což jsou výhrady skutkového charakteru, které nejsou se zřetelem na všechny zákonné důvody podle §265b odst. 1, 2 tr. ř. žádným dovolacím důvodem. Lze k nim jen poznamenat, že se s obdobnými výhradami obviněné vypořádal již soud prvého i druhého stupně, a v rozsudku své závěry podrobně uvedl. Není důvod se ani domnívat, že by v dané věci šlo o případ extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Z provedeného dokazování, které bylo konáno v souladu se zásadami vyjádřenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř. bylo dostatečně objasněno, že z rozboru krve odebrané obviněné bylo nepochybně prokázáno, že obviněná v době, kdy řídila vozidlo, měla v krvi 1,5 promile alkoholu.
K dalším námitkám, jež obviněná uplatnila v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je třeba uvést, že trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., se dopustí ten, kdo byť z nedbalosti, vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku (odst. 1), a způsobil tímto činem havárii, dopravní nebo jinou nehodu, jinému ublížil na zdraví nebo větší škodu na cizím majetku nebo jiný závažný následek (odst. 2).
Z dikce tohoto ustanovení plyne, že zakazuje vykonávat určité zaměstnání nebo činnost ve stavu vylučujícím způsobilost, kterou si pachatel přivodil vlivem návykové látky. V prvním odstavci sankcionuje při úmyslném nebo nedbalostním zavinění pouhé vykonávání zaměstnání nebo jiné činnosti, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, ve stavu vylučujícím způsobilost, kterou si přivodil vlivem návykové látky (typický ohrožovací delikt), zatímco v druhém odstavci stanoví okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, a pokud jde o písm. c), jímž byla obviněná v daném případě uznána vinnou, jde o následky, ke kterým již v důsledku jednání obviněné podle odst. 1 cit. zák. došlo (viz dikce „způsobil-li takovým činem…“).
Po subjektivní stránce může být tento trestný čin spáchán úmyslně i z nedbalosti . Pokud jde o úmyslné zavinění, není rozhodné, zda pachatel věděl o tom, že bude vykonávat určité zaměstnání nebo činnost již v době požívání alkoholu, ale z hlediska subjektivní stránky postačí, aby pachatel přinejmenším věděl, že vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost zaměstnání nebo činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, a byl s tím srozuměn. K naplnění znaků trestného činu podle §201 odst. 1 tr. zák. však (po novele provedené zákonem č. 411/2005 Sb. s účinností od 1. 7. 2006) postačí i nedbalost („byť i z nedbalosti“).
V každém jednotlivém případě trestného činu podle §201 odst. 1 tr. zák. je však třeba se zabývat formou zavinění a v rozsudečném výroku (tzv. právní větě) výslovně uvést, zda se pachatel dopustil trestného činu úmyslně, nebo z nedbalosti.
Podle §4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.
Trestný čin je podle §5 tr. zák. spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel a) věděl, že může způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl.
Zavinění je vnitřní, psychický vztah pachatele k podstatným složkám trestného činu. Zavinění se vztahuje k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem způsobem uvedeným v tomto trestním zákoně, tj. k podstatným skutečnostem, které tvoří skutek.
Pokud obviněná vytýkala nedostatečné objasnění subjektivní stránky, je nutné uvést, že takové výhradě nelze přisvědčit, protože úmyslná forma zavinění je obsažena a nepřímo vyjádřena v popisu skutku výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, kde je uvedeno, že obviněná „po předchozím požití alkoholických nápojů, kdy v 8.08 hod. bylo v její krvi naměřeno 1,50 g/kg alkoholu, řídila osobní motorové vozidlo…, a způsobila přitom dopravní nehodu“. Touto formulací tak soud prvního stupně shrnul skutečnosti vyplývající z provedeného dokazování, z nichž vyplynulo, že obviněná těsně po dopravní nehodě (viz výpověď svědkyně A. F.) jevila známky požití alkoholu, chtěla z místa odjet, nabízela poškozené, že se s nimi vyrovná, ať nikoho nevolá. Lékař záchranné služby M. L. popsal, že na obviněné, kterou přivezla záchranná služby, bylo vidět, že požila alkohol a přiznala, že „pila Absinth, že s přítelem slavili, že on chtěl řídit, ale to mu nedovolila, protože na tom byl ještě hůř než ona, a proto také řídila sama“.
Tyto skutečnosti nepochybně svědčí pro závěr, že obviněná řídila motorové vozidlo, ač věděla, že tak činí po požití alkoholických nápojů a byla též srozuměna s tím, že pokud ve stavu, v němž se nacházela (1,5 g/kg alkoholu v krvi), bude řídit motorové vozidlo, což je podle §5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. činnost zakázaná, neboť řidič nesmí řídit vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje, že může ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit škodu na majetku.
Na základě těchto skutečností, jakož i dalších, jež jsou rozvedeny a vysvětleny v odůvodnění obou napadených rozhodnutí, Nejvyšší soud shledal, že úmyslná forma zavinění byla dostatečně prokázána, když žádná ze zjištěných okolností nesvědčí pro závěr, že by v uvedeném jednáním obviněné mohla být spatřována nedbalost.
Nejvyšší soud proto shledal, že výsledky provedeného dokazování, a na ně navazujícími popsanými skutkovými okolnostmi, bylo nade vší pochybnost prokázáno, že obviněná se činu dopustila v nepřímém úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák.
Pokud dovolatelka prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., vytýkala, že nebyla tato forma zavinění uvedena ve výroku rozsudku, učinila tak v souladu s uvedeným dovolacím důvodem, podle něhož lze dovolání podat, když ve výroku některý výrok chybí nebo je neúplný.
Z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně plyne, že soudy nedostály povinnosti, aby v tzv. právní větě rozsudečného výroku bylo výslovně uvedeno, v jaké formě zavinění obviněná jednala, neboť, jak je z obsahu právní věty rozsudku soudu prvního stupně zřejmé, soud v ní toliko uvedl, že obviněná „vykonávala ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodila vlivem návykové látky, činnost, při které by mohla ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku a takovým činem způsobil dopravní nehodu“. O jakou formu zavinění se jednalo, tato právní věta neobsahuje.
Nejvyšší soud však, i když jde o vadu rozsudku, tuto skutečnost nepovažuje za natolik významný nedostatek, aby jen s ohledem na ni, bylo nutné napadený rozsudek zrušit.
Nejvyšší soud, i když shledal, že napadený rozsudek tímto nedostatkem trpí, se zřetelem na všechny shora uvedené skutečnosti považuje za nutné zdůraznit, že za dané situace je potřeba brát zřetel na princip stability konečného a vykonatelného pravomocného rozhodnutí. I když platí pravidlo, že v konkrétním případě musí převažovat zájem na zákonnosti rozhodnutí nad stabilitou nezměnitelností pravomocného rozhodnutí, je tomu tak jen tehdy, jde-li o podstatné vady a zásadní vady, pro které by napadené rozhodnutí nemohlo obstát, a bez jeho zrušení by došlo k ohrožení zákonného spravedlivého rozhodování (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2001, sp. zn. 7 Tz 290/2000, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. III. 25/2006). O takovou situaci však v projednávané věci nejde, neboť jak je výše rozvedeno, je v rozsudku shledáno jen formální pochybení v tom, že forma zavinění není ve výroku rozsudku slovně vyjádřena a není faktickým nedostatkem (který by spočíval např. v tom, že by forma zavinění nebyla prokázána anebo že by jí soudy nevěnovaly dostatečnou pozornost). Jak totiž bylo výše uvedeno, soudy po skutkové, ale i právní stránce zavinění obviněné objasnily a své závěry v rozsudku dostatečně vyjádřily. Je proto zřejmé, že tento nedostatek není materiální vadou, ale jen opomenutím, při němž soudy to, že obviněná čin spáchala úmyslně, v právní větě nekonstatovaly, byť tak učinit měly. Za situace, když nic nenasvědčuje tomu, že by obviněná čin, který jí je kladen za vinu, spáchala z nedbalosti ve smyslu §5 tr. zák., ale bylo jednoznačně prokázáno, že jednala v nepřímém úmyslu, nepovažoval Nejvyšší soud za nutné tuto jen formální vadu napravovat, např. zrušením napadených rozhodnutí. Při takovém postupu by se totiž jednalo jen o to, že by po zrušení rozsudku bylo ve výroku o vině připsáno, že obviněná čin spáchala úmyslně. Jedná se tudíž o nikoliv rozhodnou okolnost či závažnou vadu, a není proto v zájmu spravedlnosti, aby byla narušována stabilita již pravomocného a jinak bezvadného rozhodnutí, jak bylo naznačeno.
S přihlédnutím ke všem rozvedeným zjištěním a úvahám Nejvyšší soud shledal, že byla zjištěna částečná opodstatněnost uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ale i přesto dospěl k závěru, že není třeba napravit vadu napadeného rozhodnutí, která zakládá důvod dovolání, kasačním rozhodnutím ani vydáním nového rozhodnutí. Přitom byla pro odmítnutí dovolání obviněné splněna hlediska vyjádřená v ustanovení §265i odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť je zcela zřejmé, že projednání dovolání by ani nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněné a otázka, která by byla řešena, není po právní stránce zásadního významu.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. dovolání odmítl, byť dovolací námitky týkající se použité právní kvalifikace akceptoval, přičemž tak učinil v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. září 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová