Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.09.2010, sp. zn. 11 Tdo 640/2010 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.640.2010.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.640.2010.1
sp. zn. 11 Tdo 640/2010 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. září 2010 dovolání podané obviněnou K. S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 12 To 225/2009, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 222/2008, a rozhodl takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné K. S. o d m í t á . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 3 T 222/2008, byla K. S. uznána vinnou pokračujícím trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. spáchaným ve formě organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., za který byla odsouzena podle §250b odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo jí a dalším dvěma spoluobviněným uloženo, aby podle svých sil v průběhu zkušební doby nahradili způsobenou škodu. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných J. K. a R. S. a všem obviněným bylo uloženo podle §228 odst. 1 tr. ř. společně a nerozdílně nahradit škodu poškozené Essox, s. r. o. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Hradci Králové se obviněná dopustila shora uvedené trestné činnosti tím, že poté, co s R. S. nabídli J. K. zprostředkování bankovního úvěru a za tímto účelem mu umožnili ubytování ve svém bydlišti do doby, než bude úvěr vyřízen, instruovali ho, jak při žádostech o úvěr vystupovat, vozili ho na místa žádostí o úvěr, přičemž R. S. opatřil falešné potvrzení zaměstnavatele o příjmu J. K. a tři výplatní pásky, zaplatil v hotovosti část kupní ceny zboží odebraného na úvěr, K. S. složila na účet J. K. fiktivní výplatu od zaměstnavatele, aby mohl být úvěr úspěšně schválen, a po získání spotřebních úvěrů si ponechali získané zboží, když J. K. dali pouze 3 000 Kč jako odměnu, aby mlčel, kdy takto 1. dne 12. září 2006 na pobočce Komerční banky, a. s., v Hradci Králové J. K. v žádosti o poskytnutí Perfektní půjčky ve výši 50 000 Kč nepravdivě uvedl, že je zaměstnán u firmy P. B. – z., a předložil falešné potvrzení o výši příjmu u firmy P. B. – z., s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 16 450 Kč a tři falešné výplatní pásky, ačkoli v té době byl nezaměstnaný, přičemž k poskytnutí půjčky nedošlo, 2. dne 12. září 2006 v prodejně MP COM, s. r. o., v Hradci Králové při uzavírání smlouvy o úvěru č. ….. se společností Home Credit, a. s., se sídlem Brno, Moravské náměstí 249/8, IČ 26978636, J. K. nepravdivě uvedl, že je zaměstnán u zaměstnavatele P. B., s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 16 450 Kč, ačkoli v té době byl nezaměstnaný, přičemž následně došlo k poskytnutí úvěru na nákup mobilního telefonu Nokia N 72 ve výši 8 150 Kč, aniž by do současné doby došlo k uhrazení byť i jediné splátky, 3. dne 19. září 2006 v obchodním domě H. v H. K. u prodejce J. Č. – S. p. J. K. při uzavírání smlouvy o úvěru č. …se společností Essox, s. r. o., se sídlem České Budějovice, Senovážné náměstí 231/7, IČ 26764652, nepravdivě uvedl a předložil falešné potvrzení, že je zaměstnán u zaměstnavatele P. B. – z., s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 16 450 Kč, ačkoli v té době byl nezaměstnaný, přičemž následně došlo k poskytnutí úvěru na nákup notebooku ve výši 16 911 Kč, aniž by do současné doby došlo k uhrazení byť i jediné splátky. Proti citovanému rozsudku podala obviněná a spoluobviněný R. S. odvolání, která Krajský soud v Hradci Králové , jako soud odvolací, usnesením ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 12 To 225/2009 , podle §256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce JUDr. Josefa Šlerky dovolání , kterým napadla zamítavý výrok usnesení odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odkázala na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje obviněná v tom, že okresní soud neúplná skutková zjištění nesprávně podřadil pod organizátorství trestného činu a navíc nerozlišuje jednání kladené jí za vinu před a po dokonání činu J. K. S tím se fakticky ztotožnil odvolací soud. Zde obviněná cituje pasáž odůvodnění usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a zdůrazňuje, že trestný čin úvěrového podvodu je dokonán již momentem uvedení nepravdivých údajů při sjednávání úvěrové smlouvy, zatímco jí je kladeno za vinu jednání, ke kterému mělo dojít následně, tedy že činila úkony směřující k tomu, aby obviněnému K. byly vyplaceny peníze. Dále pak obviněná namítá, že první odstavec výroku o vině (skutkové věty) nemá oporu v trestním spise. Obviněný K. se v hlavním líčení odvolal na svůj výslech v přípravném řízení, kde uvedl, že při prvním setkání s ním paní S. hovořila pouze o bydlení. Odvolací soud konstatuje, že obviněná byla přítomna všem jednáním svého manžela s obviněným K., přičemž nebyla pouze pasivní. Není však vysvětleno, v čem měla její aktivita spočívat vyjma zmínky o tom, že měla říci obviněnému K., že manžel šel jednat o jeho úvěru s nějakým mužem. Existence tohoto muže a jeho význam pro věc nebyly nikdy objasněny. Obviněný K. tvrdí, že do Hradce Králové přijel 10. 9. 2006, což byla neděle. V neděli však obviněná nedává dítě do školky. Pro objektivizaci skutkového děje by mohlo pomoci, kdyby si soud opatřil doklad o tom, kdy si obviněný K. založil účet u Komerční banky. Obviněná pak vyslovuje pochybnost o tom, kdy došlo skutečně k dokonání trestného činu úvěrového podvodu, zda to nebylo až 13. 9. 2006. Současně upozorňuje, že svědek H., pracovník banky, vypověděl, že obviněný K. přišel do banky již s vyplněným potvrzením zaměstnavatele, tedy toto od nich nedostal. Potvrzení bylo vyplněno dne 11. 9. 2006. Obviněná dále poukázala na to, že v trestním řízení nebyl předložen jediný záznam z kamerového systému banky, kde by se vyskytovala. Její přítomnost v bance s obviněným K. nebyla prokázána, je však tvrzena přes to, že K. byl v bance zachycen jiný den a s jinou ženou. K vložení peněz na účet obviněného K. došlo dne 15. 9. 2006 v 16.42 hodin. Jednalo se o pátek, otvírací doba banky byla do 17.00 hod. a v sobotu ani v neděli neměla banka otevřeno. Obviněná tak poukazuje na to, že s ohledem na výpověď obviněného K. na str. VII. protokolu by měli pouze 18 minut na přejetí z jedné pobočky banky do druhé a na zinscenování telefonátů. Rovněž následující pracovní den v pondělí, kdy byl obviněný K. podle záznamu kamerového systému v bance v 9.28 hod. s neznámou ženou, neměl čas na telefonáty s manželem obviněné. Závěrem obviněná uvedla, že je stejně tak názoru, že pod užitou právní kvalifikaci nelze podřadit ani jednání pod body 2 – 3 z toho důvodu, že jí nebylo prokázáno nic, co by bylo možno takto kvalifikovat. Obviněná závěrem svého dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. července 2009, sp. zn. 12 To 225/2009, a aby přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc nově projednal a rozhodl. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta shrnula průběh předchozího řízení a uvedla, že většina obviněnou uplatněné argumentace neodpovídá zvolenému dovolacímu důvodu. Námitky by podle státní zástupkyně mohly mít význam, pokud by dovolatelka namítla tzv. extrémní nesoulad mezi skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů, což se však nestalo. S předloženými námitkami se navíc vypořádal již odvolací soud na str. 4 – 5 svého rozhodnutí. Je zřejmé, že tyto námitky nevnesly zásadní pochybnosti do souhrnu skutkových zjištění rozhodných pro posouzení dovolatelčiny viny. Podle státní zástupkyně nelze obviněné přisvědčit ani v námitce, že jí soudy kladly za vinu jednání, kterého se měla dopustit až po dokonání trestného činu úvěrového podvodu, neboť jednak přehlédla význam svého jednání před datem 12. 9. 2006, ale také k jejímu dalšímu jednání došlo před dokonáním pokračujícího trestného činu úvěrového podvodu tvořeného třemi dílčími skutky spáchanými v období do 19. 9. 2006, a tedy s odpovídajícím právním významem. Závěrem svého vyjádření navrhla státní zástupkyně, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. obviněnou podané dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné, a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelkou uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř. Obviněná označuje jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující: Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Uplatněnému dovolacímu důvodu tak zjevně neodpovídá většina dovolací argumentace obviněné, neboť převážně napadá právě skutková zjištění. S částí předestřených námitek se navíc již vypořádal odvolací soud. Nejvyšší soud jako soud dovolací přitom není další odvolací instancí, které by náleželo přezkoumávat skutková zjištění, a to i s ohledem na fakt, že těžiště dokazování spočívá před soudem prvního stupně, který tak má možnost (a je to i jeho úkolem) bezprostředně se s prováděnými důkazy seznámit a hodnotit je. Také z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02). S ohledem na tyto závěry je třeba konstatovat, že jedinou námitkou obviněné, která obsahově odpovídá jí zvolenému dovolacímu důvodu, je její tvrzení, že jí je kladeno za vinu jednání, ke kterému mělo dojít až po dokonání trestného činu hlavním pachatelem. Je zřejmé, že obviněná přitom pomíjí skutková zjištění, podle kterých s R. S. společně nabídli obviněnému J. K. zprostředkování úvěru, instruovali ho, vozili na místa žádostí o úvěr atd., čili je jí především přičteno k tíži jednání, kterého se dopustila před podáním žádosti o úvěr v Komerční bance. Současně je však třeba říci, že součástí skutkové věty může být i popis jednání, které sice nenaplňuje znaky trestného činu úvěrového podvodu, neboť k němu došlo poté, co byl tento dílčí útok dokonán, avšak toto jednání významně dokresluje podíl obviněné na celé trestné činnosti. Trestný čin je dokonán v okamžiku, kdy jednání pachatele naplnilo všechny znaky skutkové podstaty. V případě trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 trestní zákon nevyžaduje, aby byla způsobena škoda, stačí pouhé ohrožení zpravidla vyplývající z toho, že pachatel uvede nepravdivé údaje. Pakliže cílem pachatele je škodu způsobit, resp. se na úkor poškozeného obohatit, pak v tomto okamžiku není čin z jeho pohledu ještě tzv. dokončen. Je proto naprosto logické, že obviněná jednala takovým způsobem, aby dosáhla vyplacení finančních prostředků spoluobviněnému J. K., i poté, co již byla žádost podána. Není pravda, že by si soudy nižších stupňů nebyly vědomy této skutečnosti. Naopak obviněná redukuje svůj podíl na trestné činnosti právě jen na toto následné jednání, což však neodpovídá skutkovým zjištěním, jak již bylo vysvětleno. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněné K. S. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 29. září 2010 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:265b/1g
Datum rozhodnutí:09/29/2010
Spisová značka:11 Tdo 640/2010
ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.640.2010.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§250b odst. 1, 3 tr. zák.
§10 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost sp. zn. III. ÚS 30/11
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-10