ECLI:CZ:NS:2010:11.TVO.28.2010.1
sp. zn. 11 Tvo 28/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2010 stížnost obviněného P. M. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. 1 To 41/2010, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného P. M. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 2010, sp. zn. 48 T 6/2002, byl obviněný P. M. uznán vinným zločinem padělání a pozměňování peněz podle §234 odst. 3 alinea druhá, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, pokusem přečinu podvodu podle §21 odst. 1 k §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zákona a trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zákona a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti živnostenského podnikání s předmětem podnikání nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej na dobu pěti let.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 2010, sp. zn. 48 T 6/2002, podal obviněný P M. odvolání. Poté, co byla věc předložena odvolacímu soudu, podal obviněný námitku podjatosti předsedy senátu Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jaroslava Holubce a také dalších soudců, kteří rozhodovali v trestní věci obviněného o odvolání státního zástupce proti předchozímu rozsudku Krajského soudu v Ostravě usnesením ze dne 10. 10. 2008, sp. zn. 1 To 25/2008, s tím, že s přihlédnutím k povaze jeho věci a zejména postupu vrchního soudu, který vynucuje u nižšího soudu jak má být rozhodnuto, nemůže předmětný senát o jeho novém odvolání objektivně rozhodnout.
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. 1 To 41/2010, bylo podle §31 odst. 1 tr. řádu a contrario rozhodnuto, že JUDr. Jaroslav Holubec, JUDr. Ivo Kouřil a JUDr. Vladislav Šlapák nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného P. M., vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 To 41/2010.
Proti tomuto usnesení podal obviněný P. M. prostřednictvím svého obhájce stížnost, ve které uvedl, že nevěří v objektivnost rozhodování soudců Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jaroslava Holubce, JUDr. Ivo Kouřila a JUDr. Vladislava Šlapáka, jelikož tito soudci rozhodli usnesením ze dne 10. 10. 2008, sp. zn. 1 To 25/2008, o zrušení předchozího rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 2. 2008, sp. zn. 48 T 6/2002, jímž byl obviněný P. M. pro nejzávažnější trestný čin, obžalobou kvalifikovaný jako trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, za použití §43 tr. zákona a pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zákona k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, obžaloby zproštěn. Odvolací soud ve svém rozhodnutí o zrušení zprošťujícího rozsudku uvedl, že obhajoba obviněného vyznívá nevěrohodně a ve věci rozhodl bez provádění jakýchkoliv důkazů v rámci odvolacího řízení v neveřejném zasedání. Je zřejmé, že odvolací soud, aniž by sám provedl jakékoliv dokazování, provedené důkazy, konkrétně výpověď obviněného, resp. jeho obhajobu, hodnotil jinak než nalézací soud. Podle přesvědčení obviněného zároveň zjevně zavázal soud prvního stupně jak má důkazy, resp. důkazní situaci hodnotit a instanční cestou vnutil nižšímu soudu vlastní hodnocení důkazů. Takovýto postup odporuje zásadám spravedlivého procesu. Závěrem své stížnosti obviněný P. M. uvedl, že se i nadále domnívá, že ve věci je dána pochybnost o nestrannosti jmenovaných soudců vrchního soudu. Je přesvědčen, že pokud bude v jeho věci rozhodovat i nadále senát ve stejném složení tak, jak tomu bylo dne 10. 10. 2008, tak nemůže mít se svým opravným prostředkem naději na úspěch a domnívá se, že je o nejzávažnějším skutku rozhodnuto vlastně již předem. Trvá proto na vyloučení jmenovaných soudců z vykonávání úkonů v jeho trestním řízení.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k tomuto závěru.
Podle §30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.
Podjatost senátu Vrchního soudu v Olomouci ve složení z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Holubce, soudců JUDr. Ivo Kouřila a JUDr. Vladislava Šlapáka spatřuje obviněný P. M. v jeho přístupu k trestní věci obviněného a v podstatě se jedná o námitky odvolací, poukazující na nesprávný procesní postup odvolacího soudu při hodnocení důkazů v jeho trestní věci. Při hodnocení této skutečnosti musí Nejvyšší soud, zabývající se důsledně námitkami obviněného obsaženými v jeho stížnosti, vyjít z ustálené judikatury a soudní praxe, ze které jednoznačně vyplývá, že pro vyloučení soudce nebo přísedícího z vykonávání úkonů trestního řízení musí být splněny zákonné důvody uvedené v §30 tr. řádu. Obviněný P. M. ve své stížnosti uplatňuje námitky, které vycházejí z nesouhlasu obviněného s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci, který zrušil předchozí rozhodnutí nalézacího soudu o jeho zproštění obžaloby. Nebyly uplatněny žádné důvody, které by vedly k vyloučení senátu Vrchního soudu v Olomouci složeného z jmenovaných soudců z vykonávání úkonů trestního řízení pro poměr k projednávané věci nebo osobě. Tento poměr by musel mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a úkonům jí se týkajícím objektivně. Odlišný právní názor soudce od právního názoru obviněného, nelze považovat za poměr k projednávané věci, protože nejde o osobní poměr k věci samé, ale toliko o odlišný právní názor na posouzení skutku. Připuštění tohoto důvodu k vyloučení soudce není možné ani v obecné rovině, neboť trestní řád v celé řadě ustanovení přímo předpokládá, že ve věci bude rozhodovat i soudce, jehož právní názor je odlišný, a to bez ohledu na to, zda se s právním názorem soudu vyššího stupně, nebo i Ústavního soudu vnitřně ztotožní. Z postupu soudců Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jaroslava Holubce, JUDr. Ivo Kouřila a JUDr. Vladislava Šlapáka při jejich rozhodování o odvolání státní zástupkyně proti zprošťujícímu rozsudku nalézacího soudu nelze vyvozovat závěr, že by si tito soudci vytvořili do budoucna k projednávané věci, k navrhovateli nebo k jeho obhájci takový poměr, který by vyvolával pochybnost o jejich nestranném rozhodování v trestní věci obviněného P. M. Navíc z ustálené judikatury dále vyplývá, že je-li o věci znovu jednáno v odvolacím (stížnostním) řízení, není z projednání a rozhodnutí věci vyloučen soudce, který se účastnil předchozího rozhodování v odvolacím (stížnostním) řízení. S námitkami, které ve své stížnosti uvedl obviněný se Vrchní soud v Olomouci v napadeném rozhodnutí v souladu se zákonem náležitě vypořádal a Nejvyšší soud jako soud druhého stupně se se závěry vrchního soudu plně ztotožňuje. Protože obviněný jiné důvody podjatosti senátu Vrchního soudu v Olomouci ve složení z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Holubce a soudců JUDr. Ivo Kouřila a JUDr. Vladislava Šlapáka neuvedl, a Nejvyšší soud ani žádné jiné důvody nezjistil, nemohla se stížnost obviněného shledat s úspěchem a nezbylo než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Za tohoto stavu je v dalších podrobnostech možno odkázat i na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2010
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera